Za tajemstvím vtělení a odtělení IV.; Pomoc dvojníka při smrtelných nebezpečích... vyslání myšlenky... éterická pomsta zavražděných... mágové starého Egypta... uzavírání aury...

Když přijde smrt a pošeptá mi:

"Tvé dny jsou sečteny",

odpovím jí:

"Žil jsem v lásce,

ne pouze v čase."

A smrt se zeptá: "Přežijí tvé zpěvy?"

Řeknu: "Nevím, ale zato vím,

že často, když jsem zpíval,

uvědomoval jsem si,

že žiji ve věčnosti."

Než skončím svou životní pouť,

přál bych si v srdci se dotknout Toho,

který je Jeden i vše.

Má vnější skořápka nechť odpluje s davy

nesenými bez cíle v proudu náhody a změny.

Rabíndranáth Thákur

Podle dávného poznatku církevních otců katolické církve - pomazání nemocných ulehčuje vstup do nadsmyslného světa i tehdy, když člověk se nemohl zpovídat a bylo mu  pomazání uděleno až v agonii. Spojení mezi éterickým a fyzickým tělem je sice přerušeno tím okamžikem, kdy se strhne páska života. Přesto však je éterické tělo ještě nějaký čas po odtělení v souvislosti s fyzickým tělem.

Nejposledněji z těla vychladá hlava a nejdříve nohy. Když se éterické tělo vysunuje, vysunuje se ven hlavou, takže nohy jsou nejdříve prázdné a zůstává v nich jen fyzická hmota, bez hmoty éterické. Tak se také děje při velké mdlobě anebo při katalepsii, že se éterické tělo silně vysunuje, přičemž pak člověk ztuhne, jako by byl mrtev. Jakmile se éterické tělo vysune, fyzické tělo se stává bezcitným a tuhne, je neschopné pohybu a nastane katalepsie.

Při mdlobě a katalepsii ale není stržena páska mezi tělem fyzickým a éterickým, i kdyby se na chvíli vysunulo, ale je to také vždy stav smrtelného nebezpečí. Když je člověk v jakémkoli smrtelném nebezpečí, může se stát, že vyšle svého dvojníka s prosbou o záchranu. Dvojník může být tak materializován, že se staly případy, kdy zanechal i písemné sdělení daleko do místa neštěstí na stole bytosti, k níž byl vyslán touhou, aby bylo jeho pánu pomoženo. Dvojník měl k dispozici síly fyzického těla, když se jeho vládce v hrůze o život a v touze po záchraně ve své smrtelné úzkosti intenzivně soustředil na dotyčnou bytost. Proto měl dvojník možnost tak mohutné materializace, že vykonal to, co si jeho vládce představoval. Představoval-li si, že píše svému příteli: „Pomoz mi, jsem tam a tam, stalo mi to a to…", může se to uskutečnit materializací dvojníka, jenž toto sdělení učiní písemně v domě bytosti, na níž v nebezpečí se nacházející člověk tak intenzivně myslil.

Chvíle smrtelného nebezpečí uvolňuje okultní síly naší duše a dodává člověku mohutnou schopnost vyslat myšlenku správně dynamizovanou a magicky vyhrocenou příslušným citem. Úzkost a strach o milovanou bytost může za určitých okolností také působit, že se síly éterického těla přenesou na dálku a povstane materializovaný dvojník.

Toto jsou případy, kdy smrtelný éterický dvojník má skutečně své poslání, vyplývající z jástevního vědomí jeho vládce. Nejedná v rozporu se svým vládcem, ale plní jeho vůli, jeho přání, uskutečňuje jeho touhu a vtěluje jeho žádost. Lidský éterický dvojník může zachránit i život milované bytosti. Byl například zaznamenán případ, že žena měla vidění svého otce, jak chce spáchat sebevraždu. Přenesla na dálku svého dvojníka s přáním otci pomoci. Sama upadla do katalepsie, trvající čtyři hodiny. V té době její  dvojník v místě otcova činu vzdáleném mnoho kilometrů přinutil cyklistu, který jel právě po mostě, aby zachránil tonoucího otce, který v sebevražedném úmyslu skočil do vody. Otec byl skutečně zachráněn a podrobnosti byly pak ověřeny svědky. Souhlasily plně se zážitky ženy, která vyslala svého dvojníka na pomoc tonoucímu otci a zachránila ho před sebevraždou.

