Jídlo a vesmír

PŘEVZATO  Z  ČASOPISU GEMMA

Planety v hrnci – jíme vesmír

Arthuru Hermesovi bylo 96 let a několikrát za měsíc chodil strmou lesní cestou mezi jedlemi a buky dolů k nádraží. Vzezřením se podobal starému mudrci z pohádky. Vyslyšel každou prosbu a každé volání o pomoc. Nikoho neodmítl, protože tak mu to přikazovalo jeho „duchovní vedení“. Tak se stalo,že ve Švýcarsku, v jižním Německu a v Alsasku jeho slovům naslouchali lékaři, umělci, pedagogové, studenti, ošetřovatelé nemocných invalidů, ale především zemědělci a zahradníci a mnohé z toho rychle uskutečňovali v praxi, aniž by uváděli zdroj. ( Se školomety se samozřejmě formulacemi jako „matka Země“, „pomáhající bytosti živlů“ nebo „působení mrtvých na éterické dění“ těžko domlouval.) K zemědělcům promlouval o pro půdu z bylinných preparátů, učil o tom, jak si všímat rostlinných společenství a kosmických rytmů při orbě, sázení a sklizni. Věděl skoro všechno o zvířatech, dokonce se zdálo, že s nimi umí mluvit. Lékařům a léčitelům vyprávěl o terapeutických silách barev, tónů, rostlin a kamenů, o bylinných čajích působících preventivně. Sklízel obdiv, jako by byl vzkříšený Paracelsus, nebo ještě lépe: vzkříšený druid. Později někteří posluchači zjistily, že tyto myšlenky se stávají známými jakožto „myšlení nového věku“.

Arthuru Hermesovi by jeho vysoký věk nikdo nehádal. Kdo se dozvěděl, kolik je mu let, divil se, jak je možné si udržet takovou fyzickou sílu a současně si zachovat dychtivou mysl. Jeho odpověď zněla: „Je to meditace, která čerpá z prapůvodu a výživa, která dává duši sílu k meditaci!“ Hermes byl vegetarián a vyhýbal se kořalce: „Alkohol konzervuje a mumifikuje myšlenky. Brání tomu, co se má objevit před okem duše jako křehké, jemné a éterické.“ Jeho vegetariánství bylo fanatické. Nic nenamítal proti mléku a sýru – nevinným měsíčním substancím plným životních sil. Měl pochopení pro lidi, kteří občas jedí maso z vola, aby získali jeho sílu. Je třeba si jen uvědomit, že duši zvířat, která přináší tuto oběť, zůstává člověk něco dlužen – řečeno karmicky!

Jednou se svěřil, jak vypadá jeho strava. Bylo to ve vesnické komuně Village Aigues u Ženevy, která poskytuje duševně nemocným laskavé pracovní a životní prostředí. Práce zde však vyžaduje velkou trpělivost a klade nároky na zdraví. „ Tady pomůže jen jedno – do hrnce musí planety!“

„Jíme vesmír!“ dal šokovaným posluchačům na uváženou a dále jim vysvětlil, že rostliny se ve své látkové struktuře skládají z 90% z vody a vzduchu (kysličník uhličitý, dusík). Podíl minerálů vznikajících při hoření je minimální. Už staří alchymisté věděli, a vědí to i homeopaté, že voda a vzduch jsou „senzitivní“ prvky. Jsou citlivé na vibrace a záření všeho druhu. Vodnaté rostlinné orgány jsou tedy nejlépe vhodné k přijímání různých rytmických a cyklických impulzů, které vycházejí ze Slunce (fotosyntéza), z Měsíce (klíčení, růstové podněty), ale i z planet stálic. Minerály rozpuštěné ve šťávě mohou být považovány – obrazně řečeno – za návnady nebo zesilovače kosmických vibrací. Vztahy mezi planetami a látkami na Zemi byly pozorovány i v dřívějších dobách. Hermes nepřebíral vše staré nekriticky, nepochyboval však, že například měsíční síly mají svého prostředníka ve stříbře, sluneční síly ve zlatě, že v železe se projevuje Mars, v cínu Jupiter, v mědi Venuše a ve rtuti Merkur.

Kromě toho působí planety blízké Zemi (Měsíc, Merkur, Venuše) přes kysličník vápenatý v půdě na výměnu látkovou a stavbu hmoty vegetace. Naproti tomu planety vzdálené Zemi (Mars, Jupiter, Saturn) působí přes křemík a předávají rostlinám vlastnosti, které naše smysly vnímají jako aroma, barvu, trvanlivost a „dobrotu“. Mezitím objevily výrobci elektronických čipů síly krystalu křemene. Senzitivové jsou toho názoru, že křemen může předávat vysoké duchovní vibrace. Ani entologům neuniklo, že šamani rádi nosí krystaly křemene.

