CO JSME LENIVÍ POCTIVĚ UDĚLAT, TO SI VYMEDITUJEME?
Kolik lidí, ba i odborníků, zejména záhadologů a astrologů naletělo na loňskou celosvětovou psychózu o konci světa k 21. prosinci (viz na toto téma článek na tomto blogu „2012“ z července 2012, tedy z doby počátků oné hysterie). K tomu ale Bůh Zemi a lidstvo nestvořil. A nestvořil nás ani k tomu, abychom si nezaslouženě, bez vlastního úsilí, užívali „vysokého duchovna“, které mělo vypuknout od onoho dne podle zase jiných zdrojů.
Konec světa nevyšel, všeobecná láska se taky rázem nerozšířila, humbuk rychle opadl, ti kteří na to naletěli, si poučení stejně nevzali, podnikají další záchranné akce.
Už se zas začínají rojit maily sice na povrchu hezky vypadající, ale vykazující obdobnou míru morální, duchovní i inteligenční ochablosti: na totéž datum, ale o rok později, je vyhlášena monstrózní celosvětová meditace. To samo o sobě by nebylo nic špatného, svět světlo potřebuje.
Tato „meditace“ (spíše v uvozovkách) je ovšem jakousi žádostí či souhrnem subjektivních přání autorů, jak by to se Zemí a lidstvem mělo vypadat. Není tam nic o našem přičinění činem, není tam pokora ani poděkování, vděčnost za to, co máme, ale jen samá přání, jejichž vyplnění má být účelem oné meditace. Kdyby někdo hodlal založit jakousi duchovní politickou stranu, mohlo by to snad posloužit jako typický volební program. Ty taky nejdou k podstatě věci a nahrávají naivním důvěřivcům.
Připomíná mi to někoho, kdo bude raději meditovat, že by chtěl mít svaly, než by cvičil; či meditovat, aby oheň hořel, než by se vypravil pro dříví. Každý z nás ví jistě dobře o něčem, co by mohl u sebe zlepšit nebo někomu pomoci. Někdy argumentujeme proti kuřákům, že si ničí zdraví vědomě, z vlastního rozhodnutí. Je to pravda. Ale v čem všem se jim podobáme i my, nekuřáci. Bude kuřák meditovat, aby přestal kouřit? Musí použít pravdivost k sobě a vůli s tím něco udělat. A tak je to i s námi.
Do své meditace můžeme dávat a (snad) vysílat jen to, co jsme si sami v duši vytvořili, ne jakýsi postulát či žádost.
Zde je ono znění, jak koluje maily:
Mimořádná meditacena podporu změnna Zemi a v Nás21. 12. 2013 Meditace se uskuteční dálkově ze silového místa v Peru v 18 hodin 21.12.2013...
Cíle meditace na individuální úrovni:
1. odstranit ze života každého účastníka bolest, nemoc a omezení
2. spustit proces aktivace jeho skrytých lidských schopností – léčitelských a jasnovidných
Cíle meditace na společenské úrovni:
1. ukončit věk ekonomické a jiné manipulace a zneužívání lidských bytostí
2. ukončit věk informačního embarga a podpořit ÚPLNÉ ODHALENÍ MIMOZEMSKÉ PŘÍTOMNOSTI a ODTAJNĚNÍ SKRÝVANÝCH ALTERNATIVNÍCH ZDROJŮ ENERGIE
3. anulovat veškeré snahy o narušení nebo zpomalení vývoje lidstva v nadcházejících letech
4. posílit u každé lidské bytosti v Čechách a na Zemi touhu po skutečném sebepoznání a osvobození se z nevědomosti
5. podpořit nástup éry, umožňující prožívat všem obyvatelům Země důstojné životy naplněné vzájemnou úctou, laskavostí a kosmickou hravostí
6. vyslat poselství planetě Zemi o tom, že jsme na ni nezapomněli a nenecháme ji dále ničit, znečišťovat její moře a drancovat její povrch včetně pralesů
7. vyslat poselství do vesmíru, že všichni, co to s námi myslí dobře jsou na Zemi vítáni a my jsme připraveni na přímý kontakt s nimi
8. požádat společně vnitřně ABSOLUTNO – SKUTEČNÉHO BOHA – o požehnání tohoto našeho spravedlivého úsilí a o maximální ochranu každého z nás, České republiky a celého lidstva v těchto zlomových letech.