Zde se jednalo o dvojníka žijící bytosti, která byla nadána silou takové vůle, že mohla svého dvojníka vymístit, protože byla v minulých vtěleních patrně zasvěcena do egyptských mysterií a tedy si zachovala zbytek sil ze své bývalé inkarnace, jichž obvykle lidi již pozbyli.

Mnoho lidí prožilo v minulých inkarnacích různá zasvěcení. Takoví lidé dokážou v hodině smrti nebo smrtelného nebezpečí vlastního nebo milované bytosti vyslat svého dvojníka. Většinou ani nevědí, že tyto možnosti byly popsány.

Když po odtělení mine tři a půl dne, kdy éterické tělo ještě souvisí s fyzickým, může éterický dvojník bez kontroly svého bývalého vládce, odloučen od jástevního vědomí odtěleného, vykonat libovolné a nahodilé činy, vyslovit různá sdělení, která odpovídají třeba dávným citům odtěleného anebo stavům, kdy se nacházel v některé z kritických dob svého života, třeba nemocný anebo jiným způsobem uvedený do určitého duševního rozpoložení, v němž mocně působila jeho vůle. Také okamžiky, kdy člověk měl nějaké pomstychtivé myšlenky, mohou se objevit po odtělení v činech posmrtného dvojníka.

Může se například stát, že dvojník začne pronásledovat toho, koho jeho vládce nenáviděl. Vyhrožuje mu a snaží se mu  všemožně ublížit, protože je nabitý zlobou, hněvem a touhou po úmrtí dotyčné bytosti. Takováto činnost posmrtného dvojníka není v rozporu s bývalými city jeho pána, ale je jejich výsledkem. Říkáme: „Mrtvý chodí strašit“.

Vím od někdejšího kamaráda, pana Frnocha o případu, kdy žijící dědic nenaložil s majetkem (domem) podle přání svého příbuzného. Jeho duši to po jeho smrti myšlenkově sdělila další osoba. Odpověď - patrně éterického dvojníka - zněla: To bych se na to podíval! A viník dalšího dne při plném zdraví dostal při zábavě na zahradě, kdy přeskakovali oheň, infarkt a okamžitě zemřel. Příčina? Těžko říci.

Pokud se dvojníka někdo bojí, dotud se mu zjevuje. Uvědomí-li si pravdu posmrtného zákona, pomodlí-li se za klid odtěleného, usnadní se rozložení posmrtného dvojníka, který ihned zmizí, jakmile se jeho látky rozprchnou do kosmického éteru. Drtikol komusi vyprávěl, jak se k němu jednou blížil dvojník někoho, kdo na něho za života žárlil, s úmyslem  se pomstít. A dále řekl přibližně: Najednou jsem měl v ruce meč, a pane ten jel.

Zvláště kdo zemřel násilnou smrtí, ten zanechává dvojníka, který je silně nabitý životní energií. Například mnoho vojáků, kteří umírají ve válce, nebo umírajících lidí po autohavárii a podobně, vysílá své dvojníky k milovaným bytostem, aby je uvědomili o jejich úmrtí.

Také lidé, kteří umírají s nenávistí k někomu, obzvláště ve chvíli, kdy je někdo zabil anebo uvedl do neštěstí, se po odtělení zjevují svým vrahům. Tu se splňuje poslední myšlenka zabitých. Na základě toho se říká, že nevinně zabitý v hodině smrti proklel původce své smrti. Vyslal k němu svou poslední myšlenkovou podstatu svého éterického těla, která nyní vraha pronásleduje a může mu způsobit mnoho zaslouženého utrpení, zvláště je-li dotyčný senzitivnější.