„Pomocí těchto prvků jsou rostliny anténami, nebo smyslovými orgány matka Země,“ říká Arthur Hermes. „ Pohlcují kosmické vibrace a přeměňují je, takže mohou lidem a zvířatům sloužit jako potrava. Zdravé rostliny (zvláště pak obilí obsahující, křemík), které jsou přírodně hnojeny a jsou vysety podle hvězdných znamení, jsou nasyceny nebeskými silami. Tvoří základ našeho duševního tvoření, otevírají naši skutečnou duchovní imaginaci a dávají vůli sílu vynakládat potřebné úsilí. To sotva dokáží rostliny nakrmené umělými hnojivy a jedy. Nabobtnají a jsou těžké, ale sotva mohou správně předat nezvažitelné kvality!“ Bohužel však často našimi návyky při vaření a jídle ničíme to, co biozemědělci tak svědomitě vypěstovali. Také při sklizni a přípravě jídel by se mělo dbát kosmických rytmů. Svými výhonky, květy a plody sledují rostliny roční pohyb Slunce. S každým úplňkem dochází k novému růstovému posunu, který má různou kvalitu podle souhvězdí, ve kterém se právě nachází Měsíc. Měsíc uskuteční svou cestu zvěrokruhem za 28 dnů. Jsou to čtyři týdny měsíce. Sedmidenní týden tedy není jen libovolný výmysl, nýbrž je založen ne kosmickém dění. V těchto sedmi dnech se obráží sedm prasil, které pulsují našim pozemským světem a projevují se v sedmi viditelných oběžnicích, sedmi kovech, sedmi tónech oktávy, sedmi barvách duhy, sedmi životních center v těle (čakry), dokonce i v sedmi trpaslících.

Znalec přírody A. Hermes přijal v důsledku tohoto i staré rozdělení rostlin do sedmi skupin – podle toho, které vlastnosti planet v nich převládají. Na sedmkrát rozdělil zeleninu, léčivé byliny, koření, které sbíral na zahradě, na louce a v lese. V pondělí tedy sklízel „měsíční zeleninu“. Měsíční zeleninu představují všechny vodnaté druhy úponkovité zeleniny, např. okurky, melouny, nebo zelenina s mléčnou šťávou jako ovesný kořen nebo salát.

V úterý jsou na ředě rostliny Marsu, tady zeleniny červeně zbarvená, nebo s bodlinami, trny, hlubokými kořeny, čí s pálivou chutí (mrkev, ředkev, kopřiva nebo česnek). Také léčivé byliny trhal A Hermes v den Marsu.

Ve středu se jedí rostliny Merkura. Jsou to rychle rašící, sliznaté nebo obzvláště léčivé rostliny jako portulák, fenykl, cibule nebo druhy slézu. V den Merkura se též sbírají rostliny léčící plicní choroby, protože tato planeta ovládá v lidském mikrokosmu dýchací ústrojí.

Ve čtvrtek obsahuje strava aromaticky pikantní nebo sladkou zeleninu Jupiterovu, jako je pastiňák nebo černý kořen. Léčivé byliny pro jaterní choroby se rovněž trhají v den Jupitera.

V pátek, v den Venuše, přichází v úvahu zelená křehká, chladivě utišující zelenina, jako je hrách, fazolové lusky, chřest. Také se v den této půvabné bohyně trhají „vénerické“ léčivé byliny pro urogenitální potíže (které se týkají močových a pohlavních orgánů).

V sobotu je na jídelníčku hořká nebo slaná zelenina jako celer, mangold nebo lebeda. Dále ještě v sobotu patří na talíř tmavá zelenina, jako je červené zelí.

V neděli má být na jídelníčku jemná bílá zelenina jako je květák, ale také zelenina se žlutými květy a silnými účinky jako topinambur.

Pro život v souladu s kosmickými vibracemi je třeba zachovávat v kuchyni nejen sedmidenní rytmus, ale také přírodní rytmus ročních období. Tím, že jíme to, co nabízejí roční období putujeme kulinárně zvěrokruhem se Sluncem. Na jaře, abychom pročistili tělo po dlouhém období zimní stavy a pomohli mu od téměř skorbutického stavu (nedostatek vitamínů, jarní únava), je třeba jíst divoce rostoucí zeleninu a saláty, které podporují látkovou výměnu a činnost žláz. Následuje letní listová zelenina, která podporuje tvorbu krve, a potom sladké plody podzimu, které tělu dodávají vitamíny a mobilizují obranné síly pro následující chladné a mokré roční období. V žádném případě nesmí chybět polévka z černého bezu. Potřebné teplo dodávají tělu za zimního chladu ořechy, semena, hlízy a kořenová zelenina, vše bohaté na vitamíny. Salát nebo dokonce čerstvé jahody v zimě považuje A. Hermes za hrůzu – znamení odcizení člověka přírodě: „Něco takového vytváří chaos v jemně sladěných vnitřních smyslech. Kromě toho to není ekologické. Je třeba si uvědomit, kolik cizí energie a chemie je třeba vynaložit, protože příroda se proti takovým abnormalitám brání plísněmi a houbami!“

