Výrok Tomáše Bati (otce-zakladatele) z roku 1932 při tehdejší světové hospodářské krizi.
To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi.
Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze. Důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem nás všech.
Výpisky z LN z 27. 6. 2009
O Exupérim: O kamarádech-letcích píše s neutuchajícím obdivem a láskou. Kupříkladu Guillaumeta , který havaroval v zimě v Andách a dokázal se zázračně vrátit k lidem, sám a zubožený k smrti, uváděl při vzpomínkách dívkám, jež prožily nějaké životní drama a zdůrazňoval, že pilot se zázračně zachránil, protože měl nenápadný, ale hluboký důvod k životu – svou ženu, domov. …
Přátelství si cenil vysoko. Jako pilot ostatně věděl, že „ten kamarád letící sto metrů od něho nasadí pro jeho záchranu život. Vše, co na světě má, své slunce, své radosti, své vzpomínky – a docela prostě – bez frází. Z poctivosti. A to je vzájemné. A dost hezké, ne?“
… Mezi jeho přáteli byly i ženy. „Žena je sladkost“, psal „své milé Lulu“. …
Na jaře 1942 měl zůstat v Montrealu na pozvání dva dny, byly z toho však dva týdny. Sužuje ho samota a žlučníkový záchvat, čeká na vízum a touží konečně spočinout: „Potřebuji však důlek v rameni, kam bych zabořil čelo. Potřebuji ňadra, z nichž bych pil lásku…“
Psaní dceři ruského velkovévody … ukončuje trapné vysvětlování muže tápajícího v milostném trojúhelníku, jemuž manželka otevřela telegram. Ulevuje si: „Pitomá planeta, pitomé problémy…“ /Ó, jak mu rozumím/
Ondřej Horák: „Zatímco poezie kondenzuje a šifruje, reklama se snaží především upoutat pozornost, nejde jí o hloubku, pravdivost, ale spíš o efekt, o vtípek.“ /Napadá mne, že je to podobné, jako když dva píší skoro shodně o tomtéž, ale za textem jsou – jak to nazval Pogačnik a psal i RS – étery, které obsahují a vyzuařují i esenci autorovy osobnosti. Tak je možné, že jeden filosof je vynikající člověk, a cosi podobného píše i skoro cvok. O astrologii či tajných vědách píše skoro totéž šarlatán i zralý mudrc. Poezii (milostnou, přírodní…) píše z hloubi výtrysků duše zasvěcenec, a podobně ten, kdo jen hledá uměle slůvka. A podobně i – intimita může pro pozorovatele (kdyby nějaký byl) vypadat skoro stejně u hluboce se milujícího páru i u násilníků či chlípníků… A tak je to s mnohým…/
M. Weiss: … Průkopnická pouť Michaela Jacksona za snem se zvrtla. (Sen o věčném mládí, kráse, slávě a chlapcích ve své posteli.) Doktor, ktrerý ho vyšetřoval pro účely trestního stíhání (více případů pedofilie) , dospěl k závěru, že u něj došlo k mentální regresi na úroveň deseti let. Nestalo se z něj ovšem bezstarostné dítě, ale zrůda. …“Vděčíme“ mu za rozšíření slova zombie, spolu s Madonnou učinil společensky přijatelným sahat si na pódiu (a před kamerami) do rozkroku…
/Dodávám už já: Byl to příklad celosvětové davové mánie. Na rozdíl od třeba Beatles či Presleyho skoro nic neuměl, neměl estetické cítění, ba snad ani jedinou zaznamenáníhodnou melodii. I náš „prachobyčejný“ mistr Gott (kterého nemusim) je v porovnání s ním vynikající umělec i navenek relativně spořádaný člověk…/
2024 ©