Každý archandel rocní doby zacíná zlehka své pusobení již uprostred vlády archandela predcházajícího. Tedy i již na sklonku letní doby vlády archandela Uriela mužeme vycitovat pusobení Michaelovo. Není k tomu zapotrebí žádný jasnovid, vliv duchovních bytostí v nás je neustálý – tech dobrých i tech dolu strhujících. Záleží na naší svobodné vuli, kterým se více otevíráme.

S podzimem prichází zklidnení, usebrání, koncentrovanejší priblížení se sobe samým. Letní bezuzdné létání myšlenek se zpomaluje a Michael pripravuje krystalizaci myšlenek pro dobu vánocní. Prináší - nabízí nejen duchovní myšlenky, ale celkove duchovní život. Tedy – nejen ocistu astrality (cítivosti) a její promenu, krystalizaci v manas, ale dává možnost i rozvoji budhi, životního ducha, též zvaného telo blaženosti. Kristus latentne ceká v duchovním, éterickém srdci, až založíme a rozvineme budhi, životní já. S pocátkem klícení budhi, tedy s promenou éterického tela v tento vyšší clánek, mužeme zacít vnímat Krista v éterické úrovni Zeme. Zatímco manasem jsme mohli krystalizovat v moudrosti, v sebeociste, sebevláde, s rozvojem budhi rozvíjíme vztahy ke druhým, prvky lásky, bratrství, sounáležitosti, vcítivosti, plného odpouštení. To by melo být po nekolika tisíciletích náplní šestého poatlantského období, rozkvetu slovanské kultury. Dodejme, že nemusí být striktní casová následnost – nejprve manas a po jeho získání vyvíjet budhi, ale že s rozvojem manasu se muže probouzet už i budhi. 

Bezuzdné propadání nadšení, nepodložené krystalizací myšlenek, uvíznutí s duchovnem a studiem sebestredne v sobe samém, absence morality a pokory, je pusobení Luciferovo. Zde pomuže Michael. Ten je podle zasvecencu Šatem ci Tvárí Kristovou.

Zatvrdávání myšlenek do formy pýchy na duchovní vzdelání, anebo materializující myšlenky, že duchovní svet a jeho pomoc neexistuje, je pusobení Ahrimanovo. I zde je pripraven mec Michaeluv, musíme však o nem vedet, a v první rade musíme tyto tendence u sebe poctive rozpoznávat.

Drak duchovní pýchy a zemského rozumárství v hlave, rozjásanost planého, hodnotove nepodloženého nadšení v srdci – to obojí premáhá mec Michaeluv. Ale nejen to: tento mec jde dále než jen do nápravy hlavy a srdce, jde i do volní oblasti. Když clovek zacne premáhat tyto dvoje svody, Michael mu pomáhá.

Zamysleme se dál, spolu s menším využitím myšlenek Kláry Kundrácové, o pusobení esoterních pravd v našich nitrech. Já tech, kdo nenastoupili do proudu duchovních snah, je ztuhlé, nepohyblivé, žije jen ze svých schémat a mentálních frází. Je to já vyhaslé, studené. Zacínají-li být vyšší snahy aktivní, touží-li clovek po esoterních pravdách a jejich uskutecnování v sobe,  lze to pripodobnit k jiskre, k planutí ci ohni. Postupuje pouze ten, kdo má v sobe ohen touhy, kdo pracuje se svým vyšším Já. To musí být napájeno ba odhalováno z duchovních oblastí. Odtud je oznacení Archandela Michaela jako ohnivý kníže vesmírných myšlenek. Prijímání vyšších pravd se deje ohnivou touhou i ohnivou odpovedí. Pripomenme, že i seslání svatého Ducha na apoštoly se dálo v podobe ohnivých jazyku. 

Vyšší Já máme v duchovních svetech, proudí k nám z tech nejvyšších hierarchií - Trunu, Cherubínu a Serafínu.

Približme si ješte Michaelovo pusobení z jiné stránky jeho aktivity – Michaela jakožto strážce duchovních myšlenek, duchovní inteligence.  Od roku 1879, kdy nastala dlouhodobá epocha jeho vlády, je pro lidstvo správcem veškeré moudrosti vyšších hierarchií od Andelu po Serafíny. Proto je též inspirátorem anthroposofie. Nechává do nás plynout duchovní myšlenky. Kdo vede sebe, toho vede Michael.

 Uvedomíme-li si pri vyslovení Já jsem, že do nás muže vstoupit vyšší Já, pak toto vyšší Já pochází od Boha, je jeho bunkou. Existuje-li dvanáct hvezdných regionu a jejich obrazu, pak každý z nás patríme k jednomu z nich. Naše vyšší Já tedy pusobí na jednom míste zverokruhu. Kristus jako jediná bytost, vtelená na Zemi, však obsahuje makrokosmické Já, nese tedy sílu všech dvanácti pratypu Já. Takto mužeme pochopit, že naše vyšší Já je soucástí mohutného Já Kristova.  A mužeme též takto porozumet onomu Pavlovu – Ne já, ale Kristus ve mne. 

