Když si někdejší ustrašená lůza hraje na hrdiny a soudce; citát z Čaputové; Nadávat a plivat na Havla bylo žádoucí za komunistů, je to v módě i dnes.

Napsal Karel Funk (») 12. 11. 2019 v kategorii Podělení se o výpisky z četby, přečteno: 174×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Malá úvaha k následujícímu článku. Když se pes, který byl uvázaný na řetězu, vrhne na toho, kdo ho odvázal, je to přirozenost přírody. Když se ale mnozí vrhají už 30 let zpětně na toho, díky jehož oběti se mohou svobodně vyjadřovat, je to nejen stupidní, nelogické, ale hlavně nemorální, křivící páteř a ničící budoucnost. Jeho páteř a charakter je pro ně podivností, potřebují ho nějak zkompromitovat jeho lidskými rysy. Havel provokuje i leckoho z nás, kdysi se podřizujících, svým životem v pravdě, a někoho i poukazy na - jak tomu říkal - metafyzický přesah a na Nejvyššího Režiséra. Národ, který znevažuje své velikány a jejich hodnoty, se stává smrkem s uschlým jehličím. Není ničím cenným udržován, vzdává se vertikálního rozměru a hroutí se jako rozbředlý organismus bez páteře. Kdosi moudrý konstatoval, že národ, který se nepoučil ze své minulosti, ji bude muset opakovat, byť v jiné době a jiné podobě. Vypadá to, že to není daleko. Svobody si už nevážíme a nehlídáme si ji a tedy je nám nenápadně ukrajována. Dokud máme plné žaludky a nejrůznější radovánky, je nám to jedno. Tedy náprava bude muset jednou jít přes prázdnější žaludky. Nemusíme tomu ani duchovědně říkat národní karma, je to logika příčin a následků. Demokracie nefunguje na autopilota - řekla paní prezidentka Čaputová. U nás zatím po novém člověku Havlova formátu netoužíme, ani bychom ho dnes nerozpoznali, neocenili a nezvolili, spíš si zpětně idealizujeme dobu komunismu. Možná cosi podobného přivoláváme, možná už to začalo.  Tím hůř ne pro Havly, ale pro nás a budoucí.

Kopání do Havla je nechutná malost, byl největším symbolem disentu i listopadové revoluce

Viliam Buchert10. listopadu 2019 • 11:30Havel v roce 2002 během summitu NATO v PrazeHavel v roce 2002 během summitu NATO v Praze • foto: Profimedia.cz    

V souvislosti s 30. výročím listopadové revoluce z roku 1989 probíhá vášnivá diskuse, ze které by se někdy mohlo zdát, že většina obyvatelstva se kdysi zapojila do boje proti komunistickému režimu. Naprostý opak je ale pravdou. Před revolucí otevřeně vzdorovalo totalitnímu systému jen minimum lidí. A jednou z nejvýraznějších osobností disentu byl dramatik a pozdější prezident Václav Havel. I proto se pak stal symbolem revoluce a doby po ní. Přestože se Havel dopustil také mnoha chyb, dnešní kopání do něj je příkladem typického čecháčkovství a nechutné malosti.

Člověk nemusí být žádným havlistou ani příslušníkem takzvané pražské kavárny, aby si dokázal seřadit fakta, a pak viděl, že některé útoky na Václava Havla jsou vedeny ze strany lidí, kteří oproti němu neudělali proti někdejšímu totalitnímu režimu téměř nic. Dnes se ale pasují do role pofiderních hrdinů. A nejvděčnějším terčem je pro ně právě Havel. Do člověka, který je osm let po smrti a nemůže se bránit, se kope dobře. Je to ale nesmírně laciné a nestoudné.