Něco mi tu chybí: Požehnané klima v našem nitru pro meditaci, čili prostor pro síly duchovního světa, se vytváří kvalitou našeho života na zemi: pokorou, harmonií, zodpovědností, vcítivostí, logickým myšlením, ducha-přítomností, důvěryhodností, aktivním jednáním… Jinak se duchovní síly nemají kde zachytit, kudy do nás vstoupit. To je práce na celý život.
Použitý slovník mi připomíná jistou skupinku, která se kdysi vrátila všecka osvícená z jakési spásonosné nalejvárny v new-age ašramu a chtěla honem konvertovat celý svět. Vzápětí se odjeli „duchovně“ vydovádět na kurs tantry a poté na využívání andělů pro kdeco, asi jako když se zapřahá oslík do pluhu.
Také to připomíná závěry z dávných usnesení stranických orgánů (říkal jsem tomu „jetřebismus“), obsahující podobné postuláty jako zabezpečení dostatku zboží, zamezení úplatkářství, zlepšení životního prostředí, zintenzivnění boje o zrno, oznamování, že si své ideje rozvracet nedáme, sjednocení národa i světa pod ideou proletářského internacionalismu, posílení proudu iniciativy všech pracujících...
Toto pojetí meditace též připomíná dávná rudá hesla jako „budujeme lepší zítřky“. Vše psáno budovatelským jazykem, sebejistě a bez pokory. Přesto je tu rovněž určitý stihomam z neidentifikovaných škůdců a nepřátel.
Boží Prozřetelnost však ví sama, co lidstvo potřebuje, a není nutné jí dávat rozumy, kam a kdy by měla napřít svoji sílu. Tu stejně používá jen skrze činy lidí. Silám duchovního světa, které toužíme přijímat a pak i vysílat, je nutné přinést naše kvality, čistotu, jinak se nemají kam umístit. Mezi tyto hodnoty patří i vědomí občanské odpovědnosti, důvěryhodnost, spoluodpovědnost za svět - laskavá, vřelá, i při vidění všech špatností. Pak má naše meditace určitý podklad.
Meditovat na takováto konkrétní přání je protimluv. Při skutečné meditaci teprve nitro samo pozná, kam jsme vedeni. Nelze si programovat takovéto duchovní inženýrství. Pak z toho nevzejde meditace, ale jakási její mrákotná atrapa, katakomby duše. Když se nám někdy podaří zavnímat ono úlevné Kristovo otevřené nebe, a může se tu najednou i četba stát meditací, pak oním zalitím láskou zaléváme i celý svět, a ten si již vybere, co potřebuje, i bez soupisu požadavků či témat.
Zastavme se u jednotlivých bodů blíže.
Cíle meditace na individuální úrovni:
1. odstranit ze života každého účastníka bolest, nemoc a omezení – Často takové navenek veleduchovní přání vyslovují ti, kdo nepřipustí, že správně formulovaná a správně vedená meditace musí být podložena dlouhodobou prací na sobě, zejména zříkáním se svých požadavků. Odstranění bolesti a nemoci může nastat až poté, co jsme se z ní poučili v konkrétním denním životě. To si nelze vymeditovat, ale odpracovat poctivě na sobě. Zde je však chtěn již výsledek, ne cesta. Má to asi takovou „logiku“, jako kdyby nás vybízeli k meditaci, aby nám byly odstraněny nepříjemnosti a omezení autoškoly při teorii a jízdách a tedy abychom dostali řidičák rovnou.
Takovéto cíle často propagují až se zálibou téměř smyslnou ti, kteří se tím sebezálibně ujišťují, jak ušlechtilá přání dávají do světa. Jihnou dojetím sami nad sebou, jak jsou altruističtí, svatí či duchovní. Naše individuální osvobození od strastí musí být vykoupeno i naším omezením, neštěstím, strádáním, bolestí, tedy školou, která nás k tomu vede.
