ROZVOJ PRO KAŽDÉHO A BEZ DALŠÍCH ČASOVÝCH NÁROKŮ
Ocitujme si výtah z toho, co říká M. O. Ivanov o jídle. Osvětluje zde totiž ty nejpodstatnější věci způsobem, jaký jinde patrně nenalezneme. Vydavatel (Prosveta, Fréjus) uvádí, že text byl pořízen přepisem přednášek.
- V Ý Ž I V A O V L I V Ň U J E C E L É N A Š E B Y T Í
Moji milí přátelé, výživa má prvořadou důležitost. Jen málo lidí si to dostatečně uvědomuje. Dokonce i málo vzdělanců a lidí rozvinutých a pokročilých. Určitě shledáte toto téma nejdříve velmi zajímavé, ale až mě vyslechnete – a hlavně potom, až vyřčené a vyslechnuté proměníte v činy – pak uznáte, že tyto poznatky obohatily a zkrášlily – i změnily vaše bytí.
Dejme tomu, že jste z nějakých důvodů nepřijali po několik dnů žádnou potravu. Jste tím oslabeni tak, že sotva chodíte a sotva se pohybujete. I když jste velmi vzdělaní nebo velmi bohatí, pak v tuto chvíli nemají vaše znalosti ani vaše peníze ve srovnání s kouskem chleba vůbec žádnou cenu. Už při prvním zakousnutí se cítíte znova oživeni. Není to zázračné? To jediné zakousnutí ve vás vyvolalo tolik různých mechanismů a sil, že ani jeden celý život by nestačil na to, abyste je všechny vypočítali.
Pomysleli jste, byť jen jednou, na sílu prvků a živlů, které jsou ukryty v potravě? Napadlo vás už někdy, že jeden chod jídla má na to, aby vás postavil na nohy, větší vliv než vaše myšlenky, pocity a vůle? Přikládáte potravě význam jen proto, že vás k tomu vede instinkt. Nevede vás k tomu ani intelekt, ani vědomí. A přece právě jen potrava vám může zaručit zdraví a dodat potřebnou energii. Právě jen potrava vám umožňuje to, že jednáte, cítíte, myslíte.
Velcí Zasvěcenci přisuzovali výzkumu potravy mimořádnou důležitost. Zjistili, že potrava, která vzniká ve skvělé laboratoři přírody s nevýslovnou moudrostí, obsahuje kouzelné až nadpřirozené prvky. Ty vás mohou udržet ve fyzickém i psychickém zdraví a znovu je navrátit. Mohou nás dovést k nejvyššímu poznání. Abychom však dokázali všechny tyto prvky využít, musíme znát všechny nutné podmínky.
Jistě bez výhrad se dnes přiznává, že otázka výživy po celém světě stojí na prvním místě. Všichni se prvořadě snaží tento bod vyřešit. Pracují na tom každodenně. Dokonce kvůli tomu bojují. Kolik válek a revolucí vypuklo právě jen z toho důvodu! Tento vztah k potravě je však dán jen instinktem, který mají lidé společný se zvířaty. Že nás potrava také oduševňuje, to lidé ještě nepochopili. Neumějí správně jíst! Pozorujte lidi při jídle. Dávají potravu do úst zcela mechanicky a nevědomě. Polykají, aniž by žvýkali. Přemílají při tom v hlavě ty nejchaotičtější pocity. Někdy se dokonce i při jídle hádají. Tím vším ruší nejrůznější funkce svého organismu. Nic nefunguje tak, jak by mělo. Ani zažívání, ani vylučování zažívacích šťáv, ani vylučování škodlivin.
Tisíce lidí si nevědomky způsobují potravou nemoce. Také špatným režimem výživy. Pozorujte někdy, co se odehrává v rodinách. Před jídlem si lidé nemají co říci. Každý se stáhne do svého kouta. Jeden čte noviny, druhý poslouchá rozhlas, další něco kutí… Ale jakmile usednou ke stolu, mají všichni co říci a nebo spolu dokonce chtějí účtovat. Mluví, diskutují, přou se. Po takovém jídle se cítí ospalí. Je jim těžko. Cítí potřebu si odpočinout, nebo dokonce spát. Ti, kteří se musí vrátit do práce, dělají svou práci bez radosti a nadšení. Kdo však umí správně jíst, ten je po jídle svěží a dobře naladěn.
Ptáte se: Jak tedy jíst? Vysvětlím vám, jak moudrý chápe otázku výživy. Stále se snaží, aby vytvořil ty nejlepší podmínky pro využití všech prvků, které mu nabízí zázračná laboratoř – příroda. Nejdříve se soustředí, pak rozjímá, sjednotí se s rytmem a duchem vesmíru – a nikdy se při jídle nebaví. Jí v hlubokém mlčení. Mlčení při jídle nesmí být hodnoceno a nazíráno jako jakýsi klášterní zvyk. Moudrý jí mlčky. První sousto žvýká vědomě tak dlouho, jak jen dokáže. Až do chvíle, než se v ústech rozpustí a rozplyne tak, že není třeba je vůbec polykat. Je výjimečně důležité, v jakém stavu a v jakých podmínkách přijmeme první sousto. První sousto totiž uvede do chodu řadu mechanismů v těle. Proto se musíme připravit, abychom pro tyto akce připravili co nejlepší podmínky. Nesmíme nikdy zapomenout, že při každé činnosti je nejdůležitější její první moment, dává signál, jenž uvede do chodu síly, které pak nezůstanou stát v půli cesty. Když začnete nějakou činnost harmonicky, probíhá pak další její pokračování také harmonicky.
