Malá asociace: Když před pár lety navštívil Zemana v Lánech premiér, bylo uveřejněno přebohaté menu, asi hodovali dlouho do noci. Náhodně jsem pak vylovil ČAS – časopis Masarykova demokratického hnutí, poslední letošní číslo 139. Mj. jsem se dočetl: Když Masaryka navštívil v Topolčiankách tehdejší premiér Švehla, pozval ho Masaryk po formálním přivítání na večeři. Dal mu bohatý výběr. A co myslíte že povečeřeli? Pan premiér si přál: „Tak já bych nejraději bílé kafe a do toho nalámaný makový rohlík.“ Na to Masaryk: „Já taky!“ A tak vypadala večeře premiéra a prezidenta na zámku.
Nejsem Masaryk, ale lahodí mi podobná asociace: Při jedné besedě se mne zeptali, co mám nejraději k večeři. Popravdě jsem odpověděl, že kefír a suchý posolený chleba. Ona je to opravdu luxusní pochoutka. Chudáci posluchači nevěděli jak to myslím.
Skvělý operní skladatel Gioacchino Rossini byl znám jako velký jedlík a labužník. Byl velmi obézní, jak by ne, když prý snědl k večeři i celého krocana. Když se ho jednou po zmínce o podávání mohutného krocana k večeři ptali – A kolik vás tam bylo?, odpověděl: Dva: já a krocan. Ba vymýšlel a vyráběl si sám lahodné paštiky. Nakonec mu pramen operních melodií vyschnul a dal se jen na toto paštikové a podobné podnikání. Když se ho přátelé ptali, proč už neskládá, řekl jim přibližně: Dokud chodily Múzy za mnou, skládal jsem. Teď už nechodí, musel bych já za nimi a to se mi nechce. Asi dal přednost krocanovi před Múzami; ve chvílích své mlsnosti mu dobře rozumím.
Nejsem Rossini, neskládám, nedělám si paštiky, ale pomazánky. Asi v tom moc rozdíl není. Odtajním recept - moje pomazánka, vypiplaná podle mých chutí - pro dva lidi, či jednoho nenasytného: Nastrouhaný uzený pološtiepok, nastrouhaný křen, případně i česnek (podle chuti) nebo cibulku hodně nadrobno, dva tři kelímky kysané smetany, pomazánkové máslo křenové nebo křenová pomazánka, sůl. Koření podle chuti: majoránku, pepř, petržel, citronovou šťávu, dojinskou hořčici apod. Možno vmíchat trochu sardelové pasty a přilít trochu stolního oleje. Pro vylepšení lze vmíchat i Lučinu či olešnický tvaroh. Pak je z toho tvůrčí činnost.
Anebo jiná, taky si ji lze dál vypiplávat podle sebe: jedny sardinky v oleji, nastrouhané vejce na tvrdo, uzený sýr, trochu másla, lžička hořčice, nejlépe dijonské, trochu citronové šťávy, půlka cibule na jemno, jedna či dvě kysané okurky nastrouhané či nakrájené, sůl, pepř.
Dotaz sám na sebe: Když si tady „uvařím“ tuhle svou (tedy mnou vynalezenou) zimní křenovou či sardinkovou či jinou pomazánku, a rád bych jí někomu část dal ale zrovna není nikdo nablízku, je to taky altruismus? Ale ono na tom nesejde.
Tak nevím: Nejsem Rossini, jen malý psavec, a podle jeho postavy poloviční, ale stejně: co když mne kvůli mým pomazánkám opustí psavé nápady, tak jako jeho ty hudební? Sice bych na napsání toho, co bych chtěl, potřeboval ještě nějakých 80 – 130 let, ale jeden nikdy neví. A kámaloka bez mých pomazánek a uspokojování jiných závislostí taky nebude veselá.
2024 ©