Podle magických zákonů - je-li kletba nespravedlivá, narazí na nevinného a odrazí se zpět ke svému původci.  Zlé síly éterického dvojníka se tedy vymstí tomu, kdo je vyslal. Vezmou na sebe podobu nenáviděné bytosti, kterou proklel a ta ho nyní bude pronásledovat v kámaloce. Dovede ho pořádně mučit, dokud se nerozpadne. Tak povstávají strašidelné postavy zavražděných, které pronásledují své vrahy. Tak se projevují posmrtní dvojníci na místech jejich posledního zápasu se smrtí, na místech, která jsou znamenána tragickými událostmi. Podle tohoto přirozeného principu to platí i o našich "obyčejných" myšlenkách, pokud vysíláme někomu nevinnému zlostné a nenávistné myšlenky. Leckteré nesnáze, kdy viníme okolnosti či lidi kolem sebe, jsme si mohli zapříčinit takto.

Každé zlo proniká do aury země. Místo, kde se stalo neštěstí, vražda nebo sebevražda je auricky znamenáno elementály zla, kteří působili při činu vraha nebo sebevraha. Na takovém místě dlouho působí síla zla, takže ji mohou citliví lidé pociťovat mnohdy i v době, kdy současníci událostí dávno zemřeli a třeba se již nenacházejí ani v kámaloce. Byli jste někdy na Rejvízu? Jak jste se tam cítili? Opakovaně jsem tam cítil tíseň, smutek, ba snad až děs. Vnímal jsem to místo jako jaksi tajemně zakleté, jako krajinu z jakéhosi hororového světa. Celá tato náhorní plošina je bezútěšná, niterně sychravá. Až jsem se dočetl vysvětlení: Po mnohé doby zde lupiči přepadávali  vozy obchodníků, které touto trasou projížděly, posádky povraždili a majetek ukradli. Proto se místu začalo říkat Raubwiesen - louky raubířů, z čehož časem vzniklo Rejvíz.

Okultní zjevy mají svou zákonitost, jsou naprosto přesné a za určitých okolností vznikají vždy tytéž úkazy. Kdo měl mocné představy, silnou vůli, vytvoří lehce nějakého elementála hrůzy, děsu nebo kletby, který přetrvá dlouho jeho vlastní fyzický život. Zvláště v hodině smrtelné úzkosti mohou se z astrálního těla vymístit astromentální substance, které pak jsou základem strašidelného projevu elementála, který se zjevuje a straší.

Mágové starého Egypta znali dobře zákony éterického dvojníka, kterého nazývali Kha nebo Ka. Proto dovedli zaklínáním připoutat síly smrtelného těla éterického a poručili jim, aby pronásledovaly každého, kdo hrobku otevře. V době egyptského vývoje před mysteriem Golgoty, měl člověk možnost vyloučit ze svého astrálního těla daleko více substancí nežli dnes, kdy astrální tělo je již silnějším jástvím uzavřeno a aura nepřebíhá do sférické atmosféry země tak, jak tomu bylo při auře v dávných kulturách. Teprve na sklonku egyptské kultury se  lidská aura uzavřela do vejčitého hladkého tvaru a její povrch se pokryl jakoby slabou blanou, vytvořenou jástevním vědomím osobnosti.

Čím více člověk pracoval jástevními silami, tím více se uzavírala jeho aura okolním vlivům, takže egoismus měl za následek odříznutí osobnosti od kosmického celku. Astrální tělo, které volně přijímalo inspirace z posmrtných říší, a mentální tělo, jež spolu s astrálním tvoří lidskou auru, se uzavřelo  vlivům kosmického éteru. Člověk přestal duchovně vidět a slyšet, neměl proto možnost takové magické akce a aktivity, jakou měl člověk v prvních epochách  Árijské (poatlantské) éry. Je to tak v pořádku, protože se musíme zpevňovat ve svém individuálním Já, jehož základ byl lidstvu dán Kristem.

Za doby Atlantské měl člověk éterické tělo úplně volné a souvisel s celou přírodou a jejími duchovními tvůrci. Tyto doby pro západní lidstvo ale dávno minuly. Má-li některý člověk  ještě tyto schopnosti, byť jakkoli zajímavé a obdivuhodné, je to dnes již spíše atavismus, který bude nutno přepracovat.

Proto dnes v době páté a počínající šesté Árijské kultury se dvojníci již neprojevují tak často, nepěstuje se zaklínání, které by charakterizovalo pozůstatky kultury egyptské a židovské. Co bylo dříve přirozené, dnes by bylo přestupkem proti zákonu správného použití sil smrtelného éterického těla, které má být pod bdělou kontrolou našeho Já.