Máme jíst pomalu. A dobře žvýkat. To podporuje zažívací procesy. Jistě. Ale je pro to ještě další důvod: ústa, která jako první přijdou do styku s potravou, jsou nejdůležitější, nejvíce oduševnělou laboratoří našeho těla. Ústa mají stejnou funkci jako žaludek, ale na jemnější, subtilnější úrovni. Přijímají a vstřebávají éterické částečky potravy, ty nejjemnější a při tom nejsilnější energie. Hrubé částice a látky jsou vedeny do žaludku.
V ústech se nacházejí mimořádně jemná zařízení. Jsou to na jazyku a pod jazykem ležící žlázy. Mají důležitou úlohu: zachycují éterické částečky potravy. Jistě jste již často učinili tuto skutečnost: Když jste byli vyhladovělí, neměli už žádnou energii, něco jste snědli. Už první sousto vás osvěžilo. Dřív, než potrava sama byla strávená. Jak se to mohlo tak rychle stát? Už v ústech přijal organismus energie, éterické prvky, které se postaraly o nervový systém. Ještě dříve, než žaludek převzal potravu, byl nervový systém už nasycen.
Nesmíte se divit, že mluvím o éterických elementech, které musí být potravě odejmuty. Plod například je složen z pevných, tekutých, plynných a éterických látek. Každý zná pevné a tekuté látky. Ale jen málokteří se starají o ty jemnější vonné látky, které patří k oblasti vzduchu. Éterické hodnoty, které jsou vázány především s barvami plodu a s jeho životem, jsou dnes zcela ignorovány a zanedbávány. Při tom právě ty mají velkou důležitost, protože éterickými částečkami potravy vyživuje člověk své jemnohmotná těla.
Člověk nemá jen fyzické tělo, ale ještě další, mnohem jemnější těla. Sídla psychických a duchovních činností. Proto je pro člověka důležitá otázka, jak živit tato těla, která jen z nevědomosti jsou často bez potravy. Člověk přibližně ví, co musí dát svému fyzickému tělu. Říkám - přibližně ví, protože mnozí lidé jedí maso a škodí tím svému fyzickému i psychickému zdraví. Přitom je však člověk zcela neschopen živit svá další těla. Tělo éterické /vitální – životní/, tělo astrální /sídlo pocitů a vjemů/, tělo mentální /sídlo intelektu/. A už vůbec neumí vyživovat svá další, ještě jemnější a vyšší těla. Když vám doporučuji, abyste potravu dobře žvýkali, týká se to především fyzického těla. Pro tělo éterické musíme přidat ještě správné dýchání. Víte, že je třeba foukat, když chcete znova oživit skomírající oheň. Je třeba oheň vzduchem rozdmýchat. A právě tak podporuje hluboké dýchání při jídle dobrou funkci našeho zažívání. Zažívání není nic jiného než hoření – spalování. Právě tak jako dýchání a myšlení. Rozdíl mezi těmito ohni je jen ve stupních tepla a v čistotě materiálu. Při jídle máme tedy čas od času udělat pauzu a chvíli zhluboka dýchat, aby si éterické tělo při tomto způsobu spalování potravy vzalo ty nejjemnější částečky. Éterické tělo je nositelem vitality. Je i nositelem paměti a vnímání – z jeho správného rozvoje budeme mít jen prospěch.
Astrální tělo se živí z pocitů a vjemů, požitků. Tudíž z elementů, které jsou ještě jemnější než jsou éterické částečky. Když během jídla věnujeme své potravě několik okamžiků plných lásky, pak dáme svému astrálnímu tělu možnost, aby si vzalo ještě hodnotnější částečky než jen éterické substance. Když astrální tělo tyto prvky přijme, je schopno vám zprostředkovat ty nejvyšší a nejvznešenější vjemy a pocity: lásku k celému světu, pocit štěstí, schopnost žít v harmonii a míru s přírodou.
Lidé bohužel tyto pocity ponenáhlu ztrácejí. Už nemají dostatečně na zřeteli ochranu, péči, lásku a přátelství k věcem, stromům, krajině, horám a hvězdám. Jsou neklidní a zmatení, pobláznění. I když jsou doma v bezpečí – a dokonce i během spánku – mají pocit, že jsou ohroženi. To se jen zhroutilo něco v jejich nitru. Necítí se již být dostatečně chráněni přírodou. A to proto, že jejich astrální tělo nedostává přiměřenou potravu.
Když naopak živíte své astrální tělo správně, musíte zažívat nepopsatelné pocity blaha. Ty vás podnítí k velkorysosti a k otvírání se, k vycházení vstříc všemu dobrému. V důležitých otázkách vám pak nebude zatěžko chovat se srdečně a s plným porozuměním.
