Pro případné zájemce zde ponechávám citáty, které sloužily k týdenním společným meditacím v uplynulém cyklu, zakončeném 20. 3. 2013.
53
František Drtikol
Ve vyzařování, v dávání nabýváme jistoty sjednocení s Bohem. Vyzařovaná síla neubývá, je stejná, neb prýští z nekonečného Zdroje Božství. Takový dárce poznává, že splývá v naprostou jednotu s darem a obdarovaným.
Vysíláme-li duchovní proudy, síly (lásku, moudrost, poznání, radost, zdraví atd., zkrátka dobro), někam nebo někomu, nesmíme o tom pochybovat, zda tam ta síla působí, když nevidíme těmahle lidskýma očima nebo tímhle lidským rozumem, že by se něco stalo nebo že by to mělo nějaký účinek. Zrovna tak jako síla tělesná, působí i síla duchovní a o mnoho silněji. To by bylo podlamování té síly. Naopak, věřit tomu a vírou to ještě zesílit. Nestarat se o takzvané viditelné účinky. Jak působí ta síla, to přenechme Bohu.
52
Christian Morgenstern
Na Zemi není nic. Všechno je zároveň na nebesích a ve věčnosti.
Ve skutečnosti jsme nikdy z ráje vyhnáni nebyli. Žijeme si jako kdysi uprostřed rajské zahrady, my sami jsme tou rajskou zahradou – ale bez vědomí sebe sama, a tím – uprostřed pekla.
51
Christian Morgenstern
Každý musí až do dna vypít kalich sebe sama.
Pro mnohé existuje jen jediný spásný prostředek: katastrofa.
Klíč ke světu má jméno pokora. Bez ní je veškeré klepání, naslouchání, špehování k ničemu.
Duch staví vzducholodě, ale láska je povznáší k nebesům.
50
Christian Morgenstern
Měly by vzniknout noviny, které by hlásaly a zdůrazňovaly jen to, co momentálně není, například: Není cholera! Není válka! Není revoluce! Není špatná sklizeň! Nejsou nové daně! Atp.
Snad by radost z absence různých hrůz a pohrom dala lidem pocit většího štěstí a více schopnosti snášet ta neštěstí, která je právě zasáhla.
Anebo: co kdyby vydával takové radostné noviny den co den každý člověk?
49
Christian Morgenstern
Prudké pohyby zpravidla každé zvíře vyplaší. Dokonalý mudrc by se proto měl v duchovní oblasti zdržet všech náhlých hnutí. V podstatě je to totéž, když se přibližuješ ke koni a získáváš si jeho důvěru, jako když se obracíš k člověku a snažíš se jej získat na svou stranu.
48
Christian Morgenstern
Ptej se vždy jen: „Učinil by to Kristus?“ To stačí.
47
Thomas Merton
Kde není žádné oběti, jak se nakonec ukáže, není ani žádné modlitby. A naopak. Kde je oběť infantilní sebedramatizací, bude také modlitba nepravým a operetním sebepředváděním nebo sebelitující introspekcí. Opravdová a pokorná modlitba spojená se zralou láskou se bude nevědomky a spontánně projevovat pravou obětavostí a péčí o druhé... Oběti, které jsme si nevybrali, mají často větší cenu než ty, které jsme si sami zvolili.
46
Joy Atkinson
Obklopuje nás lůno hvězd; zbytky jejich ohnivých výhní nám kolují v žilách. Jsme potomky hvězd, prach jejich explozí vržený přes celý vesmír.
45
Christian Morgenstern
Ke spáse nevede jiná cesta než namáhavé neustávající hledání. Rezignace v nás nechává něco odumřít, a to není dobré. Znehybní v nás střelku magnetu.
44
Christian Morgenstern
Pokora vyzařuje teplo. Věci „hovoří“ a vyjevují svou podstatu docela jinak, když je ozáří mírné nebe pokory. Svět se před pokorným stává bezpečným a důvěrným. Pokorného člověka věci přijímají, milují a obdarovávají.
43
Rudolf Steiner
Spí duše Země v teplé době léta.
Zde jasně vyzařuje zrcadlo Slunce
v zevním prostoru.
Bdí duše Země v chladné době zimy.
Zde září duchovně skutečné Slunce
ve vnitřním bytí.
Radostný den léta je spánkem Země.
Světící noc zimy je pro Zemi dnem.
