DOPLNĚNO Kroutím nad sebou hlavou: kamkoliv jsem kdy v minulosti od mládí psal či byl redaktorem, tak ten časopis pak zaniknul, působil jsem tedy jako průkopník virů, ale v pisatelské oblasti. Byly těch zaniklých přes dva tucty: Obroda, Student, Lidová demokracie, Výrobní družstevnictví, Zemědělské noviny, Pop Music Expres, Signál, Gemma, Sophia, Regena, Zdraví pro život, Vital, Vitalita, Mystery, Astro, Phoenix, slovenský Fénix, Časopis přátel duchovních nauk, Santal, Cesta, Telegraf-Metropolitan (nikoliv ten dnešní), Fontána Esotera, časopis SI Elán, bulletin Vox humana, diakonické Modré z nebe, Mirotické noviny, JČ noviny... Skončila patrně i Sociální péče (časopis MPSV). Ani stanice, které si se mnou něco začaly - Rádio Limonádový Joe, Rádio Collegium... už nejsou. Ba ani některá nakladatelství, která mne nakládala - Ires, EB, Dobra, Onyx... Že bych měl nějaký pisatelský virus? Pouze Rudé právo a Tribuna zanikly i bez mého přičinění, s nimi jsem neměl nic do činění. Když teď mám dát něco k Vánocím do Zpravodaje AS, tak jsem zvědav, zda přežije rok 2020. (Sami mne ovšem neoslovili, možná jsou stydliví, šlo to pouze přes iniciativu další osoby.)
Tomáš Adamec mi k tomu napsal: „Seš-li takový likvidátor, pak v tom případě navrhuji, abys napsal něco pro Haló noviny (i když - nikdy jsem je neviděl, možná ani neexistují). A pro Parlamentní listy, Aeronet... mohli bychom dát dohromady seznam žádoucích periodik…“ Honza Řehák připomněl ještě Blesk.
Anthroposofické rozhledy, Xantypa, revue Prostor, Naše Rodina či bulletin AMD-MDA, kam jsem taky kdysi něco napsal, kupodivu a naštěstí nezkrachovaly, asi mají pevný funkovzdorný základ. Ale zánik bych nelitoval u takové Meduňky s její bulvární pseudospiritualitou. Asociace k těm zánikům: Igor Ch. po setkání se mnou v Písku letos v zimě, na chodníku ihned zkolaboval, odvezla ho erzeta, musel na kapačky a vyšel z něho žlučový kámen. Jiný z režisérů, kteří se mnou točí videa, ulehnul s covidem. Jeden kameraman se po točení se mnou roznemohl a musel být na další točení vystřídán. A kdysi - Jehovisty, opakovaně u bytu zvonící a vnucující Strážnou věž, jsem z domu vyhodil, a na ulici jim někdo zatím naboural auto. Měl podle nich ale brzy zaniknout svět, tak snad jim to už tak nevadilo (zánik světa ovšem oznamovali během let celkem čtrnáctkrát, ale ne a ne to vyjít).
Říkám si, že s tímto talentem bych měl navštívit ještě Zemana a Babiše, zda by to s nimi taky něco neudělalo (i když na sebelikvidaci pracují systematicky). K Filipovi jít nemusím, proti němu zapracoval vlastní chaos komunistických praktik.
Když jsme u soudruhů - tou likvidací časopisů bych si možná kdysi šplhnul i u Brežněva. Když tu byl kolem roku 1970 na návštěvě a viděl z auta plné trafiky časopisů, obořil se prý pak na naše politiky a novináře, že tu máme tolik časopisů jako na západě (to v SSSR měli pět: Pravda, Komsomolskaja pravda, Izvěstije, Literaturnaja gazéta a Ogoňók). Tedy se i naši soudruzi postarali o likvidaci mnohých, obnovili nenápadně cenzuru a vydali vyhlášku o zpřísněných podmínkách pro vydávání tisku.
