VELKÝ EXODUS; ČLÁNEK OPTIMISTICKÝ: STATISÍCE UKRAJINCŮ JDOU DOBROVOLNĚ DO BOJE, STATISÍCE RUSŮ PRCHAJÍ PŘED VÁLKOU; RUSKÁ ZUŘIVOST PROTI CELÉMU SVĚTU; EXODUS STATISÍCŮ ZNAMENÁ, ŽE RUSKÁ DUŠE JE ŽIVÁ, NE KAŽDÝ SE ZNETVOŘIL SATANISMEM; ČÁST RUSŮ, KTERÁ SI ZACHOVALA SVĚDOMÍ, PRCHÁ PŘED SLUŽBOU APOKALYPTICKÉMU ANTIKRISTOVSKÉMU ZLU; JINÁ ČÁST PRCHÁ, KDYŽ ZJISTILA, ŽE NEJSOU ZABÍJENI JEN UKRAJINCI, JAK SE TĚŠILA, ALE I RUSOVÉ; JARO PRAVDY A LÁSKY MUSÍ EXULANTI PĚSTOVAT VE SVÝCH SRDCÍCH V CIZÍ ZEMI A PŘIVÉST ZPĚT DOMŮ. VZÁCNÝ MONOLOG VZÁCNÉHO PROFESORA ZUBOVA; Z toulek varšavským parkem.
Jak už jsem psal a říkal i na posledním videu, které je na facebooku, začínávám svá setkávání většinou vtipem. Třeba nedávno v Losinách i při povídání na téma IQ. O tom se ovšem dá povídat i vážně, ba i o emocích, naposledy na videu, které se mnou v Písku nedávno natočil přítel Petr Tomaides o Cestách duše k harmonii -
a dal pohotově na můj facebook https://www.facebook.com/KARELFUNKoficialni/
Aniž bych o tom přemýšlel, zvolili jsme k točení zajímavé až symbolické prostředí: z jedné strany řeka a starý most se vzácnými sochami světců, za sebou skálu. Vlastně, díky Petrově režisérské vynalézavosti jsme točili na třech místech:
1) první video je ze zahrádky hospody U Zlatého býka (vzadu jsou kameny)
2) druhé video je celé v noci, takové zadumanější, na lavičce pod lampou poblíž mostu
3) třetí bylo nejdřív venku na zahrádce u mostu, pak na lavičce u skály, a nakonec na schůdkách s hezkým výhledem na most. A druhý díl v hospodě.
Doplním vtipem:
- Je pravda, že ruské velení i vojáci mají nízké číslo IQ?
- Není to pravda, mají vysoké číslo, ovšem na záporné stupnici.
Najdou se ale i mezi Rusy světlé výjimky – v intelektu i charakteru. Takoví jsou už ovšem pozavíraní, postřílení anebo emigrovali. Jedním z takových vzácných Rusů, opustivších nedávno vlast, je profesor Andrej Zubov,
VIZ NÍŽE.
.oOo.
Dříve se lidé museli pro pravdu nechávat upalovat a věšet, dnes za ni musí bojovat, trpět a být hanobeni. Středověká svatost planula láskou (doba vývoje duše cítivé), ta dnešní ji má vědomě a přemýšlivě uskutečňovat v činu. Středověcí svatí poklekali před oltáři, my dnešní bychom měli poklekat, alespoň v duchu, i před nynějšími hrdiny srdce i činu. - Václava Havla nám kdysi záviděl celý svět. Díky jemu jsme získali respekt i rychlé ekonomické výhody. Jen česká malost a závist, snad v obavě před uvědoměním si svého nižšího já, reaguje na zmínky o Václavu Havlovi ihned nervózně slovy „omyly a chyby“. Tím se zbaví vědomí jeho vzácného etického poselství, hrdinství a soucítění se všemi trpícími, kdy se i za nás a naši svobodnou budoucnost, za nás pasivní a přizpůsobivé, nechával dobrovolně stíhat, zavírat a tupit, zatímco si mohl na Západě užívat za honoráře svých her doživotního luxusu a slávy (hrály se tam již od jeho třiceti let). Holt to patří k naší povaze – kamenovat ty největší (podílí se na tom i Jan Urban). Jako i jiné velké osobnosti, měl jistě své vady, jinak by už byl mezi anděli a ne mezi Čechy. On sám si jich byl vědom, viz jeho výrok - Jsem sám sobě permanentně podezřelý.
Ale krom kamenování svých velkých lidí prokazujeme občas i opak. Například profesor, ohrožený ruskou agresí, našel u nás uplatnění, odpovídající jeho kvalitám - profesor Andrej Zubov. Napsal:
Dnes, za nádherného slunečného dne, jsme se s přítelem, polským profesorem Tomaszem Zarytským, toulali velkolepým Varšavským parkem Łozienki a obdivovali jeho paláce, které postavil poslední polský král Stanislav-August. Součástí souboru byl i čistě empírově přestavěný Belvedere - rezidence velkovévody Konstantina Pavloviče, guvernéra Polského království, a chrámy Sibyly a Isis - jeden v řeckém a druhý v egyptském stylu. Pocta náboženskému romantismu, jak bychom nyní řekli, esoterice, velkovévodskému páru, zejména hraběnce Žanně Grudznevské – Konstantinově manželce. Celá tato ruská kompozice Lozenoku není vůbec blízká polskému kulturně historickému diskursu a je zde pohřbena v zapomnění. Ale nedalo mi to, abych si na něj nevzpomněl přes všechnu hořkost ztracené vlasti. Možná tato hořkost ještě více zesílila úvahy o minulosti. O minulosti, která Rusku nevyšla...
