Duchovní práce je dlouhodobý závazek a ti, kdo se do ní pustí, najdou v ní smysl a mír; Jen víra založená na vědomostech nám umožňuje pokračování vývoje; Požadavky duše vědomé

Skutečný materialista, který odmítá realitu neviditelného světa, je přijatelnější než samozvaný spiritualista, který se pustí do světa, o kterém ví jen málo, s úmyslem ho využít ve svůj prospěch, nebo jednoduše z rozmařilosti, aby sám byl centrem pozornosti.

Z moudrosti O. M. Ivanova, jinak též Omraam Mikhaël Aïvanhov, přeložil pro tyto stránky Martin Dohnal. Česky dosud nevyšlo.

.oOo.

O rodičích

... Pokud budou rodiče chtít přivést své děti na svět za nejlepších možných duchovních podmínek, měli by začít s vlastním duchovním stavem v okamžiku početí: to je důležitý, kritický okamžik. Počítají se také další aspekty, anatomické, fyziologické, biologické atd.. Ale ne tolik jako aspekt duchovní. Síly, které rodiče vytvářejí prostřednictvím svých myšlenek, pocitů a tužeb v tomto konkrétním okamžiku, buď přivábí, nebo odradí vyšší entity, které se skrze ně chtějí inkarnovat. Jak zlí, tak i světlí duchové, kteří se chtějí reinkarnovat, se pohybují kolem nás. Proč nabízet pokrm a přístřeší pouze těm zlým? Bohužel většina rodičů je příliš nevědomá, aby ovládala to, co v tomto případě nabízejí, a proto přivedou na svět tolik ďábelských entit, které poškozují lidstvo, místo těch božských, které by je mohly zachránit! Rodiče si stěžují: „Co jsme udělali, že jsme si zasloužili takové hrozné dítě?“ Udělali toto: zůstali nevědomí a nevědomost je nejhorší chybou ze všech.

.oOo.

O požadavcích duše vědomé

Nádhera kostelů a katedrál, brilantnost náboženských obřadů, krása modliteb a hymnů rozněcuje určité emoce v lidských duších, ale to nestačí. Lidé potřebují něco jednoznačnějšího než emoce a vjemy, protože emoce a vjemy jsou krátkodobé, neposkytují pevný základ pro život. Dokonce i věřící končí pochybováním, protože se nikdy nepokoušejí překonat povrchní představy, které snad byly dostačující v předchozích stoletích, kdy lidé neměli potřebu rozumět tomu, co máme dnes. Tito „věřící“ tedy, i když si nadále myslí, že věří, skutečně pochybují. Současné lidské bytosti musí vědět, rozumět, než mohou skutečně uvěřit.

Již jsou pryč časy, když člověk mohl věřícím říci, že měřítkem pravé víry bylo přijmout zjevení, kterému nerozuměli. Už nechtějí slyšet o „tajemstvích víry“.

Stále více odmítají tyto představy, které považují za formu otroctví a překážku ke svému plnému rozvoji.

Pokrok, který lidstvo dosáhlo ve vědeckých znalostech, nutně přináší změnu přístupu k náboženství a po té logicky k morálce.

.oOo.

Dnes musí lidé pochopit, že náboženství a morálka jsou založeny na zákonech, které jsou stejně reálné a stejně snadno prokazatelné, jako zákony, kterými se řídí fyzický svět.

Toto opravdu není možné vysvětlit slovy, protože je to realita, která patří do jiné dimenze, ale ti, kteří ji zažívají, nemohou pochybovat o tom, co jim sdělují jejich smysly.

Někdy málo vzdělaní a jednodušší lidé, kteří toho v životě málo přečetli, mohou prostřednictvím svého vnitřního dušezpytu vědět víc o životě než ti největší vědci.

To je jeden z důvodů, proč by se vědci měli snažit prokázat trochu větší diskrétnost a pokoru.

Stvořitel je nezvýhodnil zvláštním darem poznání. Může se jim podařit ovládat hmotu, ale nemohou ovládat život, protože život nelze nalézt na konci vědeckého přístroje, ale v sobě samém.

Můžete cestovat na jiné planety a stále být stejně svázáni se zemí, jako byste nikdy neopustili domov. Vše je to jen otázka vašeho stavu vědomí.

K čemu je dobré prozkoumat vesmír, pokud člověk zůstane tak vnitřně omezený jako někdo, kdo se nikdy neodváží ze své rodné vesnice? Astronaut může cestovat vesmírem ve své kosmické lodi, ale možná pastýř, který hlídá své stádo v horách a hledí na hvězdnou oblohu v tichu noci, ví víc o nesmírnosti než astronaut.

A pokud řeknete: „Ale to není vědecké ...“ mýlíte se.

Je to jiná věda; ta, který je lepší než kterákoli jiná. A není nic užitečnějšího.

Nežádám vás, abyste mi věřili, jen abyste učinili pár experimentů.

Tvrdíte-li, že jste vědecky založení, mohli byste alespoň zaujmout vědecký postoj, to znamená, otestovat věci před vyvozením závěrů.

Vědci nezačínají s jistotou, začínají experimentem a jsou připraveni dlouho čekat, než dojdou k závěru.

Duchovní práce je dlouhodobý závazek, ale ti, kteří se do ni pustí, se každý den spojují se světem principů.
Najdou v něm smysl a právě tento význam jim dává víru.
Víru a také vnitřní mír ...

Vše je to jen otázka vašeho stavu vědomí.