Doplněno. 12 svatých nocí, 12 stupňů světového vědomí, 12 aspektů impulsu Krista, 12 sil makrokosmu, 12 druhů energie a 12 obrazů (osvěcování) našeho já, od brány Měsíce k bráně Slunce,

Napsal Karel Funk (») 26. 12. 2023 v kategorii Mysteria Vánoc a Velikonoc, přečteno: 337×

od brány malého strážce prahu (mikrokosmu lidské duše, ideálu člověka) k bráně velkého strážce prahu (do makrokosmu, službě světu), od světové karmy vyšších hierarchií do sféry budoucího lidstva působícího tvůrčím způsobem ve světě ze sil svobody a lásky. - Moudrost vnějšího světa se stává vnitřní moudrosti v člověku. A když je zvnitřněna, stává se zárodkem lásky. Jen soucítění a láska umožní člověku dopět k jeho cíli na Zemi. Láska je výsledkem moudrosti znovuzrozené v Já.

Období mimo čas. Čas navíc, který nám byl dán, mezi lunárním a slunečním rokem.

Rudolf Steiner: Doba největší bdělosti ducha Země v jejím planetárním těle. Země nejsilněji vzpomíná na to, co prožila během léta, kdy duše a duch Země prodlévá ve světových dálavách, duchovně řečeno v klínu vyšších hierarchií. Během svatých nocí poskytuje Země svými vzpomínkami vyšším hierarchiím možnost být a nadsmyslově působit ve své sféře, na nebi se otevírají velké kosmické brány. Člověk může nahlížet do působení vyšších hierarchií, které vedou naší Zemi. Jsou to noci a dny otevřených nebes.

Celá společnost se nachází v transformační krizi, stojíc tváří v tvář neúprosnému požadavku a možnosti učinit radikální krok ve svém vlastním vývoji, obnovující metamorfózu všech aspektů bytí. Proces vývoje probíhá ve dvou směrech. Duch sestupuje k hmotě a hmota stoupá k duchu. Člověk je místem setkání. Často ale lpí na tom, čemu říká „moje identita“ a zůstává slepý k síle a světlu, které přicházejí dolů. Je však předurčen k tomu, aby se stal zasvěceným místem, posvátnou klauzurou, chrámem, v němž se spojí hmota a duch.

Každý, jehož mysl se otevřela poselstvím a přijala výzvu k transformaci, musí projít procesem znovuzrození. Musí si vybrat mezi sebe-naplněním jakožto konečným cílem nebo transformací s otevřeným koncem, mezi snahou o dokonalost formy (naplněním minulosti) nebo cestou ke Slunci (k budoucnosti). Po neznámých cestách, ale s vírou, pokorou a odvahou.

O půlnoci z 24. na 25.12. – fyzické zrození Ježíše. Tato noc je Svatá, předchází 12 nocím svatým.

Oblouk od fyzického zrození Ježíše 25.12. do nadsmyslového zrození Krista v Ježíši křtem v Jordánu 6.1. Od zrození člověka ke zrození boha v zemské sféře. Cesta ke zrození Krista v nás. Zrození duchovního člověka není samozřejmostí při fyzickém zrození, je to výsledek cesty, poznání, obdarování (dary 3 králů dítěti).

6.1. - 3 králové , křest v Jordánu. Narození Světla Země, Světla vývoje lidstva. Úkolem dnešního člověka je hledat duchovní kvalitu života, vydat se na cestu – dary tří králů.

3 králové – zlato – nejvyšší poznání

  • kadidlo (hořením se vytvoří čistý popel) – čistota a transformace

  • myrha (odumře, aby se znovu zrodila) - znovuzrození

Zrození nové duše. Od zasvěcení člověka Ježíše v Rybách do zasvěcení Krista ve znamení Beránka, a které obepíná celý zvěrokruh.

(24/25.12 - zrození člověka)

25/26.12. Ryby (vodní znamení) – člověk. Ryby jsou spojeny se stupněm vývoje člověka v době, kdy se oddělilo Slunce od Země, od té doby již nevyzařovalo duchovně z nitra Země, ale jen ji zvenčí osvětlovalo. V nitru člověka se zatemnilo. Musí věci Země poznávat už jen svými vnějšími smysly. Touha po poznání, prosvětlení, objasnění. Ryba vnáší odraz světla od hladiny do hlubin. Od světla temnotou ke světlu, Motiv - dotek vnitřního slunce. Vydobýt si v temnotě duše individuální svobodu – vnitřní duchovní Slunce. Od světla vnějšího ke světlu vnitřnímu. Začátek cesty, kdy má člověk nalézt světlo zářící v nitru. Po narození dítěte, zrozená vůle, vůle dát se vnitřně do pohybu. Co hledám? Co bych si chtěl projasnit? Kde se mám dát do pohybu?

