MOUDRA RŮZNÝCH AUTORŮ (Steiner, Babler, Čuang C´, Kamil Bednář aj.)

Napsal Karel Funk (») 6. 7. 2009 v kategorii Podělení se o výpisky z četby, přečteno: 820×

 

MOUDRA  RŮZNÝCH  AUTORŮ

 

Rudolf Steiner

 

- Pokusíš-li se  učinit krok kupředu v poznání tajných pravd, pak zároveň učiň tři kroky kupředu ve zdokonalování svého charakteru k dobru.

- Musíš se zbavit všech předsudků.

- Bez zdravého lidského rozumu jsou všechny tvé kroky nadarmo.

- Nemůžeš-li něco pochopit, pak raději vůbec nesuď než abys odsuzoval.

- Vždy shledáme, že ti, kdo skutečně vědí, jsou nejskromnějšími lidmi a že jim není nic vzdálenější než to, co lidé nazývají mocenskými choutkami.

- I nejmoudřejší se může nesmírně mnoho naučit od dětí.

- Vytvářej si chvilky vnitřního klidu a uč se v nich rozeznávat podstatné od nepodstatného.

- Výšiny ducha můžeme zlézt jen tehdy, když projdeme cestou pokory.

- Každý svůj čin, každé své slovo zařiď tak, abys jimi u nikoho nezasáhl do svobodného rozhodnutí jeho vůle.

- Zkušenost učí, že nosit hlavu zpříma dovedou nejlépe ti lidé, kteří se naučili uctívat tam, kde úcta je na místě. A na místě je všude, kde vyvěrá z hloubi srdce.

- Každý poznatek, který hledáš, jenom abys obohatil své vědění, jenom abys v sobě hromadil poklady, odvádí tě od tvé cesty; ale každý poznatek, který hledáš, abys byl zralejší na cestě zušlechtění člověka a vývoje světa, přivádí tě o krok dále.

- Každá idea, která se ti nestane ideálem, umrvuje v tvé duši jistou sílu; každá idea, jež se ti však stane ideálem, vytváří v tobě živoucí síly.

 

                                                             +

 

Carl Gustav Jung

 

      Čím nevědoměji se náboženský probém staví k budoucnosti, tím větší je nebezpečí, že člověk bude zneužívat Boží zárodek v sobě ke groteskní či démonické autoinflaci, místo aby si zůstal vědom, že není ničím jiným než stájí, v níž se rodí Pán.

                                +

 

Arthur Lovejoy a George Boas

 

V honbě za potěšením upadali do neštěstí.

V honbě za bohatstvím si vždy myslili, že to, co již mají, je stále málo ve srovnání s tím, po čem toužili.

To, co získali, nikdy nesplnilo jejich přání.

Přestože měli strach z bídy, nebyli schopni spokojit se s dostatkem.

I když se báli smrti, na životě jim moc nezáleželo.

Třebaže se snažili vyhnout nemocem, nezřekli se nikdy toho, co je vlastně působí...

Když bylo štěstí na jejich straně, byli neohrožení. Když se obrátilo proti nim, zoufali si.

Prohlašovali, že mrtví jsou šťastni, přesto sami lpěli na životě, který nenáviděli, ale na druhou stranu se báli zemřít.

Odsuzovali války, ale sami nebyli schopni žít v míru.

 

V otroctví byli ponížení a skleslí, na svobodě sebejistí a domýšliví.

V demokracii byli bouřliví a nespoutaní, za vlády tyrana ustrašení a krotcí.

Toužili po dětech, ale když je měli, tak je zanedbávali.

Modlili se k bohům jako k bytostem, jež jim mohou pomáhat, a pak jimi pohrdali, jelikož nebyli schopni trestat.

Báli se bohů, kteří se mohli mstít a přesto křivě přísahali, jakoby bohové neexistovali.

                             

                              +

 

Otto  František  Babler

 

   Kdo chce začít nový život, nechť se dá do obdělávání kusu půdy, který dosud ležel ladem.

 

   První krok k ušlechtilosti je oceňovat ušlechtilost.

 

   Jenom ten, kdo má způsobilost k velké něze, může mít také dostatek duševní síly, aby ji činně uplatnil.

 

   Ironickými poznámkami se s nikým v ničem nedohodneš.

 

   To jediné, co trvale prohřeje a posvětí tvůj poměr k bližnímu, je láska. To jediné, co trvale prohřeje a posvětí tvůj poměr k sobě samému, je práce.

 

   Někoho vede cesta od hloupého kluka přes nerudného výrostka a lenivého fotra k debilnímu dědkovi. Jiného zase od čiperného chlapce přes vědychtivého mladíka a činorodého muže k moudrému starci.

 

   Kdo nikdy k ničemu nepocítil lásku, nemůže ji ani v nikom vzbuzovat.

 

                                                                     +

 

 

Kamil Bednář          

 

                 

                Tvůj kříž je od Boha.

 

Boj bývá krutý, břímě tíží,

únavou někdy zoufáš nad obtíží.

