Kulky měly zpětný odraz na střelce - někdy to bývá hned, jindy časem; Famózní deformace významu slov; Jeden skáče padákem, druhý leda buransky do řeči; Odkud se rekrutuje stádoidní pěchota?; Konstrukce proti destrukci; Co uděláme s mírem a dobrým prezidentem? https://www.seznamzpravy.cz/clanek/volby-prezidentske-rozhovor-s-petrem-pavlem-v-cem-budu-jiny-nez-vaclav-klaus-a-milos-zeman-224704#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=odTDp1r9qPY-202301291806&dop_id=224704&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=abtest208_reklama_na_4_pozici_varA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz>
Viděli jsme v přímém přenosu: Lež, lhavost ředí naše pravé Já, jeho integritu. To pak nahrazuje svoji chybějící přesvědčivost uplatňováním dalších lží, většinou agresivních, někoho dehonestujících, které nesou u podobných lidí nějaký momentální efekt. I volby lze prohrát důstojně. Babiš je prohrál ostudně. Naproti tomu u Pavla vidíme jeho Já pevně, klidně i vlídně posazené do jeho osobnosti. Jeho řeč, mimika, úsměv, jednání jsou autentické, v harmonii. - Malá povolební úvaha: Tak jako se při startování letadla musí pasažéři připoutat, byli jsme mnozí psychicky připoutáni v předvolebních dnech do svých sedaček, ani jsme nedutali. I když – krásně se dutalo třeba na pražském Staroměstském náměstí a v jiných městech. A jak dál? Zvolením pilota pana Petra Pavla prezidentem se můžeme s úlevou odepnout, sledovat let, číst, konverzovat, pozorovat svět... V případě zvolení Babiše bychom byli nuceni celou dobu, a nejen několik hodin, nýbrž roků, být připoutáni proti nečekaným turbulencím a hazardům. Přistání s pilotem Babišem po letech si lze jen těžko představit, určitě bychom ale nezatleskali, jak jsme v letadlech zvyklí, pilotovi a posádce za dobrý let a přistání. Spíše bychom měli plné zvracecí pytlíky. Ve zkoušce kulturnosti naše společnost většinově obstála. Pro naši identitu a národní sebevědomí to má obrovský význam.
.oOo.
JE TO I NAŠÍ VĚCÍ: Seznam Zprávy: Jak by měla vypadat Česká republika za pět let, až ji budete předávat svému nástupci, nebo budete obhajovat mandát?
P. Pavel: Doufám, že budeme za pět let zemí, která bude sebejistější, která se nebudete tolik hádat a bude akceptovat jako normu, že rozdíly jsou normální. Že se o rozdílech můžeme kultivovaně bavit a nepovažovat se za nepřátele. Že si budeme vědomi toho, že máme unikátní podmínky k tomu být úspěšnou a spokojenou zemí. A začneme na tom konečně stavět.
.oOo.
Podporovatelé Putina, Zemana či dnes Babiše? Tato stádoidní pěchota se rekrutuje nejen z davu těch zamindrákovaných, kdo si nějak zpackali osobní život, ale i z ideových bublin falešných neutrálů z některých duchovních společností, zčásti i antroposofické, a putuje životem a stanovisky, jako obyčejně, ani nahá, ani oblečená, ani pěšky, ani na voze…
Když před lety kandidovala Táňa Fischerová na prezidentku, dostalo se některým antroposofům od jedné jejich autority přibližně tohoto "pokynu": Pokud nezvítězí Fischerová, volte Zemana. - Toho jsme si užívali několik let, až dosud. Pokud někteří antroposofové tehdejší "rady" uposlechli, a asi jich nebylo málo, i oni se podíleli svým dílem dlouhé roky na možnosti působení nekalostí tohoto lháře, intrikána a hmotného i duchovního škůdce národa.