Počátek, v Rybách je možno přijmout duchovní impuls, duchovní síly – zasvěcení Ježíše, apoštolů (rybáři), strážce Grálu („král rybářů“).

 

26/27.12. Vodnář (vzdušné znamení) – Anděl. Anděl jako předobraz zduchovnělého člověka. Vodní kvalita (voda jako otisk světového éteru), Andělé si mohou vytvořit fyzické tělo z elementu vody. Éterné tělo Andělů i člověka, „živá voda“. Tělo životních sil, to co nese oživující princip, živé myšlení. Narušení saturnských  předsudků, stereotypů, modelů (to není živé myšlení). Přinést novou perspektivu, „závan čerstvého vzduchu“. Porozumění souvislostem, celku. Jak se můžu propracovat k živému myšlení? Pohyblivé, provzdušněné, pohyblivé myšlení. Motiv – vznik ěterického myšlení. Myšlení se má stát živoucím (pak může člověk přijmout impulsy Anděla). RS: Duchovní žák musí při přechodu z duševního do duchovního světa přijmout „nápoj paměti“ a „nápoj zapomnění“.

Úkolem Andělů je vést jednotlivé lidi během jejich po sobě následujících životů. RS: Jsou bdělými bytostmi, které uchovávají paměť od jedné inkarnace k druhé, pokud to člověk ještě nedokáže. Anděl vyjevuje člověku jeho nejbližší duchovní ideál, cíl jeho duchovního usilování. Vodnář rozlévá v klidu a harmonii čistou vodu, dar Andělů.

 

27/28.12. Kozoroh (zemské znamení) – Archanděl (zvěstovatel, tvůrce světla, iniciátor). Archandělé dali světovému prostoru světlo. Nejtemnější roční doba, ve které se ale může zrodit duchovní Slunce. Neuvíznout v dogmatismu, ve ztuhlých strukturách a pravidlech sebe-já (Saturn), ale proniknout opevněnými zdmi. Přijde impuls. Inspirace, která v nás roznítí teplo – že víme. Najednou se nám rozsvítí. Jejich prostředím je vzduch a světlo. Motiv – bojovná síla proti drakovi. Paprsek světla má prostor, když jsme rozpohybovali myšlení.

 

28/29.12. Střelec (ohnivé znamení) – Archai (duchové osobnosti, kvalita blesku). Napnout luk, vnímat i prostor za sebou, zaměřit se na cíl. Hluboká bdělost a vzpřímenost. Vzpřimovací proces je první manifestací individuální osobnosti a nejdůležitější podmínkou pro vznik Já. Boj mezi silami lidskými, vertikálními, a zvířecími, horizontálními. Koncentrace tělesná, myšlenková, duševní. Předpokládá to velkou vnitřní vzpřímenost. Jasně zacílené světlo, ale už je tam kvalita vůle – přesnost, bdělost, zacílenost, směřování. Šíp vystřelený z luku je obrazem lidské vůle zaměřené na určitý cíl. Schopnost myšlení svých myšlenek. Luk - šíp – síla myšlení. Předtím se nám rozjasnilo, ale nic to neznamená, dokud se nevzpřímíme a nepřevezmeme iniciativu. Motiv – rozhodnost, uplatnění síly svých myšlenek. Vzpřímenost.

 

První 4 dny jsou prostorem SEBEPROBUZENÍ.

29/30.12. Štír/OREL (vodní znamení) – začíná nový cyklus ve druhé fázi cesty – velmi silné intenzivní znamení. Orel – koncentrace při lovení hraboše (z výšky má přehled, a pak střemhlav přesně zacílí). Díky zraku dokáže přesně zacílit a ulovit. Žije ve Slunci. Štír – také umí přesně zacílit, žije ve tmě, když se ocitne na přímém intenzivním slunci a nemůže se skrýt, tak se i sám uštkne. Orel – touha po duchovním světle, chce se vznést co nejvýše, aby byl obklopen vzduchem plným slunečního světla. Zcela opačný poměr k duchovnímu světlu má egoisticky orientované já (Štír) – vyhýbá se mu, skrývá se před ním. Mars - schopnost mobilizovat energii ke zdolávání překážek či naplnění ambicí. Introvertní síla, až asketická vůle jedince, který touží po cestě (Slunci), ale přitom možná jen míří do propasti.

