Ohňostroj

Měl jsem k němu dlouho neuvědoměle rozporný vztah. Na jedné straně se mi ty barvy v pohybu líbí, na druhé straně cítím, že to je akce převážně typu lidí, se kterými nechci nic mít. Po letech mi napadlo jít trochu hlouběji. Ohňostroj znali už staří Číňani, a když se před čtvrttisíciletím dělal třeba při slavnosti pro krále a Händel k němu napsal Hudbu k ohňostroji, byla to sice taky libá kratochvíle, ale přeci jen kultivovanější než nynější rozbujaření cosislavící rozjařenci.
Asi je tu tentýž princip materializace duchovna v posledním století, jako u jiných věcí. Síly, kdysi používané duchovně, nyní lidstvo změnilo po svém a používá je hmotně. Například někdejší jasnovid se zmaterializoval a změnil ve vynález televize. Pohled do akaši se zmaterializoval ve film či fotografii. Telepatie - v telefon. Globální nadhled do vzdálených mysterií - v internet. Možnost vznést se do výše nad zem (byly nalezeny mapy staré tisíciletí, pořízené z výše desítek kilometrů) – v letectví a kosmonautiku, možnost pohlédnout v meditaci do vzdálených světů - v meziplanetární kosmické lety, atp. Co již nezvládáme duchovně, s pomocí Ahrimana si zhmotňujeme.

Po ustání silvestrovských kraválů jsem zkusil s blízkou duší zauvažovat také o ohňostroji. Nahradil ono jiskření dynamických duchovních nálad a pestrobarevných planetárních napojení, jak je znali staří. Z živého pociťování hvězd se nám dnes stala jen mrtvá světélka pro oči. To je nám ale málo, oblohu si – jak jsme zvyklí i jinde – přikrášlíme uměle posvém. A máme tu celé to ohňostrojové vzedmutí lidského předvádění se, pokus "ovládnout", mít chvíli i oblohu pro sebe a obarvit ji podle své vůle a svých rytmů. A najednou člověk vidí, jak se takové červíčkovské konání odehrává nízko. Jak ta podivná světýlka kopírují jen obydlí lidí, jen nicotně se nad ně pozvedají a vlastně téměř nikam nedolétnou. Jak je to pro nás charakteristické.

Podívejme se po ustání oné show v tichu krajiny i tichu nitra třeba na Oriona. Jako by celá jeho grandiózní postava na nás hleděla. Takový pohled známe z bezpočtu minulých životů a snad jej máme zapsán kdesi hluboko v paměťových stopách.  Mlčí ve své vznešenosti miliony let.