Vzýváme Masaryka, ale volíme Zemana. Česko je zmatená země; Češi jsou malý národ a vždy měli problém s elitami: bylo jich málo, nebo utíkaly jinam.
Mladí Češi Evropskou unii odmítají častěji než stejně staří Slováci, Poláci či Maďaři. Není to velkým selháním českých elit?
Prezidentská volba rozdělila Českou republiku, na tom se s odstupem shodují fanoušci obou táborů. Mapy voličských preferencí v různých částech země se staly hitem internetu a předmětem analýz. Jenže, co když toho rozdělování je mnohem víc a netýká se jenom Miloše Zemana, který existující příkopy jen prohloubil?
Někdy se dokonce zdá, že to rozdělení jako by šlo i přímo v našich hlavách: Chceme se zbavit korupce, ale v čele vlády je premiér trestně stíhaný kvůli podezření z machinací s evropskými dotacemi. Jeho příznivci v tom nevidí rozpor? Nesnášíme Evropskou unii, ale bereme od ní nemalé peníze - a také pocit jistoty, že jsme součástí většího celku. Je v tom rozpor, nebo není? Kritizujeme Německo, Němce, jejich politiku, jejich kancléřku: ale ruku na srdce, kdo by nechtěl mít platy, fungující služby, jako mají oni? Jsme jednou z nejbezpečnějších zemí na světě: ale diskutujeme o tom, zda nezakotvit do ústavy právo na nošení zbraně. Dali jsme národům Komenského, leč učitele platíme mizerně. Panuje nedostatek pracovních sil, porodnost je nízká, ale cizince nepřijímáme. O uprchlících nemluvě: nesnášíme je. Před třicet lety jsme ještě byli zemí, z níž se utíkalo; za komunistickou éru ji opustilo odhadem asi čtvrt milionu lidí. Nemáme povinnost postarat se dnes o uprchlíky, aby svět zůstal v rovnováze?
Duch normalizace je zpět. Volby ukázaly, že jsme nepřekonali totalitní minulost
Samozřejmě, zmatená země může také zmateně volit: Milujeme tatíčka Masaryka, takže máme na Hradě Zemana, který je jeho opakem snad ve všem.
Řeknete, že jsme prostě rozděleni, a že Česko bylo rozděleno vždycky. Za husitů mezi katolíky a podobojí, později mezi katolíky a evangelíky. Mezi obdivovatele Slovanů a ty, kteří je viděli kriticky. Mezi demokraty a komunisty… Jednu dobu si země zakládala na tom, že je mostem mezi Západem a Východem. Potom byla rozdělena na ty, co vládli, kteří (s)měli všechno a … ty ostatní. Neprožíváme tady jen další rozdělení, a tedy: proč se tomu divíme?
Přesto je schizofrenie světa kolem nás někdy zarážející: staronový prezident, respektive jeho "přátelé", zaplavil zemi reklamními poutači Stop imigrantům. Jeho dcera současně obdivuje Londýn, jako město, které se pyšní rozmanitostí národností. Namítnete, že od Zemana ta kampaň byla jen "účelovka", jen volební trik, třeba to ani nemyslel vážně. Ale mnozí tomu uvěřili. Proč?
Češi jsou malý národ a vždy měli problém s elitami: bylo jich málo, nebo utíkaly jinam. Nebo byly dokonce fyzicky likvidovány, jako za nacistické okupace. Nebo - pokud zůstali - byli tito lidé tupeni a zesměšňováni. Tak tomu bylo za komunismu a tak je tomu vlastně i v současnosti: výraz "pražská kavárna" je jen termínem, který dovede nasměrovat opovržení jasným směrem. "Emigrační vlny opakovaně odsávaly výkvět obyvatelstva, v zemi zůstávali drobní rolníci a řemeslníci. Ti, jak se zdá, nebyli nikdy ve chvílích krize schopni prokázat pevnost, odvahu a ušlechtilé vlastnosti, ale raději se skláněli před politickými bouřemi, které v zemi zuřily. Tito lidé vždy dávali přednost přežití bez zbytečného boje před bojem za svou svobodu," psal v analýze příčin pádu demokracie v Československu v únoru 1948 americký velvyslanec Laurence Steinhardt.
Na druhé straně se zdá, že ne vždy české elity dokázaly oslovit široké vrstvy. Ano, dokázaly to v Listopadu 1989 a možná to byl malý zázrak. Možná za pomoci studentů, kteří uměli šířit naději ve změnu stejně účinně, jako se dnes šíří nenávist za pomoci sociálních sítí. Kde jsou všichni ti tehdejší studenti dnes? A kde jsou ti současní, kteří možná netuší, v jak úžasné době studují, a naivně se domnívají, že tohle všechno je jaksi samo sebou? Že to nejhorší, co může člověka v této zemi potkat, je špatně vysvětlený předpis Evropské unie?
Rozdělené Česko je realitou, je nejen rozdělené, ale rozdrásané, zmatené a zaslepené: vidíme hrozby tam, kde nejsou, a ty skutečné trestuhodně přehlížíme.
Kritizujeme častěji Brusel než Moskvu. Vadí nám víc evropský předpis o sýru než mrtví na Donbase, přičemž obojí je naše Evropa. Evropskou unii jako takovou považuje za dobrou méně než polovina mladých Čechů, a ta by v referendu také podpořila setrvání Česka ve společenství, vyplývá z průzkumu společnosti Globsec. Je to zoufale málo. Mladí Češi unii odmítají častěji než stejně staří Slováci, Poláci či Maďaři.
Autoři průzkumu to připisují postoji českých politiků, kteří unii vytrvale kritizují. Ale není tenhle výsledek i jedním z největších selhání českých elit? Ruku na srdce, není tohle větší problém než zvolení problematického prezidenta? Tomu jednou skončí mandát ze dne na den, ale zmatené názory tu mohou zůstat a nejspíš zůstanou. A pak mohou ovlivnit další volbu. A další. A pak už bude třeba pozdě. Není čas nad tím začít přemýšlet?
autor: Luděk Navara | 5. 2. 2018
2024 ©