Bylo Rusko někdy hodnotovým přispěvatelem dějin? Nikoliv. Spíše jejich destruktorem (i přes ojedinělé hodnoty literatury a hudby, což už dávno ustalo). Tak to bylo, je a patrně ještě pár tisíciletí bude. Proputinovské hlasy u nás je třeba rozeznávat a označovat, bez ohledu zda jsou jejich nositeli okamurovci, komunisti, dezoláti, někteří politici, rozkrádači cizího majetku nebo část antroposofů.
CO BYLO – JE – BUDE: Prokremelští mentální kolaboranti se přihlásili – i přes dostatek informací – k nejvyššímu zlu, které se nyní vyskytuje a působí na zeměkouli. Zároveň paradoxně znevažují nezištnou následnou pomoc zaoceánské velmoci, kterou poskytuje nevinně napadené zemi. Pomocníka označují za viníka. Vědomě se tedy zařazují do proudu, který je bude jednou unášet právě do bolestí a osudových ztroskotání. Do proudu, který nyní schvalují tím, že jsou na straně agresora. Karma zraje někdy dlouho a neviditelně, ale neomylně. Dana Drábová zakončila jeden svůj nedávný článek hezky česky: Zatracení Rusáci. - Ano, jsou zatracení, sami se zatratili.
A náš pan prezident? Konečně nás ve světě proslavily jiné citáty a záběry, než dvou někdejších trapných ješitů, z nichž jeden kradl v cizině pero a další se opilecky kymácel nad našimi národními klenoty. Toho nynějšího si tím víc važme – aby to nedopadlo jako u Václava Havla, kterého si vážil celý svět, jen lůzoidní část naší společnosti mu okopávala kotníky a zveličovala drobné lidské nedostatky. "Václav Havel byl skvělým člověkem, kterého jsem znal ještě s jeho první paní. Jeho duše objímala svět, domnívám se, že díky své odvaze bojovat přinesl svobodu mnoha zemím a mnoha lidem," řekl novinářům Alain Delon, který se léta přátelil s manželi Havlovými.
Jedno možná zaujaté jazykové pozorování (jsem holt na jazyk zatížený): Všechny řeči mají souhlásku h, kromě ruštiny. Tato souhláska, lze si všimnout, označuje převážně kladné kategorie: hodnota, hodnotný, hodný, hojný, hojivý, hřejivý, hbitý, humanita, hýčkat, hladit, hajat, hotovo, hnízdo, houf, host, hlubina, háj… Tyto hodnoty se tvoří nejčastěji ve společenství. Patrně k nim bylo při vývoji řeči zapotřebí většího hodnotového prohloubení. Ve vývoji ruské povahy a tedy i řeči tyto hodnoty převážně chybí (viz istória…). V utváření jejich řeči neměli pro ně vnímání v éterickém (povahovém) těle. Ruská historická retardace a izolovanost v tuposti a zlu se projevuje i zde. Tím, že hlásku h většinou nahrazují g nebo ch, vznikají v ruštině v takových slovech jen jakési zvukové zparchantěliny. Přičemž g, ač je v evropských řečech spíše zřídkavé, má v nich naopak převažující kladnou hodnotu: geniální, gigantický, grál, gradace, globální, gong... aj.
Azbuka jim neumožňuje ani nahrazovat německé přehlásky - ä, ü, ö, ë, tedy píšou třeba Gjóte: někdejší básník a vládní rada Johann Wolfgang von Goethe, jest tedy Gjóte. Místo Hölderlin mají Gjólderlin, ap. Nebo nyní - chudák prezident Džou Bájdon.
Ač nejasnovidný, domnívám se, že rusství je jakýsi zatvrdlý, přenesený atavistický relikt ze zaniklých, vývojově ustrnuvších kultur země. Relikt bez schopnosti hodnotového obohacení, bez schopnosti tvůrčího vývoje a absorpce civilizačních hodnot. Zrozují se do něho hlavně duše zaostalé v ahrimanismu, luciferismu a nyní i soratismu, duše bez touhy po hodnotovém vývoji. Ne náhodou se v Rusku vyvinul leninismus a stalinismus – nejdestruktivnější systém zla, kloubící západní intelekt s asijskou krutostí a okultismem. Zatímco Německo se z hitlerovského fašismu dostalo po šestileté válce velmi brzy a většina Němců se za minulost stydí, ruský fašismus, imperialismus a brutální válečné podrobování si okolních národů je tu už přes sto let a většina národa je na něj hrdá.
I u nás je menšina těch mravně retardovaných, kteří mají k nynější ruské agresi sympatie, tedy jsou to duše takto vývojově zatížené, patrně s nepřiznanou a nevybitou osobní touhou po agresi. (Slovensko je na tom hůře: uvízlo tradičně v bludech konspirací a podle průzkumů jen 40 % Slováků pochopilo, že válku na Ukrajině vyvolalo Rusko).
Mnohé sympatizanty ruské agrese vidíme i v tzv. duchovních kruzích. Jak vidno, duchovní vzdělání ještě neznamená charakter. Spoluponesou jednou osud vývojových odpadlíků, obrátivších se vědomě proti dynamice křesťanského vývoje lidstva. A naopak - hodnotný je hlavně jasný morální přístup těch, kteří ho měli už od počátku ruské kolosální brutality a agrese vůči Ukrajině (informací byl od počátku dostatek), nikoliv až nyní, kdy by jim to přineslo spíš ostudu.
Mezi Rusy – mizivé procento těch, kteří si zachovali čisté svědomí, je buď režimem povražděno, vězněno, šikanováno nebo emigrovali. I kdyby si to neuvědomovali, zachovali si dobrý vklad pro svou budoucnost a alespoň zrnko cti za svůj národ. Podobně jako v srpnu 68 oněch Osm statečných, kteří na Rudém náměstí rozvinuli transparent odsuzující sovětský vpád do Československa. Věděli, že je ihned seberou a že si zničí budoucnost, ale museli to udělat. Jednu z nich, Jelenu Bonnerovou, po převratu vřele přijal i Václav Havel.
Několik kolujících výroků:
Aksakov: Jak je těžké žít v Rusku, ve smradlavém centru fyzického a morálního rozkladu, podlosti, lži a zlodějství.
Turgeněv: Rusové – největší a nejdrzejší lháři na celém světě.
Solženicyn: My víme, že lžou, oni vědí, že lžou, oni vědí, že my víme, že lžou, my víme, že oni vědí, že my víme, že lžou, ale stejně lžou.
Bulgakov: Rusové nejsou národ, ale dobytek, hulváti, divoká horda vrahounů a zlodějů.
Gorkij: Charakteristickým rysem Rusů je jejich sadistická krutost.
Dostojevskij: Rusové jsou národ, který kočuje po Evropě a hledá, co je možné zdemolovat, zničit, a to jen pro zábavu.
Šmelev: Rusko je národ, který nenávidí svobodu, zbožňuje otroctví, má rád okovy na rukou a nohou, je špinavý fyzicky a morálně, kdykoliv připraven kohokoliv utlačovat.
Citáty čerpány z: https://www.facebook.com/groups/803524864434248/permalink/973920764061323/?sfnsn=mo&ref=share
2024 ©