Když chce Mudrc – Zasvěcenec vyživovat své mentální tělo, zaměří všechny své myšlenky na potravu. Dokonce při jídle zavře oči, aby se mohl lépe soustředit. Potrava je pro něj zjevením, odhalením. Proto se namáhá, aby ji zachytil, uchopil ve všech jejích aspektech, podobách. Aby vnímal odkud přichází, co obsahuje, jaké má vlastnosti, jaké síly s ní přišly do styku, zabývaly se jí…, protože na každém plodu, na každé rostlině pracují nejen síly viditelné, ale i neviditelné. Když mudrc soustředí své síly na tyto duševní úvahy, odebírá si z potravy ty prvky, které jsou nad onou astrální úrovní. Skrze takto přijímanou potravu pak k němu přichází schopnost vidět jasně a prozřetelně, jasnozřivě. Dostává se mu schopnosti hluboko proniknout do života a světa. Po takto přijatém jídle opustí Mudrc stůl s tak jasným duchem, že může začít s tou nejtěžší myšlenkovou prací.
Mnozí lidé si myslí, že stačí číst, studovat a přemýšlet, když má člověk rozvíjet své intelektuální schopnosti. Ne! Studium a paměťové tréninky jsou sice nepostrádatelnou, ale přesto nedostačující činností. Během jídla musí být také vyživováno mentální tělo, když chceme být odolní a vydržet velká zatížení a velkou námahu. Musíme pochopit, že astrální a mentální tělo jsou nositeli a sídly pocitů a myšlení. A obě tato těla potřebují odpovídající potravu, když má člověk plnit své úkoly v oblasti intelektu a mysli.
Kromě éterického, astrálního a mentálního těla má člověk ještě další těla, která také musí být vyživována. Tělo manasické, tělo budhi, tělo atmanské. Sídlo rozumu, duše a ducha. Tato těla živíte, když cítíte vděčnost Tvůrci – přírodě. Pocit vděčnosti, který lidé stále víc a víc ztrácejí, vám může otevřít dveře do sfér, z nichž se vám dostane nejvyššího štěstí, nejvyššího požehnání. Pak se před vámi rozjasní, vše se vám odkryje. Budete lépe vidět, cítit, chápat, žít. Vděčnost může proměnit hrubou hmotu ve světlo a radost. Musíte se tedy učit jak s vděčností pracovat.
Když budeme živit naše tři nejvyšší těla, pak ony nejjemnější částečky, jež jsme s potravou přijali, budou přecházet do mozku, do sluneční pleteně /energetického centra v důlku žaludečním/ a také do všech vašich ostatních orgánů. Pak si pomalu začnete uvědomovat, že máte jiné potřeby, že se vám dostává radosti na vyšší úrovni – a že se vám nabízí mnohem vyšší duševní a duchovní možnosti.
Po jídle nemáte hned vstát a vrhnout se do práce. Ale neměli byste také lehnout si na pohovku. Když si lehnete, abyste si odpočinuli, ve skutečnosti si vůbec neodpočinete. Budete naopak pomalí a neobratní, těžkopádní, neboť váš organismus bude lenivý. Po jídle se ještě trochu soustřeďte a udělejte několik hlubokých vdechů a výdechů. Ty pomohou organismu rozdělit správně přijatou energii. Pak se teprve budete cítit posilněni pro svou práci. Není důležité jen to, abyste jídlo dobře začali, ale také abyste dobře skončili. Aby každá práce, která na vás čeká, měla dobrý začátek. Nesmíte nikdy zapomenout, že každá činnost má svůj počátek a je rozhodujícím momentem ve všem.
2. H R A N I Y Ó G A
Mnozí lidé, kteří neklidným životem byli vyvedeni z rovnováhy, hledají nyní cesty a prostředky, jimiž by znova nastolili vnitřní harmonii a mír duše. Praktikují tedy různé disciplíny jako jógu, zen, meditaci, nebo se učí jak se uvolnit. Nepopírám že je to dobré, ale znám jednodušší, účinnější cvičení. Umět jíst.
Když je někomu jedno jak jí, že jí v hluku, nervozitě, spěchu a v diskuzích, co je mu pak platná meditace a jóga? Jsou pak pro něho jen bezcenným snažením. Proč nejsme schopni přiznat, že máme všichni dvakrát nebo třikrát denně příležitost dělat cvičení, které nás uvolní, které je cvičením koncentrace a které znamená zharmonizování všech našich tělesných buněk?
Snažte se jíst v klidu a tichu. Nejen mlčet, ale také nerámusit s příbory. Snažte se každé sousto dlouho žvýkat. A čas od času se hluboce nadýchnout a hluboce vydechnout. Především se však snažte na potravu soustředit a přírodě za všechno poděkovat. Vyzývám vás k tomu proto, že tato zdánlivě bezvýznamná cvičení patří k těm nejlepším. Jimi dosáhneme opravdu toho pravého sebeovládání. Kontrola takovýchto zdánlivých maličkostí vám dá možnost, abyste pak činili věci velké.
Když vidím někoho, kdo je nedbalý a nešikovný v maličkostech, dovedu si dobře představit, v jakém neladu a zmatku v minulosti žil. Vím však také, jak se všechny jeho chyby projeví na budoucnosti, protože všechno se vším souvisí.
