Přehrávaje si v autě Hutkovy lidové písně ze Sušilovy sbírky, pochopil jsem trochu víc o našich kořenech. Sbírka je stará přes dvě staletí, písně v ní jistě nebyly nové, tedy dejme tomu že jsou staré přibližně čtvrt tisíciletí. Dýchá z nich opravdovost, zbožnost, autenticita i tehdejší "černá kronika". Pro ty, kterým se nechce hledat na Hutkově blogu, jsem vybral některé z těchto textů. Nebýt Jaroslava Hutky, nevěděli bychom o tom nic a nadále bychom považovali za moravskou lidovou píseň to, co se takto už řadu desetiletí vydává. To původní je však jinde.
HÁDALA SE DUŠE S TĚLEM
Máme radši pána, který méně platí
který nás však nechá svobodně zpívati
A když bylo před kostelem
Hádala se duše s tělem
Tělo, tělo, cos dělalo
O duši jsi nic nedbalo
Cos vidělo, to jsi chtělo
Na hříchy jsi nevzpomnělo
Tělo, tělo, tělo hříšné
Bývalo jsi v světě pyšné
Chodilo jsi v stříbře, zlatě
A já ležím v hlíně, blátě
Chodilo jsi po muzikách
A já ležím v těžkých mukách
Nedávej mně, duše, viny
Bylas se mnou v každé chvíli
Byla-li jsem já kdy s tebou
Nevládla jsem sama sebou
A když bylo před kostelem
Hádala se duše s tělem
ANDĚL A DÍTĚ
Byla jednou, byla stará žena
Měla ona jediného syna
A ten leží v smrtelnej nemoci
Chtělo se mu čistej vody píti
Neměl mu kdo pro voděnku jíti
Šla mu pro ni jeho stará máti
Potkalo ji malé pacholátko
A to bylo od Boha posláno
Už já nesu jeho milou duši
Do radosti, do nebeskej vlasti
BYLA CESTA / MARIE A ALŽBĚTA
Byla cesta ušlapaná
Kdo ji šlapal?
Matka Krista pána
Potkala ji svatá Alžběta
Daleko-li, panenko Maria
Kráčím, sestro, kráčím do kláštera
Nechci zmeškat božího anděla
Nechoď, sestro, nechoď do kláštera
Povídají, že porodíš syna
A co by to za novina byla
Kdyby panna syna porodila
Porodila v ty vánoční hody
Když zamrzly po všem světě vody
Není ptáčka, není křepelice
Samé zimy, samé metelice
Jenom jedna voda nezamrzla
Kde Marie Ježíška koupala
Byla cesta...
JEŽÍŠEK A ANDĚLÉ
Šla Maria do kláštera, tam synáčka porodila
Porodila i povila, do jesliček položila
Lež tu synu, lež tu milý a já půjdu pro anděly
Andělé proň přiletěli, pod svá křídla vzali
Letěli s ním pod nebesa, nebesa se otevřely
Zvony samy zazvonily, dušičky se radovaly
Jen jedna se neraduje která otce matku bije
Já jsem rodiče nebila, jen jsem si to pomyslila
A když sis to pomyslila jako bys to učinila
MARIE A ALŽBĚTA
Znám hájíček pěkně zelený
A v něm bydlejí svatí anděli
Pod hájíčkem louka zelená
Kráčela po ní panna Maria
Potkala ji svatá Alžběta
Kampak to kráčíš panno Maria?
