Převratná sdělení z duchovních světů?; První pomoc při poselstvích z duchovna; Sedmá flotila za úplňku; Vidiny a slyšiny z dáliny; Vzhůru do vesmíru?; Ufoni a jejich lidští diktafoni  

            Tak vidíte. Jsem pořád ještě tady, ač jsem měl být už dávno na Plejádách či snad ještě kousek dál. Jak to? Už v roce 1975 se ke mně dostal text jakéhosi sdělení mimozemšťanů, že když jsme Zemi takhle zplundrovali, tak nás, to je ty lepší (přece jsme všichni ti lepší, že?) odvezou kamsi do kosmu. Zemi nechají zničit. To vše prý pod řízením „Nejvyššího Ředitele kosmu, Pána našeho Ježíše Krista“. Kosmické flotily už sem prý letí, evakuace je na spadnutí. Pomyslel jsem si – vida, Kristus má prý i vozový park a četu záchranářů. Celý materiál jsem nadšeně opsal přes kopírák a uháněl s tím mezi přátele, aby nic nepropásli. Honily se mi myšlenky – Kde asi bude nástupiště? A dostanem skafandry? Kdo nám na ně vezme míru? Nebo mají na lodi svého krejčího? Nepřiskřípnou mi v něm mé dlouhé vlasy, když mi budou nasazovat kouli kolem hlavy? Nebo se šroubuje na závity? Co mi dovolí vzít si s sebou? Budou v kosmickém autobuse polstrované sedačky? A čisté záchodky? Asi jo, přece poletíme jen my lepší. A co ti špatní? To je  tu Kristus jen tak nechá zahynout? Proč se tedy obětoval před dvěma tisíciletími pro všechny? Kde je ta jeho láska a milosrdenství? A vůbec - kdo rozezná ty lepší a ty horší? To není jako přebírat jablka na lísce. Nebo mají jakousi kosmickou kádrovku? Ta naše zemská mě nepustila ani do Rakouska a vida, teď si pojedu až do kosmu. A jestlipak v novém domově porostou houby? A budu tam mít zahrádku? A modré nebe? A jak dlouhý bude den a rok? A co nedořešené vztahy s druhými, kteří tu zůstanou? A co až zdevastujeme i tu další planetu? Tehdy jsem studoval - mám se vůbec ještě učit? Nemám rozdat majetek?

           To jsem ještě nevěděl, že na Plejádách je teplíčko mnoho tisíc stupňů, povrch je tam jen plynný a není tam kyslík.

            Asi na mne zapomněli, jsem pořád ještě tady. Musím tu snášet postupně různé husáky, zemany, paroubky, potíže v práci, tříbit se ve vztazích s druhými… a učit se v tom všem milovat Boha a mít vřelý zájem o náš svět. Jsme tu, abychom se potýkali s okolnostmi, do kterých jsme byli podle předcházejících zásluh postaveni, a ne abychom věřili všem sdělením.

            Jiný příběh. Na psychiatrii „U Honzíčka“ za Pískem skončila mladá žena, jež se octla na pokraji svých životních možností a sil. Měla různá „vnuknutí“ od „panenkymarie“, která ji uvedla zcela mimo zdravý pozemský život. Jednou přestala jíst, protože prý měla příkaz zhubnout o deset kilo, jindy přišly jiné nesmyslné příkazy.

            Různými falešnými „sděleními“ údajného Krista, Marie, ale třeba i patera Pia, tibetských mnichů, Plejáďanů, andělů či zemřelé tetičky se to dnes jen hemží. Odkud to pochází? Mohou se zde zjevovat různé nezbedné inteligence, popletení odtělení, sdělující to, v co sami věřili za života, astrální sféry, které deformují vidění podle podvědomí či přání příjemce, ale i rozjitřená psychika příjemců, deformující logiku apod. Samozřejmě  že to většina údajných kontaktérů netuší a nerozpoznává.

            Co s tím? Pokusme se nalézt určitá kritéria, která pomáhají v rozpoznávání úrovně a kvality zdroje a příjemce. Jsou tu potřebné jak určité znalosti duchovních zákonitostí, tak obyčejná logika, tříbená v zemských věcech. Ale i trochu morálního faktoru a myšlenkové střízlivosti.

Spolehlivá sdělení zaujímají jen nepatrné procento.

-          Jsou přijímána při plném vědomí a příjemce sám nahlíží jejich oprávněnost a logiku. Přicházejí proto k člověku vnitřně tvůrčímu a samostatnému, který umí vypěstoval trpělivost i vlastní duchovní inteligenci a kreativitu.

-          Sdělení je nutné porovnávat s duchovními zákonitostmi, jak je známe hlavně z duchovní vědy. Spolehlivý příjemce je schopen to udělat sám,  ba činí to z vlastní potřeby, zároveň je ale ochoten to nechat přezkoumat zkušenějšímu.

