Velikonoce II. část - TROCHA VELIKONOČNÍHO ZAMYŠLENÍ - CESTA Z KARMY

Nad pradávnými branami do různých duchovních center různých dob a národů bývalo překvapivě jednotné logo - SEBEPOZNÁNÍ. Následně jsem si, původně pro sebe, později i pro čtenáře (ono něco dělat pro sebe není ono) sepsal pár myšlenek o cestě z karmy, tedy cestě sebepoznání:

- Sebepoznáním se očisťujeme a tedy zbavujeme niterné tíže. Tím ubývá i tíže ve světě.

- Pan Martin Dohnal mi napsal o jedné z Kuldových Moravských národních pohádek: Vypráví o hrdinovi, který lstí ukradne známé dědictví kouzelné, o které se přou bratři. Když má osvobodit princeznu, tak ho přijdou týrat v noci duchové a následně se dozví, že kdyby ty věci neuzmul lstí, že by k němu ti duchové neměli takovou moc a nemohli by ho tak týrat. Jak moudře, tiše a pravdivě a krásně ta pohádka vysvětluje závažné okolnosti božských zákonů, do kterých jsme vsazeni.

- Poznat se, poznávat své chyby, třeba i pocítit bolest, že jsme někde ublížili, ale nepatlat se v tom trýznivě (to by byla zas jen jedna z podob ega).

- Bezuzdná rozpustilá radost, nebo ono sebepochvalné, podle Louisy Hay - vše je u mne OK - je jen jedna strana téže egoistické osy, na jejímž druhém konci je sžíravá sebelítost nad svým osudem či svými chybami, vztek na sebe, halasné okázalé sebeobviňování - to se zas jen ego předvádí: To jsem dobrej, to se krásně kaju, Pane Bože vidíš mne?...

- Bolest nad tím, že jsem ublížil - ano. Ale nadějná, že Kristus vše odpouští, pokud toho lituji a pokud se k Němu niterně uchýlím. Pak vím, že mohu se vším tím egoistickým haraburdím za Ním jít. On odejme (vezme na sebe) vnější následky mých hříchů. Výchovné působení karmy ale budu potřebovat, pokud si své chyby dobrovolně neuvědomím.

- Touhu očistit a napravit své chyby spojit s oddaností Bohu.

- Uvědomění duchovního kosmického panenství pravzoru lidské duše: Marie-Sofie, je i cesta k velikonočnímu vzkříšení. V čem všem mohu obnovit neposkvrněnost své duše? Skvělá meditace.

- Prosit Boha, aby mi pomáhal vyvíjet dobro, pravdivost, čistotu, radost - ne to dělat kariéristicky sám, urputně, tvrdošíjně.

- Jediná obnova nitra je v Bohu, nebo v cestách, které s Božím působením počítají (všechny ostatní metody jsou jen šidítka, nedosahující ke karmickému fungování).

- Oním dobrem, čistotou, harmonií sloužit okolí, sílit ho, opírat ho - tak jako nám slouží duchovní hierarchické bytosti.

- Jarní vzkříšení přináší posvěcující síly k obnově našeho dobra, našeho astrálního a éterického těla. A tím i k obnově zdraví těla fyzického.

- Prosíme Krista a božskou Pannu, aby řídili naše myšlení a cítění a spolu s mohutnou Silou a Mocí Boha Otce inspirovali  a vedli naše jednání.

- Vynasnažíme se sledovat všechny podněty svého myšlení a cítění až k jejich kořenům.

- To vše dělat s jediným cílem - žít pro dobro lidstva  a hodnoty lidstva, pomáhat  (bez samolibosti) na cestě druhým.

- Neusilovat - pro sebe ani pro druhé - o štěstí, ale o hodnotu (a v té se jednou nalezne opravdové štěstí).

- Přibližovat se Kristu, vnímat Jeho Lásku, prožehovat se Jí - ne pro sebe, ale pro dobro lidstva.

- Vnímat jednotu všeho stvořeného, i s "nepohodlnými" lidmi (co když prozřou dřív než my?)

- Důkladná inventura dosavadního života: komu jsem ublížil myšlením, cítěním, slovy, činy, netečností, pohrdáním, ironií... - vše si vybavit. Pak to, co nás niterně chaotizovalo, tlačilo, odplouvá. Pak spatřuji kousíčky nebe.

- Krásný je stav, kdy člověk je plně pánem sama sebe, nic jím necloumá, je už jen v současnosti, nic minulého na něho nedoléhá. Je to přijití k sobě po životě plném pokusů o úniky a provizorní pohodlná "řešení".

- Pak si jednou uvědomíme, že žijeme v ustavičném stavu Boží posvátné a posvěcující Milosti.

- A že nám zrovna  "nic nejde"? Někdy se tím musí rozpouštět naše sebevědomí a růst trpělivá a pokorná důvěra ke Kristu, důvěra v Jeho pomoc.

- Nejednají s námi rodinní příslušníci, kolegové aj. podle našich představ? Sami jsme si přitáhli, co potřebujeme pro svůj vývoj. Pokud nám "překážejí", je to jen naše pýcha.

- Chyby druhých nás neopravňují k našim chybným reakcím.

-  Nirvána současného člověka: ne vzdát se konání jako kdysi v Indii, ale veškeré žití, myšlení, cítění, konání nezanechává negativních stop, vše je bdělé, v klidu kontrolované. Není to žádný sebe-dril, ale osvobozování se.

- Po velikonočním ukřižování a pohřbení ega a vzkříšení duše, tedy po sebepoznání svých chyb a touze a odvaze je změnit, prožijeme obnovu věčného mládí a krásy duše.