Kráčím já, kráčím do kláštera
Nechci tam zmeškat božího anděla
Nechoď, sestro, tam do kláštera
Povídají, že porodíš syna
Co by to za novina byla
Kdyby panna syna porodila
Porodila v ty svaté hody
Když po všem světě zamrzly vody
Nevidět ptáčka křepelice
Samé zimy, samé metelice
Jen jedna voda nezamrzla
Kde Marie Ježíška koupala
MARIE A ANDĚL
Stála panenka Maria, jako růžička červená
Přišel tě k ní anděl páně, dal pozdravení té panně
A panenka se ulekla, hned na svá kolínka klekla
Ulekla se promluvení andělského zdravení
Nelekej se panno čistá, máš porodit pána Krista Pána
Krista porodila, žádné bolesti neměla
Pán Kristus je malé dítě a on chodí po všem světě
MARIE NA ZEMI
Když milý Kristus pán do nebe vstupoval
Matičku svou milou na zemi zanechal
Synáčku můj milý a já prosím tebe
Rač mě s sebou vzíti do věčného nebe
Nemůže matičko, nemůže tak býti
Ty musíš matičko na zemi umříti
Když budu synáčku na zemi umírat
Nedej můj synáčku ďáblu přistupovat
Neboj se matičko ďábla černého
Já pro tebe pošlu anděla krásného
Anděla krásného, dvanáct apoštolů
A já sám třináctý pro tebe si přijdu
Půjdeš ty matičko, půjdeš mezi námi
Jak jasný měsíček mezi hvězdičkami
MILÝ S MILOU
Smlouvali se dva, smlouvali
By pryč vandrovali
Z jedné dědiny do druhé
Do krajiny cizí
A jeho milá, rozmilá
Napřed vandrovala
A když k hájíčku, když přišla
Pod stromem ulehla
A její milý, rozmilý
Za ní jel na koni
A když k hájíčku, když přijel
Svou milou neviděl
Zavolal hlasem velikým
Ach, má milá, kde jsi
Zdali tě zvěř neroznesla
Nebo zabitá jsi
Uvázal koně u dubu
Sám klek na kolena
Vytáhnul z pochvy ostrý meč
Uťal sobě hlavu
A jeho milá, rozmilá
Ze sna procitnula
Viděla ho zabitého
Kůň stojí u něho
Měla tě milá dva nože
Oba balzámový
Jedním sobě hrob kopala
Druhým se zabila
A položte nás, položte
Do jednoho hrobu
Aby naše věrné duše
Přišly k pánu Bohu
A položte nás, položte
Až tam na rozcestí
Kudy dobří lidé chodí
Formánkové jezdí
Kdo tady půjde, pojede
Na nás ať vzpomene
Zde leží milý pro milou
Oba zabiti jsou
Kdo tady půjde, pojede
Ať sobě vzpomene
Zde leží milý pro milou
Milá pro milého
MRAČÍ SE, MRAČÍ
Mračí se, mračí, bude-li pršet
Pod našima je zelený vršek
A pod tím vrškem široký kámen
Sedí syneček s panenkou na něm
Syneček praví, hlavěnka bolí
Zavaž panenko, ať se mně zhojí
Panenka váže, hlavěnka klesla
Co ses panenko, co ses tak lekla
Ach, jak se nemám, smutná lekati
Když ty už mně chceš v rukou skonati
Já neskonávám, jenom se loučím
Tebe, panenko, Bohu poroučím
NESKONČENÁ LÁSKA
Vyšla děvčina, vyšla jediná
Jako z růže květ
Stála ona, stála, hořce zaplakala
Změnil se jí svět
Ej, co ty pláčeš, ej, co naříkáš
Děvčico moje
Jak já nemám plakat, jak nemám naříkat
Nebudu tvoje
Ej, neplač, neplač a nenaříkej
Však ty budeš má
Lidé mi tě přejí i celá rodina