Jistě není lehké být během jídla v klidu a soustředit se výhradně na potravu. A když už se někomu podaří, být vnějškově klidný a zvládnout svá gesta, pak tropí vnitřní rámus a neklid. Anebo když se někomu podaří vnitřně se uklidnit, pak už zase utíkají a odbočují myšlenky. Proto vám říkám, že výživa je ta nejlepší jóga, protože správné jídlo vyžaduje koncentraci a sebeovládání.
Chcete-li během jídla zkoncentrovat své myšlenky, musíte se učit kontrolovat už během běžného denního života. Když budete stále pozorní, abyste neměli žádné negativní myšlenky a pocity, pak si připravujete dobré podmínky pro koncentraci. A koncentrace, soustředění vám pak půjde lehko. Ptáte se teď: Musíme se tedy po celý život připravovat na to, abychom správně jedli? Ano a ne. Ne všechny problémy mohou být vyřešeny jen tím, že člověk umí správně jíst. Považujeme jídlo jen za výchozí bod. Neznamená to, že neexistuje nic důležitějšího a že po celý čas si můžeme počínat zcela volně, jakkoliv. Ne! Nesmíte mi špatně rozumět. Měli bychom být celý den pozorní a rozvážní a stejnou pozornost a rozvážnost bychom měli podržet i během jídla.
Jídlo je zázračná činnost. Skrze tuto činnost se může potrava měnit ve zdraví, sílu, lásku a světlo. Pozorujte sami sebe: Jestliže jste byli během jídla rozčílení, zlostní nebo rozhořčení, bude vás po celý další den provázet rozladění, nervozita a zaujetí. Když máte řešit vážné problémy, naklání se miska vah na tu negativní stranu. Chcete se v tu chvíli ospravedlnit, proto říkáte: Co chceš starouši, za nic nemůžu, jsem prostě nervózní. A vezmete si medikamenty, abyste se uklidnili. To samozřejmě nepomůže. Vaše problémy se tím nevyřeší. Takže: učte se raději správně jíst. Zlepšíte tím svůj nervový stav. Když máte před sebou potravu, musíte dát všechno stranou. I ty nejdůležitější věci. Nejpodstatnější je, abyste se živili podle zákonů přírody. Když se správně najíte, všechno vám půjde správně od ruky, vše se rychle vyřeší a urovná. Správné jídlo vám ušetří mnoho času a energie. Nenamlouvejte si, že vyřešíte problémy rychleji a jednodušeji když budete rozčílení a napjatí. Naopak. Všechno vám bude padat z rukou, budete dělat nevhodné poznámky, s lidmi budete jednat bezohledně a pak budete muset po mnoho dnů napravovat škody.
Většina lidí nechápe, že ty nejdrobnější činnosti našeho denního života mají veliký význam. Jak je tedy upozornit na to, že při jídle mají příležitost rozvíjet svou inteligenci, vůli a lásku? Každý si myslí, že inteligence se rozvíjí studiem a eventuelně potížemi a praktickými životními zkouškami. Například: Když je člověk v tísni, tak se v něm konečně probudí schopnost, která ho přivede k přemýšlení a pomůže mu najít prostředky, které mu pomohou z tísně. Je to tak, ale není to jediný způsob rozvíjení inteligence: Správný způsob jídla je metoda ještě účinnější. Namítnete teď třeba, že máte dostatečně dobrotivé srdce, též máte ženu a děti, které chráníte a kterým pomáháte. A zapochybujete: Že by se toto srdce mohlo ještě dále rozvíjet během jídla? Nebo napadnete můj příklad s vůlí. Říká se přece, že vůle se rozvíjí především tělesnými cvičeními, sportem a podobně. Já vám však přes to říkám: všichni kdo takto argumentují, ještě nic nepochopili. Právě během jídla se má člověk starat o to podstatné. O rozvoj inteligence, zlepšení srdce, posilování vůle. Ano, právě při jídle! Není totiž vůbec jisté, zda všichni mohou navštěvovat knihovny a studovat. Není jisté, zda všichni mají dobrotivé srdce a mají při tom ženu a děti o něž se starají a jež chrání. Není také jisté, zda všichni mohou najít příležitost, aby se velmi intenzivně tělesně zaměstnávali. Jíst však musí každý.
A teď se podívejte: chcete rozvíjet svůj intelekt? Dobrá, to můžete udělat pokaždé, když chcete použít předměty, které leží na stole. Pokuste se je vzít a znovu vrátit zpět, aniž byste o něco narazili, aniž byste se něčeho dotkli, co leží vedle. To je dobré cvičení pozornosti a předvídavého plánování. Když vidím jak lidé cinkají příborem nebo jak ho nechávají padat na zem, už konstatuji, že jim schází jistá část inteligence. Mohou třeba mít několik univerzitních diplomů, ale já shledávám, že mají mezery ve znalostech a v pravém vědění. Ano. Skutečně. K čemu slouží diplomy, když se lidé ještě nenaučili, jak správně odhadovat vzdálenost?
