Čimčarárá čim čim čim, tvoje hnízdo bude mým – cvrlíkají drzí, líní a hloupí vrabčáci, neschopní hezkého zpěvu ani delšího cíleného letu, když zabírají hezky zbudované hnízdo vlaštovek, a rozčepýřeně cvrlíkají, že jim patřilo vždycky. - Rouhání některých antroposofů schvalováním či popíráním ruských zvěrstev je jejich lidský i antroposofický propad; Ruský ideolog Satanovskij dělá čest svému jménu; Blízkost některých antroposofů k satanismu; Patrně největší zpronevěra Steinerovi od jeho odchodu; Drtivá většina Rusů vyvražďování Ukrajinců podporuje; … baví se tím, že pravidelně střílí na ukrajiská auta s nápisem DĚTI; ...Protože to někteří u nás nejsou schopni mravně ani inteligencí odsoudit, šíří lži a fantasmagorie o příčině NATO v pozadí; Síla Ukrajinek; Komunistické vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, oprášit, třeba v archivech KSČM by se našlo…, pouze přejmenovat na Za zásluhy o ničení; Ukrajinka říká: Bůh se nedá oklamat, každému vyměřil jeho čas. MARIUPOL RUSOVÉ NEDOBUDOU NIKDY - JE V DUCHOVNÍM SVĚTĚ...
Nejprve ale z mailu Marie G.: „Když několikrát za sebou (ne čtete, ne "šprtáte" ) pronikáte postupně do Janovy Apokalypsy a zároveň se snažíte o to, co říkal sv. Pavel, to "Ne já ale Kristus ve mně", tohle přece by mělo zorientovat každého.
Tím míním toto: Ten stav současných antroposofů je (jen můj soukromý názor) tím, že se něco prostě s germánskou důkladností našprtají a duši i srdce mají úplně vypnuté, nefungují jim tak dlouho, až se to naučí úplně postrádat a kamsi zatlačit.
Pak si toho nabiflovaného Steinera pouhým studeným rozumem vykládají a překládají, jak se jim to hodí. Oni ho berou jako vědu, odlidštěnou vědu a úplně ignorují fakt, že je to DUCHOVNÍ věda. A ještě asi mnozí trpí velice silnou duchovní pýchou - megaego a ztráta lásky (kde jim zůstal Kristus a jeho učení a hlavně smysl jeho zrození, smrti a vzkříšení?), takové vnímání silného textu, odhalující mnohá, dosud neznámá tajemství, zavání možná až satanismem. Satanisté vždy poznali rituály církve a bílou magii vřelých modliteb. To vše zvrhli v pravý opak a v jejich učení byl Bůh nahrazen Satanem a rituály bílé magie před oltářem, připomínající odkaz Kristův, zvrhli v černou magii.
Nabývám dojmu, že mnoho současných antroposofů má k satanismu velice blízko. Alespoň to, co proklamují /vůči zločinům Rusů na Ukrajině/, je to uctívání Z zla (byť nepřiznaného). Ještě by vedle Z měli přiznat číslo 666 a napsat ho k Z také. Rusové Z už mají na oděvech a dokonce i spodním prádle. Z-zrůdnost, zvrhlost, zákeřnost… prostě atributy čistého, černočerného Soradtického zla. Oboje chtějí vědomě páchat zlo – i s vědomím utrpení, které to přinese bližním. Zdá se, že se dosavadní antroposofie z velké části vyžila, vyplodila, dala své cenné poklady. Ale bez oživení duchovním ženstvím z ní zbyde jen prázdná slupka vysokých pojmů. Neumím si to jinak vysvětlit.
Ano, existují výjimky, ale je jich zoufale málo a jsou likvidovány.
Četla jsem někde i úvahu o někom, kdo by mi napadl jako poslední z posledních - Lev Nikolajevič Tolstoj. Tam se (ve stručnosti) píše, že jeho dílo Vojna a mír není tak, jako ho chápeme my. Ale že v ruské povaze je zakódována světovláda a že je tím mírem myšlené stejně znějící slovo pro svět - MIR. Buď válka nebo celý svět. Pořád se mi to zdá přitažené za vlasy ale čím více o tom přemýšlím červíček vrtá.
