Keltská velikonoční modlitba, zachycující keltského ducha.

Na keltskou velikonoční tradici odkazuje svatý Kolumbán, když říká: "Chcete-li znát Stvořitele, nejdříve poznávejte stvoření." Prostřednictvím těsného sepětí s Bohem v přírodě keltští světci objevovali skryté hlubiny v sobě - svatý prostor a smysl pro společenství se světem, s jinými lidmi a s Bohem.  V tradiční modlitbě, která možná zachycuje keltského ducha lépe než kterákoli jiná, v Krunýři sv. Patrika, je vzýván Kristus, aby objal a ochránil Boží přítomností, rozpoznávanou v každém aspektu naší existence.

Kriste, buď se mnou, Kriste ve mně,
Kriste za mnou, Kriste přede mnou,
Kriste vedle mě, Kriste, který nade mnou zvítězíš,
Kriste, který mě utišíš a osvěžíš,
Kriste pode mnou, Kriste nade mnou,
Kriste v tichosti, Kriste v nebezpečí,
Kriste v srdcích všech, kdo mě milují,
Kriste v ústech mého přítele i cizince.

Tak dospíváme k poznání, že keltské křesťanství nikdy neznamenalo negaci světa, ale svět plně potvrzovalo. Výmluvné je i to, že keltští zasvěcenci jasně rozpoznali sestup a rozšíření aury Spasitele do zemské atmosféry ještě dříve, než se k nim dostala zevní historickou cestou informace o Kristu.