Poslední soud loni v říjnu? Další proroctví nevyšlo.
Pořád jsme tu. Ten konec světa či „soudný den“ ne a ne přijít, i když ho předpovídají nejrůznější zdroje nebo jejich vykladači. Mezi největší poplachy církevní Evropy patřil rok 1000, kdy se měl Satan vrátit na Zemi, poté co ho Ježíš uvrhl na tisíc let do propasti. Podle W. Millera měl konec světa nastat roku 1843, kdy měl znovu sestoupit na Zemi Ježíš Kristus. Když k tomu nedošlo, datum se posunulo, ale taky marně. I himálajští guruové prý znali datum konce světa. Největšími rekordmany konců světa jsou nepochybně Jehovisti, předpověděli ho už třináctkrát. Nejznámější roky byly 1914, 1925 a naposledy 1975. Když to nevyšlo, zdůvodnili to, že jim prý Bůh řekl, že lidstvo má chybu v kalendáři a že to myslel jinak. Poté s těmito předpověďmi raději přestali. Pamatujeme senzace údajného dešifrování Nostredamova proroctví: 11. srpna 1999 měl dorazit při zatmění Slunce velký Král strachu zmiňovaný v čtyřverší X/72. Taky nedorazil. Podobně mylně byly „dešifrovány“ některé části indických Véd i Bible.
Pamatuji v tzv. duchovních kruzích šuškání o roku 1978, kdy měly být „všechny planety v jedné přímce“, což mělo vychýlit zemskou osu (pokolikáté už!) a my jsme si proto měli „natlouct“. Ovšem bylo to zjednodušení, planety byly od přímky odchýleny až 27 stupňů. Ale i kdyby, stejně by to tak výrazný vliv nemělo. Cosi podobného propuklo v polovině 90. let, pak rok 1998 a když zas nic nebylo, tak „určitě“ rok 2000. Vezmou-li se v úvahu předpovědi různých „lokálních proroků“ a jejich stád, pak jich je zhruba sto za století.
Boží “tiskový mluvčí“ pastor Harold Camping sliboval nanebevzetí všech věrných oveček na 21. května 2011. Nevěřící měli zhynout zemětřesením. Pastora jeho omyl docela sebral. Jakýsi mladík tak bouřlivě oslavoval své přežití údajné apokalypsy, až se utopil v řece. Ale pastor zůstal optimistou, konec světa není ztracen, datum těchto událostí bylo posunuto na říjen 2011, případně ho lze dál posunout.
Zdrojem takovýchto předpovědí jsou zfanatizované myšlenky, plynoucí z netrpělivé touhy, aby nastala „spravedlnost“ podle mentální úrovně autora. Přání je u nich otcem myšlenky. Svou vůli autor podstrčí za boží vůli a hovoří božím jménem. Není to drzost? Většinou je v pozadí i osobní megalomanská touha stát se zvěstovatelem, vůdcem, božím „tiskovým mluvčím“, spasitelem…
Jaksi romantičtěji zněly starší zbožné výzvy k odvrácení konce světa modlením se růžence apod., i když znaky fanatismu zde byly rovněž. Podívejme se na jejich zdroje. I vzorný katolík, pokud se mu dostane nějakého výjimečného zážitku, třeba údajného sekání s Pannou Marií (většinou to bývá jen hra psychiky), si podle svého naturelu může do vyššího sdělení bezděčně přimísit vzkaz Panny Marie zkaženému lidstvu, že když se – dejme tomu – nebude modlit určitý počet růženců denně či chodit ke zpovědi, nechá ho zahynout zemětřesením, zalít mořem atd. Tyto zvěsti pocházejí z různých zdrojů.
Často tu hrají roli i přírodní elementární bytosti, o jejichž existenci většinou nevíme (zejména v důsledku toho, že církev označila víru v ně za pohanství a stíhala ji). Bezděčné propojení citlivějšího jedince s aurickými výrony některé elementární bytosti, jejichž existenci nepřipouští (pramenové víly, mohutné ochranné víly celých oblastí, rusalky) může aktivizovat i jeho podvědomí, které pak ovlivní i obsah přijatých "mariánských sdělení". I proto došlo k tolika sdělením a zjevením u studánek: skoro každá má svou vílu a ta na sebe vezme, v projekci příjemce, mariánskou podobu. Za takovýmito sděleními tedy většinou nestojí individualita Panny Marie, ale jen sférou mariánství nasycená elementární bytost, zpravidla v interakci s planoucí zbožnou psychikou příjemce. Horlivý katolík, který se rád modlí růženec a má osobní netrpělivé přání, aby bylo lidstvo spaseno a to nedobré už honem zničeno, pak může dostat sdělení, kolik růženců denně se lidé musí modlit apod. (vzpomeňme například sdělení lesníka Lašuta z Turzovky v 50. letech s podrobnými instrukcemi Panny Marie, kolik růženců denně se musíme odmodlit, máme-li se zachránit). Občas se k rozjitřené psychice, náchylné k přijímání jakýchsi vizí či vzkazů může "nachomýtnout" a vmísit mentální výron například zemřelého horlivého kněze nebo aktivního věřícího (spíše jen jejich posmrtných energetických zbytkových dvojníků, jakýchsi odložených slupek), toužícího se někde znovu uplatnit. To přinese též sdělení subjektivní a nespolehlivé. Zejména prostí církevní věřící nezapojují v řadě oblastí k duši cítivé dostatečně duši rozumovou (jak řekl Václav Havel - domnívají se, že jsou vyvázáni z povinnosti samostatně myslet), ale zejména ne duši vědomou. Nerozpoznají, že za fanatickými a subjektivistickými inspiracemi nestojí čistá bytost, ale jen světy nižšího astrálu, třeba i některé nezbedné inteligence, a projekce nezvládnutého a nekontrolovaného podvědomí příjemce. I tato sdělení se hemží výrazy jako Kristus, Maria, láska, mír, neubližování, modlitba apod.
