Tlačí nás v duši staré hříchy?
/z dopisu/
Píšete o svém někdejším poněkud asi extravagantním prožívání sexuálních – dle Vašeho vyjádření - experimentů a praktik (byť to bylo z podnětu druhého), a nevíte, co s tím. Asi Vás to někde v duši tlačí a cítíte, že je to závaží, bránící v čistším prožitku této oblasti v nynějším vztahu. Nechcete to, byť jen z prožitkové setrvačnosti, vnášet do nového vztahu.
Zde je jen jedna cesta: vše to si v sobě i zpětně co nejpoctivěji rozpouštějte, co nejcudněji se od toho zpětně distancujte, je to v takových případech velmi důležité. Stopy sexuálního podvědomí a v něm uložených nepročištěných nánosů jsou mezi dvěma lidmi při tělesném sblížení a při společném prožitku (neboť bez určité vlastní spolupráce to není nikdy) jedny z nejnakažlivějších (nejpřenositelnějších), nejpustošivějších. Silně se přenášejí rovnou do podvědomí druhého. Mnohdy mohou vnést následně disharmonii i do vzájemné oblasti duševní, do zabarvení nálad, mohou vést i ke snazšímu upadání do konfliktů, aniž by partneři znali původ svých vzájemně kolísavých stavů. I proto je tak důležitý výběr partnera a zdrženlivost tam, kde si nejsme jistí (k otevření stavidel podvědomí a jeho přenosu někdy stačí i jediný „úlet“).
Prožívá-li například jeden z partnerů (tedy, ať už jsme to my nebo náš partner) sexuální styky ještě s jedním nebo několika dalšími a na nízké úrovni, přenáší svou roztříštěnou či potřísněnou sexualitou do podvědomí svého stálého partnera leckteré astrální nákazy, srovnatelné s venerickou chorobu, i když nejsou lékařsky viditelně zjistitelné. (Podobně, i když ne tak silně, působí sebeukájení přes filmy či internet apod.) - Tedy Vás nenabádám k nějakému zpětnému a nevratnému zhrození se ze sebe, ale k zpětnému rozpoznání každé nízkosti (neboť sblížení, není-li vyvoláno láskou a něhou, je branou k niternému jedu) a ke klidnému a niterně čistému oddělení se od toho, spálení toho na popel, který necháme vzlétnout k panenskému rannímu slunci. Můžeme si k tomu nacházet leckterou inspiraci i v umění, od renesančních madon až po, například, klavírní sonáty Ludwiga van Beethovena, písně Franze Schuberta a podobně. I soustředěný pohled na bílou lilii nebo jinou květinu, vybavení si podzimních meteorických rojů, očisťujících od nízkých výparů zemskou auru i tu naši, nebo tiché zimní noci, kde sníh odráží měsíční svit, a porovnávání si těchto pocitů s našimi chtivě vášnivými závažími, nás očisťuje. A snad nás nepřímo přivede i k počátkům čistšího prožívání projevů lásky.
2024 ©