A pán Bůh to dá
Ty budeš paní, ty budeš paní
Na velkém dvoře
A já budu pánem, a já budu pánem
Při svém táboře
Ty budeš cestou, ty budeš cestou
A já křoviskem
Ej, ty budeš pannou, ej, ty budeš pannou
A já mládencem
Ty budeš horou, ty budeš horou
A já dolinou
Ty pokveteš růží, ty pokveteš růží
A já malinou
Až my umřeme, až my umřeme
Vzkážeme sobě
Ej, zlatá písmena, ej, zlatá písmena
Vyrýt na hrobě
Kdo tady půjde, kdo tady půjde
Vzpomene sobě
Neskončená láska, neskončená láska
Leží tu v hrobě
O, JEZU MŮJ, JEZU
O, Jezu můj, Jezu
Tys ochrana moje
A půjdu já, půjdu
Do svého pokoje
A když nyní usnu
Opatruj mne, pane
Ať moje dušička
Ráno zdravá vstane
Ochraň všechny lidi
Vod ohně a vody
Vod moru a hladu
Vod všeliké škody
PÁSLI OVCE PASTÝŘI
Pásli ovce pastýři, ti nebeští malíři
Anděl se jim ukázal, do Betléma jim kázal
A tam běžte, pospěšte, Ježíška tam najdete
A on leží v jesličkách ovinutý v plénečkách
Marie ho kolíba, svatý Josef mu zpívá
Hajej belej, synu můj, svatý Josef pěstoun tvůj
Marie se starala kde by plének nabrala
Utrhneme z růže květ, ovineme celý svět
POČKEJ MÁ MILÁ
Počkej má milá, já na tě povím
Nepočítalas kolik je hodin
Jedna hodina s půlnoci byla
Když mě má milá vyprovodila
Vyprovodila až do hájíčka
Tam jsme slyšeli zpívat slavíčka
Slavíček zpívá, háj se rozlíhá
Že už má milá není poctivá
Nejsem poctivá ale jsem byla
Já jsem pro tebe vínek pozbyla
Jen ty synečku, jen ty jsi vinen
Tys mě opojil červeným vínem
Červeným vínem, sladkou kořalkou
Já jsem mohla být dosud panenkou
Ty jsi dcérečko, ty jsi vinnější
Tys mě volala do síně vaší
Ne tak do síně jak do světničky
Tams mě dávala milá hubičky
RŮŽE NAD SV. JÁNEM
Když jsem šel, našel jsem kamínek bílý
V tom kamínku klášter vymalovaný
Tři lože v něm stojí vysoko vystlané
Na tom loži prvním sám pán Bůh dříme
Na tom loži druhém panna Marie
Na tom loži třetím dříme svatý Jan
A nad pánem Bohem andělé hrají
Nad pannou Marií svíce hořejí
A nad svatým Jánem růže rozkvétá
Z té růže růžičky ptáček vylétá
A to není ptáček, to je boží syn
Ten, co v širém světě stvořil všechen lid
Když jsem šel, našel jsem...
SESTRA TRAVIČKA
Stojí hruška v širém poli, pod tou hruškou kámen bílý
Pod kamenem zlatý prsten, skrz ten prsten tráva roste
Kdo tu trávu žíti bude, zlatý prsten nosit bude
Žala ji tam moje milá, ten prsten však nenosila
Jeli tudy cizí páni, pojeď, holka, pojeď s námi
Já bych s vámi ráda jela, kdybych já bratra neměla
Bratra můžeš otráviti, s námi můžeš přece jeti
A jak bych ho otrávila, když jsem se to neučila
Jdi do háje zeleného, najdeš hada jedového
Uvař mu ho v teplém mlíce, on ti skoná v malé chvilce
Už bratříček z lesa jede, jasanové dřevo veze
Pojď bratříčku k snídáníčku, přichystala jsem rybičku
Jaká je tohle rybička, kde je ploutev, kde hlavička?