Kdo umí, ať se modlí, kdo neumí, ať prosí třeba Vesmír nebo jak říkal Václav Havel: S pokorou k tomu, co nás přesahuje. Kdo nechává zlo působit jen tak, nebo s ním souhlasí, byť zdánlivě antroposoficky, je vlastně spolupachatelem.“
KF: Modlitba je na každém z nás, můžeme se modlit i za umučené nebo znenadání zabité nevinné oběti války. Je dobré modlitbu vysílat prostřednictvím Andělů strážců – Archeů, ti ji přeberou a předají. Můžeme se inspirovat třeba takovýmto postojem prosby: Archeové, věrní strážcové nebes prahu, neste požehnání naší lásky a s pomocí andělských sborů nechť přejde do duší zemřelých. Nechť naše modlitba je uvědomí ve věčném životě a jsou-li v temnotě kámaloky, nechť je pro ně silou duchovního probuzení a uvědomění si posmrtných stavů. Všechny hierarchické řády, pomozte skrze dobrotivé Srdce Boží a Kristovu krev, smilujte se nad nimi a věnujte jim Světlo své Lásky a sílu svých úrovní k jejich spasení. - Kříž Kristův + (rukou do vzduchu) posilni, potěš a osvoboď vás. Přijměte z něho sílu k prožití své kámaloky. Z Kristovy Lásky vezměte klid, mír a odpuštění svých chyb. Ze Světla Ducha svatého vezměte sílu k předsevzetí v budoucím životě správně myslit, cítit a jednat. Archeové, buďte velebeni za služby své Lásky.
A ještě MG: "Snažme se, aby ta modlitba a prosba měla opravdu sílu a přinesla světlo naděje pro duše, které se ocitly ve zmatku a netuší co se s nimi děje. Nebo vědí a nestačily se rozloučit, zemřely krutou smrtí. Nikdo z nás před takovou brutalitu ještě nebyl postaven a neví jak těm duším ať odtěleným, nebo umírajícím, jakou modlitbu pomoci. Mnoho lidí je bezradných a neví jak se v této situaci modlit. Toto je dobrý návod.
… Některé ženy nyní ztrácejí v naší blahodárně rozmazlené situaci ženství. Některé mi připadají jako loutky s duší rybího měchýře. Teď nám ukazují dívky a ženy Ukrajinky, jakou sílu má po všech stránkách žena. Pokřižuje se, poprosí Bohorodičku a jde vydat ze sebe vše, beze strachu i položit život. Ta samozřejmost oběti je v ní."
.oOo.
„Chci zpátky domů, jak se říká, do svého doupěte. Přijela jsem sem s nadějí, že mi udělají operaci střev. Praskla mi. Operaci mi dělali osmého srpna, mám vývod, ale zároveň mi tam našli rakovinu. Lékař mi řekl, že mi nádor mohou odstranit, dostane se tam ale vzduch a metastázy se budou rozvíjet rychleji. Odpověděla jsem: Ne, už žádnou operaci, v takovém případě pojedu domů.“
Tato nemocná paní si plně uvědomuje, kam se vrací. Z válečné zóny přijela nedávno. „Už jsme si na to zvykli, už umíme rozeznat, jestli střílejí naši nebo Rusové, jestli je to přílet nebo odlet. Odjížděla jsem sedmého srpna za velmi těžkého ostřelování, trvalo 24 hodin bez přestávky a napočítali jsme 80 střel odpálených na Vuhledar.“
Ljudmila Pavlovna bere svůj těžký osud klidně. Říká, že Bůh se nedá oklamat - každému vyměřil jeho čas a s tím se nedá nic dělat.
/zaslal Martin Dohnal/
Ještě od něho: Dovolím si to nejdůležitější z článku Ukrajince vykopírovat: Běží tu válka. Válka, jejímž cílem je likvidace ukrajinského národa. Rusové nás přišli zničit jako národ, jako lidi, kteří si dovolili zvolit cestu vlastního vývoje, jež se ovšem nekryje s imperiálními ambicemi Kremlu a imperiálními a revanšistickými ambicemi bohužel většinové části ruského národa. Je to hrozná pravda, ale drtivá část Rusů vyvražďování ukrajinského národa podporuje.
Chování Rusů se měnilo směrem od umírněného fašismu k fašismu bezuzdnému. Když na počátku doufali v brzké dobytí Kyjeva, žádné plánovité hony na civilní obyvatelstvo nepodnikali. Čím nedostižnější však byly jejich počáteční cíle, čím rozhodněji a tvrději jim vzdorovala naše vojska, tím příšerněji si Rusové počínali. Před svým stažením z Kyjevské oblasti se kadyrovci na kontrolních stanovištích, kudy i nás se ženou dobrovolníci odváželi na svobodu, bavili tím, že pravidelně stříleli po autech s nápisem DĚTI, případně po těch ověšených bílými praporky. Někoho pustili dál, někoho ne.
Na bojišti jsou ruští vojáci nelítostní, ovšem na okupovaných územích se jednoduše mění ve zvířata. Takhle se nechovali ani nacisté. Loupí, znásilňují a vraždí. Když pochopí, že nějaké místo nedokážou ovládnout, nemilosrdně ho vypálí. Ale třeba Mariupol nedobudou nikdy. Není to možné. Dobýt se v tuto chvíli dají jen hromady kamení. Mariupol už se ocitl ve věčnosti. Převyšuje všechno, co Rusové dokážou udělat s námi a našimi městy. Mariupol je jméno, které nezavraždí nikdy.