Když chce člověk například dát sklenku na jiné místo, ale neodhadne správně vzdálenost a dobře nepozoruje předměty, které jsou před sklenkou či za ní, tak cink: A už o ně narazí - to je jen maličkost. Ale ukazuje na chybu, která na sebe jednou v životě upozorní v mnohem větším měřítku. Tyto drobné nešikovnosti během jídla ukazují, že mnozí lidé budou v denním životě páchat mnoho škod. Jsou to známky skutečnosti, že chybí určitá vnitřní soustředěnost. A už v malém měřítku tu můžeme vidět, jak se tito lidé budou později chovat při důležitých událostech svého bytí: budou mluvit nepozorně, budou nepozorně jednat, budou jednat bezohledně. Budou lidi zraňovat a potom léta napravovat své hlouposti.
Podívejte se na tuto láhev, kterou beru do ruky. Je z lednice. Než se jí dotknu, musím pomyslet na to, že je vlhká a že když ji neosuším, vyklouzne mi z ruky a rozbije skleničku nebo talíř. Když ji uchopím a chci si být jist, že mi nevyklouzne, musím ji tedy napřed otřít. Právě tak je to s ostatními věcmi. U stolu právě tak jako v životě. Když nějaký předmět uklouzne z vašeho pohledu nebo z vašeho vědomí, nejste nad tím už pánem a on vás nebude dlouho poslouchat. Aby člověk ovládl jistý předmět, musí jej nejdřív ovládnout ve svých myšlenkách. Když vám uklouzne, nedosáhnete nad ním nikdy své moci.
Než se posadíte ke stolu, postarejte se o to, aby nic nechybělo. Abyste během jídla nemuseli několikrát vstávat a přinášet nůž, talíř, sůl atd. Když jsem někam pozván, jsem často toho svědkem. Paní domu vstane dvacetkrát od stolu, protože zapomněla to nebo ono. Vždyť se jídlo dnes a denně opakuje. Takže už je možné předem vědět, co bude třeba. Jenže člověk si to neuvědomuje a po celý život se situace opakuje stejně. Po celý život se na něco zapomíná a je nutno vstávat při jídle od stolu, aby se něco přineslo, co se opět zapomnělo. Jestliže stále něco chybí, je to znamení, že je člověk i v ostatních oblastech života nepozorný a nedbalý. Jak je potom možno věřit, že bude člověk úspěšný?
Chcete-li rozvíjet své srdce, svou lásku, zkuste být tiší, abyste nerušili druhé. Neboť i oni chtějí odpočívat, koncentrovat se a meditovat. Mnozí si myslí: co je mi po druhých? Jenže právě proto, že nemyslím na druhé, je celý svět v nebezpečí. Lidé nejsou schopni žít pospolu. PROČ? Protože jeden druhého nerespektuje a jeden ke druhému není pozorný. Společné stolování je tedy vynikající příležitost jak se vyvíjet a jak rozšiřovat své vědomí a uvědomění.
Člověk ukazuje svůj stupeň vývoje skrze vědomí své přináležitosti k celku, který je větší než člověk sám. Ukazuje svůj stupeň vývoje na své snaze, jak nerušit obecnou harmonii svou činností, svými myšlenkami, pocity a vnitřním rámusem. Ptáte se: Jak to - vnitřní rámus. Ano, vnitřní rámus je důsledek disonance. Naše starosti a naše nevole v nás vzbuzují mnoho poprasku a tím ruší psychickou atmosféru. Kdo je uvnitř hlučný, neví, že si sám škodí. A že tento jeho vnitřní rámus jednoho dne v jeho organismu se projeví nějakou formou psychické nebo fyzické nemoci.
Myslete při jídle na to, abyste své potravě věnovali svou lásku. Protože ona se vám pak otevře a vydá vám všechny své poklady. Vezměte si jako příklad květiny. Když na ně posvítí slunce, když je zahřeje, otevrou se. Když slunce zajde, zavrou se. A potrava? Když ji nezahřejete svou láskou, zůstane takřka zavřená a nic vám nevydá. Když ji však naopak jíte s láskou, pak se otevře, ovane vás svou vůní a vydá vám své éterické částečky. Jste zvyklí jíst mechanicky, bez lásky, jen abyste zaplnili nějaké prázdno. Zkuste však jíst s láskou a uvidíte, jak báječně se pak budete cítit.
Vím, že před většinou lidí není nic platné mluvit o lásce. Nevědí, co láska je. Nevědí, že je možné s láskou zdravit, láskyplně chodit, dívat se, dýchat, pracovat… To neumějí. Myslí si, že lásku najít jen v posteli. Ne - právě tady nic láskyplného nenajdeme. Ale když dokážete opravdu milovat, je s vámi celé nebe!
Vraťme se k jídlu. Při jídle můžeme rozvíjet svůj intelekt, srdce a vůli., protože si při tom zvyknem kontrolovat svá gesta, aby byla vyrovnaná a harmonická. Gesta patří do oblasti vůle. Ve dnech kdy se cítíte nervózní, využijte jídla jako příležitosti, abyste se učili vnitřně uklidňovat. Pomalu potravu rozžvýkejte. Dávejte pozor na všechny své pohyby. A pak za několik minut najdete svůj klid. Proti nervozitě jsou velice jednoduché léky. Když začnete nějakou práci ukvapeně, hekticky či rozčileně, když rozčileně mluvíte a nic proti tomu neděláte, budete nervózní celý den a budete promarňovat svou energii, protože jste zapomněli „přivřít kohoutek“. Soustřeďte se na minutu, nemluvte, neříkejte nic. Nepohybujte se! Pak se zorientujte na něco jiného a zkuste najít jiný rytmus.