42
Rudolf Steiner
Duše když spočine v klidu
a vlny její se ztiší
a duchem se šíří trpělivost,
pak proznívá nitrem člověka
slovo bohů
a vetkává mír věčných sfér
do všeho života
v běhu času.
41
Rudolf Steiner
V duševních základech člověka
jisto vítězstvím žije duchovní Slunce.
Pravé síly lidské mysli
mohou tušit toto Slunce
v nitru života zimy,
a úsilí doufajícího srdce
zří slunečního Ducha vítězství
v žehnajícím Světle Vánoc,
jako symbol nejvyššího života
v hlubinách zimní noci.
40
Rudolf Steiner
Pokud v sobě nedáme vzejít hlubokému pocitu, že existuje něco vyššího, než jsme sami, nenajdeme v sobě ani sílu, abychom se k něčemu vyššímu mohli vyvíjet… Vědění, které má skutečnou hodnotu, můžeš získat jen tehdy, když se také naučíš si ho vážit.
...Pro toho, kdo vězí cele v civilizaci našich dnů, obrácené jen a jen navenek, bude velmi těžké proniknout k poznání vyšších světů. Dokáže to jenom tehdy, bude-li na sobě energicky pracovat. V dobách, kdy poměry hmotného života byly prostší, bylo také snazší dosáhnout duchovního rozmachu. Co si zasluhovalo úctu, co mělo být považováno za posvátné, to vystupovalo znatelněji nad ostatní poměry ve světě. V kritickém období jsou ideály strhovány k zemi. Jiné pocity nastupují namísto úcty, posvátné bázně, zbožnosti a obdivu. Naše doba zatlačuje tyto pocity stále více do pozadí, takže život všedních dní je člověku dodává jenom velmi nepatrnou měrou. Kdo hledá vyšší poznání, musí je sám v sobě vytvářet. Musí je sám vštěpovat své duši... Žák musí začít tím, že přijme pokornou úctu do svého myšlenkového života. A musí přímo usilovat o to, aby v sobě choval a opatroval myšlenky pokory a úcty.
Zprvu asi člověk těžko uvěří, že by pocity jako úcta, uznání atd. mohly mít něco společného s jeho poznáním. Je to tím, že míváme sklon chápat poznání jako oddělenou, samostatnou schopnost, která není nijak spojena s tím, co se jinak v duši děje. Měli bychom však uvážit, že je to duše, jež poznává. A pro duši jsou city tím, čím jsou pro tělo látky, z nichž se skládá jeho potrava. Dáme-li tělu kamení místo chleba, odumře jeho činnost. Podobně je tomu s duší. Pro ni jsou úcta, uznání, devoce živnými látkami, jež ji činí zdravou, silnou; především však silnou pro činnost poznávací. Podceňování toho, co si zasluhuje uznání, způsobuje ochromení a odumírání poznávací činnosti. –
Úcta probouzí v duši jistý druh sympatie, jež se projevuje jako síla přitahující k sobě jinak skryté vlastnosti bytostí, které nás obklopují.
39
Martina z Limburgů
Meditační život spočívá v tom, že obsah meditace (slovo, průpověď aj.) necháme stálým opakováním (nejen slovním) trvale přítomným v duši. Tím se meditace stává ustavičně působící silou, jako ta kapka, která hloubí kámen neustálým padáním. Je-li v naší duši meditace přítomná jen jednou nebo desetkrát, nemůžeme zakusit vnitřní sílu na které právě záleží. Jedině dlouhodobou pravidelnou trpělivostí můžeme tuto sílu vyvinout tak, že v sobě postřehneme své věčné jádro. Na této síle právě záleží. Lidé však před ní často prchají.
Síly duchovního světa můžeme do sebe přijmout jen když jim přinášíme vstříc vnitřní klid. Můžeme si je uvědomit jen tak, že jim celým svým životem přicházíme vstříc!
Medi
38
S. N. Lazarev
Naše duše lnou k Zemi stále silněji. Stále častěji se oháníme Bohem, a přitom téměř nechápeme, kdo a co to Bůh je. Lneme k penězům, a naše děti a vnuci ztrácejí morálku, čest i svědomí. Propadáme tělesným, sexuálním radovánkám, podporujeme sexuální revoluci a jako blokace těchto snah se náhle objevuje AIDS. Lneme k rodině a osobním vztahům, a hned se množí zrady, rozvody, spory a nešťastné děti. Tíhneme ke komfortu a blahobytu a životní prostředí na naší Zemi se vůčihledě zhoršuje. Nedokonalost duchovní se mění v nedokonalost fyzickou, a jakékoli vnější úsilí není schopné dořešit problém definitivně. I když se sebevíc snažíme zachránit životní prostředí před zkázou a lidstvo před degenerací a neplodností, bez duchovní harmonie do zítřka nevkročíme, a tady osobní snahy každého z nás buď ničí, nebo naopak zachraňují lidstvo. Každý z nás se může stát onou kapkou, která bud' zachrání svět, nebo naopak přeteče přes okraj.
