Pokus o teze s trochou antroposofického pozorování našich antroposofů v nynější válečné situaci; Obrana slova – pro koho a pro co, pro lež?

Napsal Karel Funk (») 11. 8. 2022 v kategorii Pohledy na svět jinak, přečteno: 434×

 

Bezděčně se profilují do čtyř skupin:

 

1. Někteří s otevřenou hlavou a soucítícím srdcem mají jasnou morální orientaci, kdo a proč je útočník a kdo napadený.

 

2. Jiní dosud nevědí čí jsou (patrně to nevěděli nikdy ani v jiných věcech), jsou v jakémsi morálním kómatu a sofistikované relativizaci hodnot.

 

3. Další, spíše úchylní agenti Kremlu, by byli rádi vítači Rudé armády a vůči demokratickým a svobodným prozápadním tendencím si pěstují paranoidní niternou domobranu. Patrně by se podivili, pokud by přežili, že o ně Putin a jeho bestiální kohorta nestojí.

 

4. Jiní mají i tuto realitu, tak jak jsou zvyklí, jen jako látku k labyrintu diskutování za použití učených pojmů, bez morálního kompasu, což jim stačí, asi jako fiktivním cimrmanovcům neustálé studium života Járy Cimrmana. Na takové intelektuální teoretizování některých duchovnistů by se dal použít Werichův výraz, že si mezi sebou pohazují míčkem abstraktních představ.

 

Zejména u těch z bodu 3 a 4 je notná dávka otrlosti a cynismu, svědčící o nepřijetí kategorického imperativu Rudolfa Steinera pro antroposofy – že první kroky jsou nutné vždy na poli etiky. Pak se takoví stávají spíš jen snobským fanklubem Steinera. Vady astrálního (cítivého) těla má možná většina z nás. Zde je možná sebereflexe svým Já a snaha o odčinění a očistění. Je-li ale zasaženo pýchou a agresí přímo Já, je to situace horší. Pak je to něco jiného: vědomé stranění či dokonce mentální podpora prokazatelného zla a násilí, či jeho vědomé lživé zastírání nebo popírání, kde už se rozhoduje vědomým Já. To je plně zodpovědné. Ze základu lucifersko-ahrimanského vstupují takoví i na půdu soratismu.

 

.oOo.

 

Vždy mne přitahovala sociologie, obzvláště když ji komunisti označili za buržoasní pavědu. Za jejího zakladatele a šiřitele u nás je považován Masaryk. Občas mne baví si něco ve společnosti rozebrat ze sociologického a psychologického pohledu (diplomku na VŠE jsem psal na téma psychologicko-sociologická motivace nákupu módního oděvního zboží, čímž jsem myslel u nás tehdy zatracované džíny, kanadské košile, hippiesácké květinové vzory, kalhoty do zvonu či naopak "trubky" apod., to vše bylo označováno za import zvrácené americké kultury).

.o0o.

 

NAŠI PUTINOVI AGENTI podrývají fakta, převracejí realitu, relativizují zločiny, dělají z pachatelů oběti a z obětí pachatele, vystupují proti zájmům svobodné společnosti a hájí autoritativní režimy.

 

Doporučuji též: https://www.novinky.cz/komentare/clanek/komentar-usmirovatele-a-panikari-alexander-tomsky-40405438>

Z článku:

Obrana Ukrajiny a odstrašení agresora, jakkoli nákladné jsou z hlediska dlouhodobé bezpečnosti Evropy, jsou nutné. Putin je hlavou zločinné mafie a neuznává žádné hranice, mystika ruského národa je přesahuje. „Ukrajinci nemohou žít odloučeni od Ruska, svého historického území”, a jestliže dnes nesouhlasí, „nepochybně je poštval Západ”, a proto je Rusko ve válce i se Západem. Fakta však mluví jinou řečí. Prezident Zelenskyj vyhrál svobodné volby (75 procent), a to i mezi východními, pravoslavnými a rusky mluvícími občany.

Západní Ukrajina až do poloviny 18. století patřila celá století na Západ, byla součástí polského i polsko-litevského království. Emancipační úsilí projevuje už od poloviny 19. století. Západní politici by si měli uvědomit, že Putinovy ambice nekončí na hranicích Ukrajiny, jak ostatně sám prohlásil v ultimátu v prosinci 2021, kdy požadoval odzbrojení nových členů NATO.

.oOo.

Rozmohla se nám tu obrana svobody promoskevských úchylů. Hlavně ať lze omlouvat vrahy...

 

Pavel Šafr

Pavel Šafr / Komentář

Šéfredaktor deníku FORUM 24

Publikováno 11. 8. 2022

Evropská uniepropagandaRuskosvoboda slovaVáclav KlausVladimir Putin

Obrana svobody slova patří k dobrému tónu. Všichni automaticky kýveme na to, že takovou svobodu potřebujeme. Řada lidí také opakuje absurdní bláboly o tom, že svobodu slova nám bere Evropská unie. V posledních šesti měsících má však falešné heslo obrany svobody slova celkem jednoduchý cíl: ubránit ji pro ty, kteří šíří ruské lži a kremelskou propagandu. 