Michael pusobí tak, že nejen myšlenky, ale celý kosmický život nechává do nás vplývat. Když se koncem léta zvolna vynoruje jeho podzimní pusobení, známe, co jsou to meteorické roje. Ty jsou nositeli Michaelovy síly. V kosmické imaginaci je Michaeluv mec lícen, jak nechává plne pršet onu sílu meteorických záblesku. Jeho mec je ukován z meteorického železa. Duchovní síla všech techto cástecek meteoritu se soustreduje v  meci Michaelove. Ten je nenese nikam jinam než do mozku cloveka. V dobe podzimní Michaelovy vlády se duchovní myšlenky, moudrosti vesmíru takto dostávají do našich hlav, které jsou jimi oplodnovány. Veškerou kosmickou moudrost nese Michael k cloveku skrze podzimní meteority. To však jen za predpokladu, že clovek spolupracuje, že se k této soucinnosti svobodne rozhodl. Jinak uvízne v zemské brázde a zustane sám, bez vedomí spásného kosmického okolí.

Pokud s myšlenkami kosmické moudrosti dál nepracujeme, nepohybujeme se s jejich pomocí terénem života, pokud uvízneme pouze v mozku a bereme tyto myšlenky pouze jako další vedomosti sobeckého rozumu, stáváme se zatvrdlými ucenci, kterí niterne vysychají a odumírají pravému životu. Pak necítíme lásku k životu, ke svetu ani k ideálum.

Jedinou možností, jak tomu predejít, je všechny duchovní myšlenkové obsahy prijmout i srdcem. Musíme Michaelovi dovolit, aby tyto poklady duchovních pravd vnášel dále do našeho srdce. Myšlenky nám z mozku do srdce stáhne nadšení. Pak docílíme onoho ideálního „myšlení srdcem“. Jak toho dosáhneme? Pocítíme-li vdek a lásku k tomuto ohnivému knížeti vesmírné moudrosti, prijímáme-li duchovní pravdy s nadšením, pak jim nedovolíme, aby se zasekly pouze v mozku. Mužeme si uvedomit, že Michael chce být prítelem cloveka. Ba je jím, ale clovek to zpravidla neví. Mužeme si predstavovat jeho oci, jeho laskavý pohled, který na nás pusobí a vede nás k ceste poznání jeho obeti až k jeho - „Prijmi mne“. Michael dává spolu s moudrostí onu vyšší, propracovanou citovost, která se nevyžívá v nekontrolovaném citovém rozlití, ale je vyvolávána hodnotnými myšlenkovými obsahy.

Kosmická moudrost ducha, vstrebaná hlavou,  v nás musí být prozárena teplem naší duše. V srdci je teplo, neustále tepe, proudí tam krev, ve které pusobí vyšší Já. Krev je nástrojem tohoto vyššího Já, je-li jím proniknuta,  ocistena, prozárena. Nebo ješte konkrétneji: Michael pusobí skrze meteory, pres meteorické železo, pres mec. Svým pusobením prináší cloveku duchovní myšlenky. Podzimní meteorické železo, na rozdíl od nižšího, hmotného, marsického, které rezaví, má vždy pouze duchovní pusobení. Pusobí obrodne i na miliony našich cervených krvinek. Je na ne vázán onen ohen duchovního pusobení. Pusobí jím i svatý Duch – Osvetitel a Posvetitel, Vládce nebeského míru. I ohen naší svíce je mikroskopickou soucástí nebeského Ohne. Proto zapalujeme na Dušicky a na svátek Všech svatých svíce pro naše zemrelé. Jak krásné je uvedomit si, že i tím mužeme napájet jejich duše. Dá se proto ríci, že v srdci je ohen, protože pres meteorické železo pusobí jáství. Pres každou cervenou krvinku, pres její železo pusobí vyšší Já na cloveka. Víme, že temperament, ohen, máme vázán na krev, a to temperament vyšší i nižší (proto se ríká, že se nekomu „varí krev“ nebo že je horkokrevný). Zde vidíme, že duchovním myšlenkám mužeme dát lásku, dynamiku, oživení, nadšení, ohen, tvorivost pouze v srdci.

Orgánem pro prijímání vesmírných myšlenek je mozek (samozrejme že se k tomu musí teprve vyvinout). Mozek je orgánem ducha, všechny myšlenky, predstavy, imaginace musí projít mozkem. Myšlenky samotné jsou jako studený, byt snad prekrásný krystal. Je treba, aby byly zahráty teplem duše, protože astralitu má jen duše, nikoli duch.

Pak se nabízí tretí pusobení – pusobení vule. I toto je postup naprosto logický, odvoditelný: prohráté myšlenky se musí zmocnit vule ji použít k dobru. Tak se tyto proteplené myšlenky volním pusobením pretvorí v duchovní substanci. Ta pak zárí, má vuli, aktivitu, ohen, tvorivost. Nejen v myšlení a cítení, ale i ve volní cásti pak takové myšlenky ozarují celého cloveka. Od neho pak tyto duchovní síly mohou bezpecne a úcinne ozarovat veškeré okolí podle toho kam je jejich nositel napre. Odtud už muže vést linie k budoucímu šestému, slovanskému období kultury sbratrení.

Michael pak myšlenky, námi realizované,  nese  zpet do duchovních oblastí. Duchovní bytosti nemohou pusobit na zemi samy od sebe, potrebují k tomu lidský nástroj. Mohou na zemi milovat a tvorit pouze clovekem. Takový clovek se pro ne stane prostredníkem jejich tvurcí seberealizace.