Rudolf Steiner - Tajné učení Rosikruciánů
Výňatek z knihy vydané nakladatelstvím Sophia v roce 1998. Str. 120 – 122
V dřívějším vývoji byl člověk také egoistický, avšak jiným způsobem. Tento egoismus, který tak hluboce proniká duši v našem věku, souvisí cele s vytvořením materialistického smýšlení a spirituální věk bude znamenat překonání tohoto egoismu. Proto křesťanství a všechny směry, které pěstovaly skutečně náboženský život, vědomě pracovaly k tomu, aby byly prolomeny dávné krevní svazky. Křesťanství proneslo radikální větu: „Kdo neopustí otce, matku, ženu, dítě, bratra, sestru, ten se nemůže stát mým učedníkem“.
Tato slova nepoukazují k ničemu jinému, než že na místo všech krevních svazků musí vstoupit duchovní svazek mezi dušemi, mezi jednotlivými lidmi. Vyvstává nyní otázka, jakými cestami dosáhne lidstvo spirituality, to je překonání materialismu, a zároveň toho, co nazýváme sbratřením, vytvořením všeobecné lidské lásky. Mohli bychom si nyní myslet, že je zapotřebí, abychom s největší váhou zdůrazňovali všeobecnou lidskou lásku mezi lidmi. Okultismus nikdy nezastává tento názor. Naopak, čím více člověk mluví o všeobecném bratrství a lidství v tom smyslu, že se těmito hesly opájí, tím egoističtějšími se lidé stávají. Neboť právě tak, jako je smyslová rozkoš, je i rozkoš duševní. Dokonce je rafinovanou rozkoší říkat: „Chci se stále více a více povznést v mravnosti“. Je to v základě vzato myšlenka, která nepůsobí sice obvyklý egoismus, avšak egoismus rafinovaný.
Vznik lásce a soucitu v průběhu lidského vývoje nedáme tím, že je zdůrazňujeme. Lidstvo bude vedeno k bratrství spíše něčím jiným, a sice samotným spirituálním poznáním. Není jiný prostředek, abychom přivodili všeobecné sbratření, než že šíříme okultní poznání ve světě. Kdyby se mluvilo sebevíce o lásce a sbratření, kdyby se zakládalo na tisíce sdružení, nepovedou k cíli, ke kterému mají vést, byť by byla sebelépe míněna. Důležité však je, abychom konali to, co je správné, vědět, jak je nutné toto bratrství založit. Jen lidé, kteří žijí ve společné, pro všechny lidi platné esoterní pravdě, spojí se též v jedné pravdě. Jako slunce spojuje květiny, které se k němu obracejí a z nichž každá je přeci individualitou, tak musí být pravda, o kterou všichni usilujeme, jednotná. Pak se na této cestě shledají všichni lidé. Lidé musí o pravdu energicky usilovat a pracovat, pak teprve mohou spolu žít harmonicky.
Lze namítnout: o pravdu usilují přece všichni, avšak jsou různá hlediska, a proto se vyskytují spory a různice. To je poznání pravdy, které nejde dostatečně hluboko. Nesmíme se odvolávat na to, že mohou být různá hlediska pravdy. Je nutné získat zkušenost, že je jen jedna jediná pravda. Ta nezávisí na hlasování lidu, ale je pravdivá sama v sobě.
Neboť můžeme dát hlasovat o tom, že tři úhly v trojúhelníku se rovnají 180°? Je lhostejné, zda to připustí miliony lidí, nebo ani jeden. Jestliže jsme poznali tuto pravdu, pak pro nás platí, je pro nás pravdivá.
V pravdě není demokracie. Kdo se s tímto názorem ještě nedokáže ztotožnit, ten nepronikl ještě dost daleko v pravdě, a odtud pochází veškerý spor o pravdu. Lze říci: „Ovšem, avšak o okultních skutečnostech tvrdí jeden to a druhý ono!“ Není to tak, jde-li skutečně o okultismus. Je to tak jako při materialistických skutečnostech. Zde také tvrdí jeden to, druhý ono, avšak pak je jedno z toho nepravda. Právě tak je to ve skutečném okultismu. Jenže často panuje nepřístojnost usuzovat o věcech okultních dříve, než z nich člověk něčemu rozumí.
2024 ©