Jsem dědek plesnivej?; Zlodějíček za mřížemi, a kdy za ně půjde velkozloděj?; - Napřed úvaha: Někteří z nás, příznivců duchovních cest, zejména antroposofie, se učeně a s opatrností snažíme dostávat do nadhledu a odstupu vůči různým jevům, problémům a situacím; je to dobré ba nutné, ale samo o sobě to někdy nestačí. Může to pak vést k bezkrevnosti, akademičnosti, sofistice, bezcitnosti, k učenému teoretizování a kabinetním diskusím. Aby nedocházelo k vysušení duše či k nadřazenosti, je žádoucí toto „být nad věcí“ kombinovat i s protipólem - „být ve věci“, tedy s nadšením, zaujetím, vcítivostí, radostí (z dobrých věcí), s touhou po ideálu, anebo s jasným plným odmítnutím, nejen na úrovni názoru, ale hlavně morálního stanoviska. Tedy vyvážit ono renesanční Via contemplativa a Via activa.
Četli jsme občas o antroposofech, kteří rádi cestují a podávají přímá svědectví. To je dobře. Zatím jsem ale neslyšel, že by některý z proruských antroposofů navštívil Rusy „osvobozené“ části Ukrajiny, jistě plné ruského „míru a lásky“, a podal svědectví (pokud by se vrátil). Budou někteří (jistě ne všichni) raději trvale sedět v pohodlí Goetheana či jím ideově řízených nebo „jen“ inspirovaných skupin po světě a vybízet vražděné Ukrajince k „jednání“ či „diskuzi“ s ruskými fašisty či zamlžovat nejjednodušší fakt – kdo je útočník a kdo oběť. Říkám jim antroposofašisti. Chce se věřit, že jsou v menšině. Jsou si v tom podobní s okamurovci. Navazují na část antroposofů, kteří kdysi uctívali Hitlera a vyzývali Židy, aby šli sami do plynu, když si to vůdce přeje. Nyní stojí takoví za Putinem. Kdo schvaluje zločiny, sám je zločinec. Nebo už se Goetheanum plně probírá k realitě a moralitě? Prý snad ano. Kéž by. Jinak tím způsobí závažnou infikaci a rozleptávání antroposofie na velmi dlouhou dobu.
Někteří studují a studují, ale třeba se neprostudují či neprodiskutují až k vlastnímu charakteru a srdečnosti. Pak „učeně“ straní velkozločinci a jeho vraždění, mučení, krádežím dětí i zemí… Dobrota totiž není získatelná studiem či papouškováním zasvěcence, ale vlastní láskou, orientací, vlastní bytostnou kvalitou, skrze sebe sama. Znám i takové, rád s nimi občas pobývám. Modelovat se jen podle studia má někdy za výsledek jen jakýsi duchovědný studený automat – bez srdce a bez morální orientace v okolí i ve světě, v dění mezi skupinami i mezi národy.
Osobní zkušenost: Po letech jsem se sešel s bývalou kolegyní Jaruškou na kafe a svařák (kam jinam než do „mé“ kavárny na náměstí v Písku). Chtěla si popovídat, rád jsem ji viděl. Moc zajímavé a vzácné: prošla rakovinou, metastázy prý "úplně všude". Po chemoterapii jí tak změkly dásně, že jí vypadala spousta zubů, slezly vlasy. Věděla ale pořád, že jí bude pomoženo. Její trvale skvělá nálada je nakažlivá. Prý se jí, aniž o to usilovala, objevily i některé situace z minula, které s tím souvisely. Nemá peníze, nemá ani počítač, jen starý mobil a staré chatrné auto. Tedy nemůže ani mailovat, jen sms. Nejezdí na dovolené, na výlety, na kulturu. Nepřipíjí vínem, nemlsá sladkosti. Žije v chaloupce v malé vesničce se skvělým partnerem, je to bývalý spolužák. Nemůže chodit, ale dost jí pomáhá i tak. Ona nic nečte, není zvyklá (ani to ode mne, říká „já jsem na to blbá“). Leckterý duchovnista by s ní brzy skončil. Jenže: i přes takovýto život má trvale laskavé a radostné naladění. Nic z toho, co mi o své situaci říkala, nebylo žehrání a stěžování si. Jen neosobní, místy skoro pobavené vylíčení. Nic nečte, ale každé ráno hned po probuzení říká svou modlitbičku k Anděli Strážci. Když mi ji tam říkala, najednou se vše kolem rozjasnilo, prozářilo, zradostnilo, asi má už z toho v auře vytvořeného silného elementála. Bylo to pokorné, vděčné, ale i smělé, radostné, důvěryplné. Žádné škemrání o to či ono. Píšu to kvůli tomu, že sice patří mezi ty, co nic nenastudovali, nejsou stoupencem žádného mistra, ale přesto trvale září a jsou oporou druhým (koreluje to i s mou nedávno zde popsanou zkušeností s přáteli na vozíku z Velkých Losin). Pamatuju kolik postižených klientů a seniorů při pracovních návštěvách našeho seniorského střediska kdysi potěšila, někdy dobrácky sepsula, aby se tak nelitovali... Když profičela střediskem, všimla si ledasčeho. Třeba podle jazyků poznala, že klienti jsou dehydrovaní. Tedy mne sepsula, proč nesepsuju sestřičky a pečovatelky pro nedodržování pitného režimu. Tedy jsem je šel sepsout. Bývala hubatá i na doktory; když před lety byla v nemocnici, prý ji primář "uvítal": Tak co ty čertice tady chceš. Uzdravila se možná i tím, že – co ji znám – myslí s účastí a modlí se za ty, kdo klesají pod tíží utrpení.