Odstranit omezení? Omezují a zotročují nás jen naše přání, chtivosti, zlozvyky atd. Omezit tedy musíme nejprve my sami sebe. Hlavně sebevýchovou, kdy si sami uložíme a pochopíme, že je nutné se naprosto bezohledně rozebrat, vše pravdivě pojmenovat, každému možnému úhybu ega se postavit do cesty a zůstat si s poznáním své negace, protrpět si ji, poznat v pravé podstatě, a pak si nakonec i odpustit. A tak znova a znova v různých situacích, které nám nastavují zrcadlo. Bez trpělivosti se sebou a víry a naděje, že se to jednou podaří, to nejde. I tomu se říká sebepoznání. A snad i duchovní cesta. Pomáhá tu i meditace – tedy v tomto stádiu - a modlitba a důvěra ve vyšší pomoc. Tedy - chyby napíchnout na šíp sebepoznání a čistoty. Pak může přijít zasloužená katarze a úleva od omezení.
Anebo mysleli odstranit vnější omezení? Pak nedej Bože.
Ale hlavně: Proč jen „ze života každého účastníka“? To je tedy jen jakýsi klub zvláštních výhod?
2. spustit proces aktivace jeho skrytých lidských schopností - léčitelských a jasnovidných - Spouštět se dá leda stroj nějakým tlačítkem, nebo volební kampaň, ale ne aktivace léčitelství apod. Je to jen okultně vedené prospěchářství; každému by mělo stačit to, na co svým vývojem dosáhl. Asi bysme se pěkně zastyděli, kdyby do nás kdekdo „jasnoviděl“, a někteří by se i utrápili žalem, kdyby viděli nitra svých blízkých, jejich nevěry, utajené pohnutky, nebo své minulé zločiny a budoucí karmu, atd. Tím by se rozboural Boží plán celého přirozeného vývoje. Mimochodem – aktivací jasnovidných schopností se úspěšně zabývaly i nacistické okultní kroužky Thule a Vries, ba i Hitler meditoval na poznání svých minulých inkarnací , odstranění omezení (těch nepřátelských) a otevření čaker. Krom toho: předčasná vyléčení jsou sice možná, ale mohou být i zdraví a životu nebezpečná. Jistá herečka před lety v televizi hrdě prohlásila o své rakovině při dočasném uzdravení léčitelem a předpovědi zdraví jasnovidcem: „Srazím tu mrchu /rakovinu/ na kolena!“ A dupla si u toho. Dav pod pódiem jásal. Do dvou týdnů zemřela – sama byla sražena.
Cíle meditace na společenské úrovni:
1. ukončit věk ekonomické a jiné manipulace a zneužívání lidských bytostí - I toho musí být dosahováno přirozeně, a nezasluhuje-li si někdo z nás nic lepšího než manipulaci, zrodí se do takových poměrů. Anebo se musí učit ji rozpoznávat nejprve venku, pak ji vidí i u sebe. I to je naše škola. Splnění cílů této manipulativní meditace by bylo tou nejtragičtější manipulací s lidstvem, které by se vymklo z dvou základních zákonů, které mu Bůh dal: ze svobodné vůle a zákona vyrovnání. Dosažení těchto cílů by znamenalo obejití přirozeného, ač bolavého a dlouhodobého vývoje, lidstvo by přišlo o síly zocelování a tříbení. Každý má tolik svobody, kolik si jí uvědomí. Do poměrů nesvobody či zneužívání se rodíme sami podle svého stupně resp. potřeby si cosi uvědomovat, o cosi usilovat. A zda sebou necháme manipulovat, je zas jen na nás, naší moudrosti, odvaze, životních zkušenostech, zrání... Většinou se sami, často rádi necháváme manipulovat, jinak by manipulátoři neměli žádnou možnost. Využívají jen onoho zvráceného pravidla „Svět CHCE být klamán, tedy budiž klamán“. I k ukončení oněch výše zmíněných manipulací vedou nitky od naší samostatné angažovanosti, počínaje ochotou někam kandidovat až po možnost svobodné volby. Zlu stačí k šíření jen to, aby slušní zůstali pasivní a leniví – v mysli i v činu. Jsme-li ve státě manipulováni, pak těmi, které jsme si zvolili. Nebo šarlatány, kterým rádi nasloucháme. A zrodil-li se někdo v dalekých zemích do nesvobody, pak si ji sám vybral, snad aby z ní nabyl větší zkušenosti poté, co ji sám druhým bral. I on potřebuje svou zkušenost, nemůže být vytržen ze svého vývoje. Tedy: kdyby se podařilo splnit některé body této meditace, byl by to nejtěžší zločin na lidstvu, přerušení jeho vývoje a tříbení a tedy vzpoura vůči Prozřetelnosti.