Během jídla bychom se měli naučit sebekontrole a sebeovládání. Učte se správně jíst a dávejte pozor na svá gesta, abyste nezpůsobili naprosto žádný hřmot a rámus. Vím, že od vás chci hodně, ale ono se vám to stejně podaří. A všichni kdo sem přijdou, budou se divit a řeknou: To přece není možné! Nevěřím svým očím! A na to já odpovím. Tak věřte alespoň svým uším!
Jestliže jste jedli v klidu a míru, podržíte si tento stav po celý den. I když musíte pobíhat sem a tam, stačí jedna minuta soustředění, abyste pocítili, že ten mír ve vás je stále. Je to proto, že jste správně jedli. Jinak můžete dělat co chcete, můžete se uvolňovat a pokoušet se mluvit potichu - jakmile jste nejedli v klidu, zůstanete rozčileni, neklidní, vzrušení a nervózní.
V budoucnosti bude výživa platit za jeden z nejúčinnějších druhů jógy. Radža, hatha, džnána, krja… - je zapotřebí léta, aby se jen dosáhlo mdlého výsledku. Zatím co hrani jóg - tak nazývám já jógu výživy - přináší výsledky velmi rychle. Je to nejjednodušší a nejlehčeji přístupná jóga. Je praktikována všemi tvory bez výjimky. I když neuvědoměle. V této do dneška nejméně chápané józe je obsažená celá alchymie. Celý zázračný proces trávení a vstřebávání jídla.
Proto se vlastně nemůžeme vymlouvat a ohražovat vytáčkami, že nemáme čas na zduchovnění svého života. I když jsme přetíženi všemožnými povinnostmi, máme třikrát denně ty nejlepší podmínky, abychom se spojili s přírodou, s vesmírem, protože třikrát denně musíme jíst. Každý je nucen jíst. Je možné nemít někdy čas na čtení nebo na jinou svou oblíbenou činnost, ale jíst musíme. Můžeme tedy tento čas věnovat svému zdokonalení. K tomu, abychom navázali spojení s přírodou a vesmírem a vyjádřili svou lásku a vděčnost za vše i za to, že máme co jíst.
V budoucnu by každé jídlo mělo být pro vás příležitostí, abyste na sobě prováděli práci, nepostradatelnou pro své lidské zlepšení. Mnozí lidé si připadají dokonalí, protože respektují lidské zákony, nikomu neubližují a plní pečlivě své služební a rodinné povinnosti. Přesto jim zůstává svět vyšší lidskosti uzavřen. Nepociťují radost, štěstí, bohatost a světlo, jež s sebou tento svět přináší. Přesto si ale myslí, že dosáhli dokonalosti. Možná. Ale jaké dokonalosti? Je to směšná dokonalost, v níž není čas pro duši a pro další sebezdokonalování.
Jistě musíme pracovat, abychom uspokojili své potřeby, abychom nebyli nikomu na obtíž. Přesto si můžeme udělat několik minut denně času, abychom správně živili všechna svá těla. Všichni jsme přišli na tuto zemi s velkým úkolem. Mnozí na tento úkol zapomínají. Myslí pouze na své společenské úspěchy a při tom se domnívají, že jsou vzorem pro druhé. Ale jakým vzorem vlastně jsou? Nevychází z nich žádné světlo. Nevyzařují kolem sebe dobro. Nevěnují svému sebezdokonalování ani minutu.
Jsme na této zemi jen krátkou chvíli. Až ji budeme opouštět, nebudeme si moci vzít sebou nic hmotného – to vše zůstane tady. Budeme si moci vzíti jen vnitřně získané hodnoty. Kdo trčí bez přestání v materiálních činnostech, ten tyto vnitřní hodnoty ještě nezískal. K čemu vám budou všechny nahromaděné materiální statky až zemřete? Všech se musíte vzdát! A budete odcházet chudí a naříkající.
A tak na sobě pracujte alespoň během jídla. I když tato práce není vidět, i když této práce si nikdo necení – konejte ji! A hromaďte bohatství, které ve vás rozvíjí ty nejlepší vlastnosti. Bude to nejlepší podmínka pro sebezdokonalení, pro další vývoj, protože je to opravdová práce. Je to část vesmírné vědy. I když dnes tato věda není přijímána, bude v budoucnu triumfovat, bude vás naplňovat světlem, bude vás zachraňovat.
3. P O T R A V A . M I L O S T N Ý D O P I S T V U R K Y N Ě - P Ř Í R O D Y
Vezměte si na příklad plod. Zcela nezávisle na jeho chuti, vůni a barvě musíme přiznat, že byl prostupován slunečními paprsky. To je tedy dopis, který psala Příroda. Záleží na nás, jak tento dopis čteme. Když ho nedokážeme rozluštit, nejsme schopni přijmout z něj jakékoliv dobro a to je škoda.