Však právě tehdy vydrž - jednou pochopíš,

jak nutný byl ti tady dole kříž.

Na tvrdém kameni, kde sedat bolí,

umdleně stařec odpočívá v ruce s holí.

Dál jít už nemá sil, je na konci svých cest,

protože tolik tíhy nemůže již snést.

V duchu zajde tou cestou, kterou ušel...

Zprvu tak skvělá byla, sluneční jas zemi slušel

a všechno bylo krásné, až se stařec zachvěje,

vida, že všechno nyní v troskách je.

Nic už nemá, chudý je a bez peněz,

je stár a opuštěn, jak prašivý ten pes.

Tu sevře se srdce bolestí:

proč musím nést co nelze unésti?

A v zoufalství a hoři, jehož nelze se zbýt,

na tváři hořké slzy se mu začnou lít.

A pak znovu okřívá, po žalu není památky,

zas cítí mír a chápe Boží úradky.

Znovu zas plný víry hledí do výše

a ví,  že jednou vyjasní se vše.

A sevře hůl a klopotavě kráčí

k chatrči pod kopcem, kam jeho pouť se stáčí.

Unaven cestou k spánku ulehne

a znova myslí na trampoty dne.

Ve snu, když netíží ho zlá bída,

sám Bůh mu na nářky a stesky odpovídá.

Vidí sám sebe, jak jako poutník se plahočí

od země k nebi, přes hory, srázy, úbočí,

nese kříž, pod nímž se hroutí,

pod břemenem, ach, ano, který musí nést na té pouti.

S odvahou kráčí dál, cíl už se tak vzdálený nezdá,

už vidí město celé zlaté, jako hvězda.

Však slunce žhne a kříž se těžší stává,

musí si odpočinout, už noha poklesává.

I složí břímě, odpočívá, sbírá síly,

však za chvíli se znova vydá k cíli.

Ale když vstane, pod křížem ohne hřbet,

uvidí v prachu sekyru - jak modrý led.

I pomyslí si, kříž dlouhý je, snad kratší stačí,

odsekne kus - ať se mi záda neotlačí.

Jak pravil - udělal a břímě bylo lehčí hned,

a tak byl rád, že sekyru tu zved

a usek kus kříže, aby šel dál snáze

a brzy bude po námaze.

Však brzy dojde k cíli, už vidí město zaslíbené skoro zblízka,

třpytí se nádherou a zlatem blýská,

jen příkop od brány ho dělí -

však nikde most, jakoby na to zapomněli.

I běží kolem hradeb, hledá - nikde nic -

nevidí žádný most, ať hledá sebevíc.

Tu ho napadlo: Co kříž na rameni?

Ať je mi mostem, když tu jiný není.

Stačí jen položit jej přes příkop,

však kříž je krátký, jen pár stop,

jež nutno překlenout a schází do míry

právě ten kus, jenž usekl pomocí sekyry.

Ach, povzdechne si. Kéž bych to neučinil.

Teď vstoupit nemohu a jsem u cíle.

Tak pláče, hořekuje, ruce spíná,

cítí, že je to vlastně jeho vina,

když nemůže teď vstoupit do města

a že sám sebe jenom vytrestal.

Tu kráčí jiný poutník, už je blíž a blíž,

a na ramenou celý, nazkrácený má kříž.

Stane a položí kříž přes překážku vody

a blaženě vstoupí do brány, kde přešel bez nehody.

Tu stařec pomyslel si, vida, po tom kříži

i já přejdu bez obtíží:

a jak jde, však běda,

když byl uprostřed, kříž zlomil se a stařec na loži se zvedá.

Však vidí se ve své chýši

ještě zdráv i zvolá: Díky, Bože, za vše,

co sen znamená, mé díky.

Ač ve snu, prožil jsem, co čekalo by mne.

Už vím, že kříž je Boží dar.

A vede-li cesta přes poušť a hloží, chci vydržet a nereptat.

A kříž a bolest snesu rád.

Vždyť je mé břímě - právě onen most,

jenž vede na věčnost.

Ty, který čteš, nes pokorně svůj kříž,

nes k zlatým věžím - u cíle vše uvidíš.

A chceš-li z kříže useknout snad kus,

nečiň tak, nezastavuj Boží brus.

Kříž je dar a s ním jde Bůh k tobě v jasu

a ty bys odťal sám svou vlastní spásu.

 

                                +

 

Šakja-pandita

 

   Dušička, která má malá štěstí ráda, velkého nikdy dojít nemůže.               

            

 

  

Čuang-C´

 

Mistru Čuangovi se zdálo, že je poletujícím motýlem. Motýl byl spokojený se sebou a nevěděl, že je ve skutečnosti Čuang. Náhle se však probudil a ustrnul, když zjistil, že je Čuang. A teď už vůbec neví, zda se Čuangovi zdálo, že je motýl, anebo se motýlovi právě teď zdá, že je filosof Čuang.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.