2. ukončit věk informačního embarga a podpořit ÚPLNÉ ODHALENÍ MIMOZEMSKÉ PŘÍTOMNOSTI a ODTAJNĚNÍ SKRÝVANÝCH ALTERNATIVNÍCH ZDROJŮ ENERGIE - Co by s tím současné lidstvo asi udělalo? Vše má svůj čas. Dostat do ruky další energie takový Kim, asi bysme si už nezameditovali. Je pošetilé, myslí-li si někdo, že vlády svobodných zemí jsou dnes tak mocné, aby cosi tajily, co novináři nevyčmuchají. Pokud by se ufoni, jsou-li jací, chtěli projevit lidstvu, měli by miliony možností přistát a nechat se vidět tu či onde a nemuseli by lítat jen do zakázaných vojenských prostorů, kam jejich výskyt situují „tajné zprávy“. Vlády by tu nic nezmohly, tak jako nezmůžou před odhalováním afér od mileneckých poměrů přes odposlechy až po krádeže svých členů.
Formou to připomíná plakáty z 50. let, vybízející obyvatelstvo k odhalování tajných rejdů imperialistických rozvědek. Nikdo o těch rejdech nic nevěděl, ale budilo to psychózu: MY-oběti, a jacísi ONI – padouši.
3. anulovat veškeré snahy o narušení nebo zpomalení vývoje lidstva v nadcházejících letech - To je natolik vágní, že si pod tím může každý představit, co mu libo. Své zpomalení či zrychlení si děláme každý sám. Pokrok lze činit bez závislosti na okolnostech. Nejlepší je začít u sebe a neobviňovat paranoidně a anonymně kdekoho a kdeco. Podívat se, kolik toho ve mně narušuje a zpomaluje můj vývoj. Svůj vývoj zpomalujeme sami, pokud podléháme nejrůznějším klamům o sobě, svých blízkých, o společnosti, světu, o duchovní cestě, pokud své nedostatky zakopáváme „pod koberec“... Nelze situovat jakéhosi „třídního nepřítele“ kamsi do neznáma (každý podle svých představ), to je jen pohodlné unikání z osobní odpovědnosti a bdělosti a tedy obcházení vývoje. V tomto smyslu právě některé formulace této meditace narušují a zpomalují vývoj těch, kdo se těchto představ sami dobrovolně chytí. Zejména tím, že přenášejí kamsi do neznáma to, co je svěřeno do povinností člověka (i kdyby je zatím neplnil nebo tápal). Většinou ti, kterým se nechce do pravého sebepoznání a sebekritiky, si vytvářejí obraz vnějších škůdců, zlomyslníků a brzdičů, pohrom z kosmu, či nejabsurdnější konspirační teorie. Xenofobie z neznámých nepřátel a škůdců tak uzavítá některé lidi do pocitu oddělení a vyvolení k spasitelství.
Dalo by se tu – a snad i selským logickým rozumem bez duchovního výraziva - porovnávat tato hezky znějící přání s příčinností, se svobodnou vůlí člověka ke zlu i dobru, která mu byla dána Bohem, s tím, že dobro má cenu jen tehdy, když je poctivě a samostatně z vlastního svobodného vědomého rozhodnutí postupně, pracně a trpělivě vypracované, s možností a nutností vyrovnávání vztahových zauzlenin poctivou prací po řadu životů, s nabýváním lepších vlastností narážením na okolnosti, do kterých jsme opět a opět posíláni, s rozplétáním karmy jedinců i národů dlouhodobým poučováním se a zráním, neboť jen dobro, zaslouženě a vědomě vydobyté, má skutečnou hodnotu a může dále tvořit ve prospěch druhých. Realizace některých bodů této meditace by nás o to připravila. Dalo by se uvažovat i o trvalé Kristově misi: Jeho kosmická bytost, sestoupivší kdysi do zemských hlubin, se svým světovým Já spojila s lidskou duší. Přesněji – nabídla toto spojení. Tímto Já se můžeme nechávat prostupovat. Naše sebevýchova a plné uvědomování si svého jednání v hmotném světě nám bude pomáhat, abychom s Kristovou pomocí vnášeli jas čistoty a vůle do všech záhybů svého myšlení a cítění, hlavy i srdce, i do svého okolí.