Hlavičku jsem posnídala a ploutvičku kočka vzala
A když bylo po snídání, má se bratr k umírání
Jdi sestřičko pro vínečko, ať ohřeje mé srdéčko
Nabrala mu vody z louže, pí, bratříčku, to pomůže
A když bylo po obědě, běda, sestro, běda, zle je
A když bylo po večeři, přijeli tam tři lékaři
Ó, vy páni lékařové, probodněte srdce moje
Tělo dejte pod kamení, ať ten oheň více není
A z kamení do kostnice, ať ta bolest není více
Jeden den ho pochovala a druhý den psaní psala
Přijeď milý bez prodlení, už je bratr otrávený
Když jsi bratra otrávila, ani mne bys nešetřila
Ouvej, Bože, jaké hoře, nemám bratra, ani muže
SMRT
Byl tě jeden člověk
Bylo mu jakkolvěk
Šel od role k roli
Hledět na obilí
Obilíčko moje
Co jsi tak moc pěkné
Je pěkně zelené
Od vrchu do země
Kterak já tě sežnu
Do stodoly svezu
Potkala ho smrti
Na velkej silnici
Co děláš můj choti
Mám s tebou mluviti
Jdu od role k roli
Hledět na obilí
Zanechej obilí
Stroj se v roucho bílý
Mám s tebou mluviti
Máš ty se mnou jíti
Smrti, milá smrti
Zanechej mě ještě
Mám já drobné děti
Chci je vychovati
Tvojím drobným dítkám
Zlého se nestane
Tvojí mladej ženě
Tatík se dostane
Střelila ho smrti
Střelou přeukrutnou
A píchla ho v srdce
Převelice těžce
Už ten divný rozum
Už mi sloužit nechce
SNÍDÁNÍ PANNY MARIE
Vyvěrá studeně vodička z kamene
A v ní se umejvá panenka Marie
A jak se umyla, na břeh vystoupila
Na břeh vystoupila, syna porodila
Synáčku můj milý, já bych už snídala
Já bych už snídala rybičky z Dunaja
Synáčku můj milý, počkej na mě chvíli
Ulovím rybičku, co plave v Dunaji
Počkej, má matičko, já ti ulovím
Led ohněm zapálím, tobě ji usmažím
Synáčku můj milý, jak bys to učinil
Jak bys to učinil, vždyť ses teď narodil
Tak ty mně, matičko, tak ty mně nevěříš
Vždyť já jsem syn Boží, všecko to jsem stvořil
Já jsem stvořil nebe, i matičko tebe
Ty ptáky na horách, rybičky ve vodách
Ten chovný dobytek lidem na užitek
To drobné kamení lidem na znamení
Nestvořil jsem horšího jako ty prsteny
Jako ty prsteny i drahé kameny
Šla panenka Maria cestou nedalekou
Potkala děťátko, malé, neveliké
Ptám se tě, děťátko, kdes růžičky vzalo
V té zahrádce rajské, tam růžička roste
Z ráje jsou růžičky mé, červené a bílé
Běž si je natrhat, panenko Marie
SVATÁ DOROTA
Byla tě krásná Dorota
Král jí dával stříbra zlata
Chceš-li, Doroto, moje být
Svět tě bude co paní ctít
Já už mám krále jiného
To Krista pána samého
Král se velice rozhněval
Dorotu do vězení dal
Sedm let těžkou vojnu ved
Sedmý rok se navrátil zpět
Připomněl sobě Dorotu
Zda zůstala při životu
Hluboko v temnotě žije
Nemluví, nejí, nepije
Chceš-li, Doroto, moje být
Svět tě bude co paní ctít
Já už mám krále jiného
To Krista pána samého
Král se velice rozhněval
Pod pecí mocně topit dal
Oč ji pec více pálila
O to víc krásy nabyla
Tak dal král olej vařiti
A pannu na něm smažiti
O co se více smažila
O to víc krásy nabyla
Tak dal král kolo dělati
A pannu na něm lámati
Dorota Boha prosila
Ať ji zbaví toho kola
Pán Bůh se nad ní smiloval
A hrom to kolo rozlámal
On ti ostrý meč pomůže
Až ti zajede do kůže
Za město ji kázal vésti
Její hlavu mečem smésti
Potkal ji svatý Eliáš
Kam, Doroto, kam pospícháš?