37
Platón
V péči o štěstí druhých nacházíme své vlastní.
36
Rudolf Steiner
Pode mnou Země,
jež mne nese,
nade mnou nebe,
jež mne chrání,
kolem mne vzduch,
jenž mi život dává,
a ve všem Bůh,
který rád mne má.
35
Rabíndranáth Thákur
Čím chceš zaplnit své srdce, o to nepros v slzách ani s nataženou prázdnou dlaní. Láska je plnost, její touha není žebrota chuďasova.
34
Friedrich Rückert
Před každým obraz tane toho, čím se má stát.
Než se tím vskutku stane,
nemůže v míru spát.
33
Rudolf Steiner
Za zesnulého
Do světů, ve kterých nyní žije jádro tvojí duše,
ti zasílám lásku, která chladí tvůj žár,
lásku, která zahřívá tvůj chlad.
A najdeš-li mne, cítě moje myšlenky a city,
chci ti být vždy blízký.
32
Rudolf Steiner
Prosba k Andělu strážnému za zesnulého:
Duchové vašich duší, působící Strážcové!
Vaše perutě nechť přinesou
našich duší prosebnou lásku
vám v ochranu svěřeným duším (duši) sfér
(jméno zesnulé osoby)
aby sjednocena s vaší mocí
naše prosba pomáhala a zářila
duším sfér (jméno zesnulé osoby)
které s láskou hledá!
31
Rudolf Steiner
Ó Michaeli,
pod tvou ochranu se poroučíme,
tvému vedení se přidružujeme,
ze všech sil svého srdce,
aby tento den se stal otiskem
tvé vůle nesoucí naše osudy.
30
Rudolf Steiner
MEDITACE MICHAELOVA
Z Mocností Slunce zrozené, zářící,
světy milostí obdarovávající duchovní Moci:
Jste myšlením bohů předurčeny
být zářivým Michaela rouchem.
On, posel Kristův, ve Vás označuje
lidi, nesoucí svatou vesmírnou Vůli.
Vy, jasné bytosti éterických světů,
přinášíte Kristovo Slovo k člověku.
Tak zjevuje se zasvěcení Krista
duším doufajícím, žíznícím.
Jim nechť září vaše jasné Slovo
ve vesmírném věku duchovního člověka.
29
Aštávakragíta
Moudrý je vždycky spokojen: žije, jak tomu okolnosti chtějí, putuje, kam uzná za vhodné, ukládá se ke spánku tam, kde ho zastihne západ slunce.
28
Angelus Silesius
Jdi tam, kam nelze jít, kde marně pátrá sluch,
kde uzřít není co: jsi tam, kde vane Bůh.
27
Rabíndranáth Thákur ve svém zpěvu Gítandžálí:
Už nebudu sám sebe nosit na vlastních bedrech, už nebudu žebrat u svých vlastních dveří. Bez lítosti složím to břímě k tvým nohám a vyjdu ven - ani se po něm neohlédnu, ani po něm nevzdechnu. Nebudu už sám sebe nosit na vlastních bedrech.
Okamžitě zhasíná každé světlo, jehož se dotkla má touha. Nechci už nic, co přinesly její nečisté ruce, nesnesu už nic, co nezní tvou láskou. Nebudu už sám sebe nosit na vlastních bedrech.
Moje píseň odložila všechny ozdoby, neponechala si před tebou pyšné odění. Šperky se vtírají mezi nás, brání spojení, jejich žvanivý cinkot přehlušuje tvá slova.
Před tebou, Velký Básníku, se nemohu honosit hrdostí básníka - jen se položit k tvým nohám. Po celý život budu starostlivě vyrábět jedinou prostou flétnu a ty potom naplníš všechny její štěrbiny svou hudbou.
26
Rudolf Steiner
V hlavě síla víry,
v srdci moc lásky,
v celém člověku silná naděje –
drží a nese život.
.
.