4. posílit u každé lidské bytosti v Čechách a na Zemi touhu po skutečném sebepoznání a osvobození se z nevědomosti - Na to mohou účinně meditovat jen ti, kdo to u sebe dokázali, a jistě to činí, ale bez takovýchto agitačních akcí. Ty připomínají dávné plakáty, vybízející veřejnost k ideologickému školení.
5. podpořit nástup éry, umožňující prožívat všem obyvatelům Země důstojné životy naplněné vzájemnou úctou, laskavostí a kosmickou hravostí – Jak krásně řečeno. Jednomu je až líto, že se přemýšlením o tom dostal až k tomuhle: Tyto hodnoty žádná éra sama o sobě neumožní, to si musí umožnit každý sám dobrotou svého života. Motivem k vlastnímu polepšení musí být touha být lepším člověkem pro svět. Odtud to začíná. Mnozí však teprve sklízejí. A všichni sejeme a jednou budeme sklízet – dobré i nedobré. To nám žádná meditace neodpáře. Tedy - čím éru podpořit, když, jak vidíme, bez karmické výchovy to nelze? Kdyby to bylo takto možné, nečekalo by se na tuto meditaci. Každý na svém místě máme množství drobných příležitostí toto činit, jen chtít. Hrát si můžeme i obyčejně, než nás to autoři naučí kosmicky.
6. vyslat poselství planetě Zemi o tom, že jsme na ni nezapomněli a nenecháme ji dále ničit, znečišťovat její moře a drancovat její povrch včetně pralesů - Uf, jaké vyslání poselství Zemi, když na ní a s ní žijeme? To je asi jako poslat sám sobě dopis z jedné kapsy do druhé. A ujištění, že ji nenecháme ničit atd.? To je velké slovo. Zní to hrdinsky a odvážně. Jak docílí splnění onoho slibu? Jsou-li toho schopni, proč už to neudělali? Dali k tomu nějaký termín? Nebo je to jen upovídané líbivé žvatlání bez reálného podkladu? Pak je ono poselství Zemi nereálné, nezodpovědné, ba podvodné.
7. vyslat poselství do vesmíru, že všichni, co to s námi myslí dobře jsou na Zemi vítáni a my jsme připraveni na přímý kontakt s nimi - Kdo a jak je připraven? Za koho tu mluví? Tedy my meditující jsme připraveni? To je málo. Asi tu mluví za celé lidstvo. Jak ale vědí, že by neznámé bytosti celé lidstvo vítalo? Lidé z celých velkých území by se na mužíčky z kosmu vrhli buď chamtivě nebo jinak po svém, buď by si je zapřáhli do pluhů nebo ulovili a rozřezali k obědu, pověsili na kůl nebo ukamenovali jako neznámé vetřelce. Splnění cíle takové meditace by cizí návštěvníky mohlo přivést do pasti. Nesvědčí zrovna o prozíravosti a spolehlivosti autorů.