 

Bohužel tento boj za svobodu lhaní již nevedou jenom frustrovaní blázni. Do obrany svobody pro Putinovy lži se zapojují i lidé, kteří jsou nepochybně vzdělaní.  Matematik Marian Kechlibar na erveru Echo 24 publikoval článek s dramatickým titulkem „Kdo zahazuje svobodu projevu jako špinavý hadr“. Text je doprovozen společnou fotografií lídrů vládní pětikoalice v čele s Petrem Fialou, aby bylo jasné, kdo nám to tu v této době zahazuje svobodu projevu jako špinavý hadr.

Dále čtěte

 

Nový Týdeník FORUM označuje sedm nebezpečných lží Václava Klause

číst článek »

Kechlibar mimo jiné píše:

Je až hrůzným způsobem fascinující, kolik lidí, kteří se sami považují za dobré mainstreamové liberály, je ochotno při prvním vážnějším hrozícím nebezpečí zahodit svobodu projevu jako špinavý hadr a zavést represivní mechanismy typické pro nesvobodné státy. A někteří z nich jsou navíc připraveni útočit, někdy i velmi sprostě, na ty, kdo tomu odmítají tleskat. V jejich očích je jedinec, který zpochybňuje moudrost a užitečnost chystaných zákonů o blokování dezinformačních webů, spojenec Putina, nepřítel národa a západní civilizace, hnusný zrádce. 

Z článku plyne, že pod pojmem mainstreamový liberál Kechlibar myslí kupříkladu pirátského předsedu Ivana Bartoše, který je prý spolupachatelem vládního doporučení na zablokování nejagresivnějších proruských webů. Kechlibar ovšem necítí potřebu vysvětlit, jaký zločin současná vláda přesně spáchala, a nepřipouští si, že je naopak ryzím zločinem veškerá proruská propaganda. Asi je mu to tak jasné, že nemusí nijak argumentovat. Tyto názory také nezastává pan Kechlibar sám, vystupuje jako člen správní rady „Společnosti pro obranu svobody projevu“. Najdeme zde třeba novinářku Martinu Kociánovou, která se věnuje ezoterice, nebo pivovarníka Stanislava Bernarda, který bojoval proti korupci s Karlem Janečkem. Je smutné, že tito lidé nebránili svobodu médií, když ji právě likvidoval Andrej Babiš.

To, co se opravdu stalo, a soud to nyní potvrdil, je, že vláda a Národní centrum kybernetických operací vydalo po naprosto drastické invazi Ruska na Ukrajinu pouhé doporučení (tedy nikoli závazný pokyn či instrukci), aby nebyly provozovány weby, které setrvale poškozují zájmy České republiky. Vláda před tím vyzvala „k přijetí potřebných kroků vedoucích k zamezení šíření nepravdivých informací v kybernetickém prostoru, které slouží agresorovi k obelhávání obyvatelstva České republiky“. Na tyto výzvy reagovalo sdružení NIC.cz a zastavilo na tři měsíce nejodpudivější proputinovské weby. Nikoli tedy nastálo, pokud nedojde k soudnímu příkazu.

Dále čtěte

Většina Rusů by zítra Putinovi schválila novou ofenzivu i mírovou dohodu, tvrdí průzkum

Současný stav je takový, že putinovská propaganda v České republice nerušeně pokračuje, a to opět v plném rozsahu. Je to už všechno dobré, pane Kechlibare, přestaňte se tolik bát o svobodu slova! Všechny ty zákeřné lži, kterými Rusko skrze své kolaboranty obelhává české obyvatelstvo, už zase běží. Všechny myslitelné útoky na naše instituce jedou zase naplno. Protiproud Petra Hájka dokonce oznámil spuštění internetové televize. Vrahové jsou hájeni a jejich oběti jsou špiněny. Můžete být ve své Společnosti pro obranu svobody projevu opravdu spokojeni.

Jsou tu ale ještě těžší váhové kategorie při obraně „svobody“, než je pan Kechlibar a jeho spolek. Není vůbec žádná náhoda, že obrana svobody slova ve prospěch Kremlu probíhá zejména v novinách agenta Státní bezpečnosti Andreje Babiše. Toho Babiše, který nám tu organizoval ruský model řízení médií. V jejím čele stojí bývalý prezident Václav Klaus, jemuž Babišův styl putinovské kumulace politické a mediální moci nevadí.

Klaus si v MF DNES stěžuje na potlačování svobody opravdu ve velkém stylu. Babišova redakce mu k obraně svobody svěřila hned téměř celou stranu svých novin, které ještě stále patří k nejsilnějším českým deníkům. Podle Klause nesou spoluvinu za válku na Ukrajině Spojené státy a dokonce i Ukrajina sama. Hlavní příčinu „tragického konfliktu“ však vidí Klaus v rozšiřování NATO až těsně k „teritoriu Ruska“. Nejenže tím Klaus doslova opakuje Putinovu propagandu, ale ještě přistupuje i na ruské imperialistické hledisko, že tato východní mocnost zdědila automaticky po Sovětském svazu nějaké své „teritorium“. Jak by řekl Vladimir Putin – „russkij mir“, v němž má Moskva vyšší práva než vlády jiných států.