Západ by potřeboval pochopit jednu věc: za válku nemůže /jen/ Vladimir Putin. On přece Rusy nestvořil, to Rusové stvořili Putina. Je jejich nástrojem. Je plodem ruské kultury, jaká ve skutečnosti je – když ji nahlédneme bez iluzí a zbytečného sentimentu. A právě tuhle zrůdu je třeba zastavit.
Ukrajinský spisovatel, jehož rodný jazyk je ruština:
Ruská kultura má jednu zásadní systémovou chybu: Rusové se vždy vědomě stavěli a staví mimo a nad všelidské hodnotové priority. „Rusko, to rozum nepochopí, / společný metr nezměří. / Rusko, to podstatu má jinou, / v Rusko je nutno uvěřit!“ – praví slavné čtyřverší Fjodora Ťutčeva. A tahle myšlenka se stala univerzální osou ruského sebeuvědomování. Obecně uznávaný hodnotový rámec je pro Rusy příliš těsný. Oni jsou přesvědčeni, že nemohou a neměli by být posuzováni dle zákonů a měřítek, jež respektuje celé lidstvo. V tomto smyslu je jim vše dovoleno.
Celý článek je z řady těch výrazně důležitějších o Ukrajině:
Farářka Obce křesťanů paní S. Veselková napsala na fcb hezky výstižně: "Mě už delší dobu udivuje, ba šokuje určitý fenomén nesamostatnosti myšlení některých antroposofů. “Steiner o tom nic neřekl, takže…” je magická formulka, která v žádném případě neznamená, že z toho důvodu nebudeme samostatně přemýšlet, notabene o současných jevech a událostech. Ostatně právě k samostatnému vnímání a myšlení se Rudolf Steiner vždy snažil vést lidi, kteří mu naslouchali, resp. i ty, kteří ho i dnes studují."
Podle Jana Jandourka z Deníku Fórum 24 „Ruský ideolog Jevgenij Satanovskij dělá čest svému jménu. Na sociální síti telegram vystupuje také pod jménem Armageddonyč a adresa jeho účtu je @oldhellboy. To všechno celkem odpovídá jeho názorům, třeba že americké bojovníky zajaté na Ukrajině je třeba popravit a pohřbít jako psy a podobné lahůdky. Teď zrovna vymýšlí, jak odhalit a potrestat nepřítele (to jsme my a Ukrajinci) a zrádce (v Rusku).“
.oOo.
Kroutíme často hlavou, co nám namísto vyplněného přání vylezlo. Zkusme si vypozorovat, jak se nám ideály obyčejně po jejich dosažení rozpouštějí a degenerují. Po akci často následuje destrukce, která rozkládá původní cíl. Nebo jinak – po akci se do dalšího průběhu promítají naše vlastnosti a vlivy, které jsme si nepřipouštěli či o nich nevěděli. Setkáváme se s tím v mnoha nejrůznějších oblastech. Dejme si příklad (uvedl jsem ho před asi deseti roky).
Lze vidět následující problém v antroposofické společnosti (a jistě nejen v ní). Na jedné straně ta část dožívajících starých antroposofů, která se často vyznačuje kožeností, někdy až rigidně trvající na trpně doslovných překladech a výkladech apod. Ale zároveň se zkostnatělostí či dogmatismem měli někteří z nich i něco cenného: úctu k odkazu R. Steinera a "sicflajš" k jeho pořádnému studiu. Takto jsem poznal stařičkého láskyplného Josefa Adamce, paní Klímovou (poznala v dětství osobně R. Steinera), Danu Bubníkovou, Jana Dostala, Zdeňka Váňu, Bohumila Hromádku, Ratmíra Zoubka… Někteří z těch mladších docházejí k opaku: mnohdy odbourali krom zkostnatělosti i tu úctu a posvátnost. Vše jaksi zevšednili, rozteoretizovali, znivelizovali. Někdy nepostavili na místo toho skutečné hodnoty, ale jen neformálnost, profánnost či falešné uvolnění (například o jedné mezinárodní antroposofické konferenci informoval pan Ratmír Zoubek, že zde neformálnost mnozí dávali najevo oblečením „trhanů, tuláků, bezdomovců či nestoudnic“. I mnohé přednášky na vysoká témata se výrazivem i obsahem pohybovaly pouze v prachu země, někdy je snaha o „přiblížení“ skrze komediální zábavnost). Člověk by měl jít za hodnotami, ne čekat, až se hodnoty zprofanují ke snadnému chápání. Existuje nejen pracovitost/lenivost tělesná, ale i duchovní.
Opět Novalis, jiný překlad nedávno uvedené básně-modlitby k Panně Marii:
Sta obrazů tě kouzlí krásnou
a přece všechny, všechny hasnou
před tím, jak jsem tě spatřil já.
Vím jen, že co jsem spatřil tebe,
už nadosmrti v duši mám.
2024 ©