8. požádat společně vnitřně ABSOLUTNO - SKUTEČNÉHO BOHA - o požehnání tohoto našeho spravedlivého úsilí a o maximální ochranu každého z nás, České republiky a celého lidstva v těchto zlomových letech - To dělají miliardy věřících křesťanů, buddhistů, hinduistů aj.už řadu staletí denně ve svých svatyních a domácnostech. A jsou navíc slušnější: Boha nežádají, nýbrž pokorně prosí. Jenže Bůh nezasahuje, dal nám svobodu k dobru i zlu. Požehnání od Něho se nám dostává jen tolik, nakolik se k Němu sami umíme vzepnout, zkvalitnit, nakolik si ho sami zasloužíme. Je to tedy na nás, ne na Bohu. A i tak je nám pomáháno tak, jak chce Bůh, kdy chce Bůh a v čem chce Bůh. To by bylo lenivé vymykání se z vývoje, kdyby si tyto věci šlo jen tak vymeditovat. Meditace je důležitá, ale jen pokud jde společně s činem. Dnes už nejsme na úrovni dávné Indie apod., kdy stačila jeskyně nebo cela. Ostatně, ani tehdejší jogíny by nenapadlo předkládat Pánu v meditaci nějaké body a žádosti. Autoři nepochopili tu nejjednodušší pravdu, že vše špatné je pro něco dobré a že žijeme ve veliké škole vývoje, kdy musíme spadnout až na dno zemské propasti a s vypěstovaným rozlišováním dobra a zla se ze svobodné vůle a s plnou odpovědností vydat tím či oním směrem.
Jistě, že každý můžeme pokorně a opravdově poprosit, a třeba i denně, Pána o pomoc, posilu, požehnání, ochranu – a toho se nám dostane podle naší niterné kvality a otevřenosti vzhůru. Myslet si, že se to dá jednorázově vymeditovat, je spíše projevem lenivosti, kompenzované megalomanskou akcí.
Nelze „požádat Boha“, protože Bůh slyší, jen když Jej sami ze sebe necháme promlouvat, když mu v sobě necháme místo, a k docílení toho nestačí jedna meditace, ba ani jedna inkarnace. A pokud tohoto stupně někdo nabyl, pak sám trvale vysílá Boží požehnání a ochranu.
Člověk, toužící po proniknutí do meditace, musí být obezřetný a schopný trvale demaskovat vlastní navenek ušlechtilé motivace, které jsou ve skutečnosti obyčejnými egoistickými pohnutkami: Udělal jsem pro někoho něco nezištně? Dělám cosi úžasného? Ne, dělám to pro svůj dobrý pocit, pro kladný sebeprožitek, aby se ego mohlo spokojeně rozvalit na polštářích ušlechtilosti! Mnohé je tu je založeno na potřebě sám sebe klamat, nalhávat si o sobě, že jsem lepší, než jsem. Pak se v kostýmech tohoto divadla obelhávají ve velkém počtu a je téměř nemožné demaskovat kostýmy a kulisy jejich sebeklamné hry.
Před závěrečnou meditací o meditaci ještě úryvek z článku o billboardech:
Mám-li být k sobě upřímný, pak kdybych měl na povel meditovat na vysílání štěstí, moc bych toho nenameditoval. Ta trocha jalového nadšení, převzatého od organizátorů, spojená s pocitem důležitosti a jakési mlhavě vytvořené představy o štěstí, tomu neříkám meditace. Ohniska obnovy si můžeme nalézat sami kdykoli a snáze, každý podle svého. Pozoruji-li cizince na Vyšehradě, Hradě či jiných posvátných místech, hledím jim do tváří a snažím se jim radostně vyslat ke sdílení impulsy hlubšího porozumění místu či dílu, které snad v sobě mám hlouběji, aby si ho odvezli s sebou. „Objímám“ či obaluji je v duchu oním prožitkem. Tyhle věci si o to přímo říkají. Musím si pevně věřit, že to funguje, pokud ten prožitek v sobě mám. Jdu-li přes Karlův most, pak pohled na Hradčany je tak mohutné duchovní i stavitelské unikum i v celosvětovém měřítku, že mám přirozenou potřebu se jím v duchu dělit s mnoha lidmi na mostě, ale i s národy. Jen to, k čemu mám živý vztah, mohu i živě sdílet. Poslouchám-li Mou vlast, mohu ji v duchu vysílat (sdílet) celé naší dnes spíše nevlastenecké vlasti, a když se mi zachce, tak onou krásou obepínat svět a radostně ho tak seznamovat a oplodňovat duší našeho národa. Sochy v Bílkově vile jsou možností ba pomůckou té nejúžasnější meditace o smyslu bolesti, o vývoji k lásce a ke sbratření lidstva. A jistě ví každý o řadě dalších míst, artefaktů či skladeb atd., kterými se klasičtí autoři toužili dělit se světem. Proto je vytvořili. Není nic jednoduššího, než to dělat s nimi, uchopit a šířit jejich touhu laskat a probouzet něčím lidstvo. V jejich dílech je již obsažen onen konkrétní hodnotový podklad i poklad, který může být nositelem požehnání, je-li naším nitrem prožit, oživen a vyslán. Ani tomu nemusíme říkat meditace. Nejúžasnější věci bývají často ty nejjednodušší.
