Jestliže jsem byl v Průvodci českou anthroposofií z roku 2002 zařazen mezi tři „osobnosti na pomezí“, napřed jsem se trochu divil, ale ono to asi bylo výstižné. Nejsem ovšem na pomezí proto, že bych sám nevěděl kam niterně patřím, ale na pomezí jsem už oněch padesát let věnování se duchovní vědě tím, že se spíše rozhlížím dovnitř do světa antroposofie i ven z něho, třeba na účinky antroposofie resp. dopady jejích reprezentantů na veřejnost – úctyhodné i naopak. Bývají to někdy zajímavá zjištění. Ostatně takto to v principu doporučuje i antroposofie.
Příklad? Co se týče držení slova resp. plnění slibů u antroposofů, zjistil jsem, že mnozí jsou v této míře spolehlivosti přibližně na úrovni bezdomovců, se kterými mám ze své letité polistopadové praxe v sociální oblasti rovněž zkušenosti. Z dalších skupin drželi hůře slovo jen Romové, ale ne o moc. Kdysi jsem se buď pracovně nebo i jen tak pro sebe věnoval různým sociologickým studiím a úvahám, i toto by stálo za delší rozbor. Třeba z hlediska motivace: takový bezdomovec nesplní slovo spíš poté, co něco slíbí kvůli svému momentálnímu existenčnímu prospěchu. U leckterého Roma patří nesplnění slova k jeho bontonu – napálit bílého. Antroposofové při rozhovoru rádi ochotně slibují (jsou přece ušlechtilí), ale pouštějí to brzy z hlavy možná proto, že vedle jejich zahloubání do toho nejvyššího odkazu je nějaké plnění slibů podružností. I když to jistě neplatí o všech, zkušeností mám víc (pak jednají ovšem v rozporu s R. Steinerem, podle kterého je potřeba učinit nejprve několik kroků na poli etickém a teprve pak jeden na poli duchovním).
Jedna zcela drobná epizodka, ale s typickou vypovídající schopností. Když jsem se kdysi v 90. letech vracel z práce, na chodníku asi pět metrů od mých vchodových dveří mne zastavil jeden místní antroposofický organizátor (v organizování i agitaci nabyl praxe dříve coby aktivní člen ZO KSČ) a agitoval a zpracovával mne, že bych měl dělat jazykové korektury pro antroposofické přednášky, které vydával (nakl. Studium). Nechtělo se mi do toho – to si mohou zadat kdekterému češtináři, já toužím věnovat svůj čas třeba i psaní, inspirovanému antroposofií. Ale k té drobnosti: pršelo, on stál pod svým velkým deštníkem a zaujat sám sebou, ve své agitaci nevnímal můj opakovaný návrh, že popojdeme pár kroků, abych se schoval pod výklenek u svých domovních dveří. Poté si postěžoval, že ho mrzí, že nemyslím na druhé a že s ním nespolupracuji. Nebyla to zkušenost ojedinělá. Nezačíná důvěra veřejnosti k antroposofům i od takovýchto drobností?
(Jen poznámka: jazykovými korekturami nepohrdám, baví mne to, dělal jsem je takto v 90. letech u čtyř antroposofických knih, například Tajné učení rozikruciánů nebo Základy esoteriky pro někdejší nakl. Sophia.)
Do těchto úvah jsem dostal mail Perly P. Voberové včetně náčrtu jejího článku, velmi výmluvný:
Tvoj článoček (Tvoj blog 29. 7.) ma veľmi nainšpiroval. Aj kvôli tomu, že som si pred týždňom všimla, že moje pozvánky na moje podujatia s mojim zamyslením sa dostali na stránku http://www.antroposof.sk/horne_menu/diela_pc.html. Čiže tam čniem ako autorka povedľa Teba ?ￂﾠ. Tak som sa tomu pousmiala. Na druhej strane si začínam vravieť, že by som asi mala začať písať trochu viac a tak vlastne nabádať k eurytmii a k umeniu. Na základe Tvojej kritiky Obce kresťanov som si viac uvedomila /čo som už asi i naznačila v jednom nemenovanom článku..../ za moje roky nazbierané vedomosti a skúsenosti k téme Obec kresťanov. Na jednej strane si vážim, že hovoria o Kristovi /čo je stále vzácnejšie u samotných antroposofov/, na druhej strane po prednáške Kláry Kundráčovej, po prečítaní samotného Rittelmeyera o založení Obce kresťanov a po Steinerovej vete "Všetky náboženstvá sa majú snažiť o svoj zánik" atď.- mi vyvstáva porovnanie s eurytmiou nasledovne:
Steiner postavil prvé Goetheanum pre eurytmiu. Eurytmistky mali predvádzať eurytmiu pred sochou Reprezentanta ľudstva t.j. Krista. Toto celé vyhorelo... Eurytmia bola jeho najmilšie dieťa, v eurytmii videl budúcnosť, eurytmia je niečo, čo nadväzuje na to najstaršie v človeku, ale pritom je to posvätne úplne nové umenie, ktoré tu ešte vôbec nebolo.