-          Pravá sdělení nenahrazují vlastní hledání a snahu, jen doplňují, upozorňují, ujasňují, povzbuzují, potvrzují člověku cosi, v čem již nabyl určitého samostatného vnímání morální čistoty, globálního nadhledu apod. Nelze si jen naivně myslet, že budeme pořád jen postrkováni vyššími silami či sděleními bez vlastního úsilí. Božským silám je nutné vyjít pevně vstříc samostatným studiem, meditací, modlitbou, sebeočistou. Studium nelze utopit v pokusech o vidění, slyšení či jiné okultní síly.

-          O pravosti a kvalitě sdělení napoví i to, jakým způsobem je příjemce prezentuje – například přílišná halasnost, překotnost, horečnatost či dokonce mesianistický syndrom je spolehlivou známkou klamu. Skutečný zasvěcený videc volí i nenásilnou a diskrétní formu sdělení lidem a většinou zahrne vyšší sdělení do širšího kontextu, který je přístupný spíše čtenářům, nejdoucím jen zvědavě po senzacích a po lechtání romantikou tajemna.

-          Bytost božského duchovního světa ani příjemce nevystupuje nikdy autoritativně ani exaltovaně. Ponechává prostor či možnost k samostatné aktivitě a samostatnému rozhodování, nezasahuje do svobodné vůle. Spoluvytváří s příjemcem určité hodnoty, o které již dříve pokorně a soustavně usiloval. Skutečné duchovní světy nedávají plody, ale semena.  Péče o ně je úkolem a údělem lidí.

-          I když duchovní partner upozorňuje na chyby, nesráží člověka, pouze dává najevo lítost. Dává i posilu a povzbuzení k vlastnímu úsilí člověka. Nevede k fanatismu ani k pocitům paniky.

-          Nepředpovídá budoucnost jako neměnnou, ale většinou jen podmíněně (například - nepodaří-li se…, pak nastane…).

-          Neapeluje jen na city, ale připouští k věci i logiku, vůli, soudnost.

-          Ke spolehlivým přijetím je nutné být plně uzemněný, ukotvený v těle, pociťovat i při sděleních plně svou přítomnost a zároveň  vědomě vnitřně splývat s vyšším partnerem. Vše se vnímá jak s trvalou průběžnou soudností a racionalitou, tak i emocionální složkou, která může být zalévána energií bytostné přítomnosti láskyplného duchovního zdroje. Pak vnímáme duchovní skutečnost jako souběžnou s naší úrovní. Bez čistého srdce a osvojení si základního vědění o povaze vyšších světů a bytostí (které nám dává duchovní věda) je každý projev nespolehlivý.

-          Kompetentní prostředník – příjemce, ač vynakládá určité úsilí k přijetí sdělení (spíše jen navodí v nitru potřebné klima), nechce vyrvat z duchovního světa víc, než kolik mu tento nabízí. Má schopnost okamžitě vědět, o co ve sdělení jde. Sdělení jsou pro něho jasná a použitelná, vycházejí z jemu známé reality. Je též schopen sdělení odívat do vlastního stylistického vyjádření. Integruje-li člověk toto vnímání vyšších úrovní přirozeně do běžného vědění, pak pochopí i ošidnost metod jako je automatické psaní, sdělování minulých inkarnací, anonymní channeling bez spolehlivého rozpoznání zdroje, mediumita a všechny další metody, kde si příjemce nemůže vnitřním postřehováním „ohmatat“ kvalitu a úroveň zdroje. A to může teprve po dlouhodobé sebeočistné a sebetransformační práci, kdy zapracoval do svých struktur základní požadavky na čistotu a kdy přijal trvalou odpovědnost za sebe.

Nespolehlivá sdělení

-           často vymezují lidem míru samostatnosti či jimi manipulují. Na       otázky, které vybočují z vymezené oblasti, odpovídá příjemce mechanickým poukazem na autoritu Zdroje, často podrážděně a podezíravě. Námitky označuje ihned za „temné síly“ či „spiknutí“, v lepším případě zaujme pózu povýšené útrpnosti nad „pobloudilcem“.

-      Mají řadu prvků sektářství (vůdcovské tendence, demagogii aj.) a proto vykazují ve své výbavě jen určité předprogramované  pojmy a vzorce, většinou jako program počítače, bez možnosti samostatného úsudku. Proto na nové otázky či témata nejsou schopni vést dialog. Někteří kontaktéři s „duchovnem“, s „ufony“ apod. vydávají svědectví spíše o své mentální, etické, ba všeobecné osobnostní zaostalosti.

-          Různé patenty na „spásu“ se vyznačují zúženými řešeními, neintegrovatelnými do běžné praxe. Je zde typická nechuť k prověřování světa (sféry, úrovně), ze kterého zdroj pochází i světa příjemcova, neboť tuší, že pak by tyto hlasy, obrazy, automatické přenosy myšlenek odkudsi, automatické psaní a jiné mlhavé přeludy vzaly za své. Pak by se jejich mesianistický patent zbortil a tím by se ocitli zase v obyčejném životě, odkud bylo tak lákavé slepě uniknout do „vyvolenosti“. Ztratili by svá falešná privilegia a své domnělé vedení.

-          Mnohdy mluví božím jménem, prezentují se jako nenahraditelní a vyvolení  prostředníci Boha vůči lidstvu.

