Peru se a ničím interiér

Peru se a ničím interiér

/z dopisu/

Píšeš, že Tě mrzí, když zapomeneš na své blízké s přáním k svátku nebo k narozeninám? Je Ti hloupé vynechat nějakou oslavu, na kterou jsi srdečně zvána, ale nechce se Ti tam, aby to nevypadalo blbě? No tak klidně vynech, slušný člověk pochopí, a na konvenčním nám až tolik záležet nemusí. Vím, to se mi to píše, ale já ta konvenční přání odbourával dost let, či spíš jsem odhadoval, zda už mohu u toho či onoho vynechat či s tím úplně přestat, a co to s druhým udělá, a zda to náš vztah "ustojí", či zda vůbec o "ustání" toho vztahu stojím. Někdy to bylo i užitečné síto. Došlo mi, kolik času jsem věnoval některým lidem jen pro JEJICH konvenční a povrchní uspokojení. Leckterá srdečně vypadající družnost je jen bezohledná manipulace druhých s naším časem. Použijí si nás pro svou zábavu. Nemohou či nechtějí-li se ale oni přizpůsobit nám, není  naší povinností se přizpůsobovat jim, alespoň ne v tomhle. Jsem k tomu sice občas druhými pokoušen, ale po letech jsem se naučil si to klidně ale odmítavě regulovat sám. Ono záleží, kolik svých práv, své svobody si vůči druhým uvědomíme a pak realizujeme. A dodatečně stejně vidíme, že se odmítnutím plytkého trávení času s někým, nic nestalo. A často ty druhé, na jejichž momentálním úsudku či odsudku nám tolik záleželo, někam odvál čas a z našeho života se vytratli. Nebo jsme se s nimi stejně rozkmotřili, ale kvůli něčemu jinému. Ono nikdy neuškodí si na různé situace aplikovat to Masarykovo sub specie aeternitatis – posuzovat věci pod zorným úhlem věčnosti.

Nikdy bych třeba nepřipustil přílišné oalkoholení, to bych cítil fyzicky (zdravotně) i duševně jako v nepořádku. Alkohol otupuje krev, tedy – činí ji méně citlivou vůči snahám našeho produchovňování. Udržuje v ní silněji ty nižší astrální síly. Krev je nositelkou našeho já, a proto tolik záleží na její čistotě. Proto když piju, tak jen tak malilinkato. Kdysi jsem od jednoho kolegy slýchal: S tím či oním nepiju. Po letech jsem pochopil: při napití alkoholu je člověk sdílnější, padají zábrany (i ty zdravé), astrální tělo se víc či až úplně otevírá bez bdělé kontroly já, víc se člověk sbližuje, svěřuje, a pak po vystřízlivění mu to může být líto, ale hlavně, méně se kontroluje i vůči podvědomým výlevům stejně opilého pijáka, které do sebe bez zábran přijímá. Pak se vyměňují všelijaké ohavnosti, sprostoty, agrese či slizkosti, které lezou jak hadi z podvědomí. Ta následná kocovina pak nemusí být jen z vlastního opití, ale niterně i z infikace „hady a štíry“ druhých pijáků. Proto není dobré pití s lidmi, jejichž nitra dobře neznám a nepřijal jsem. A takových niterně blízkých je menšina. Teď teprve vím, proč jsem se kdysi tak bráníval pití při oslavách v práci. Dnes s nikým nepiju cíleně, leda jen s blízkými jen tak drobátko pro radost.

A když jsem někde, a to jsou výjimky, kde byl bych nucen, řeknu s kamennou tváří: Radši mne nenuťte, já když vypiju víc než jedno pivo nebo dvě deci vína, tak se peru a ničím interiér. Druzí pak nevědí, jak to myslím a po chvilce tápavého ticha změní téma.