Tomáš Garrigue Masaryk často mluvíval o řeckém antickém ideálu kalokagathie. Tento pojem vyjadřuje vědění i praxi Řeků, kteří spojovali dobro, ctnost a krásu vzájemnou podmíněností. Krásné je zároveň dobré a naopak. Je-li jedna složka porušena, nemůže být v pořádku ani druhá. Krása bez ctnosti přestává být krásou a takové dílo nebo čin nejsou ani dobré. S tím si můžeme denně v sobě pracovat, zkoušet si to aplikovat na ledacos v sobě a kolem sebe. Platilo-li to kdysi v Řecku, mělo by to platit dnes dvojnásob. U člověka cenili Řekové jako ideál celkový soulad duševní krásy, ctnosti (čistoty), dobroty, statečnosti s výkonnou stránkou tělesnou. Zkusme si malé příklady: Cvičím nebo sportuji s urputnou sebestřednou chtivostí urvat či nahnat co nejlepší „fyzičku“? Nebo si užívat sportovní vítězství nad druhým, jako by to byl nějaký horší až podřadný člověk? Pak nejsem v duši ani krásný, ani ctnostný, protože jsem tupý egocentrista. – Dívám se na ohavnost či prvoplánovou vulgaritu některé reklamy, plakátu, časopisu či filmu a nekladu tomu niternou distanci? Pak nemám v sobě soulad krásy, čistoty, naletěl jsem na lacinou náhražku a tedy nemám ani smysl pro pravdu v této oblasti, a dobro tam už není taky žádné. - Sklouzl jsem v práci po náladě oplzlých vulgárních vtipů? Pak jsem v sobě porušil ctnost, nejsem niterně ani krásný a nepřinese takovýto kal v mé duši žádné dobro mně ani okolí. Porušil jsem krásu niterné průzračnosti a čistoty. Tím se zakaluje i mentální logika atd. Nebo naopak: Uměl jsem, namísto zbytečného plkání, s účastí vyslechnout oprávněnou starost potomka či rodiče a nést s ním kousek tíhy? Přibyl tím kousíček souladu a dobra mezi nás, že?
Řekněte pokladní v obchoďáku, unavené a skleslé z trvalé fronty, třeba jen „To tu máte dneska fofr, to je asi zabíračka, že?“ – a uvidíte jak její obličej a oči na moment zkrásní a ožijí kousíčkem dobra. Možná si vás i v těch tisících lidí bude pamatovat a příště se vřele a s úsměvem pozdravíte. Budete jí malilinkatou oporou. Totéž třeba u mechanika v autoservisu, úřednice za přepážkou a podobně. A časem zjistíte, že jste přestali narážet na arogantní úředníky či zdravotníky, a uvidíte, že to je ve vás, vašem souladu. Musí člověk ale začít sám, je to lepší než čekat neustále jen poťouchlosti, šupárny a překážky světa a jen se obsedantně utvrzovat - já to věděl že jsou to zloději, lumpové, vydřiduši..., pak si o to říkáme, jsme k tomu náchylní jako nachlazený člověk k viróze. Klidný rozum nám pak sám napoví, kde není důvěra na místě. Karel Schwarzenberg moudře řekl, že důvěřivý člověk trpí jen několikrát za život, kdežto podezíravý trpí neustále.
To byly jen příklady, krásné je i naopak sledovat, kde všude dejme tomu touha po pravdě vyvolává i dobro. Jak inspirativní je probrat si život takového Masaryka či Havla i z tohoto hlediska. A i ten vlastní. Jistě že ledacos v nás není v rovnováze, často některou tuto složku zanedbáváme a tím trpí i další. Před moralitou, pravdivostí a ctností pokory prchají z našich životů karmické prvky a snáze se orientujeme i v duchovní oblasti, snáze rozeznáváme padělky, tvářící se duchovně, od pravých hodnot.
Podle Nietzscheho odpovídá kalokagathia řeckému slunečnímu bohu Apollónovi, tedy paradigmatu apollinskému. Na opačném pólu stojí pohled dionýský jako svět poživačnosti, nízkosti, vášnivosti. Ideál kalokagathie pronikl v novější době i do základu sokolského hnutí (nebylo totiž původně jenom tělocvičné), a do skautingu (čestnost, poctivost, slušnost a tělesná hbitost a vytrvalost, tedy harmonie mysli i těla). I ten usiloval o kompletní utváření osobnosti.
Kytarový virtuos profesor Štěpán Rak na otázku: Co myslíš, že teď nejvíc chybí naší společnosti? - odpověděl: "Pokora. Sám se jí musím denně učit a trénovat. Ráno, jakmile otevřu oči, poděkuji za noc i za možnost, že před sebou mám nový den. Večer, než usnu, děkuji za prožitý den a za to, abych se zase probudil, i za blízké. Myslím, že tohle trošku chybí, že se lidi honí, jak o tom píše Komenský, za majetkem, hodnostmi a rozkošemi. Co je majetek – jistou starostí. Co jsou hodnosti – prázdným dýmem – a rozkoše? Sladký jed, osidla všeho zla. Komenský nám otvírá oči, vede nás a pomáhá."
2024 ©