Pan Martin Dohnal, dojížděje do práce vlakem, má krásného a užitečného koníčka: překládá dvakrát denně během cesty knihu Prameny věčného štěstí od Ivanova (někde též Omraam Mikhaël Aïvanhov). Dosud do češtiny přeložena nebyla. Toto je tedy první publicita - další ukázka na těchto stránkách (před tím jsou ukázky na těchto stránkách z roku 2020 - 16. 3., 2. 4., 20. 5. a 11. 11., pak i v roce 2021 a 2022). - Zde je další pasáž. I v ní lze nalézt posilu pro dnešní situaci a osvětlení našich úkolů. - Navazuji pak svými ůvahami o štěstí, můžeme-li dělat to, kde je naše srdce.
Ivanov: Štěstí - hledejte ho na vyšších pláních
Proč jste nenalezli štěstí? Protože to hledáte na příliš nízké úrovni, v regionech, které jsou k tomu neuzpůsobené. Štěstí je extrémně éterický, jemný stav; je jako květina, která umírá, když je vystavena nepříznivému počasí. Kosmická inteligence umístila štěstí do úkrytu vyšších oblastí. Ano, Kosmická inteligence uložila své poklady tam, kam nepronikne ani hluk.
Abyste se dostali do těchto vyšších oblastí, musí vaše duše vibrovat na vyšší frekvenci; musíte se vytrhnout z úrovně svých běžných vášní a jejich velkých výkyvů. Učedník může vystoupit na úroveň, na kterou Kosmická inteligence vložila štěstí, pouze tím, že do své duše zavede ticho.
Otevírá se před námi nová éra.
Sestoupili jsme na zem, a to znamená, že je zde práce, kterou je třeba udělat. Posláním ducha je sestoupit, obléct si fyzické tělo, aby mohl pracovat na zemi a proměnit ji v nádhernou zahradu, ve které se Pán může procházet.
Pokud bychom měli odmítnout hmotu, jaký by měl smysl našeho bytí zde? Proč se ponořit do hmoty, když ne proto, abychom ji sublimovali, aby byla stejně zářivá a průhledná jako duch?
Když Ježíš řekl: ‚Buď vůle tvá i na zemi jako v nebi‘, také se modlil, aby nádhera ducha sestoupila a oplodnila hmotu. Bohužel, když se lidské bytosti inkarnují a ocitnou se na Zemi, zapomenou, proč tu jsou, a vrátí se zpět do výše uvedeného světa, když tento svět zpustošily a pošpinily.
Otevírá se před námi nová éra. Éra, ve které mají lidské bytosti obrovské množství práce, aby se přizpůsobily novým proudům z nebe. Dnes je důležitá Země; naším úkolem je sublimovat zemi, fyzické tělo, hmotu tím, že do ní sneseme ducha, protože pouze duch může oživit a osvětlit hmotu.
Království Boží - velké množství lidí to musí chtít.
Musíme promítnout ducha do hmoty, aby se hmota zduchovnila. Svými myšlenkami, které patří do říše ducha, pronikni do buněk svého těla a uvidíš, jaké proměny následují.
Jakmile se ve společnosti projeví nová potřeba, vždy se najde někdo, kdo je připraven tuto potřebu uspokojit tím, že dá lidem to, o co žádají. Evoluce lidstva je tak určena jeho potřebami. Nezbytnost je matka vynálezu, říká se, a to platí ve všech sférách života.
Stejný zákon platí na umělecké a duchovní úrovni. Pokud dnes vytváří tak málo umělců vznešená umělecká díla, je to proto, že je příliš málo lidí, kteří jsou schopni je ocenit. To je přirozené – touhy a potřeby několika málo lidí nestačí k ovlivnění tvoření. A pokud ještě nebylo na zemi upevněno Boží království, je to proto, že málo lidí ho potřebuje. Kdyby velké počty požadovaly mír a prosperitu pro celý svět, jejich požadavek by byl splněn.
Omezení - posilují naši vůli.
