Za mystickou podstatou Velikonoc - III. Obraz svatého Grálu na obloze - velikonoční nebeské poselství.

 Z knihy Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků.

Dobrotivá příroda se postarala o to, abys všude mohl objevit něco, z čeho by ses mohl poučit.

                                                              Leonardo da Vinci

Osvětleme si astronomicko-mystickou podstatu Velikonoc. Na obloze vidíme zlatavý srpek Luny, a její zbývající tmavou část. Srpek vzniká tím, že na Měsíc dopadají fyzické sluneční paprsky. Protože Slunce svítí zpoza Země, osvěcuje Měsíc na této straně, a osvícenou část vidíme jako zlatě skvoucí misku. Na ní spočívá tmavá hostie: fyzicky neosvícená část, která zůstává tmavá, protože tam nepronikají přímé sluneční paprsky. Temné osvětlení zbytku Luny vzniká rozptylem slunečního světla v zemské atmosféře, která jej posílá k Měsíci.

            Takto to vidíme fyzickýma očima. Duchovně je tu však ještě něco jiného. I když sluneční paprsky, které dopadají na část Měsíce, jsou ve zlatém lesku odráženy, něco fyzickou hmotou přesto prochází.

            Duchovní síla Slunce není na rozdíl od jeho fyzické síly odrážena nazpět. Prochází hmotou Měsíce. V tom temném zbytku Luny, takzvaném "popelavém svitu", který zde spočívá ve zlaté misce, vidíme ve skutečnosti duchovní sílu Slunce. Můžeme tedy říci, že v temné části Měsíce, kterou vidíme, můžeme zřít duchovní sílu Slunce.

            Podíváme-li se tedy na Měsíc, vidíme ve zlatě skvoucí části, v části představující misku, fyzickou sílu Slunce. Na oné sluneční misce spočívá sluneční duch. I necvičené nitro může při pohledu na Lunu zatušit, že vedle fyzicky svítícího srpečku je určitá mystičnost a tajemnost temné části Měsíce.

       Když vezmeme v úvahu souvztažnost slunečního ducha a Krista a to, jak se nám nyní Měsíc jeví, nalezneme zde důležitý symbol. Měsíc odráží sluneční paprsky a vytváří tak zlatě skvoucí misku, a v ní je uložen sluneční duch. Tento duch je uvnitř v podobě kotouče s charakterem hostie, proto Měsíc je nyní nositelem slunečního ducha. Připomeňme si, že stanovení těchto svátků se děje podle dávné tradice, jedné z tradicí, jež patří k trvajícímu působení Kristova impulsu v hlubinách duše. Na jaký den se stanovují Velikonoce? Když jarní Slunce, tedy Slunce přibývající na síle – náš symbol Krista – má po jarním úplňku svůj den, svou první neděli (neděle je v různých řečech zvána slunečním dnem - Sunday apod.). A jaký je na obloze jarní úplněk o Velikonocích? Jaký musí být o Velikonocích? Jakmile nastane úplněk, Měsíc se musí začít, alespoň trochu, stávat srpkem. Musí se stát viditelným něco z té temné části. Musí zde být něco ze slunečního ducha, který dostal svou jarní sílu. To znamená, že podle oné dávné tradice se o Velikonocích musí na obloze objevit tento obraz svatého Grálu. V tuto dobu tedy může každý spatřit obraz svatého Grálu. Za tím účelem jsou Velikonoce náležitě stanovovány podle dávné tradice.

            Velikonoce lze postihnout i popisem vzácné kombinace zemsko-vesmírných pozic, která nastává. Jsou následující: Síly Země vyrážejí na jaře nahoru do vesmíru. I rostliny žijí nejvíce v noci; obzvláště za měsíčných nocí se vztahují ke hvězdám. Něco ze Země proudí k Měsíci v úplňku, a to k prvnímu úplňku, jakmile začalo jaro. Luna v úplňku, Sluncem plně ozářená, "pohlíží" na Slunce. Měsíc v úplňku je tedy "pozorovatelem" Slunce. Pohlíží k prvnímu dni, zasvěcenému Slunci, k první neděli, která Slunce symbolizuje. Počátkem jara, 21. března, síly Země vyrážejí nahoru, ale musí počkat na onoho plného pozorovatele, Měsíc v úplňku. Ten může pohlížet na Slunce nejsilněji v neděli, ve sluneční den.

            Za dávných mysterií zasvěcenec stoupal na jaře vzhůru spolu se zemskými silami, tou dobou vyzařovanými. Plul na těchto silách vzhůru k Měsíci do jeho plného světla, a odtud pohlížel na Slunce. Takto zasvěcený se nazýval kristoforem. Tak jako on, i Měsíc "pohlíží" na Slunce, na jeho symbolizaci v neděli. Přichází tedy kombinace, kterou nazýváme velikonoční - 21. březen - první úplněk - nejbližší neděle. Je to i toto živé, tiše žhnoucí kosmické dění, které k nám o Velikonocích doléhá a naplňuje nás tajemstvím.