NA ZÁVĚR NĚKOLIK VYBRANÝCH ÚRYVKŮ O MEDITACI z knihy Umíme si vytvořit domov? - Feng šuej po česku.
Své nedokonalosti si musíme duševní pracovitostí a poctivostí sami nalézt, nelze si to vymodlit ani vymeditovat.
K počátkům skutečné meditace a užitku z ní se člověk dnešního světa musí připravit i hygienou myšlení, celkovým světovým názorem, sociální kulturou svého Já při jednání v různých životních situacích. To je klima a kontext, ve kterých pak meditace odbourává zátěže egoismu.
Podle H.-W. Schroedera – protože byl člověk povolán ke svobodě, musela mu být dána možnost, obracet se i proti božství a žít bez něho. Na Zemi muselo být sjednáno místo, kde nebylo bezprostředního působení božství, kde mohly a musely působit bytosti, které měly s veškerou silou svého bytí tlačit člověka do protibožského směru, aby v něm takto vyvolávaly nejvyšší síly k dobru... Svoboda je věcí především vnitřní kvality, vnitřního uchopení a rozvíjení sebe sama.
Skutečná duchovní práce je především odvážná a aktivní námaha, nikoliv zploštělé nadšenectví a zmodernizované konzumování mystiky v instantní podobě. Bez pevných základů mravného, ale i logického a poctivého myšlení nelze pronikat k vyšším tajemstvím. Jak říká Paul Brunton – neumíme-li důvěryhodně jednat mezi lidmi a nerozeznáme-li povahu lidí kolem sebe, jak bychom mohli rozpoznat povahu vysoké transcendentální Skutečnosti? A podobně – neumíme-li jednat s poznanými morálními pravidly zde na zemi, nepustí nás duchovní světy natrvalo k vyššímu poznání ani k výšinám meditace. Do světa Ducha se nelze prodrat zadními vrátky. Bez morálního očišťování, sebeanalýz a sebekontroly se při meditaci nevchází do objektivní reality vyšších úrovní, ale meditující se dostává pouze do vlastního podvědomí, vlastních iluzí, projikují se mu přání a představy vlastní psychiky. Do podobných bludišť katakomb podvědomí uvádí většina takzvané meditační hudby, meditačních obrazů nebo subordinovaných cílů meditace. K meditaci neexistují vnější pomůcky. I při své lákavosti vyvolávají pohyb směrem opačným, než kam pravá meditace vede, protože nám infikují představy tvůrce, jak má meditace vypadat. Bývá to i nekontrolovatelná injektáž do našeho podvědomí. Rovněž jakékoliv osobní ambice, například zvědavost a chtění okusit nadsmyslové prožitky, nás ke skutečné meditaci nepustí a my se potácíme jen v její nápodobě, replice, imitaci. Ono nadsmyslno si svou myslí pak vyrábíme, sugerujeme.
V nynějším stupni lidského vývoje jsou nám do života stavěny právě takové překážky, se kterými se máme učit inteligentně a aktivně vypořádávat. To je vnášení Kristova sociálního impulsu do současného světa. Není to snadné, často to nezvládáme, ale i zde můžeme, ba musíme počítat s Milostí Krista, s jeho bezmezně trpělivou pomocí. Vždy nás provází našimi každodenními cestami. V těch se ale musíme bděle orientovat. Duchovní bytosti od nás dokážou totiž uchopit jen to, co my sami uchopíme jasným myšlením ze všech možných hledisek a souvislostí. Mělo by to pro nás být nakonec tak zřejmé jako evidence toho, co leží před námi na stole. Naše pocity (lásky, nelásky, vášně, touhy...) nejsou ani tak zajímavé pro duchovní hierarchie (jsou pod jejich rozlišovací úroveň), jako spíš jen pro nejrůznější astrální bytosti. Ty se jimi živí. Co z našeho světa u nás neprojde jasným úsudkem intelektu, pro vyšší duchovní svět jako by neexistovalo. Protože nejvědomější (nejjasnější, nejostřejší) složkou člověka je myšlení, je také nejvíce činné v duchovním světě. Dokáže ho ovlivňovat mnohem víc a přesněji, než to umí cit a přání, byť by měly ušlechtilé zaměření.