Ne všechny ale likviduji. Takový režisér Jan Řehák přežívá točení se mnou statečně už roky bez úhony na zdraví a pověsti (snad). Nakladatelství MALVERN rovněž spolehlivě funguje (i funkuje). Zajímavému a nápaditému časopisu Xantypa raději nic nenabídnu, nechci mu způsobit nesnáze, dělají ho vzácní lidé, podobně jako skvělé a odvážné DVTV.
Nyní jsem měl jít se svým likvidačním talentem na demonstraci na Staroměstské náměstí či Náměstí Republiky, třeba by ten zástup uřvaných tupých hlav, ohrožujících sebe i okolí, potkal podobný osud. Jejich morální i mentální retardace se projevuje i ve zneužívání Krylových slov „zakázali psát a zakázali zpívat“, protože účel i styl zákazu byl za Kryla odlišný: komunisti nesnesli a tvrdě trestali necenzurovaný svobodný projev, zatímco nyní jde o bezpečí zdraví. Nesli tam 28. října taky transparent SVOBODU NEBO SMRT, uf, asi přiletěli z Marsu a nějakým časovým posunem se dostali do dob před 30 a více lety. (I když účast policisty v civilu vzbuzuje zbytečné spekulace.) Kdyby nebyla svoboda, tak by ten transparent dlouho nenesli. Opět paranoia části davu – domněnka, že roušky jsou zbytečné a jsou nástrojem vlády na naše ovládání. A opět se i na těchto lidech ukazuje, že nedostatek morálky vede k nedostatku inteligence. Jsou v těchto názorech zabetonovaní, protože nenosit roušky je pohodlnější - podobně jako kuřáci či silní alkoholici si vždy najdou zdůvodnění, byť jakkoli konfirmačně zkreslené. Je to už věc prestiže ega. Hlavním zdrojem další epidemie - epidemie fám a desinformací je Rusko a jeho naši pilní spolupracovníci.
Pro některé možná abych nosil k roušce a respirátoru ještě nějaké varování, že jsem likvidátor tisku a rejpal. Vůči blízkým a spřízněným snad nejsem toxický. Abych pak nemusel být odchycen do sítě a uvržen do publicistické karantény, to bych odstonal.
Dodatek: K výše uvedené pochybnosti o existenci onoho rudého listu jsem si našel na wiki: Haló novinyjsou od roku 1991 vycházející celostátní vyhraněně levicověa stranicky profilovaný deníkspojený s Komunistickou stranou Čech a Moravy[1].
Názvem deník navazuje na starší tituly – pražský, který byl vydáván od roku 1929 a na jehož vzniku se podílel mimo jiné Julius Fučík, a brněnský, který byl vydáván za éry komunistů jako spíše odpočinkový a polobulvární titul.
Haló noviny byly od počátku čistě stranickým deníkem, prezentujícím převážně názory KSČM a jí blízkých organizací, hnutí a osob, osob levicově orientovaných, případně představitelů odborových organizací, někdy i ČSSD.
Deník obdobně jako KSČM se svým zaměřením prezentuje jako vyhraněně levicový, antikapitalistický, antifašistický, antimilitaristický, prosocialistický a marxistický, kriticky a antikapitalisticky hodnotí společnost v období po sametové revoluci v roce 1989, kriticky se staví k průběhu evropské integrace.
Kromě redakce na stránkách Haló novin pravidelně publikují představitelé KSČM a reprezentanti různých levicových organizací. Mezi pravidelné přispěvatele patří v roce 2019 například Vojtěch Filip…, Kateřina Konečná, Stanislav Grospič nebo Pavel Kováčik.
Kdysi se říkávalo, a platí to dosud, že existuje imaginární trojúhelník, jehož tři vrcholy nelze vtěsnat do jediné lidské bytosti: chytrý, slušný a komunista. Buď byl někdo chytrý a komunista, pročež nemohl být slušný; nebo byl slušný a komunista, a tedy nemohl být chytrý; nebo mohl být slušný a chytrý, pak ale nemohl být komunistou.
2024 ©