V očích mnohých bylo možno číst vřelou semknutost s anthroposofickou životní hodnotou.
Spatřil jsem mnoho otevřených srdcí. Ta jsou pro pěstování esoterického života nutná. Neboť zde je rozum bezmocný, jestliže k němu neproudí síla chápajícího srdce.
Toto porozumění srdcem není skutečně méně logické, než porozumění hlavou. /Jde ovšem o porozumění předávané moudrosti, nikoliv o "úsudky" mlhavého citu, neopřeného o moudrost, neboť spolehlivý cit je výsledkem spolehlivé moudrosti./ V obyčejném životě to tak nevypadá jen proto, že toto porozumění srdcem nepotřebuje rozvíjet vnitřní síly nadsmyslové logiky. Tady zastupuje logiku právě rozum, a srdce nechť jde svými cestami, netknutými logikou, protože může být korigováno rozumem.
Strach z necitlivého srdce, z logiky srdce, který se často dostavuje, pochází z domněnky, že při nástupu logiky ztratí srdce teplo, které je mu jinak vlastní. Tento strach má ale člověk jen tak dlouho, než pochopí, jaké teplo prožívá duše, když stojí jako chápající vůči ideám duchovního světa.
Kdo neshledává toto teplo, ten nežije v ideách ducha. Takový myslí o slovech, do nichž jednou někdo, kdo hleděl do duchovního světa, vylil své duchovně-skutečné zážitky, jen v umrtvených ideách.
/podle AR XX/4/
2024 ©