Myšlení – schopnost duše, která musí jednat v terénu světa, dnes nemůže být opomenuto, ale má nabýt větší obezřetnosti, čistoty ba cudnosti, bedlivé pozornosti vůči všemu, co nás potkává, větší citlivosti či reaktivnosti pro krásu, dobro, sociální soucítění. Má být zkvalitňováno, „zpravdivěno“ i v denních maličkostech, spiritualizováno, nikoliv vyřazeno. Současně s tím teprve přijdeme „na chuť“ meditaci. Ta má pak svůj pravý význam, pak můžeme zaslechnout ono „zvonění ticha“, kdy se Já teprve schází samo se sebou. Meditaci tedy musí provázet tříbení v běžném světě, čistění a úklid našeho povahového stolu. Klidná, trpělivá, stejnoměrná a radostná práce na sobě pak umožní, abychom při pravidelné denní meditaci časem nacházeli cosi, co již nevychází z nás, ale co již žije svůj vlastní život a dává tušit sjednocení duchovních světů s tím naším. Nebo – chcete-li – vstřebávání našeho světa do světů širších, do světů otevírajícího se nebe. V našem nitru pak vytváříme či spíše nacházíme prostor, který Heidegger nazval překrásným slovem světlina.
Jak říká Drtikol: Řeknu-li si - Ták, teď budu meditovat, to bude krásné, pak z takové meditace nemůže nic být. To je vše jen přístup vnějšího vědomí (=nižšího já), které naopak musí ustupovat, né se toho samo chopit. Meditaci nelze pojímat jako trénink, cvičení.
Přistoupit k meditaci se dá třeba s podobnou touhou, jako když si vyjdu o štědrovečerní noci z vlastní touhy ven, pod oblohu, do ticha. Taky u toho člověk nedělá žádný mentální humbuk, ani při tom neřeční (ani sám před sebou), že „medituje“. Může o tom pak někomu blízkému jen v klidu povědět, aby se podělil.
Meditace by neměla přecházet ve fetišizovaný samoúčel, na kterém lpíme. Neměla by též být začínána s naivní eufórií, kde chybí trpělivost a stejnoměrnost snahy. S eufórií bývá často spojena snaha po nějakém snadném a bezpracném efektu, a když se nedostaví, naše snaha vyprchá. Následuje zklamání a to, jak kdosi moudrý řekl, je jen úrokem z našeho sebeklamu. Meditace by měla být jen volně nabízena Bohu jako kouř z vonné tyčinky či kadidla.
Duchovní svět potřebuje, aby jeho hodnoty byly uplatňovány prostřednictvím lidí samých, kteří se dobrovolně činí jeho nástroji. Dobro uplatňované přes vymeditované „zázraky“ bez lidského přičinění by nám k ničemu nebylo.
Ve všem, co vnímají při skutečné meditaci naše duchovní smysly, se vyjadřují i duchovní bytosti, nechávajíce do nás v barvách, tónech, vůních atp. samy sebe vtékat. Po každé modlitbě, meditaci, po každém nadechnutí se nových pravd a prožitků, po každé požehnané chvíli vyciťování blízkosti duchovních bytostí se nezapomeňme soustředit i na vnitřně prožité poděkování za to, jak nás duchovní svět posiluje, vede, pomáhá, posvěcuje, nabádá, varuje, povzbuzuje, podpírá, utěšuje, hojí naše rány, prosvětluje, očisťuje, zklidňuje, upokorňuje i pozvedá ke hvězdám, prohlubuje, harmonizuje skrze nás okolí, uzdravuje, pomáhá na počátku i závěru velkého i malého díla...
2024 ©