„Denně je třeba sníst celou rostlinu,“ – je další poučka, kterou hlásal A. Hermes. „je třeba sníst něco od kořene, stonku, listu, plodu i semena, protože celá archetypická rostlina odpovídá celému člověku. Hlava, smysly a nervy potřebují sole, které se nacházejí v kořenu, dýchání a krevní oběh potřebují listovou zeleň, která je věrným obrazem červeného hemoglobinu. Orgány výměny látkové a rozmnožující orgány potřebují sílu květu a semen.“ V praxi to jednoduše znamená, že k červené řepě nebo mrkvi (kořen) a obilí se připraví ještě salát (list) a na závěr ovocný kompot (plod). Tak snadno splníme požadavek celé rostliny. Výběr přísad je však teprve začátek planetárního kuchařského umění. „Planetární vaření je čistá alchymie, je to umění proměny a zušlechťování. V alchymii vždy hráli hlavní roli Slunce a Měsíc, stejně jako v klimatických procesech velké přírody a v procesu střídání ročních období. Slunce dává teplo, sucho, zrání a trávení. Měsíc naproti tomu chladí, zvlhčuje, působí nabobtnávání a kvašení.“

Tato univerzální dialektika, kterou A. Hermes vetkal do planetární kuchyně, je známá i v jiných kulturách. Ve východní Asii tyto protiklady představuje dynamika jin a jang. V Americe a v Indii tento protiklad vyjadřuje napětí mezi hadem a orlem. Každé ohřátí, opékání, pečení, smažení, sušení představuje „sluneční proces“, alchymistické pokračování v přírodě započatého procesu zrání. Každé ošetření vodou každé máčení nebo každé kvašení představuje „měsíční proces“. Obklopení potraviny vodou je měsíční ochrana proti příliš silnému působení Slunce (spálení, zuhelnatění).

Planetární kuchyně přihlíží obzvláště ke druhu tepelného zdroje. Dřevo, plyn nebo uhlí přece nejsou nic jiného než nakumulované sluneční záření. Každý druh tepla má svou vlastní kvalitu. „Vytvořil jsem křivku různých zdrojů tepla. Plyn a uhlí mají pěknou rytmickou čáru, elektrický proud naproti tomu nesympatické ploché čáry. Nejharmoničtější jsou však křivky, které získáme z hořícího dřeva.“ Každý druh dřeva má svou typickou křivku. Lze je zařadit do sedmi skupin, protože i stromy patří k sedmi planetám. Buk hoří dlouho, jedle hoří horkým plamenem. Kdo si tedy chce uvařit polévku na teple Saturna, měl by v kamnech zatopit dřevem z buku nebo jedle. Teplo Jupitera získáme z javoru a z dubu (obsahuje rovněž teplo z Marsu). Jasan vyzařuje Slunce, které však obsahuje i příměsi Merkura. Třešeň, topol a vrba vydávají příjemné měsíční světlo. Bříza a lípa obsahují velmi léčivé teplo Venuše. Obyvatelé města si nemohou vybírat, čím zatopí v kamnech. Měli by přesto vědět, že různé druhy dřeva působí léčivě. Občas by si měli rozdělat oheň a nechat na sebe působit jeho žár. Je možno tak zmírnit mnoho bolestí – každý přece někdy zažil odpočinek u plápolajícího ohně. Voda jakožto nositel "„měsíčního procesu“ není pro Arthura Hermese jen H2O. Každá studna, rybník, potok nebo vřídlo má zvláštní kvalitu. Měkká, živá dešťová voda, zvláště když padá za úplňku, je naplněna éterickými životními silami. Působí na klíčení setby. Čerstvá, pramenitá voda je nejlepší, chlorovaná voda z vodovodu je nejhorší voda, jaká může být.