Šustící listí zlatého polského podzimu, nádherné paláce, průzračná voda kaskád jezírek a hořký vzduch uprchlictví...
Stovky tisíc lidí opustily Rusko. Počet se prý pohybuje od sedmi set tisíc do jednoho milionu. Dva se dostali na ostrov svatého Vavřince na Aljašce lodí přes Beringovu úžinu, desítky jich pluly do Jižní Koreje. Ale statisíce lidí v autech, pěšky, v náhle předražených letadlech se dostaly ven z Ruska, sedřeni z kůže a často bez peněz a přístřeší.
Stejně jako v letech 1917-23 utekli před nesnesitelným životem ve své vlasti a dali přednost hořkému chlebu cizí země před totální lží a službou apokalyptickému antikristovskému zlu. Stejně jako tehdy opouštěli své domovy, své zaběhlé životy, často – rodiče, manželky, děti. Během tří týdnů, které začaly 21. září, opustilo Rusko téměř tolik uprchlíků jako za všechny roky oné občanské války – tehdy milion, a nyní méně než milion. Tři týdny jsou jako pět let.
Tehdy však existoval Rudý teror, hořká porážka Bílého hnutí, lhostejnost většiny ruských občanů k tomu, aby se postavili proti bolševismu se zbraní v ruce. A teď tu nejsou žádné sklepy převaděčů, ani vojenská porážka bojovníků za dobro. Byl tento neuvěřitelný útěk skutečně způsoben strachem z mobilizace? Ne, samozřejmě, že ne. Lidé by šli do spravedlivé války s připraveností položit své životy, pokud by los takto padl, protože teď jdou do války statisíce, možná miliony Ukrajinců - žen i mužů. A v Rusku nejdou, ale stejné statisíce, možná už milion, prchají před válkou. A nejen branci utíkají. Já, nyní už starý muž, jsem ale také odešel. Finskou hranici jsem překročil na poslední chvíli, čtyři hodiny před jejím uzavřením. Proč?
Můj polský kamarád musí poslouchat můj monolog. A zlaté listy nám šustí pod nohama...
Většině těch, kteří uprchli, samozřejmě hrozila mobilizace a byli nuceni jít do války za špatnou věc. Zabíjení těch, které chcete obejmout. Je to tisíckrát děsivější než umírat ve válce za spravedlivou věc. A já i ostatní, kteří mobilizaci nepodléhali, jsme se děsili vyhlídky na mlčení ve světě naprostých hrůzných lží. Mlčení je souhlas se zlem. Vyhlídka na cenzuru každého slova jako v nejhorších sovětských letech byla také děsivá.
Ale není to to hlavní i pro mladé a staré. To hlavní je v jiném, i když ne všichni to možná vědí jasně. Žít pod mocí zla - nesnesitelné, lhát - nesnesitelné, snášet výsměch dobru a pravdě - je nesnesitelné. A to nejen ze strany moci, ale i ze strany omámených propagandou zuřivých proti celému světu.
To je to, co přimělo mé krajany před sto lety opustit svou milovanou vlast. To je to, co nás nyní nutí odejít. Stále se dá bojovat s mocí, pociťujete-li podporu většinové společnosti. S rozběsněnou (zdivočelou) většinou nelze bojovat. To si uvědomili i bílí bojovníci v letech občanské války.
Ale rozběsněnou (brutalizovanou) většinu lze převychovat. A právě k tomu by dnes měly směřovat všechny naše síly. Zde je kupodivu naším spojencem sám Putin.Tím, že zatahuje Rusko stále hlouběji do války a zármutku, přivádí k vystřízlivění mnoho svých včerejších příznivců a lhostejných apolitických obyčejných lidí.
Stejně jako tehdy, v roce 1920, by měl být ruský exodus velkým poselstvím jak Rusku, tak světu, poselstvím, že duše Ruska je naživu, že ne každý rezignoval a navíc ne každý se znetvořil satanismem, poselstvím, že živé srdce Ruska bije, není smířeno se zlem.
A zlatý polský podzim, tak krásný v parku Łozienki, vystřídá ruské jaro. Jaro pravdy a lásky, které musíme pěstovat ve svých srdcích v cizí zemi a přivést zpět domů. A bude!
Rusko zažilo různé časy a různě těžká období, stejně jako každá jiná země, například Polsko, které Ruskem hodně trpělo. Nyní však Polsko sebevědomě buduje svou budoucnost.
Postaví ji také Rusko. Určitě.
.oOo.
Přeložil a laskavě poskytl Karel Jirka;
Profesor Zubov uveřejnil na FB. Bude učit na
Filosofické fakultě Masarykovy university v Brně.
Zdroj: https://www.facebook.com/andrei.b.zubov/posts/pfbid023n1GoANRmBYzpRQiEgzUeKkjqd2topoSYDMgFB2yzCLL3B76Cvdam9rCX8mYSusql> <https://www.facebook.com/andrei.b.zubov/posts/pfbid023n1GoANRmBYzpRQiEgzUeKkjqd2topoSYDMgFB2yzCLL3B76Cvdam9rCX8mYSusql>
2024 ©