MEDITACE A MODLITBA MÁ CHUTNAT JAK CHLEBA S MÁSLEM A SÝREM
/z dopisu/
Někdy musí člověk projít i těžkým obdobím, obzvláště na určitém vývojovém zlomu či jeho prahu, a nikdo mu v tom nepomůže, musí na to být sám. - Možná že taky nebude ve Tvých možnostech s tím u naší kamarádky nic udělat. Ale to uvidíš. Ale nevyčítej si, pokud neuspokojíš u ní něco, co si musí hledat a projít sama. Ty můžeš u ní stát se sympatiemi a zaujetím, ale ne jako vrba nebo (spolu)řešitel všeho. Možná že si na to v posledních měsících příliš navykla u Tebe i u mne. Jeden obrnář mi kdysi řekl, že si pamatuje na silný zážitek, jak ho nechali rodiče samotného se těžce lopotit, aby vstal. Nepomohli vůbec, padal opakovaně. Jen věděl o jejich účasti. Ale když se mu to podařilo, byl jim vděčný. Nebo - v prvním zaměstnání bylo pro něho zlomové třeba to, když si šel (chodil o dvou holích) pro svačinu a kolega na něho prohodil - Přines mi taky něco. To se mu ještě nestalo, aby ho brali jako normálního. I to souvisí s postojem k modlitbě. Nemůžeme čekat, že nějaký výklad to za nás udělá. Snad nám ale dá výchozí náladu, fortel jak na to.
Zmínila ses právě o tom, jak nevíš jak se modlit. Můžeš ale začít úplně nejobyčejněji - navozením osobního vztahu k Bohu. Není to troufalost ani obtěžování. Jsou jen dvě možnosti: buď člověka neuslyší, nebo ano. Řekni Mu, jak víš o své nedokonalosti, ale i Jeho Milosti a odpuštění, protože všichni jsme Jeho děti, a že Ho prosíš o vedení, pomoc, posilu, inspiraci k dobru, ochranu, osvětlování cesty atd., jak Tě to napadne. Bez úpěnlivosti, klidně, pomalu, bez pocitu časové tísně. A pak o tom třeba už jen mlč, třeba se Mu jen mlčky oddávej celým nitrem s bezmeznou důvěrou. Zaslibuj se Mu. Najdi si formulaci, kterou umíš prožít. Třeba DÁVÁM SE VE TVOU MOC A OCHRANU. Dávám se v... (podle Tvého). S bezmeznou důvěrou a jistotou. Třeba to nepůjde hned, ale stačí jen chvilička denně. Něco víc o tom najdeš v mých Třech duších naboso, je to v nadpise kapitolky O modlitbě či O meditaci. Ale čteš-li teď Od křiku v sobě k šepotu v chrámu, tak si u ní ještě zůstaň a to ostatní až později. Když s tím obracením se na Boha člověk začíná, je to pro ego nezvyklé a cítí se ohroženo, a tak člověk pociťuje buď jakousi zbytečnost modlitby, nebo si už napřed říká, že to nepůjde, a i když začne, tak nesoustředěně uteče, protože má dojem, že mu to stejně nemůže jít, nebo se mu zalíbí ta častá falešná výmluva, že Boha nemohu obtěžovat, jsa hříšný, nebo mne láká zrovna jako lepší si číst než se modlit a už koukám jak od toho odejít - to jsou jen úhyby, které je třeba překonat. Aspoň na tu chviličku. Ne se za ně fackovat a vyčítat si je, ale jen je v klidu odsunovat a zase se vracet k stavu modlitby, jakkoliv nedokonalému.
Mám tu opsáno něco ze Soesmana:
„…Můžeme říci: když někdo jen pronáší modlitbu nebo provádí meditaci - a ono "jen" znamená zároveň již velmi mnoho! - tak má být tak konkrétní, aby cítil její chuť na jazyku. Jeden z pokynů RS spočívá v tom, že když se věnujeme modlitbě nebo meditaci, může být velkou pomocí "mumlat" si slova pro sebe. Dříve se lidé nemodlili abstraktně v hlavě. Vyslovovali vždy zároveň text, protože tím byl "ochutnáván". Z toho pak vzniká mumlání. Samozřejmě později může člověk vyzkoušet obejít se i bez toho. Každopádně pokud se má meditace brát konkrétně, měla by se pozorně vychutnávat stejně jako chleba s máslem a se sýrem. Pak si všimneme, jaká se zde skrývá obrovská léčivá síla pro budoucnost lidstva. Musíme se naučit zacházet s duchovními věcmi konkrétně, abychom cítili: teď teprve je to pro mě skutečnou "potravou". Musíme znovu poznat, jak chutná duch.“
Více článků (textů) na podobné téma naleznete v kategorii Meditace o meditaci, kterou otevřete vlevo od tohoto textu.
2024 ©