(kolem 40 řádek) Reminiscence na skvělou operu Soročinský jarmark ruského šlechtice-aristokrata 19. století - Modesta Petroviče Musorgského (škoda že se v jednačtyřiceti upil) na téma jedné Gogolovy povídky. Zajímavé, nádherné vyprávění, i Musorgského hudba – trochu již impresionistická, ale psychologicky věrohodná (podobně jako jeho Kartinky nebo strašidelná čarodějnická Noc na Lysé hoře. Jednoho tu napadá - jako by se v Rusku to magické čarodějnické řádění nějak usídlilo, jen nyní nabylo technické dokonalosti a širšího dosahu.)
A asociace? Jméno Soročinskaja: když jsem byl v mládí pár týdnů coby pacient na klinice profesora Hněvkovského (byla na Karlově náměstí naproti tajemnému Faustovu domu), uklízela nám tam jistá energická korpulentní paní Soročinskaja. Měli jsme ji za Rusku, tehdy všichni na východ od Košic byli pro nás Rusové, tedy blbí rusáci. Říkala, že pochází od Kyjeva, byla tedy ve skutečnosti Ukrajinkou. Tvrdila odvážně a riskantně – "Lenin masóvyj ubíjca" (ubíjca = vrah). Tedy si mne získala. Když se oháněla koštětem, hadrem a kýblem, museli jsme jí, samozřejmě, včas z cesty a nohy na postel. No a tahle paní Soročinskaja mi ukázala pár svých obrázků, nosila je v kapse své vyšívané zástěry. Byly naivní, ale upřímné. Styděla se za ně. Tak jsem jí je pochválil. Hrdá byla na něco jiného: hlásila nám vždy už ve dveřích – Ja uklizováčka. Ano, uklízečka se stará o naše důstojné prostředí, abychom neměli kolem sebe smrad, špínu, smetí, brouky… Jak mi napsal Martin Dohnal - „říkal to i Erazim Kohák, málo jsme vděčni i takové profesi, bez které bychom byli doslovně v exkrementech, a to jsou i popeláři, kteří se obětují pro práci, která je strašná, a vlastně všechny profese jako lékaři, sestry, popeláři, prodavači… - nám vytvářejí podmínky pro hmotné bytí, abychom mohli duchovně tvořit.“ Tedy si říkám – co je cennější – umění nebo koště s hadrem v ruce a morálka v srdci? Protileninská paní uklizováčka Soročinskaja - nebo lůza části umělců a duchovnistů (byť se vznešenou nálepkou), uctívající vedle zasvěcenců i nynějšího masového ubíjca, rehabilitujícího svůj vzor, masového vraha Lenina?
I já říkám sám sobě (a ne zahořkle) uklizováčka (mouchový ubíjca) – když smetám uschlé mouchy z vnitřního okenního parapetu nebo uschlý holubí trus z vnějšího parapetu. Nebo když mažu v počítači jakési propagandistické "chcimírovské" lživosti. (Poznal jsem ovšem v životě i ten nejnevonavější úklid a praktickou péči, měl by tím projít každý ostentativně duchovní estét.)
Pro zvrácené imperiální chování komunistických bossů (většinou zbohatlých na kritice tzv. třídních nepřátel, týkající se tzv. vykořisťování dělníků) měla označení – ďábli. Opět je i na ní vidět: skutečnou morálku nelze ošálit či zneužít, zatímco intelekt - ano.
S tím obojím - morálním vhledem i zvrácenou nostalgií po komunismu - bylo či je možné se setkat i u některých představitelů či stoupenců české antroposofie - někdejších, i činně dožívajících dosud. Malý dotaz: kolik jich emigrovalo do někdejšího Sovětského svazu či nynějšího Ruska, kterému pohůnkovsky poklonkují? A proč neemigrovali?
2024 ©