Seznam Klausových lží a jejich rozbor přinášíme v dnešním Týdeníku FORUM. Novinář Ondřej Neumann ze serveru Hlídací pes nám navíc poslal moc pěknou parodii na Klausův článek, která na souvislostech mezi Putinovou a Hitlerovou agresí odhaluje Klausovu naprostou amorálnost.

Dále čtěte

 

Sedm lží Václava Klause: Exprezident šíří v Babišových novinách ruskou propagandu

číst článek »

Lži Václava Klause jsou otřesné a volají do nebe. Překrucování faktů od Mariana Kechlibara je také znechucující. Celková situace v oblasti médií, veřejného informování a svobody slova není tak jednoduchá, že bychom mohli toto zkreslování situace brát na lehkou váhu. Ani Klaus a ani Kechlibar neprovozují žádnou trestnou činnost. Pouze se chovají jako čuňata, na což mají podle našich zákonů naprosté právo. A proto je také nikdo nechce administrativně umlčovat. Žádné nářky nad nesvobodou nejsou ani trochu dojemné. Vždycky se najde mezi vydavateli a mediálními magnáty nějaký agent StB, nějaký absolvent moskevských škol nebo nějaký cynický šéfredaktor, který jejich lhaní rád publikuje.

Demokratická společnost, která čelí obrovskému rozsahu dezinformačních a kybernetických útoků ze strany nepřátelského státu, stojí před problémem, jak přesně bránit své obyvatelstvo před obelháváním, své prostředí před informační destrukcí a své instituce před záměrným znevěrohodněním. A přitom nekrátit svoji svobodu.

Není zřejmě zrovna čas na nějaký zákon na ochranu republiky, neboť se tu stále derou k moci extremistické, autoritářské a proruské síly, které by takový zákonný nástroj mohly snadno brzy použít proti obráncům demokracie. Současná platná legislativa, která zakazuje šíření nenávistné propagandy, by mohla být dostatečně účinná, kdybychom ji více a lépe využívali.

V paragrafu 405 trestního zákoníku máme docela jasné vymezení toho, kdy se někdo dopouští trestné činnosti, tedy když „veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru“. Celý Klausův text v Babišově MF DNES je sice prodchnut citelnou tendencí k ospravedlňování válečných zločinů, ale jde pouze o výsledný dojem jinak dobře volených slov. Právní experti by nám jistě řekli, že v konkrétních formulacích není definice trestného činu naplněna. Jde tudíž „jen“ o chování a vystupování hluboce neetické, neboť se Klaus snaží vyvolat u svých čtenářů dojem, že vláda selhává tam, kde právě naopak zcela uspěla, a že zločinnost Putinova režimu je třeba chápat jako vyprovokovanou špatnými činy Západu. To je sice kolosální lež, ale opravdu ji nelze zakázat. Je to Klausův křivý úhel pohledu, ale může ho opakovat, jak chce. Západ nepochybně udělal řadu chyb. Jen se jimi nesnažil vyprovokovat válku. Spíše naopak projevil takovou slabost, že válku umožnil.

 

Lidem, kterým skutečně záleží na budoucnosti svobody v České republice, musí jít i o praktické naplnění principu názorové plurality. Zároveň ale nelze tolerovat jednoznačné trestné činy. K těm se má vyslovit policie, státní zastupitelství a hlavně soudy. Pro hájení zájmů české demokracie a také hájení zájmů české veřejnosti i českého státu vůči agresivnímu Rusku je ale nutné především používat prostředky veřejné debaty a prezentace neotřesitelných faktů. Lež je třeba denně porážet ve veřejném prostoru prostřednictvím argumentů. V této veřejné debatě je třeba zavést princip nulové tolerance vůči promoskevskému čuňáctví.

Promoskevský čuník je ten, kdo setrvale podrývá fakta, převrací realitu, relativizuje zločiny, dělá z pachatelů oběti a z obětí pachatele, kdo vystupuje proti zájmům svobodné společnosti a hájí autoritativní režimy. Máme tu velice mnoho čuníků, a to i čuníků velkolepých, kteří dokáží svému čuňáctví dát takřka akademický rozměr. Jako třeba Klaus, který s oblibou cituje své vlastní velké myšlenky. S jeho zoufáním, že z něj mnozí dělají buď „Putinova agenta“, nebo dokonce „hlupáka“, mu těžko pomůžeme. Ale možná by stačilo, kdyby se nechoval tak, že to člověka samo sebou napadne. Dokonce i bez té spojky „nebo“.

Zdroj:

https://www.forum24.cz/rozmohla-se-nam-tu-obrana-svobody-promoskevskych-cuniku-hlavne-at-jde-omlouvat-vrahy/#dop_ab_variant=772420&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=772420&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=NxjWfCW7yp8-202208110528&dop_id=17414803

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.