J. J. Rousseau o víře v Boha

J. J. Rousseau:
Chceme-li vytvořit přirozeného člověka, nemusíme z něho proto udělat divocha a zahnat ho do hloubi lesů; stačí jen, když tento člověk uzavřený ve společenském víru, nedá se do něho strhnout ani vášněmi, ani cizím míněním; když vidí svýma vlastníma očima, když cítí svým vlastním srdcem a když se nedá ovládnout jinou autoritou než vlastním rozumem.
Vidím předem, kolik čtenářů bude překvapeno, že provázím svého žáka celé rané mládí, aniž jsem mu co řekl o náboženství: v patnácti letech ještě nevěděl, má-li nějakou duši, a snad ještě v osmnácti není vhodná chvíle, aby se to dozvěděl; neboť, dozví-li se to dříve, než má, je nebezpečí, že to nebude vědět nikdy.
...Chraňme se, hlásat pravdu těm, kdož nejsou s to ji pochopit, neboť to by znamenalo, že chceme nahrazovat pravdu omylem. Bylo by lépe nemít o Bohu vůbec žádnou představu, než mít o něm představy nízké, fantastické, urážlivé a nedůstojné; je menším zlem neznat ho, než urážet ho...