Když jsem si dnes - během let už posté či dvousté prohlížel malou monografii o Raffaelovi s jeho reprodukcemi, napadlo mi, že jeho svěží tvorbu bych nejspíš nazval jarní. Ba i se dožil pouze 35 let, tedy věku lidského jara. Až po této úvaze jsem si uvědomil, že vlastně Archandělem jara je Archanděl Rafael. Krásná shoda. Je pro mne tedy Raffael "jarním malířem". A nakonec mi došlo, že takto uvažuji o prvním jarním dnu.
Tedy se podělím a opíšu výroky, které o Raffaelovi pronesly některé osobnosti.
Johann Wolfgang von Goethe (1786): On vždycky udělal, co si jiní udělat přáli.
Jacob Burckhardt (1855): Úlohy, jejichž duchovní předpoklady jsou nám velice vzdáleny, plní způsobem, který je nám zcela blízký.
Pietro Bembo: Na jeho obrazech, jež málem dýchají, poznáváš snadno, co spojuje přírodu a umění.
Johann Wolfgang von Goethe o Sixtově madoně: "Praobraz Matky".
Bernhard Berenson (1897): Co hledáme u Raffaela, je nádherné roucho, které dal antice našich roztoužených snů.
Ascanio Condivi (1553): Slyšel jsem /od Michelangela/, že Raffael neměl své umění od přírody, ale z dlouhého úsilí.
Savonarola (1497): Každý malíř maluje sama sebe.
Miroslav Tyrš (1873): S jakou pílí počínal si právě ten umělec, u něhož všechno jakoby samo sebou, bez namáhání bylo vyrostlo!
Stendhal (1831): Podle fresek se vždycky pozná mistr.
Bernhard Berenson: Byl pořád pod nějakým vlivem. U čích nohou neseděl?
Vasari: Odzbrojoval své soky - dokonce i nepřístupného Michelangela - svou neochvějnou úctou, zdá se, že vskutku nikdy nebyl nepřítelem svých nepřátel.
Lodovico Dolce (1557): Snadnost - felicita byla Raffaelovi vyčítána všemi, kteří se klonili k Michelangelovi..., zdálo se jim, že způsob Raffaelův je příliš snadný, a proto ne tak umělecký; nevěděli, že snadnost je hlavním rysem znamenitosti kteréhokoliv umění a nejnesnadnější k dosažení, a že je umění skrývat umění.
Stendhal /uštěpačně či s humorem/: Dovedl přitom dodat půvabu i disputujícím teologům.
Vasari o obrazu svaté Cecilie: Oslněna kůrem andělů na nebesích stojí a naslouchá jejich řeči, jejichž harmonii celá propadla.
Vasari o výjevu z obrazu Požár Borga: Nevýslovně krásná je postava jedné matky, kterou tam podivuhodný umělec namaloval, jak bosá, rozhalená a rozcuchaná, s kusy šatstva v ruce, popohání ranami své děti.
Vasari: Nestalo se, aby šel ke dvoru a neměl kolem sebe padesát malířů, kteří jej doprovázeli, aby mu vzdali čest. Žil zkrátka jako kníže, a ne malíř.
G. P. Lomazzo (1590): Mezi ostatními byl ukázněný v rozdělování barev. Jeho světlo je lehké, milostné a sladké, takže dává svým postavám krásu i neurčitost tím, že stírá jejich obrysy a dává jim takovou plastičnost, že se zdají připraveny k pohybu, s půvabem, který je mu vlastní a který už nikdo jiný neuměl dokázat.
Tain: Myslil tvary, tak jako my myslíme větami, tvůrce, který nemusel, jako tolik malířů, rodit svá díla v bolestech, který je tvořil tak, jako pěkný strom dává ovoce.
Blaise Pascal /platí to i o Raffaelovi/: Kdo založil svůj život na duchovním zdokonalování, nemůže být nespokojen, protože to, po čem touží, je vždycky v jeho moci.
Vasari: Raffael vložil do práce na Kristově obličeji tolik sil, že po jeho dokončení se už nedotkl štětců, jako by to byla poslední věc, kterou měl udělat. Brzy nato ho zastihla smrt.