V obrazu Štíra/Orla je skryto tajemství Já – v průběhu vývoje přijalo Já současně se svobodou i sklon ke zlému, dvojsečný meč. Po lukostřelci – je na každém z nás, čemu věnujeme svou vůli, své úsilí. Jakou formu dáme svému bytí, zda budeme žít ve světle nebo ve tmě. Sloužit sám sobě, egoismu, svým cílům, nebo Slunci a ideálům. Exusiai/Elohim (duchové formy). Jde tu o formu našeho bytí. Egoista, účelovost, začneme vnitřně tuhnout a chladnout. Naše forma ztuhne. Jako bychom uštknuli sami sebe. Jak to vypadá s naším idealismem? Schopností formování sebe sama? Co bude naším posláním, naší formou? Motiv - dvojitý obraz lidského Já (oddané usilování o nejvyšší ideál v podobě Jana – Orla, nebo Já sloužící jen svým vlastním cílům v podobě Jidáše - Štíra. Zduchovnění forem.

 

30/31.12. Váhy ( vzdušné znamení) – harmonie. Pohyb udržující se ve vzájemné rovnováze, vyvažování. Nevyrovnanost je zdrojem touhy, pohybu, rovnováha přináší uspokojení a možnost dalšího vývoje. Venuše – hodnocení, morální soudy, láska a nenávist, rozlišování. Celek tvoří pohyb udržující se vzájemně v rovnováze. Návrat do středu, zklidnění. Je to skutečně to, co jsme chtěli? Dynamis (duchové pohybu). Pohyb planet, galaxií, něco co vyrovnává pohyby, tlaky… vztahování se a přibližování, rozpínání se a stahování, uvádění do správného vztahu, pružnost v rovnováze. Už můžeme zacházet se svou formou. Motiv – nalezení správného poměru/míry vůle a její dynamiky.

 

31.12./1.1. Panna (zemské znamení) – Kyriotetes (duchové čistoty a moudrosti). Nebeská Panna jako obraz kosmické bytosti Sofie, pramoudrosti světa. To co stojí u zrodu, uspořádání našeho světa, kosmu. Princip, který něco uvádí v život. Záruka řádu věcí, uspořádání. Merkur – čisté čiré myšlení, „klidné jezero“. Překonání lidských emocí k působení nadosobní kvality kosmických principů a vztahů, překonání měsíčních sil silami slunečními. I matka (Panna Maria) je reprezentantkou řádu věcí, uspořádat život, systém, do nějakého souladu. Principem moudrosti je schopnost darovat. Motiv – osvícená moudrost, člověk připravený darovat (i matka je připravená darovat sebe dítěti, schopnost oběti). Věci se dějí z důvodu, který nás přesahuje, ochota porodit „živoucí duši“ – připravenost darovat a neočekávat za to něco zpátky. Darující ctnost, vysoká obětní moudrost.

Co si např. přejeme o silvestrovské noci, to podle duchovědného pohledu v sobě nese sílu uskutečnění. Nový růstový rok v životě stromů a každé rostliny začíná nikoli začátkem března, ale právě v novoroční noci.

 

1./2.1. Lev (ohnivé znamení) – Trůnové (duchové vůle). Pohyblivá, tvůrčí moudrost. Vůle konat. Jsem připraven darovat, porodit, a teď musím mít vůli. Vůle může být i zničující, pedantická. Ale lev je královské zvíře, vůle by měla mít královské kvality. Ušlechtilost, soucit, odvaha, vytrvalost, schopnost čelit překážkám. Často se cítíme být ovládáni jinými i svými strachy… Víme, že nejsme na správné cestě a nejsme sami sebou, nedokážeme to překročit. Bytosti vůle nám sdělují – přijměte svůj životní příběh a úkol, mějte odvahu žít svůj život. Aby praskly obruče. Buďme Sluncem. Přechod od obětní vůle k silám odvážného srdce, odhodlanost uskutečnit ze sil vlastního nitra ve vnějšku to, co je předurčeno vyšší vůlí. Motiv - získat správný poměr ke své karmě a úkolu = žít svůj příběh. Co si počít se svým životem? Aby se s královskou odpovědností nyní podíval dopředu.

