Za mystickou podstatou Velikonoc - VI. Když o Vzkříšení vyzvánějí zemské i kosmické zvony ke slavnosti Zmrtvýchvstání, dějí se v kosmu veliké události

Vším, čím jsme proti Kristově Lásce žili,

Jeho nového křižování jsme účastni byli.

Každá naše špatná myšlenka trnem byla,

kterým se nová trnová koruna Kristu vytvořila.

Každý náš špatný cit novou ranou byl,

jíž mystický Kristus znovu bičován byl.

Každým ze sobectví a materialismu vyrostlým činem

člověk Jej ukřižoval, neboť duch náš nebyl božím synem,

když jsme se s abnormálními duchy spojovali.

Zlem myšlenek, citů a slov Krista jsme křižovali,

neboť On žije v nás, protože nám dal svou krev

a v našem srdci má vždy znít Jeho sférický zpěv.

Naše myšlenky jsou živoucí duchovní síly,

do nichž božské Mocnosti tvůrčí Moc vlily.

Vše, co jsme myslili a procítili v nitra hloubi,

čím naše duše se s Božstvím v lásce snoubí,

proměňuje trnovou korunu v korunu Blažených,

v Kristově Všelásce navěky vzkříšených.

Jen věčnou Láskou Kristus může v nás žíti.

On každý náš dech ve svém nitru cítí,

neboť tím, že je pravzorem člověka, v nás žije

a Jeho Láska v tepu našich srdcí umírá či bije

radostí a nadšením a nás k Bohu výš povznáší,

když naše srdce v moudrosti slova lásky pronáší.

Ó Kriste, smiluj se nad námi a pomoz nám

chlév  nitra očistit a proměnit v chrám

Slova božího. Pomoz nám v hlubokém pokání

dojít plného vnitřního sebepoznání.

M. K. v r. 1948

Co se stalo před 1983 lety na pahorku Golgoty? Co je skrytým základem Velikonoc? Ve chvíli vzkříšení Ježíše Krista, kdy vystupoval na nebesa, se božské síly ohně jeho srdce rozletěly v miliony jisker, které oplodnily každé lidské Já a vštěpily mu tím, byť latentně, možnost překonání zla a návratu do božských světů.

            Když o Vzkříšení vyzvánějí zemské i kosmické zvony ke slavnosti Zmrtvýchvstání, dějí se v kosmu veliké události: alchymické procesy vzkříšení. Nitro Země se otevírá. Životní síly Země se touží spojit se Sluncem. S nimi stoupá k nebesům i znovuzrozený Spasitel, a s ním mohou stoupat i naše duše.

         Spolu s Kristem mohou naše já vrůstat do zjasněného světa nebes a odtud zjasňovat širý terén světa.

            V období od Vánoc přes epifanie až k Velikonocům si znovuzrodivší se duše mohla v tomto proudění uvědomit svůj význam pro svět. O Velikonocích nastává předěl - duše může vystupovat ze sebe a nastupovat cestu k pochopení významu světa pro sebe. Vítězné světlo jarního slunce, tento obraz Zmrtvýchvstání, jí září vstříc z dálav světů. Svit jarního úplňku, přemožený vítězně stoupajícím sluncem, je kosmickým znamením a poukazem, že k opravdovému spojení se světem nepostačuje matné, měsíční myšlení z odraženého měsíčního svitu, ale musí zazářit i v člověku sluneční aktivní myšlení.