Pohádka o rybářovi, turistovi, stařence a pokladní.
Kdesi jsem četl historku o indiánském rybáři, kterého pozoroval bohatý turista. Poradil mu, aby si koupil lodičku a mohl by pak zajet dál od břehu, kde je víc ryb. - A k čemu to?, ptá se rybář. – No, že byste vydělal z prodeje ryb i na motorový člun a mohl byste zajet až támhle do té zátoky, kde je určitě víc ryb. – A proč?, ptá se nechápavě rybář. - Proč, proč. Budete mít pak peníze na pořádnou loď, kterou se pustíte dál na moře, najmete si lidi na zpracování ryb… - A k čemu bych měl mít víc ryb a víc peněz?, ptá se naivně rybář. – Měl byste na auto a mohl byste nakupovat v nejlepších značkových obchodech, koupit si satelit…. – Mně stačí tadyten náš krámek, tam mají všechno co potřebuju. - Turista mu maluje stále velkorysejší možnosti, až skončí u flotily lodí, zpracovatelské firmy na konzervy a vrtulníků, které pomocí sonarové techniky vyhledávají nejhojnější hejna nejlepších ryb. Pak by se počítačem daly koordinovat optimální pohyby lodí. Měl by pak skvělé existenční i technické zabezpečení a mohl by si dovolit dovolenou kdekoliv. Do jeho rozvášněného podnikatelského entuziasmu zazní rybářova udivená otázka s jeho obvyklým „proč“: - A proč bych to všechno měl dělat? – No přece, pak byste v klidu mohl sedět na tomhle tichém břehu s krásným západem slunce, poslouchat ptáky… Rybáře, zvyklého za takových podvečerů tiše splývat s celým okolím, přestal halasný agitátor zajímat a jen polohlasem prohodil: Přesně tohle tu dělám celý život. Poté ze sebe sklepal hlučné myšlenky tohoto otroka pokroku, pohladil pohledem obzory i vystupující Večerku, sbalil udici a ryby a těšil se na svou rodinu, jak si na závěr dne popovídají, zazpívají a pomodlí se před spaním. Budou vědět, že celá víska se za soumraku takto tiše chystá usnout. Největším „hlukem“ bude občasné psí zaštěkání nebo zaštěbetání usínající vlaštovky v hnízdě.
Napadá mne tu podobnost s tím, co koluje po internetu (vida, ten onen rybář neměl). Tak jako jsem si trochu pozměnil onu historku, pozměnil jsem si i internetový text do této podoby:
U kasy v supermarketu si bere stařenka igelitovou tašku na uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že nepoužívá "ekologické" nákupní tašky: „Vaše generace nezná ekologické hnutí. My budeme muset platit za starou generaci, která plýtvá prostředky!"
Stará žena se omluví pokladní a dodává: "Je mi líto, my jsme v naší době neměli environmentální hnutí".
Když již odcházela z obchodu, pokladní jí povídá: "Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!"
Stará dáma odpovídá: "Za mých časů jsme vraceli láhve od mléka a od piva do obchodu,
obchod je poslal zpátky do továrny, tam je umyli, sterilizovali a znovu naplnili – jedna láhev
se tak použila několikrát. V té době byly láhve opravdu recyklovány, ale neznali jsme
environmentální hnutí.
Za mých časů jsme chodili pěšky po schodech nahoru. Nebyly žádné pohyblivé schody v obchodech či kancelářích.
Šli jsme pěšky do obchodu za rohem a nebrali jsme si auto, kdykoli jsme se chtěli dostat někam o dvě ulice z domu.
Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době jsme prali plínky - jednorázové papírové plínky jsme neznali.
Vyprané prádlo jsme sušili na šňůře a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Na usušení prádla jsme použili větrnou a solární energii.
V té době jsme systematicky recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu sourozenci.
Je to pravda, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době byla v domě jedna televize nebo rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio často v každé místnosti. A televize měla malou obrazovku ve velikosti slabikáře, ne obrazovku velikosti dálničního billboardu.
V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují velké množství elektřiny.
Když bylo potřeba zabalit křehké předměty aby mohly být poslány poštou, použili jsme jako výplň noviny nebo vatu a balili jsme do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.
V té době jsme na sekání trávníku používali ruční energii - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Nepřidávali jsme slepicím do krmení umělé látky, způsobující tmavší žloutek, protože ten byl tmavý po trávě a hmyzu, které slepice volně sezobaly.
Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba chodit do posilovny na běžící pásy, které běží na elektřinu.
Ale máte pravdu, my jsme nevěděli nic o environmentálním hnutí.
Když jsme tenkrát měli žízeň, pili jsme vodu ze studny či vodovodu - nepoužívali jsme plastové kelímky nebo plastové láhve, které se zahazují po jednom použití.
Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera.
Při holení jsme vždy měnili jen žiletky místo vyhazování jednorázové žiletky po každém
holení.
Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy chodily pěšky, místo používání
rodinného auta nebo dvou, kterými v rodině „taxikaříme“ od rána do noci.
V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další
příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo jen možné a ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok.
S radostí jsme si někde zalyžovali, nebo vzali běžky a toulali se sami nebo s rodinou či přáteli celé hodiny po zasněžené přírodě. Nepotřebovali jsme umělý sníh, energeticky náročné vleky, fronty a hádky v nich, noční lyžování…
O dovolené jsme poznali v klidu a harmonii malý kousek země, který se nám vtiskl do srdcí. Nemuseli jsme projet pět zemí za dva týdny.
Neznali jsme řvoucí vodní ani sněžné skútry, u kterých když výrobce sníží hlučnost o desetinu, tak je vydává za „šetrné k přírodě“.
Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícepásmovou, která je teď nutná na široký sortiment elektrického příslušenství, které dnešní mládež potřebuje.
Byli jsme skromní a spokojení. A vy?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
A protože Funk kdeco bourá, tak trochu i toto:
Ona je ta úvodní historka o rybářovi v principu hezká, ale v realitě světa má i svůj rub či jiný pohled. Když kupujeme olejovky, uzenáče, file atd., tak potřebujeme a podporujeme právě ty, co honí hejna ryb z helikoptéry a mají jatka a masny rovnou na lodích atd. A když to přestaneme kupovat, tak nás pochválí právě to environmentální hnutí, které má i toto v programu. Takže jsem si to trochu shodil. Podstatná je ale pravda, ne efektní vyznění.
2024 ©