25
Rudolf Steiner
Hledejte skutečný, praktický, hmotný svět,
ale hledejte ho tak, aby vás neohlušoval
vůči duchu, který v něm působí.
Hledejte ducha, ale ne
v nadsmyslové rozkoši,
z nadsmyslového egoismu,
ale hledejte ho, protože ho chcete nesobecky
užívat v praktickém životě, v hmotném světě.
¨
´
24
Rudolf Steiner
Sluneční paprsek,
světlem jiskřící,
snáší se blíž.
Nevěsta květů,
barvy budící,
šťastně ho zdraví.
V plné důvěře
dceři Země
paprsek sděluje,
jak síly Slunce
z ducha rašící
v domově bohů
slyší tón světový.
Nevěsta květů,
barvami zářící,
v zamyšlení vnímá
světla ohnivé znamení.
23
Dag Hammarskjöld (generální tajemník OSN v letech 1953-61)
Úcta k slovu, to je první požadavek pro práci na sobě, jímž může být člověk vychován k zralosti myšlenkově, citově i mravně. Úcta k slovu - k jeho používání s nejpřísnější péčí a v neúplatné vnitřní lásce k pravdě -, to je také podmínka růstu pro každé společenství a celý lidský rod. - Zneužívat slovo znamená mít neúctu k lidem. Podminovává to mosty a otravuje prameny. Vede nás to nazpátek po dlouhé cestě vývoje lidstva.
22
Henry David Thoreau (1817 - 1862)
Prožijme jeden den tak rozvážně, jak to dělá příroda, a nedovolme,
aby náš vlak sjel z cesty, spadne-li na koleje nějaká skořápka anebo křídlo komára.
Vstaňme brzy a držme půst, nebo se najezme, v míru a beze stopy neklidu.
Návštěvy ať přicházejí a potom zase jdou, zvony zvoní a děti pláčou.
- Buďme odhodláni nechat den, jaký je.
A jestli lokomotiva zapíská, ať si píská, třeba až do ochraptění.
A když zvoní zvony, proč bychom někam utíkali?
Čas je proud řeky, v níž stojíme a lovíme ryby.
21
Martin Tittmann
Ze zrna chléb
a v zrnu slunce zář
a sluncem na nás hledí
Boží tvář.
Tak v plodinách země
zraje Boží jas.
Nechť zraje i ve mně
a ve všech nás.
20.
Mistr Eckhart
Tak jako duše se rozlévá do všech údů, tak také Bůh se vlije do všech sil duše, aby Ho vylévaly dále v dobrotě a v lásce ke všemu, co je pod nimi. – Bůh se nikdy neponořil a neponoří do cizí vůle, nýbrž jen do své vlastní. Tam, kde ji nalezne, ponoří se do ní s celou svou bytostí.
19.
Teilhard de Chardin
Čím se v životě dostávám dál, tím stále více cítím, že skutečný klid spočívá v tom, že se člověk ‚zřekne‘ sebe sama a rozhodně připustí, že být v běžném slova smyslu ‚šťastný‘ nebo ‚nešťastný‘ neznamená vůbec nic. Osobní úspěch či uspokojení nezasluhují, aby se u nich člověk zastavoval, když přijdou, ani aby se trápil, když nepřijdou nebo se opožďují. Cenu má jen věrná činnost pro svět – v Bohu. Než to člověk pozná a než podle toho začne žít, musí překročit jakýsi práh, zažít jakési obrácení od toho, nač jsou lidé obecně zvyklí. Jakmile však k tomuto kroku jednou dojde – jaká svoboda pro práci a pro lásku!… Můj život je teď pln tohoto ‚zřeknutí‘, které v sobě cítím růst, zároveň jak roste hluboká chuť ke všemu, co je skutečné v hloubi skutečnosti.
'
'
18
František Drtikol
Dělat dobře, nehřešit jen proto, abych se za to dostal do nebe, to nechci. Raději mne Pane Bože uvrhni do pekla, budu tam tebe hlásat tak jako tady. Ne, nechci odměnu! Chci jen tvoji krásu a dobro vychvalovat.
17
Michelangelo
Na světě existuje jen jedno hrdinství – vidět svět takový, jaký je, a milovat ho.
16.
Christian Morgenstern
Pro toho, kdo stoupá, se zahrady divuplné krásy mění v pouště malicherností.
15.
Adam Bittleston
Modlitba posilující ve strachu
Nechť přijdou události,
které si mne žádají.
