Je milé, řekněme možná symbolické, že obec Černouček, ze které pochází Petr Pavel, je nejbližší obcí od posvátného Řípu, sotva dva kilometry. A boj dobra se zlem mohou pro nás symbolizovat názvy dvou dalších obcí v okolí – Mnetěš a Vražkov. (Samozřejmě jde jen o názvy, netýká se to jejich obyvatel.) Co nás /ne/čeká?
I když vyhrál P. Pavel, nemáme nic bezpracně zajištěno a bude pokračovat těžký boj destrukční nenávisti proti tvořivé slušnosti. Boj těch neúspěšných babišovců, a není jich málo. Později i boj takových voličů Pavla, kteří budou spoléhat, jak je českým zvykem, že ten nejvyšší zajistí dobro (každý si ho ovšem představujeme jinak), skvělou životní úroveň, mírumilovné občany, plná korýtka dobrot, čisté řeky… A když se vše nebude plně dařit, a ani nemůže, budou vykřikovat své zklamání a opět plnit náměstí. Tak jako byl Václav Havel viněn skoro ze všech nezdarů (vymyslel jsem tehdy kreslený vtip, jak žena říká mužovi: Za rozpad našeho manželství určitě může ten Havel /později „za všechno může Kalousek“/), čeká to patrně i Petra Pavla. - Když si v duchu fantazíruju a teoretizuju, pak na Pavlovo místo bych nemohl nastoupit nejen z důvodu, že na to nemám schopnosti, ale i z dalšího: On musí být prezidentem všech, tedy i stoupenců poraženého soupeře. Tato nabídka je na jeho místě nutná, tak to v demokracii chodí. Nabízí ruku všem, ať mu tu svou podají, nebo mu do ní plivnou. Bude to pak mít těžké, protože neúspěšní voliči Babiše budou všude hledat chyby, budou uřvaní, destrukční.
Já jako prostý občan, tak jako většina z nás, mám ten luxus, že stoupencům lháře, zloděje a podvodníka, navíc neschopného vytvořit jedinou smysluplnou větu, ruku podávat nemusím. Ani jeho příznivcům, pokud to o nich vím. Jak už jsem někde psal, tady – podobně jako ve vztahu k Putinově agresi – nejde o náš názor (informací ke stanovisku máme dost), ale o charakter, kvalitu člověka, o vědomou volbu slušnosti a naděje, nebo demoralizace, překrucování a zmaru hodnot. Volbu diskuze nebo cenzury a autoritářství.
Jak který z těch dvou ovlivní naše charaktery? Obvykle se varuje před děláním dělících čar. Bývají většinou opravdu zjednodušující, schématické, mohou i někomu křivdit. Občas jsou ale na místě a vypovídající. Třeba právě nynější volby. Těžko si představím pravdivého, čestného, charakterního člověka, jak by volil Babiše. Sami si tu čáru namalovali.
Je tu další velký rozdíl: dobro je nutné udržovat a znovu a znovu podporovat a nastolovat, zatímco zlo se udržuje samo. Má to snazší. Tak jako pták, toužící po výšinách, musí neustále mávat křídly, zatímco tchoř může být nehybný a smrdí pořád.
.oOo.
Vím že je dětinské někoho přirovnávat k nějakému zvířátku. Ale takový Václav Havel třeba sám sebe přirovnával k medvídkovi koala. Ti dva po něm jsou pro mne chameleoni. (Sobě si připadám jako lenochod.) Pan Pavel - Český Lev.
Nedávno jsem vezl kamaráda do Protivína, měl točit dokument v tamější zoo: mají krokodýly či ještěry, prý všech dvanáct druhů, které se na zeměkouli ještě vyskytují. Ba ne, chybí jim jeden exemplář: Ještěr Průhonický. Nemohu si pomoct, ale vidím tady velkou podobu. V brněnské Staré radnici zase mají zavěšeného draka – vycpaného krokodýla, který podle pradávné pověsti prý řádil na Moravě a sužoval ji. Neměli bychom se v Čechách poohlédnout po nějakém vhodném prostoru jako rezervaci pro toho, kdo dnes řádí i v Čechách a straší lidi? Pro jeho posmrtnou budoucnost? Touží přece po nesmrtelnosti. Pán mne netrestej, ale mně toho zlověstného ještěra či draka opravdu připomíná.
Kdyby se dnes drak vyskytl, musel by být odchycen a uzavřen do klece se zamřížovanými okny. Pobyt v nějaké takové klícce, ajnclíku, by slušel i jednomu nynějšímu drakovi.
PS – A ještě drobný charakteristický minipostřeh kamarádky Ludmily z voleb: Když jsem šla volit, šly proti mně tři starousedlice, se kterými se tu znám od roku 1985. Dohromady mají dnes tak 230 let. Šly o berlích, vycházkové holi a jedna se hrbila za chodítkem. Neviděla jsem je léta, ani v krámě, ale dnešní den si procházku i přes náledí neodpustily a vylezly z panelákové nory. Šouraly se do obce k volbám. Zaslechla jsem jejich ódy na Babiše. Všechny mají taková baziliščí očka a jak jsme se na sebe koukly, okamžitě mi naskočilo: Babičky - Babišky. Nemůžu za to, prostě kouká jim to z očí.
PPS - Z FB Kateřiny Dubské: ... obdivuji ty, kteří trollí rojení a útoky zažívají téměř denně. Není to nic příjemného a člověkem to vážně trochu otřese, i když se snaží chápat, že si to nemá brát osobně. Doufám, že vyhraje slušný člověk, který podobné praktiky nepotřebuje. Bude tady zase o trochu slušnější veřejný prostor. Už je to opravdu potřeba.
2024 ©