Události sametové revoluce 1989 přehledně: od útěku „dederonů“ po zvolení Václava Havla… JAROSLAV ŠAJTAR 22. října 2019 • 10:31

Události sametové revoluce 1989 přehledně: od útěku „dederonů“ po zvolení Václava Havla…

Václavu Havlovi nikdo nemůže vzít to, že je vedle Tomáše Garrigue Masaryka největší politickou veličinou našich dějin ve 20. století. Byl a je symbol, bez ohledu na žabomyší půtky, které vyvolávají jeho zapšklí odpůrci. Protihavlovské řeči ve světle dostupných informací navíc neobstojí.

Muž na piedestalu

Každá revoluce vygeneruje osobnost, která se stane jejím symbolem, ke které se mohou lidé upínat. V případě revoluce v listopadu 1989 a doby po ní, to byl jednoznačně Václav Havel, protože právě on byl zárukou toho, že země dospěje k tomu nejdůležitějšímu, co jí tehdy čekalo – ke svobodným volbám. Ty otevřely cestu k nastolení obvyklého demokratického politického systému i ekonomickým a společenským změnám.

Někdejší dramatik a následně dlouholetý prezident nebyl typickým vůdcem davů, protože jeho myšlení bylo velmi strukturované a na obyčejné lidi často příliš komplikované. Havel se někdy pohyboval na obláčku, z kterého shlížel na českou krajinu. Přesto dokázal v roce 1989 i později zaujmout širokou veřejnost. Přednášel pečlivě připravené projevy, dokázal si sám ze sebe udělat legraci, do politiky vnášel neobvyklá a originální řešení. Zdálo se, že u všeho hledá pointu, podobně jako to dělal ve svých divadelních hrách.

Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy ze srpna 1968 v dobách normalizace vždy srdnatě bojoval proti nesvobodě. Byl za to několikrát uvězněn, podlomilo mu to zdraví, ale v tomto směru nehledal kompromisy. Byl jedním z prvních mluvčích nejvýznamnější disidentské organizace, Charty 77. Kromě jiného byl ve své době i významný představitelem absurdního divadla. Jeho hry Zahradní slavnost, Vyrozumění i další, patřily mezi světovou špičku 

Stručně řečeno: Havel byl nejlepší volbou na funkci prezidenta po revoluci v roce 1989. Stal se symbolem Československa i České republiky, byl oceňován ve světě, otevíral mnohé dveře, které byly celá desetiletí pro Čechy zavřené.

Co s jeho odkazem?

Havlův život provázejí samozřejmě i velké kontroverze. Jak jinak by tomu u podobné osobnosti taky mohlo být. Byla to nezvládnutá amnestie v roce 1990, či několik milostí, které nebyly uděleny z důvodů zajištění chodu spravedlnosti. Občas také nemístně jako prezident zasahoval do politického dění, přestože k tomu neměl pravomoci. Kdysi mylně navrhoval zrušení NATO, aby se později stal praporečníkem té samé Severoatlantické aliance.

Ovšem Havlova obhajoba svobody a demokracie, které jsou nejpodstatnějším výdobytkem naší listopadové revoluce, byla vždy pevná a nijak se neměnila. Nechci se sázet, ale je vyloučené, že by například Václav Klaus či Miloš Zeman někdy měli v budově amerického Kongresu bustu, podobně jako jí má Havel. Není to jen ocenění pro něj, ale pro celý národ, je to ocenění pro lidi, kteří se nakonec po dobách nacistického a komunistického temna dokázali zmátořit.

Nadávat a plivat na Václava Havla není nijak složité. V dnešní roztěkané době se může téměř kdokoli dělat téměř cokoli. Kdysi ustrašení ubožáčci najednou vystrkují růžky. Budiž, i takové excesy svoboda přináší. Havlovu velikost to ale nijak neumenší.         

 

 

Zdroj:

https://www.reflex.cz/clanek/komentare/98357/kopani-do-havla-je-nechutna-malost-byl-nejvetsim-symbolem-disentu-i-listopadove-revoluce.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

 

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.