Pokud se zdá, že nás nebe často týrá tím, že nám ukládá hranice a omezení, je to proto, aby v nás probudilo vůli překonat a osvobodit se. Lidé jsou jako střelný prach. Pokud chcete, aby střelný prach explodoval při zapálení rozbušky, musí být pevně zabalený a stlačený; pokud mu dáte příliš prostor, prostě vyprší. A to samé platí o lidech. Jsou-li jejich životy příliš snadné, nedělají nic víc, než jen že se rozprsknou; ale jsou-li stlačeni a nuceni trpět, raduje se něco v nich – jejich duch, protože je povinen se namáhat a roztrhat svá pouta. Ano, uvědomte si, že zatímco trpíte a sténáte, váš duch se raduje.
Tolik Ivanov.
.oOo.
Malá úvaha o autorovi překladu a o štěstí dělat to, co dělat toužíme. Za komunistů se mi o tom ani nesnilo.
Ideální je životní náplň, kdy je nám dáno vykonávat plně nebo alespoň částečně povolání, které ladí s našimi ideály, ba které je může naplňovat. Takovým tvůrčím šťastlivcem je pan PhDr. Martin Dohnal, Ph.D., který kloubí svou tvůrčí lásku k přírodě s činností, kterou si vydělává: je vrchním ministerským radou v
Odboru evropské územní spolupráce Ministerstva pro místní rozvoj ČR. A ještě k tomu - ač jsme se nikdy neviděli - se kdysi nabídl připravovat mé knihy k malonákladovému tisku a rychle ho zajišťovat. Mně je pak pošle PPL v balíku až "pod nos", před dům.
Kamarádka Ludmila Z. se svým celoživotním sociálním cítěním a obětavostí se kdysi rozhodla zanechat dobře placené práce v pojišťovně a stala se, ač inženýrka ekonomie, nejprve pečovatelkou, později sanitářkou, pomáhající v rehabilitačním ústavu lidem s postižením. Ač se denně věnuje duchovním cvičením, ví také, že ono duchovno začíná v běžném denním životě, v našem charakteru, přívětivosti, radostnosti, poctivosti...
Podobných šťastlivců, živících se tím, kde je jejich srdce, bych našel víc, třeba i z oblasti eurytmie. A moje maličkost? Od dětství jsem svými pobyty v Jánských Lázních nabýval vztahu k tělesně postiženým, někteří byli mými přáteli, od puberty děvčata i prvními láskami. A od převratu jsem patřil též k oněm šťastlivcům, kterým bylo dáno vykonávat vedoucí pozice v sociální oblasti péče o seniory a tělesně postižené (doplňovalo se to i s mým soukromím, kdy jsem mohl dlouhodobě dosloužit až do konce postupně třem blízkým lidem). Takovouto sice náročnou, ale potřebnou prací jsem vyplnil přes dvě desetiletí před důchodem. Věděl jsem ale, že mám mnoho co karmicky splácet. (Tomu všemu ale předcházely roky mé nenávisti a zároveň za totality velmi těžké roky zaměstnání podnikového ekonoma a přitom nestraníka, politicky prostořekého, vydaného vrtkavé zvůli komunistických šéfů. A zároveň: Při mé tehdejší samizdatové a tajně osvětové činnosti, při rozmnožování ve velkém cizích i mých přepisů zejména přednášek Steinera nebo řady knih duchovní vědy, i při mých tajných bytových seminářích byly i riskantní situace, kdy jsem musel z nejhlubších hlubin duše a ducha prosit o ochranu. S Boží Milostí a s oporou mé partnerky bylo asi splaceno a pracovní život se po roce 1990 rozjasnil, zbezpečnil, a nyní po mé sedmdesátce i zbohatl o moře překrásných úkolů.)
.oOo.
Odezva Marie G.: Moc díky za poslední članek na vebu. Září z něj naděje, že všechno má smysl. Člověk to v podvědomí ví, ale v současné vyhrocené situaci, která trvá už dlouho a nabírá na síle, je to světlo na další cestu !!!! Posila........moc děkuji.
2024 ©