Úvaha možná zjednodušující: říká se někdy obrazně, že se "otevřelo peklo". Někdy někoho vyvrhne, někdy někoho pohltí (míněno jako úroveň a obsah nitra). Kdo chce kam... Zdá se, že nyní pohltilo "svého člověka", který o to sám pracovitě usiloval, a s ním i některé jeho nohsledy (i když tady ještě budou dál pobíhat a šířit sirnatý zápach). Možná si ale někteří časem protřou oči. Nový Pan Prezident jim k tomu vychází ohleduplně, velkoryse a nadosobně vstříc.
Nepotřebuje zběsile střílet kolem sebe na všechny strany (Babiš tím postřelil i sám sebe), ale naslouchá, rozvažuje a pomáhá. Konstrukce proti destrukci.
Inu, jeden ovládá odvážné skákání padákem, druhý ovládá buranské skákání do řeči.
Famózní deformace významu slov: Volební výsledek Babiše, i když prohrál, označila Schillerová a po ní jiní, za famózní. Dobře, až přijde vaše dítě ze školy s nejmizernější známkou, pogratulujte mu za famózní úspěch. - Vůbec se v Babišově bublající bublině posunuje význam některých slov. Výsledek 2. kola voleb by se pak dal vyjádřit třeba i takto (třeba pro ruskou televizi): Zatímco Babiš vybojoval skvělé druhé místo, skončil Pavel až jako předposlední.
A něco asi hloupě dětinského o dítěti: čtyřletý chlapeček kolegyně kdysi odpozoroval, že při loučení se mává a říká pá pá. Tedy i při splachování záchodu zamával: pá pá hovínko, pá pá. Vnucuje se mi: Pá pá Babiši, pá pá.
.oOo.
Co uděláme s mírem a dobrým prezidentem? Modlíme se někteří za mír nebo dobrého prezidenta, či alespoň se zájmem sledujeme, jakou má mír naději? To je jistě dobře. Pak je ale logická leč přehlížená otázka – co s tím dosaženým či zajištěným mírem nebo lepším prezidentem děláme. Chceme mír abychom mohli nadále ukájet své jepičí záliby, sledovat choulostivé aféry a filmy, číst drby nebo skandály o slavných lidech, pošťuchovat se navzájem, kupovat drahé a ještě dražší snobské výrobky jen proto, že to mají mnozí ostatní, opičit se ve vkusu a zájmech po celebritách či aspoň bohatších sousedech, jezdit na drahé a co nejvzdálenější dovolené (při neznalostí vlastní vlasti)… Jistě, mír je potřebný, ale mnohdy ho sami nevědomky podrýváme svou nenasytností, chamtivostí, zlobou, nezájmem o lepší hodnoty. Karmické podmínky k vnějšímu míru se navozují od nás samých, karma uhodí jen tam, kde je pro ni volné místo bez dobroty, lásky, krásy. Když v 70. letech žáci jogína Eduarda Tomáše mu nadšeně sdělovali, že v Berlíně se má stavět univerzita míru, odpověděl jednoduše: Nestavte míru univerzity, ten mír musíte mít v sobě.
To, zda se najdou schopní vyjednávači míru a zda budou úspěšní, záleží na „podhoubí“, které vytváříme svými dušemi, svým myšlením, cítěním a činy my všichni. Nemůžeme být, podle starých čecháčkovských představ, jen těmi „za bukem“, co kritizují ale nepřičiní se. I za tím bukem se lze neviditelně přičiňovat. Každé naše pochopení pro duši a starosti dítěte či starce, každý soucit s trpícím zvířetem, každé nadšení z dobrého skutku a inspirace k němu, každá opravdová myšlenka lásky a krásy, každý podpis po dobrou petici apod. vytváří neviditelně lepší podmínky pro zajišťování míru v makroměřítku. Nebuďme jako ti, kdo přes den nosí po městě transparenty o míru a večer se jdou do hospody poprat či domů pohádat.