Obec kresťanov, to vraví sám Rittelmeyer, bola založená preto, aby ľudia nezaoberajúci sa antroposofiou mali vo forme obradu možnosť dostať sa k antroposofii ako niečo prechodné. Eurytmia bola založená pre antroposofov a pre budúcnosť celého ľudstva, má najvyššie poslanie.
Pritom všetky peniaze, a Obec kresťanov je bohatá, smeruje tam - Obec kresťanov má postavené najkrajšie chrámy. A čo má eurytmia? Zhola nič. Miestnosti pre ňu sú v porovnaní s chrámami Obce chabým odvarom. Pritom Steiner poukazoval na to, ako je dôležité, aby mala Eurytmia tú správnu architektúru. Architektúru pre eurytmiu a z eurytmie vychádzajúcu! O tom je Goetheanum. Kde sú ďalšie prvé Goetheaná po svete, ako si to Steiner predstavoval, kde by mali byť konané mysterijné drámy a eurytmia?
Potom sa deje nasledovné - Eurytmisti chodia s prosíkom za farármi Obce, aby tam mohli robiť umeleckú eurytmiu a oni blahosklonne súhlasia alebo nesúhlasia. Takže im vlastne musia byť vďační, že im vôbec zakúrili a podriaďovať sa požiadavkám obradov obce miesto toho, aby tomu bolo naopak. Kto dostáva plat? Umelecké eurytmistky? Aj na Slovensku sa prejednáva to, že či sú príslušníci obce schopní zaplatiť slovenskému farárovi plat. Prečo sa neprejednáva, či sú schopní zaplatiť slovenskej eurytmistke plat, ktorá robí skutočné eurytmické umenie a nie jej ako tak platené odnože /pedagogická, liečebná, sociálna atď./? Pritom je na Slovensku pomerne dosť neuplatnených eurytmistiek, ktoré na úkor mnohého osobného vyštudovali. Zatiaľ žiadny slovenský farár štúdium nedokončil... nebolo by teda vhodnejšie, ak si dôkladnejšie čítame Steinera a prvých eurytmistov a prvých antroposofov, podporiť tie eurytmistky? Keď zomieral, nechcel byť vo svojom dome, ale ležal v miestnosti, ktorá bola hneď vedľa prvej eurytmickej sály drevenej prvej stavby Goetheana a jeho ateliéru. Tak mal na jednu stranu dvere k ateliéru a na druhú stranu dvere k eurytmii. Díval sa na ne, ako cvičia. Posledný list pred smrťou, ktorý písal Márii Steinerovej, keď vystupovala s eurytmiou po Európe, obsahoval slová, aby len robila s deťmi umenie. To jej kládol na srdce. Samozrejme ona recitovala a tvorila v prvom rade k eurytmii, je to predovšetkým i jej zásluha, že eurytmia existuje, takže musel mať v prvom rade na mysli toto umenie.
Tak Ti posielam na oplátku mojich pár rozhorčených viet....
Samozrejme to nijako neznižuje moju úctu k ľuďom, ktorí stáli za Obcou kresťanov v Českej republike a s veľkým srdcom som otvorená pánovi Peschlovi.
Ale celkovo je vo svete postoj voči eurytmistkám nespravodlivý. Dôkazom je i to, čo sa stalo po Steinerovej smrti, že boli tie najlepšie, dokonca sama Marie Steinerová vyhnaná z Dornachu a vôbec prvá eurytmistka Lory Maier Smith tam v 50 rokoch minulého storočia umývala schody! Taká úcta k nej!
Tak možno tieto myšlienky obšírnejšie rozviniem do nejakého blogového článku.
Ještě malá poznámka: Podle informace Perly se 3. 8. odtělil Ľubor Perháč, skvělý přední eurytmista z Dolného Kubína (vidět jeho eurytmii byl pro mne překrásný zážitek). Poznal jsem ho v roce 1995. V soukromí dokázal vyrovnat působivou soustředěnou řeč i smysl pro humor. Zajímavé: Zemřel na zahradě přesně v místě, kde si chtěl postavit kapli (že by ho ty mentální proudy nyní vynesly výš?). Bylo mu 54 let. Před lety chtěl postavit větší ekumenickou otevřenou kapli kdesi u D. Kubína, s různými taji (okénko v jistě době směrem k Siriu ap.). Trochu jsem do toho byl ideově vtažen. Místní obyvatelé a orgány to ale nepovolili, pro ně to bylo jakési podezřelé čarování. Tedy si teď chtěl postavit kapli na zahradě. Možná tam její mentální pravzor zůstal.
Blíže o Ľ. Perháčovi viz:
Nech ho i Božia Matka sprevádza na jeho ďalšej púti.
Z ÚPLNĚ PRVNÍHO SPOLEČNÉHO SEMINÁŘE VE VILE POD SVATÝM HOSTÝNEM
2024 ©