Jdu do Kristovy štěpnice
Budu tam trhat ovoce
Až ho tam budeš trhati
Nezapomeň mi poslati
Když kat ponejprv udeřil
Meč se mu napůl rozlomil
Když kat udeřil podruhé
Tak svatá hlava sťata je
Duše je mezi anděly
Jako hvězdička na nebi
Tu s nebe děťátko přišlo
V košíku ovoce mělo
Hej, Eliáši, člověče
Mám tu pro tebe ovoce
To, co ti sestra slíbila
Když už se na smrt chystala
ŠEL PÁN BŮH NA PROCHÁZKU
Šel pán Bůh na procházku před pekelnou bránu
Všechny dveře zamčeny, na zámky zavřeny
Jak Pán do dveří strčil, všechny zámky porušil
Jaký je to mocný pán, že ruší zámky nám
Já jsem pán Bůh z výsosti, přišel jsem pro duše
Vem si jednu nebo dvě, jdi s nima do ráje
A já nejdu pro jednu, ani pro dvě, pro tři
Já jsem přišel pro všechny, pro věrné dušičky
Všechny duše v řadě jdou, vesele zpívají
Jenom jedná smutná je, přežalostně pláče
Proč dušičko smutná jseš, přežalostně pláčeš
Jak bych smutná nebyla, rodiče jsem tloukla
Ach, netloukla, netloukla, jenom jim to přála
Horší jest pomyšlení nežli udeření
Šel pán Bůh na procházku...
ŠLA SIROTA
Šla sirota hledat svojí mamuličky
Mocný milý Bože, svojí mamuličky
Potkal ji stařeček, stařeček přestarý
Kampak jdeš děvečko, milá sirotečko?
Oj vyšla jsem hledat svojí mamuličky
Tvá mamička leží u těch velkých dveří
Ulom si prouteček, klepni na hrobeček
Aj kdo mi to kklepe na ten můj hrobeček?
To jsem já matičko, já vaše děťátko
Vemte mě tam k sobě do té černé země
A co bys tu jedla má dceruško milá?
Když bych ráno vstala, píseček sbírala
A co bys tu pila má dceruško milá?
Kdybych ráno vstala, rosičku sbírala
Vrať se děvče domů, máš tam mladou mámu
K čemu máma mladá, když mě nemá ráda?
Jak domů zpět přišla, matka ji popadla
Třikrát zatočila, za pec ji hodila
Přišli dva andělé, vzali ji pod křídla
Vyletěli nízko, vzletěli vysoko
Přišli dva ďáblové, popadli macechu
Letěli vysoko, sletěli hluboko
VDOVA
Při jednej dolině vítr profukuje
Při druhej dolině snížek poletuje
Při třetí dolině vdova dům buduje
Vdova dům buduje, kolem ho cifruje
Jedou Turci, jedou, před domem stanuli
Před domem stanuli, na vdovu volali
Vdovo, milá vdovo, zanech budování
Zanech budování a povandruj s námi
Pane, milý pane, já bych vandrovala
Kam bych dala dítky, ubohé sirotky
Jedno dej do školy, druhé dej do dvora
Anku dej do zámku a čtvrté vem s náma
Děti, moje děti, zůstávejte sbohem
Zůstávejte sbohem, my už povandrujem
Když k horám přijeli, syn se jí rozplakal
Syn se jí rozplakal, pán se teď rozhněval
Vdovo, milá vdovo, s dětma jsem tě nebral
Než jsem tě bral samu za svou věrnou ženu
Vdova nemeškala, břízu ohýbala
Uzlíček vázala, syna do něj dala
Synu, milý synu, když bude pršeti
To tě bude, synu, máti napájeti
Když bude, můj synu, snížek poletovat
To tě bude, synu, máti nakrmovat
Když bude, můj synu, lísteček padati
To tě bude, synu, máti oblékati
Když bude, můj synu, větříček foukati
To tě bude, synu, máti kolébati
Když bude, můj synu, vycházet hvězdička
Ty budeš mysleti, že jde tvá matička
Když bude, můj synu, vycházet měsíček