Ať už máme možnost nějak aktivně působit ve vnějším světě, nebo nemůžeme ze zdravotních či sociálních důvodů ovlivnit něco svým viditelným jednáním, můžeme pro lásku, dobro a mír pracovat ve svém nitru: jak jeho očistou poctivým pokáním (litováním jak jsme komu ublížili, někomu nepomohli ač to bylo možné, někoho nepodpořili, neocenili...), tak myšlenkami, zářícími jako sluníčko pro dobro světa. I myšlenky jsou tvůrčí činy. Na co člověk aktivně myslí, to se v jeho nitru uskutečňuje a bude dál působit. Dobro ale má pravý význam, je-li činěno pro dobro samo, ze skutečného soucítění s někým, ne proto, abychom si vylepšili karmu či se stali taky těmi tzv. duchovními a samolibě se chválili. To je pak jen vyšší sobectví.
.oOo.
OČIMA SAŠI MITROFANOVA
LISTOPAD 89 SKONČIL AŽ TEĎ
Vsadím se, že spoustě lidí, kteří teď slaví úspěch Petra Pavla, zní v hlavě radostné Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. A víte co? Vždycky se snažím příliš patetické chvíle a výrazy nabourat ironií, ale tentokrát udělám výjimku. Protože je tato věta dnes víc než pravdivá.
Nechtěl bych ale zapomenout na dva muže, kteří k tomuto vítězství velmi podstatně přispěli. Jeden se jmenuje Miloš Zeman a druhý Andrej Babiš. Jak se nejlépe pozná, že je někdo takový, a ne makový? Tak, že proti tomuto člověku bude působit jiný, který je dokonalým vtělením opačných hodnot.
Miloš Zeman se svým desetiletým pobytem na Hradě a v Lánech, jenž proběhl pod heslem Zlo vítězí, já mu pomáhám a vám se u toho chechtám do ksichtu, dokonale vyléčil voliče z lehkověrnosti, která u některých lidí dříve ústila v ničím nepodloženou víru, že úřad prezidenta republiky sám o sobě zušlechťuje jeho držitele. Vypracoval u lidí imunitu, která jim nedovolila vstřebat jedy vypouštěné jiným mužem, který se zasloužil o Pavlovo vítězství, Andrejem Babišem.
Babiš opravdu ukázkově makal na tom, aby ho téměř tři a půl milionu voličů hodilo do koše. Povedeným vytažením z paměti občanů, kteří podzim 1989 pamatují, zloby, závisti a zášti, jíž překypovali tehdejší komunisté a kterou převzal, dosáhl vzkříšení ducha Listopadu. Ostatně Babiše do koše! je jen inovací tehdejšího Jakeše do koše!
A to ještě (v nadsázce) zlatej Jakeš. Na veřejnosti sice ukazoval nevalnou inteligenci, ale nebyl otevřeně agresivní, nevěrohodný tak, že by vyvolával podezření na patologickou lhavost, ani tak lidsky odporný. To Babiš na předvádění těchto rysů zapracoval jako zkušený politický exhibicionista. Nebyl schopen se zastavit ani po porážce. Není zatím lepšího srovnání kvalit zvoleného prezidenta a jeho neúspěšného soupeře než jejich tiskové konference po vyhlášení výsledků.
Lidé dnes budou slavit. Ne všichni, ale spokojených, až šťastných bude téměř o milion více než těch, kteří volili Babiše. Petr Pavel je úplně první český prezident, který si hned od začátku vytkl za úkol pokusit se o dialog s voliči protivníka. Opakoval, že nevidí voliče, kteří vyhráli a kteří prohráli. To je ruka natažená směrem k téměř dvěma a půl milionu občanů České republiky. Bude na nich – a na jejich stranické reprezentaci – jestli tuto šanci využijí.
To se teprve uvidí. Jiná věc je ale jasná. Teprve 28. ledna 2023 doopravdy skončilo období, které zahájil 17. listopad 1989. Tehdy bylo vítězství do velké míry darováno zvenčí. Dnes je poctivě vybojováno vlastními silami.
.oOo.
2024 ©