Kéž je přijmu
s klidnou myslí
stoje pevně v Otcovském míru,
v němž putujeme.
Nechť přijdou lidé,
kteří mne hledají.
Kéž je přijmu
s chápajícím srdcem
s pomocí proudu Kristovy lásky,
v níž žijeme.
Ať přijdou duchové,
kteří mne vyzývají.
Kéž je přijmu
s čistou duší,
s pomocí Světla uzdravujícího Ducha,
jež nám svítí.
(Autor byl knězem Obce křesťanů a waldorfský učitel. Z angličtiny přel. Eva Oliveriusová)
'
'
14.
Anna Pammrová
Neodlučuj se od stromů, hvězd a dobrých knih! Les nebo zahrada ať se stane tvým domovem až do posledního dechu. Strom tě bude těšit, živit, v zimě zahřívat, v létě chladit a v nemoci léčit. Hvězdám obětuj cit i myšlenku. Ony tě povedou ke zdroji všesvětové lásky, posvítí tobě na záhadu vlastního žití... A tak jak neodvracej zraku od hvězd, tak neodvracej ruce od hlíny! - Obé ti dá, čeho třeba.
13.
Christian Morgenstern
U M Ý V Á N Í N O H O U
Prožívání vděčnosti k říším přírody
Bytosti klidného kamene,
k tobě se kloním v soucitu s tebou,
ty neseš zde můj rostlinný život;
děkuji tobě z celého srdce
s přáním požehnání Krista,
Jeho lásky, světla, síly.
Bytosti žijící v rostlině,
k tobě se kloním v soucitu s tebou,
ty živíš zde mou cítící sílu;
děkuji tobě z celého srdce
s přáním požehnání Krista,
Jeho lásky, světla, síly.
Bytosti cítící ve zvířeti,
k tobě se kloním v soucitu s tebou,
obětí tvou zde dospívám k sobě;
děkuji tobě z celého srdce
s přáním požehnání Krista,
Jeho lásky, světla, síly.
My všichni: kameny, rostliny, zvířata
vzhlížíme oddaně k tobě,
který jsi na zemi člověkem;
děkujeme tobě – prvorozenému,
neb že ty jsi, jsme též my,
jsi naše naděje.
Prosíme tebe, nezapomínej na spojení s námi.
Když se zde vyvíjíš v lidství a v lidskosti,
povznášíš zároveň nás.
Díky vzdává jednost všeho v Božství,
díky opětuje mnohost všeho v Božství,
ve vděčnosti sbratřuje se všechno Bytí.
12.
František Drtikol
Zločincem je ten, kdo neslyší písně své duše – zločincem na životě jiných i na sobě samém. Bez viny je ten, kdo stále slyší píseň slavíka – duše, i kdyby činil zdánlivé zlo. Má píseň je věčná melodie radosti – kdo této radosti nezná, této čisté, bezedné, věčné jistoty – jest hříšníkem.
Před leskem radosti, jež z prsou září jako slunce na vnitřním nebi, ustupují strašidla tmy, která provázejí člověka jako přízraky spáchaných a zapomenutých zločinů dřívějších životů a splétají nitky jeho osudu. Kdo slyší a zpívá tuto píseň radosti, ničí následky jakékoliv viny a nehromadí již vinu za vinou.
Kdo se nemůže radovat, v tom zemřelo slunce. Radost a Já jest totéž. Kdo nemá radosti, nezná svého Já. – Nejvnitřnější Já je prazdrojem radosti. – Kdo ho nezbožňuje, slouží peklu.
Radost nepotřebuje důvod, vyrůstá ze sebe jako Bůh. Radost, která potřebuje příčiny, není radostí, nýbrž zábavou.
V kom se jednou usídlila bezdůvodná radost, má nadále život věčný, neboť jest spojen se svým Já, jež nezná smrti. Avšak radost chce, aby se jí lidé naučili, aby po ní toužili. Ach, po čem lidé touží, není radost, ale příčina radosti.
11.
Rudolf Steiner - Slova Marie v 9. obrazu dramatu Probuzení duší:
Jako zářící duševní hvězda se vznáší
k břehu mé duše vážný Strážce...
jeho světlo šíří klid daleko v dálkách,
vznešenost z něho vyzařuje,
jeho vážnost mě silou proniká v mé nejhlubší bytosti.
Chci se ponořit do toho klidu ...
již cítím, že tím k l i d e m
se budu moci přivést až k plnému duchovnímu bdění.
