Dostal jsem od své skvělé lékařky (je i skvělý člověk, vážím si jí) lék Scleron proti zapomínání. Je jistě vynikající, jako všechny léky od Weledy a Waly.
Mám ho brát vždy 6 týdnů a pak 6 týdnů ne.
Kolosální obtíž:
1. Nevím kdy jsem s těmi šesti týdny začal či přestal.
2. Píšu si to, ale brzy nevím kam jsem si to napsal.
3. Přes den zapomenu, zda jsem ho už ráno vzal.
4. Nevím zda jsem ho minule vzal ráno nebo večer.
5. Často zapomínám, kde mám tento lék na zapomínání.
6. Až to doberu, asi bych si měl na opakovací recept objednat další, ale ten nemůžu najít.
Příště se musím zeptat, zda nemá nějaký lék, po kterém bych si pamatoval, zda jsem vzal lék na paměť. Chudák paní doktorka, léčit takovéhle pacienty...
Ještě že název napovídá k čemu to je, jinak bych zapomněl i to, podobně jako u jiných léků.
Ale přeci jen si něco pamatuju: Větu: Letos proběhlo 101. výročí úmrtí Alzheimera, ale zas si na to nikdo nevzpomněl.
Našel jsem na těchto stránkách svůj 10 let starý text mailu - stav trvá:
Pamatuju si, že jsem Ti kdysi slíbil přetočit ty mé ranní úvahy z Vltavy.
Ale, jako obvykle, mívají tyhle věci u mě několik fází. Potřebuju šňůru ke kazeťáku.
1. fáze: Jdu pro ni tam, kde určitě je. Není.
2. fáze: Jdu pro ni tam, kde by taky snad mohla být. Není.
3. fáze: Jsem odsouzen k bezmocnému spoléhání na to, že je kdekoliv jinde než v bodě 1 a 2 a tedy na ni jistě někdy příležitostně narazím.
Musím si ale pamatovat, že ji hledám. Tato fáze bývá někdy velmi dlouhá, protože nacházím asi dost věcí, o kterých jsem ale už zapomněl, že je hledám.
Mohl bych poslat i originální kazetu, bez přetočení.
Jenže: Kazetu si neoznačuju, když si ji natočím nebo ji přetáčím, protože je ta nejaktuálnější a hned na očích a tedy přece vím, co je na ní. Nejsem přece blbec. Během pár let ovšem mám těchto nejaktuálnějších, tedy neoznačených kazet více. A jejich identifikace vyžaduje čas a šňůru k magneťáku. Tu musím najít.
1. fáze: Jdu pro šňůru k magneťáku tam, kde určitě je.
2. fáze: atd. .....
2024 ©