Abych se tu furt jen nevytahoval. Mé IQ není nic moc. Příklad? Roky jsem vídal v regálech obchodů pytlík s cukrem, na kterém jsem četl „třetinový cukr“. Tedy jsem to považoval za třetinu kila a bylo mi divné, proč to nemají, jako jinde, aspoň po půl kile. Až po letech jsem si všimnul, že to je třtinový cukr. - Když u nás začal salám Poličan, nevěděl jsem, že pochází z nějaké Poličky, tak jsem se domníval, že je to nejspíš odkaz, že jsou ho plné police (na rozdíl od zboží někdejších prázdných regálů, podpůltovek, tedy za komunistů nedostatkového zboží, přenechávaného prodavači jen známým či za úplatek, ať to byly banány, pomeranče či klobásy).
O tom, jak jsem byl (jakousi „náhodou“) zachráněn před těžkým existenčním malérem 21. srpna 1969, jsem tu už psal (stručně: list se zápisem z mého výslechu na komunistické SNB, který hodlali poslat do mého bydliště a na školu a který mi mohl na roky těžce ublížit, sestřička Boženka Vitochová z Janských Lázní, kde jsem byl právě pacientem, riskantně vytrhla a spláchla do záchodu). Jindy jsem, ale taky už před mnoha lety, nadšeně naletěl (ono to naletění bývá vždy nadšené) na figl tzv. pozitivního myšlení (které ovšem může potírat poctivou snahu o pravdu o sobě, sebekritiku, přiznání vin…).
.oOo.
Mentalita psíků, jak těch, co se mlsně zdržují v okolí masny či bufetů, co kdyby něco odpadlo, tak těch očůrávajících rohy…, tedy někoho očůrat - jak lákavý to svod. Jenže někteří to činí žoviálně nejen u rohů, předem již někým vlivným očenichaných a očůraných, ale snaží se, byť ne doslovně, očůrávat druhé, i kdyby to bylo třeba i se vznešenou duchovní, obchodní či stranickou terminologií. Je třeba nenaletět…
A ještě k těm psíkům: Jeden známý si dal kdysi na vrata odstrašující výstražný nápis POZOR NA PSA. Jenže, jak jsem si všimnul. měl jakéhosi mrňouska, tedy jsem ho, coby poťouchlík, ujistil, že na psa dám pozor, abych ho nezašlápnul. Pejsek, docela milý, se neurazil, majitel ano. U jiného pána s pověstí někdejšího udavače jsem na vratech hned pod zvonkem s jeho jménem četl POZOR ZLÝ PES. Taky dobrá informace. - To je už jako ten dialog, jak se veze mravenec na slonovi a říká mu: Slone, my jdem krást a my tak dupem… Asociace ze života si jistě každý už dosadí různé.
.oOo.
Dělal jsem ovšem i jiné poťouchlosti. Když nám doma vyměnili v 80. letech záchodovou mísu, v noci jsem si tu starou naložil do auta, dovezl na takzvaný Gottwalďák s jeho trapnou sochou, a mísu jsem za něho přistrčil. S Gottwaldem tak bylo některým Písečákům hned veseleji. Prý si to i někteří zdaleka jezdili fotit. No vida, první moje publicita. Mísa pro Gottwalda tam vydržela asi týden, než si toho místní soudruzi všimli a odvezli ji. Pak se to i vyšetřovalo, pod okny (bydlel jsem poblíž) mi bezradně jezdila auta s místními bolševickými papaláši a kriminalisty. Jen jsem se u okna ušklíbal. Za toto ušklíbání se nestydím.
.oOo.
A ke Smoljakovu a Svěrákovu památnému: „Co nastane? Ví bůh.“: Noční výbuch 28. října v roce 1988 na nádvoří před provokativně honosnou budovou OV KSČ, který rozmetal jakýsi symbolický komunistický kamenný monument, ovšem na svědomí nemám. Škoda.
.oOo.
(Ještě osobní zadostiučinění, možná samolibé: Na rozdíl od leckterých duchovnistů, včetně některých antroposofů, kteří po Listopadu jen vyměnili rudou-komunistickou legitimaci za růžovou-antroposofickou, aniž by provedli zjevnou sebereflexi, se mi, s pomocí boží, podařilo zachovat si osobní integritu i v dobách riskantních a nepříznivých.)
.oOo.
A pro nynější obdobu přežívající někdejší mravní kolaborantské retardace, i v našem národě? Mentální kolaborace s ahrimansko-luciferským činěním putinovského Ruska pracuje, byť ne hned, proti nim. Jejich budoucnost? Domysleme si už sami. Vítězství nadutého dočasného zla je tragédií pro budoucnost jeho aktérů. I o to se můžeme dnes opírat jako o korektiv věčnosti.
2024 ©