10.
Boris Hybner
Hůř slyším? Asi už jsem toho slyšel v životě dost.
Hůř vidím? Viděl jsem toho už dost.
Hůř chodím? Hodně jsem toho prochodil a asi už bych měl být víc doma.
Měl bych zpracovávat, co jsem kdy slyšel, viděl, četl, kudy prošel, měl bych se zastavit, zklidnit, přestat pořád něco chtít. Měl bych se zabývat hledáním, k čemu mi to všechno bylo.
9.
Christian Morgenstern
Malých chyb se člověk zbavuje nejhůř, stejně jako je těžší zkrotit komáry než hady a štíry. Proto vlastně vývoj lidstva zdržují maličkosti: bezmyšlenkovitost, nepozornost, zahálčivost a povrchnost.
…Jediné, oč pro sebe prosím v modlitbách, je, abych pronikl hlouběji pod vlastní povrchnost. Jedině tak snad budu moci dospět opět k Bohu.
8.
Rudolf Steiner
Vítězný Duchu,
plamenem prožhni mdlobu
váhavých duší!
Spal chtivost jáství,
zažehni soucit,
aby nezištnost,
životní proud lidstva,
působila jako zřídlo
duchovního znovuzrození!
'
'
7.
Zdeněk Váňa
Přijměme a uvědomme si Krista jako božské duchovní Já vesmíru. Naše individuální lidské Já je Jeho obrazem a patří k Němu jako patří paprsek ke Slunci.
6.
Christian Morgenstern
Ne v rušných bojích všedních dnů, ne v bouři velkých dob, nýbrž v tisícileté tiché práci, věčně pokračujícím žití po několik kosmických věků – se lidé stanou dobrými. Ach, byl by šťasten ten, kdo by ve svém srdci cítil v každičkém okamžiku svého lopotění tuto živoucí víru, která je mi jistotou.
Každý v sobě máme něco neotesaného, nevykoupeného a naším nejtajnějším životním údělem je nepřetržitě na tom pracovat.
Podívej se na přesýpací hodiny. Nic nepořídíš, když s nimi budeš třepat a cloumat. Musíš trpělivě čekat, až se všechen písek, zrnko po zrnku, přesype z jednoho konce na druhý.
5.
Christian Morgenstern
Kdo pokládá všeobecné blaho za svůj nejvyšší cíl, nekoná pro lidstvo nic tak dobrého, jak si představuje. Nikdy bychom neměli mít na mysli blaho, nýbrž spásu každého člověka – dvě věci, které jsou si často protikladné jako oheň a voda.
Jen ten, kdo spálí sebe sama, stane se věčnou pochodní pro lidstvo.
Moudrý člověk se vzdá všeho, čeho může. Ví totiž, že každou věc obklopuje mrak nepokoje.
4.
Christian Morgenstern
A proč by neměla být Země niterně prosvícená? Proč by neměly vydávat zlaté a stříbrné žíly potajmu světlo, které zrakem nezachytíme?
Tak se za mohutného zpěvu Země valí svou éterickou drahou.
3.
Walt Whitman
Duše má, buď klidna při pohledu na miliony vesmírů! Větší jsi sluncí, duše má, a delší je tvoje cesta. Čím je vesmír, jestli ne cestou, po které duše pluje!
Nikdo tou cestou nemůže putovat za tebe… Země zůstává rozervaná jen pro toho, kdo sám jest rozerván.
2.
Rudolf Steiner
Dívám se do hvězdného světa; rozumím lesku hvězd, když mohu v něm zřít boží moudrosti plné myšlení světů.
Dívám se do vlastního srdce, rozumím tlukotu srdce, cítím-li v něm boží dobrotivosti plné řízení člověka.
Nerozumím ničemu z lesku hvězd a také ničemu z tlukotu srdce, nezřím-li a necítím-li Boha.
A Bůh uvedl mou duši do tohoto života; povede ji vždy k novým životům.
Tak mluví, kdo správně dovede myslit, a každý rok, který žije dále, mluví více o Bohu i o věčnosti duše.
1.
Prosba k andělu strážnému - ve vážných chvílích života:
Duchu mé duše, můj ochraňující průvodče,
buď v mém chtění láskou k lidem,
buď v mém cítění dobrotivostí srdce,
buď v mém myšlení světlem Pravdy.
/podle knihy, vydané nakl. Michael v r. 1999/
2024 ©