Dívejte se jak upřímně a srdečně čte mladá dívka nebo mladý chlapec dopis svého milovaného protějšku. Jak jej znovu pročítá a jak jej pečlivě uschovává. Ale dopis Tvůrkyně Přírody hodíme často do odpadkového koše, jako by nám nestál za přečtení. Člověk je bohužel tou poslední bytostí, která se zdržuje čtením a luštěním těchto poselství. Zvířata jsou v tom smyslu mnohem pozornější než člověk. Osli i krávy čtou tento dopis několikrát, protože ho hned nepochopili. Smějete se? Toto vysvětlení vám není dostatečně vědecké? Dobrá. Pro mne a za mne, říkejte tomu „přežvykování“. Já tomu říkám, že znovu pročítají dopis.
Potrava je dopis, který nám píše nejvyšší Tvůrčí Síla a který musíme rozšifrovat. Podle mého mínění je to nejmocnější a nejmnohovýznamnější poselství, které existuje, protože říká: Miluji vás – obdarovávám vás silou a životem… Lidé většinou překotně polykají, aniž dopis nejvyšší Tvůrkyně rozšifrují, neboť je v něm ještě psáno: Člověče, chci abys byl dokonalý, abys byl právě tak chutný jako ten plod, který jíš. Do této chvíle jsi byl trpký, kyselý a tuhý, ještě ne dokonale zralý, abys mohl být zkonzumován. Podívej se na tento plod, uzrál, protože byl vystaven slunci. Takže se také musíš vystavit slunci, aby se v tobě vše kyselé a nestravitelné proměnilo a ty nabudeš zářivých barev. Tohle vše nám příroda říká skrze potravu. Ještě jste ji nikdy neslyšeli takto hovořit? Já ano!
Zatím co jíme, potrava k nám promlouvá. Je koncentrovaným světlem a koncentrovaným tónem. Když se při jídle zabýváte jinými myšlenkami, nemůžete „hlas Světla“ nikdy slyšet. Světlo a tóny nejsou od sebe odděleny. Světlo zpívá, světlo je Hudba. Člověk musí dojít tak daleko, aby slyšel Světlo. Ono mluví a zpívá. Je to píseň Přírody. Musíme také říci, že potrava je jistým druhem ozáření. Každá bytost a každá věc má své vlastní záření. Odborník umí toto záření pozorovat a umí ho popsat, vyložit. Potrava obsahuje záření celého vesmíru. Slunce, hvězdy a čtyři hlavní živly na ni měly vliv, sice neviditelný, ale reálný. A dodaly jí sílu všemožné nejjemnější částečky energií. Potrava zaznamenává dokonce přítomnost lidí, kteří pracovali anebo chodili po polích, kde rostla. Potrava vám může dokonce vyprávět svou historii. Může vám také vyprávět o bytostech, které se o ni staraly a obdařily tou či onou vlastností, může vás informovat o slunci, hvězdách, o Tvůrkyni Přírodě. Takovou, aby byla užitečná lidem, dětem Matky Přírody.
I když Příroda vidí, že je člověk nevědomý a neprobuzený, je přesto velkorysá a říká: Ach je to jedno, jestli jsou inteligentní, uvědomělí a čilí nebo ne. Budu jim zase a znova dávat nové síly pomocí potravy, aby nezemřeli… Je zřejmé, že stejně jako zvířata, tak i nevědomí lidé zůstávají naživu díky potravě, ale jejich způsob výživy jim nedává možnost duchovního růstu. Pociťují jen fyzické blaho.
Teprve, když je člověk při plném vědomí a plný lásky, je schopen si brát z potravy i ty nejjemnější částečky. Za těchto podmínek je organismus zcela připraven vstřebávat potravu, která se pocítí být středem pozornosti a vydá své skryté poklady. Když někoho přijmete s láskou, otevře se vám a dá vám vše. Když s ním zacházíte špatně – uzavře se: Květina, která je vystavena světlu a teplu, se otevře a šíří svou vůni. V chladu a tmě se uzavře. Také potrava se otvírá nebo zavírá podle toho, jak se k ní chováme! Když se otevře, dodá nám ty nejčistší přírodní, přirozené energie.
4. V Ý B Ě R P O T R A V Y
Mám žákyni – lékařku. Jednoho dne u ní zvonil telefon. Volala žena. Naříkala, že její muž leží v posteli s těžkou jaterní kolikou. Ptala se: Co myslíte? Je nemocný proto, že mu něco nešlo k duhu? Že něco snědl nedobrého? Byli jsme předevčírem na svatbě. Tak, odvětila lékařka, a co jste tam jedli? Já moc ne, neměla jsem hlad. Ale manžel si pěkně dával. A pak vyprávěla z čeho sestávalo menu. Bylo to k nevíře. Talíř s různými uzeninami. Pak hlemýždi, paštiky, melouny, telecí pyré s mušlemi, pstruh s mandlemi, zajíc na švestkách, sýry, zmrzlinová bomba, sněhové pusinky, ovoce, různá vína, šampaňské, káva, likéry. Myslíte si paní doktorko, že něco z toho mu mohlo vadit? Ptala se žena.