Ty budeš mysleti, synu, že jde tvůj tatíček
Synu, milý synu, až vyjde sluníčko
Ty budeš volati Má milá matičko
A když už zajeli za ty třetí hory
Turek se ohlédl, na vdovu pohlédl
Vdovo, milá vdovo, cos to udělala
Ty svoje sirotky v světě zanechala
A když už zajeli za hory daleké
Teprv milou vdovu bolelo srdéčko
Bolelo, bolelo, nad dětma jejíma
Srdéčko v ní puklo nad dětma drobnýma
Voda
Studánka roubená, voda v ní studená
Napij se, má milá, budeš pěkná bílá
Napij se jí ještě, černooký děvče
Jak se jí napila, krása se změnila
Ach, nejsi má milá, nejsi spravedlivá
Jak jsi se napila, barvu jsi změnila
ZA TURKA PROVDANÁ
Ten hodoňský mýtný sedl na roh stolu
Sedl na roh stolu, do psaní pohlédl
Přistoupila k němu jeho dcerka milá
Tatíčku můj drahý, hlava li vás bolí
Hlava mě nebolí ale život celý
Že jsem tě prodal Turku pohanovi
Vyhlédni dceruško, vyhlédni z okna ven
Zda se vítr zvedá, nebo Turek sedlá
Vítr se nezvedá a to Turek sedlá
A to Turek sedlá, v dědině mě hledá
Jak k domu přijeli, do dveří střelili
Stroj se mladá paní, musíš jeti s námi
Pěkně vám děkuju, můj tatíčku milý
Za dobré chování a za zlé vdávání
K Dunaji přijeli, chtěla čistou vodu
A on jí podával ve zlatém poháru
Nejsem naučena ze zlatých pohárů
Jak jsem naučena, tak se i napiju
K Dunaji přilehla, vody se napila
Jak se jí napila, tak do něj skočila
Snězte mě, tu snězte dunajské rybičky
Ať mě nedostanou Turkovy ručičky
Snězte mě, tu snězte ráčkové dunajští
Ať mě nedostanou ti Turci pohani
Ta stará Turková po břehu chodila
Cos to mladá paní, cos to učinila
Byla by si u mě potěšení měla
Jen ve zlatě stříbře pořád přebírala
Ten hodoňský mýtný sedl na roh stolu
Sedl na roh stolu, sklonil hlavu dolů
Z HUMEN VEN
Stojí zahrádka trněná, lilie
Stojí zahrádka trněná, z humen ven
Pěkná Marjánko, stuj za humny stuj
V ní je růžička červená
Do zahrádky vstoupila
Tři růžičky utrhla
Tři věnečky uvila
Z vorlíčka dala švagrovi
Za stříbra dala bratrovi
Ze zlata dala milému
Se švagrem jsem byla chviličku
S bratrem jsem byla od mládí
S milým chci být do smrti
Stojí zahrádka trněná
ZTRACENÁ OVEČKA
Ovečko ztracená, celá zarmoucená
Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej
Ach, já nesmím k tobě, stydím se v té době
Těžce jsem zhřešila, tvou lásku ztratila
Pastvou tě nakrmím, svým tělem nasytím
Navrať se brzičko, ztracená ovečko
Ráda bych šla blíže, nedá mně hříchů tíže
Podvést jsem se dala, na tebe nedbala
Tys drahý poklad můj a já jsem pastýř tvůj
To tobě otvírám a stráž tě zavírá
Ruce roztahuji, sebe obětuji
Přijmu tě na milost, odpustím všechnu zlost
Ach, já omámená ovečka ztracená
Zdaleka stojím, vrátiti se bojím
Neboj se spanilá, pojď ke mně rozmilá
Ó, vstaň, ó, vstaň od země a obrať se ke mně
Hleď jak já pro tebe opustil jsem sebe
Pojď tedy brzičko, ztracená ovečko
Ó, pastýři milý, miláčku spanilý
Slyším tvé volání, již činím pokání
Vítej ztracená, vítej opuštěná
Vítej holubičko, vítej má ovečko
Hlavu nakloňuji, v lásce se skloňuji
Polib mě dušičko, ztracená ovečko
2024 ©