Celozrnné obilí se nachází ve středu planetární potravy. Sluneční obilí obklopuje zelenina, mléčné produkty a saláty jako planetární družice. Chybí jen maso. Proces vaření začíná měsíčním procesem – obilí se večer předem namočí. I zelenina se může namočit, ale ta nemusí projít měsíčním procesem. Následující ráno přijde na řadu sluneční proces. Nabobtnalé obilí se pomalu vaří na mírném ohni. Pokračuje tak proces zrání. Zelenina se neloupe a krájí se na jednotlivá sousta. Nikdy se nemele ani nerozmačkává. Poškodilo by to kvalitu potravy. Třetina celkového množství zeleniny se krátce před jídlem dusí na tuku tak, jak to dělají Číňané. Zbývající dvě třetiny se jako v tradiční indické kuchyni pomalu vaří ve vodě, ve které byly namočené. Posaďme se nyní k ručně vyrobenému stolu z masivního dřeva. Ze stěny se na nás usmívá Raffaelova Madona, svíčka ze včelího vosku a kytice lučních květů na stole přispívají k dobré náladě. Jídlo nemá začít bez děkovného rozjímání nad dobrotou Slunce a matky Země. Napřed se podává hrst syrové stravy na povzbuzení trávicích šťáv. Potom následuje polévka, která zehřeje žaludek: je to zeleninový vývar s přídavkem nastrouhaného sýra a volně rostoucích bylinek. Nyní přichází hlavní jídlo: uvařené celozrnné obilí se zeleninou a tvarohem. K tomu se jí doma upečený chleba. Obilí se seje na podzim ručně v den rovnodennosti. Koření (stejně jako bylinkový čaj) je ze zahrady, blízké louky nebo lesa. Podle A. Hermese patří v koření obsažené aromatické oleje a hořké látky k planetám vzdáleným od Země, a mohou vyrovnat těžké uhlovodany související s planetami Zemi blízkými. ostré koření jako je řeřicha nebo křen, patří Marsu, aromatické Jupiteru, hořké a slané Saturnu. Slánka na stole chybí. „Sůl je sice důležitá pro naši zemskou inkarnaci, ale škodí však ledvinám, zvyšuje krevní tlak a neprospívá myšlení. Je lépe přijímat sůl v rostlinné formě přes kořenovou zeleninu.“ Totéž platí o cukru. Kořeny a ovoce mohou pokrýt potřebu cukru. Přinese-li však jede z hostů koláč, zaraduje se starý alchymista a děkuje obvyklým výrokem: „Za to přijdeš do nebe!“

Ke koláči se uvaří konev „jedu“ (káva). „Má být horká jako peklo a černá jako duše,“ říká A.  Hermes a přitom mrká, „jed vypuzuje vegetativní spánek a probouzí myšlení. Káva se má pít jen po obědě. Ráno by člověk měl mít dostatek kosmických sil ze spánku a neměl by toto povzbuzení potřebovat.“ Povzbuzen tímto nápojem putuje Hermesův duch dějinami kosmické výživy: „Ve zlaté věku žili lidé z mléka, medu a sladkého ovoce. S pokračujícím klesáním lidského ducha do hmoty se stávalo stále důležitějším obilí dodávající sílu. Nejvyšší duchovní bytosti se zjevují v obilninách – Ježíš v žitu, indická božstva v kukuřici, Freja v prosu, Buddha v rýži. Své pečetě zanechávají v obilí i planety. Cožpak nenese bledá, ve vodě rostoucí rýže znaky měsíce? Ječmen, vhodný k vaření piva, znaky Jupitera a pšenice znaky slunce? Nemá horký oves, který milují koně, něco z Marsu, a těžká kukuřice něco z olověného Saturnu? Nyní však člověk potřebuje více sil, které dokáží porazit zemskou temnotu – kořenovou zeleninu.“

A. Hermes nepřemýšlí o pojmech jako vitamíny, aminokyseliny, tepelné jednotky nebo molekulární součásti, nýbrž se ptá: „Mám dost Venuše? Nechybí mi Jupiter?“ Bledé slečně by předepsal dietu z Marsu a Venuše, flegmatikovi dietu z Marsu a Merkura.

Když byl A. Hermes pozván na oběd ve Village Aigues Vertes, začal se smát jakmile, jakmile viděl, že se bez tabulky o výživných hodnotách a kalorické váhy sotva kdo sedl ke stolu. „Potom je spíš lepší spolehnout se na instinkty. Nejlepší však je vědomě rozpoznávat kosmické zákonitosti a podle nich žít,“ komentoval.

I když nepředpojatý odborník na výživu zcela nechápe kosmické souvislosti, musí přesto uznat, že je planetární kuchařské umění Arthura Hermese mnohostranné a vyvážené. Domácnosti v léčebné vesnici, které si vzaly k srdci jeho rady, se mohly přesvědčit. Už po týdnu zmizely migrény, nadýmání, zácpy a mnoho dalších potíží. Hermes říká: „Myšlenka je dobrá až tehdy, když se osvědčí v praxi.“

Podle zahraničních pramenů zpracovaly

Tereza Hubačová

                 a Alena Kuklová

                 SLUNCE           MĚSÍC         MARS         MERKUR       JUPITER       VENUŠE    SATURN