Modlitba

Můj Pane, tolik času jsem v tomto životě promarnil toužením po pomíjivostech, blouděním a marnivým sebeobjímáním. Tolikrát jsem naplňoval svou lačnost zbytečnými pocity štěstí, které jsem měl za dobré, marnými představami, obavami, myšlenkovými obsahy, které za to nestály. Byl jsem hluchý a slepý v zaujetí sám sebou, otročící vlastním pocitům a vášním, fascinovaný iluzí vlastní důležitosti. Tolik drahého času jsem strávil v temnotě!

A můj Anděl mě provázel, stavěje mi do cesty překážky, jejichž překonávání bolelo, protože si vynucovalo oběti. Ale úsilí na nich vyvinuté pozvedávalo mou duši vždy o stupeň výš, blíž k Tobě, Kriste, k mé vědomější spoluúčasti na Tvém vedení.

Tys učil mé srdce lásce – té, která se vylévá aniž se ptá, aniž sama něco chce. Ryzí lásce, jíž překypuje srdce, teprve když se plně vzdá samo sebe. Teprve když sobecké já ustoupí ze světla Tomu, který je.

Má mysl se vůči Tobě otvírá jako pohár, Kriste, aby v sebe nechala vproudit lásku, kterou rozléváš na celý svět. Už vím, že nemohu přidat nic cenného ze sebe, jen otevřít své srdce… a nechat Tvou lásku vlévat se v něj… a přetékat z něj ven do světa. Nebránit jí a nechat jí mimoděk a zvolna proměňovat mou věčnou podobu k Tvému obrazu.

Můj Pane, buď se mnou až se příště vtělím! Veď mě a pomáhej mi, abych neztrácel čas marnostmi, abych tápal jen co bude nezbytné k nalezení ještě jasnějšího světla pravdy, ještě většího dobra, ještě silnější lásky pro ty, kteří budou se mnou!

                                                                                                                                  NN