 

Konec druhé čtveřice – SEBEVĚDOMÍ

 

2./3.1. Rak (vodní znamení) – období sv. Jana „Já se musím umenšovat, aby ty ses mohl zvětšovat“. Stav zjevení – viditelné projevení, inspirace. Jdeme dál, a teď se najednou chystá nějaká proměna. Harmonický vír – harmonický poměr dvou procesů, cyklů. Okamžik, kdy se proměňuje nálada, chod dějin – např. příchod Krista do Jeruzaléma. Přechod z jednoho procesu/stavu do druhého. Cherubové (duchové harmonie). Jde o zniternění této kvality harmonie. Jako když proces projde hrdlem láhve a opět se rozhoduje, co dál, nastane proměna. Dochází k proměně do nitra. Luna, duše. Vnitřní boj, vnitřní tlak, když se promění, tak se individualita stane jasnou. Sv. Jan byla silná jasná individualita. Motiv – viditelné projevení vlastní individuality. Najednou člověk ví, že nemůže jít zpátky. K tomu dojde, když pochopí motiv odpovědnosti za svůj život. Zrození svědomí. Vnitřní láska – v tuto chvíli se přihlašuji ke svému Já. Unesu i to, že ne každému se to líbí.

 

3/4. 1. Blíženci (vzdušné znamení) – Serafové (duchové všelásky). Kastor a Polydeukes, ten obětoval svou fyzickou nesmrtelnost, to byla podle Řeků ta největší oběť. Křesťanská láska pak dokáže obětovat své já, aby je opět přijala od Krista jako své pravé já. Ne já, ale Kristus ve mně. Dát svou duši za své přátele, za Krista. Sv. Jan: „I Kristus odevzdal svou duši za nás. Chceme se navzájem milovat nejen v myšlenkách, ale i skutkem a pravdou“. Schopnost obětovat, charita, společenství. Motiv – sjednocení se ze vzájemné lásky, z vnitřního vzájemného vztahu. Všeobjímající láska. Impulsy k sociálnímu životu. Už se to netýká jen nás, ale i společenství. Merkur – myšlení, možnost přepolarizovat, přesměrovat zděděné minulé do budoucího, odevzdat své sebe-já vyššímu Já.

 

4./5.1. Býk (zemské znamení) – princip kosmického Ducha (duch času). RS – býk je kosmos sám o sobě. To jak tráví, je velký kosmický složitý proces, je to celý svět, něco nesmírně duchovního. Zažívání, pohoda, pocity slasti a astrality, sebe-naplnění. Býk je ve starých kulturách symbolem měsíční sféry, z ní působí princip Ducha. Proměna měsíčních kvalit do slunečních (od Býka k Beranu), do vědomého jasného Slunce (princip Syna působí ze sféry sluneční). Přechod z měsíční astrální pocitové sféry do sféry sluneční vědomé. Nechce-li Býk přijít do styku se sluneční sférou, působí Lucifer – stává se reprezentantem egoismu (epos o Gilgamešovi, zlaté tele). Motiv – nově vytvořený orgán, čistý kalich. Připravenost k vlastní proměně (z pocitového do vědomého).

 

5/6.1. Beran (ohnivé znamení – On Vás bude křtít ohněm) – princip Syna, Krista. Branou Beránka vstoupil Kristus z Otcovy sféry vně zvěrokruhu do našeho kosmu. Je to uzavírající stupeň, souhrn celé cesty, vnitřního obsahu 12 nocí. Epifanis –zrození Krista. Schopnost sladit všechny kroky. Motiv – zjevená trojnost. Mars - schopnost mobilizovat energii ke zdolávání překážek či naplnění ambicí, ke vzpouře vůči dosavadním normám.

6.1. svátek Tří králů, Zjevení Páně, sestoupení Krista, první zázrak v Káni (proměna vody ve víno), narození Jany z Arku.

 

Od Raka k Beranu – fáze PROCITNUTÍ KE SVĚTU. Z vlastního psychozpytu se dostáváme k druhým.

6/7.1. Princip Otce. Sféra, ze které přišel Kristus, nenáležela k našemu kosmu. Kristus působil jako 13. v kruhu 12, jako reprezentant kosmického Ducha. Prožívání Krista jako nového Ducha Země, jež v sobě nese i všechna tajemství (karmu) makrokosmu.

Třináctá noc. Během 12 svatých nocí projde duchovní žák 12 oblastmi zvěrokruhu, působením 12 sil makrokosmu, 12 obrazy svého já, aby třinácté noci vstoupil do sféry vně zvěrokruhu, do onoho světa, z něhož pochází Kristova bytost, do „pravého já“ každého člověka na Zemi.

 

.oOo.

 

Zpracoval s použitím zdrojů duchovní vědy, zaslal a dal souhlas s uveřejněním (byť s velkým váháním) jeden můj přítel. Z jeho skromného mailu: „… Je to dost nesourodý souhrn různých poznámek, některé jsou i dost osobní, u řady věcí by to bylo potřeba lépe vysvětlit. Chci na tom nyní v průběhu svatých nocí pracovat a doplňovat to, podle toho, co mi budou přinášet.“ (Pozn. KF – třeba za rok uveřejníme i doplněnou verzi.)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.