-          Častým námětem bývají různá data katastrof, počty lidí, kteří mají zahynout, území, jež mají být zničena, převratné změny se zeměkoulí… Přirozený mechanismus karmického zákona je nahrazován zdviženým božím prstem – božím rozhodováním a ultimaty.

-          Vztah k duchovnímu zdroji nemůže být jen modlářsky servilní ani zvědavě kořistnický. Pravá poznání vyšších skutečností jsou předávána skromně, střízlivě, bez příchuti senzačnosti.

-          Neznámý zdroj z neviditelného světa s deformovanou inteligencí někdy jen nadbíhá lidským přáním a využívá u některých lidí možnost napojení skrze příbuznost s jejich povahovými slabostmi. Tito příjemci neplní vůči lidstvu svou morální povinnost maximálního úsilí k ověření si užitečnosti, objektivity a identity těchto informací.

-          Neumí-li člověk sám dokonale mlčet v nejhlubším a nejposvátnějším Tichu, jsou jeho vidění a slyšení pouze luciferskou šalbou, což je většina případů. Nic na tom nemění ani vznešenost, lesk, okázalost, duchovní výrazivo, deklarovaná účast na osudu člověka… Lucifer je schopen brát na sebe i ty nejvznešenější převleky duchovních bytostí a následovat člověka i do vysokých úrovní. Nezpracované nižší já, zapletené do iluzí, pak skálopevně považuje své vlastní představy a iluze za „hlasy boží“ apod. Bludné hlasy z astrálu jsou pak při nezkušenosti a neschopnosti rozeznat jejich původ zaměňovány buď za intuitivní sdělení vnitřního slova nebo za hlas vyšší bytosti.

-          Zkoumejme též, jak dlouho a jak poctivě se příjemce snaží zkvalitňovat svůj charakter, jaká je jeho logika, samostatnost a důvěryhodnost v „obyčejných“ zemských věcech, zda používá i rozvahu, shovívavost a vysokou sebekontrolu a sebevládu, zda se neprojevuje fanaticky, nadřazeně, neomylně, nakolik neosobně a uvážlivě sdělení prezentuje…, zda je schopen v plném jasu vědomí konfrontovat se s osobními překážkami apod. Všimněme si, že ti, kdo mají různé mlhavé obrazy či sluchové vjemy odkudsi a vykládají různé smyšlenky o duchovních stavech, jsou ve věcech zemských (osobních, rodinných, společenských, politických) často nápadně zaostalí, nešikovní či popudliví. Samozřejmě tu záleží i na nás, nakolik jsme sami tyto vlastnosti schopni rozeznat, zařadit a ocenit.

            Šiřitelé klamných informací nebo hnutí většinou nebývají vědomými podvodníky. Navenek přinášejí „svému“ učení třeba i oběti, vzbuzující pocity světové závažnosti, a přesto jsou jen na stupni obrazného, astrálního vědomí. Jsou to lidští diktafoni neznámých zdrojů. Tak jako náš svět, i duchovní světy mají nejrůznější povahu a bylo by omylem se domnívat, že vše z duchovního světa je už boží. Myšlenkové útvary, které tito lidé zachytí, nejsou schopni samostatně rozlišit. K tomu je nutná taková kultura Já, která je schopna jak v zemském, tak duchovním světě přesného rozlišování a úsudku, vycházejícího ze znalosti duchovních projevů a zákonitostí. Nejhalasněji se zde dnes projevují materialisté (často bývalí pilní a přičinliví straníci), „rekvalifikovaní“ v posledních dvou desetiletích tu na léčitelství, tu na tržní psycho-servisy, tu na tzv. etikoterapii, jindy na kontakty se záhrobím, s mimozemšťany, s anděly apod.

            Ke spolehlivému bádání je zde kromě zdravé soudnosti nutná i celková moralita. Znamená to také nevnášet do vnějších úsudků nezodpovědně své sympatie a antipatie, podezření, znevažování, přeceňování, přehlížení nepohodlných faktů, subjektivně podbarvené posuzování toho, co druzí prožívají a podobně. Nakolik přecházíme z nedbalých, subjektivních postojů a hodnocení pozemských věcí ke světu duchovnímu, natolik tam vnášíme tuto nepřesnost a nedůslednost. To je však hůře kontrolovatelné a jsme pak oběťmi různých klamů, hlasů, vidění. Pak jsme jen v nižších astrálních světech, v jakési imitaci či dolním zrcadlení světů duchovních. Na chtivě a egoisticky zvědavě vznášené dotazy odpovídají stejně nedokonalé klamné duchovní bytosti, byť by se vydávaly za někoho svatého.

Naopak oddané, dbalé a logické pozorování a vnímání všeho kolem sebe, jasná artikulace svých citů a myšlenek, vcítění se do ostatních lidí a tvorů, schopnost čelit špatnostem okolí a zároveň nestěžovat si na překážky „zlého světa“…,  vede nejbezpečněji k prahům světů duchovních. Pak není protiklad ani velký rozdíl mezi světem hmotným a duchovním.

(rozšířeno a přepracováno podle kapitoly z knihy Epopej Mariánství, nakl. Fabula, Hranice na Moravě)