Mnoho lidí zřejmě vůbec nevidí závislost svého zdravotního stavu na tom, co jedí. A při tom právě potravou a z potravy staví člověk své tělo. Není možné věřit, že lze zůstat zdravým a zářivým, když se splácá všechno možné dohromady. Je třeba vidět a uznat, že mezi jídlem a pocitem dobrého zdraví je souvislost. Když sníme vše možné dohromady, přetížíme organismus, který neví, jak by nejlépe všechny tyto látky vyloučil. A tak onemocní. Proto musíme dávat pozor co svému tělu dáváme jako potravu!
Někteří teď možná připomenou, že není důležité to, co do člověka vchází, ale to, co z něj vychází. Je ovšem třeba tato slova vyložit. Je možné předpokládat, že tam, kde nečisté vchází dovnitř, bude čisté vycházet ven? Budete-li na vysokém stupni vývoje, pak budete moci všechno co sníte, proměnit ve světlo. A to dík své nejvyšší úrovni. Ale to musí být člověk opravdu Zasvěcenec. To nemůže udělat každý. U všech ostatních totiž to nečisté, co spolkli, zplodí vždy zas jen nečistotu. Dívejte se někdy, jak se lidskýma očima nebo lidskými ústy projevuje to, co přijali z potravy, co tělo nedokázalo proměnit, vysublimovat. Ti lidé přijali nečistoty a nečistoty z nich zase vycházejí. Jak také mohou cokoliv proměňovat, když nemají ani vnitřní čistotu, ani lásku, ani dobrotu, ani inteligenci?
Autor výše uvedeného výroku – není důležité co do člověka vchází – atd. jistě nemyslil, že máme jíst a pít cokoliv. Žádný Zasvěcenec by jistě na takovou radu nedal. Teprve když jste na sobě provedli velkou práci, teprve když jste schopni neutralizovat všechny jedy a když dokážete proměnit všechny nečistoty ve světlo, pak teprve jste svobodní. Pak teprve můžete jako potravu přijímat vše, co chcete. Samozřejmě, že to platí i naopak. Dokud nejste rozhodnuti na sobě poctivě pracovat, do té doby vás ani nejlepší potrava nezmění.
To podstatné je ovládáno vaším vnitřním životem, vašimi myšlenkami a pocity. Tam ve vás, ve vašem nitru je moc a síla. Ještě dodatek k tomu výroku: vznikl v době, kdy lidé takřka nejedli „nečistou“ potravu. Maso se konzumovalo minimálně, cukr neexistoval, obilí se používalo v celých zrnech, ovoce bylo většinou jen plané – nezdegenerované.
Vím, že vědci z oboru výživy některé potraviny doporučují a od jiných odrazují. Mohou mít samozřejmě pravdu. Ale v první řadě musí být změněn způsob přijímání potravy. Když budete jíst správně a v rozumných množstvích, budete zdrávi. Viděl jsem mnoho lidí, kteří se řídili podle makrobiotického nebo jiného způsobu výživy. Často se tím nevyléčili, ale oslabili. Nemám nic proti makrobiotice. Musím uznat, že v sobě zahrnuje pravdu. Ale nejsem srozuměn s tím, že klade potravu na první místo. Podle mne je potrava jen prostředek. To nejdůležitější jest psychický a duchovní život. Pak teprve potrava. Ti nejlepší lidé měli nezměrnou lásku k Pravdě. A neobyčejnou vůli proměnit pravdu v čin. Pak dokázali zázraky!
Ale vraťme se k denní stravě. Samozřejmě že ve fyzické oblasti nemůžeme najít žádnou absolutně čistou potravu. Nikdy nevíme přesně co jíme. V oblasti myšlenek a pocitů však můžeme být obezřetní a bdělí a můžeme zvolit cestu, při níž se sami živíme těmi nejčistšími myšlenkami a pocity. A všechny ostatní myšlenky prostě odmítneme! Myšlenky a pocity budují naše jemnohmotná těla. Podle jejich kvality je předurčen náš osud. Buď budeme prožívat radost či utrpení. Buď dosáhneme opravdového poznání, nebo naše bytí skončí v temnotě.
Budoucnost lidí závisí na způsobu jejich jídla. Když špatně živíte své fyzické tělo, špatně vypadáte a všichni se ptají, co vám schází. Tak jako kvalita vašich potravin dokáže změnit vaše vzezření, může vás změnit i kvalita vašich myšlenek a pocitů. Dobré myšlenky a pocity mohou způsobit, že zkrásníte. Jiné mohou mít vliv na to, že budete oškliví. Bohužel, proč si na tohle nedáváte pozor?!
Proměna člověka je možná jen tehdy, když potravou přijímá nové jemné částečky v lepší kvalitě. K tomu nestačí jen ticho při jídle. Ticho a klid musí být vyplněny těmi nejvznešenějšími myšlenkami. Teprve pak je potrava tak mocná a působivá, že obsahuje všechny potřebné částice, které jsou nutné pro výživu našich těl. Ticho není prázdnota. V přírodě není žádná prázdnota. Všechno je naplněno částicemi, prvky, látkami, silami. Ty jsou tím čistší, čím vyšších úrovní dosahujeme. Velebné ticho je zřídlem a pramenem oblastí nejvyšších. Je zdrojem bohatství, z kterého můžeme čerpat nepřeberně.
2024 ©