Asi se i zde potvrzuje, že je důležité plnit svůj úkol, i když to není zrovna "to nejvyšší". Ta její denní modlitbička k Andělovi Strážci jí stačí a tento živý postoj ji drží v harmonii. Věří, že přežila rakovinu díky Jemu. Potvrzuje tím to, co říkal C. G. Jung, že je nejdůležitější plnit svůj životní úkol, bez ohledu na jeho "výšku" či „obyčejnost“. Kolik z nás, žáků duchovní vědy, toto nezvládáme.
- Vida, až bych měl chystané povídání o harmonii na YT, možná o ní řeknu, i když zamlžím identitu (podobně jako zde).
.oOo.
A ještě dvě komické drobnosti. Ta první je, řekněme, autobiografická – co jsem vyváděl letos v červenci. Do mailu kamarádce jsem to popsal takto. Když už si stěžujem furt na to letošní sucho, tak jsem zase v opozici. Posílám Ti mokrý pozdrav. Nevykonávaje věci s plnou bdělostí, jak radí Steiner, nedovřel jsem v kuchyni kohoutek vody nad zašpuntovaným dřezem a šel si lehnout. Tedy tu čvachtám lépe než by se dalo ve vyschlých tocích JIzery aj.. Televizi jsem si na to zatím nepozval. Odstavuju věci, ždímám hadry, vypodkládám koberec, suším písemnosti, které jsem měl uložené na zemi. Tedy konečně - už si nemohu stěžovat na sucho. Paní odzdola načerpala mou kapající vodu už do dvou kýblů, nechal jsem jí tu vodu velkoryse zdarma. Větrám a spoléhám, že se někde neudělá plíseň, byl bych dědek plesnivej, pokud už nejsem.
A ještě, co mi náhodně potkaná bývalá kolegyně vyprávěla o své kamarádce Alici z Příbramska. Byla ve středním věku a pořád sama. Tedy se rozhodla dát si inzerát „na chlapa“. Odpovědí přišlo více, vybrala si podle fotky toho nejfešákovatějšího. Strávili spolu v jejím domku hezký víkend. Vykládal i o plánované vysoké politické kariéře. V neděli odpoledne ji požádal, aby ho dovezla jejím autem do Příbrami na vlak, svoje auto prý půjčil kamarádovi. Vyjeli, ale po chvilce si nechal zastavit a půjčil si klíče, že se musí vrátit, zapomněl tam prý mobila. Odběhl (ani si nevšimla že i se svou taškou), za chvilku byl zpátky. Dojeli na nádraží, koupila mu i lístek, prý si spletl peněženku a vzal si jen tu s eury. Srdečně se rozloučili, dal jí chlapskou naději, že se brzy zas uvidí. Když se vrátila domů, postupně pozjišťovala, že nemá vkladní knížky, šperky, prstýnky. Pochopila: přes víkend si u ní obhlídnul, kde je co cenného, a pak se pro to jen vrátil a posbíral do aktovky. Vezla si tedy nevědomky svým autem své ukradené cennosti. Nahlásila to policii, ale dozvěděla se, že je v pořadí několika podobně podvedených. Brzy poté ho chytili. Z vězení jí prý napsal srdečný pozdrav, postěžoval si na zlé dozorce a aby mu poslala mikinu, kterou si u ní zapomněl.
(Vzpomněl jsem si na to při přečtení titulku článku na internetu: Ze zoo uprchl opičák. Když začalo pršet, vrátil se pro bundu.)
Teprve po tomto dopsání mě napadla aktuální podobnost: jistý podvodník, kdysi i estébácký práskač, si roky kradl z veřejného majetku, zejména v zemědělství, udělal a dělá i politickou kariéru a kňourá, že jsou na něj lidi zlí.
.oOo.
Článek jsem promýšlel při jízdě s alkoholem za volantem. Ano, doznávám. Usedl jsem s alkoholem za volant. Dostal jsem od kamaráda z Boskovic flašku jeho domácí slivovice, skočil do auta a ve spěchu jsem ji neuložil, ale nechal si ji na klíně. Usedl jsem tedy s alkoholem za volant. Mohu se vytahovat: Ani slivovice mé řízení neovlivní.
A ještě příběh, kdysi někde přečtený. Majitel firmy na výrobu likérových bonbónů je měl při jízdě autem vedle sebe a pojídal ve velkém. Zastavila ho policie, strnul hrůzou, musel si dýchnout. Ale nic, žádný alkohol. Pochopil: jeho zaměstnanci to šidí, likéry si rozkradou a do bonbónů dávají jen levnou tresť a sirup. Otočil to a udělal dusno.
2024 ©