Záleží pak na naší soudnosti, na logice vypěstované i v běžných zemských věcech, na znalosti lidských povah a projevů i na čistotě srdce, zda rozpoznáme povahu zdroje. Něco napoví povaha příjemce, třeba i to, jak se vypořádává s osobními nesnázemi či jak je ochoten přiznat své vady. Můžeme se spolehnout, že úzkoprsý fanatik či agitátor pro Pánaboha či duchovno, projevující mesianistické sklony a vystupující neomylně, nemá spolehlivé napojení. Nemá totiž žádné. A porovnejme si naopak čisté a láskyplné, byť někdy napomínající projevy a sdělení boží Matky dětem z Medžugorje: zde není výhružné hartusení ani data konce světa, ale božská mateřská láska.
Nyní hýbe mnohými „esoterními“ kruhy fenomén data 31. prosince 2012. Jenže: Mayové si prostě udělali kalendář z cyklu období cca třistapadesát let, na která členili dějiny, a to na třináct těchto období, protože uctívali třináctku. Někde prostě ten kalendář skončit musel, nemohli ho počítat donekonečna. Skončil k tomuto datu. A nějaké ty astrologické konstelace, které snad tou dobou budou, se vždy dají vyložit strašně tragicky, a tak se k tomu nyní přidaly do souvislosti. Rok 2012 vidí černě i proroctví matky Shiptonové. Podle dalších údajných apokalyptických odkazů má dojít k přepólování magnetického pole Země (pokolikáté už!), třetí světové válce (opět – pokolikáté už!), zhroucení infrastruktur nebo ukrutné srážce s mytickou planetou Nibiru. Všimněme si, že v posledních desetiletích jsou do apokalyptických předpovědí pohotově integrovány i nové vědecké termíny jako magnetické pole Země, srážka s planetkou, atomová válka, zemské infrastruktury apod. V některých jsou patrné i pojmy a terminologie sci-fi literatury, rozšířené v posledních desetiletích.
Předpovídání a očekávání konce světa je těžký ateismus a materialismus – nevíra v Boha, v Jeho Lásku, v misi Kristovu, v zákon spravedlnosti (karmy), kdy skutečně nacházíme postupné vyrovnání, ne však šmahem celosvětové. Bůh by popřel Sám Sebe. Uvědomme si, že Kristus sám jako ztělesnění nejvyšší lásky a přínosce další cesty vývoje věřil v dobrou budoucnost alespoň té části lidstva (patrně menšiny), která jednou projde Posledním soudem (bude to ovšem celé dlouhé období štěpení lidstva, které patrně už začíná) a vrátí se zpět k Otci. Ve Zjevení sv. Jana čteme: „Aj, příbytek Boží s lidmi, a přebývati bude s nimi a oni budou lid jeho… A setře Bůh všelikou slzu z očí jejich.“ Podléhání pesimistickým zvěstem o konci světa či zániku lidstva je projevem materialistické malomyslnosti a nedůvěry ve smysl a sílu oběti Krista za lidstvo a v další moc božího působení.
A tak bude zajímavé pozorovat, jak bude zdůvodněno, že konec světa nebude ani 31. 12. 2012. Ba tisíce lidí si na tu noc předplácejí místo u posvátného Stonehange, aby tam mohly společně „přivítat“ svůj trvalý zánik. Co to s nimi asi udělá, až budou muset, oproti pohodlnému očekávání úniku do nevědomí, dál „táhnout svou káru“? A bude i zajímavé pozorovat, jak bude zdůvodněno, že nenastane ani druhá nyní propagovaná alternativa pro toto datum, totiž že má být lidstvo jako mávnutím proutku duchovnější. Tedy – najednou všichni všem odpustíme, dáme se na pokání, přestaneme válčit, honit se za lepšími a ještě lepšími mobily, automobily, partnery, požitky, přestaneme zabíjet zvířata, budeme krmit další miliardy chudých dělením se s nimi, vězni budou propuštěni, protože se sami rázem polepší…? Ó je, to bude nuda. Pak by musela být přepsána i Bible (nepochybuji o tom, že by se našli i ti, kteří by se ve svém mesianistickém třeštění k tomu sebevědomě hrnuli).
Dalo by se tu ale dlouho uvažovat o příčinnosti, o svobodné vůli člověka ke zlu i dobru, která mu byla dána Bohem, o tom, že dobro má cenu jen tehdy, když je poctivě a samostatně z vlastního svobodného vědomého rozhodnutí vypracované, o vyrovnávání vztahových zauzlenin poctivou prací po řadu životů, o nabývání lepších vlastností narážením na okolnosti, do kterých jsme opět a opět posíláni, o rozplétání karmy jedinců i národů dlouhodobým poučováním se a zráním, neboť jen dobro, pracně a vědomě vydobyté, má skutečnou hodnotu a může dále tvořit ve prospěch druhých. Dalo by se uvažovat i o trvalé Kristově misi: Jeho kosmická bytost, sestoupivší kdysi do zemských hlubin, se svým světovým Já spojila s lidskou duší. Přesněji – nabídla toto spojení. Tímto Já se můžeme nechávat prostupovat. Naše sebevýchova a plné uvědomování si svého jednání v hmotním světě nám bude pomáhat, abychom s Kristovou pomocí vnášeli jas čistoty a vůle do všech záhybů svého myšlení a cítění, hlavy i srdce, i do svého okolí.
Nová evropská a americká křesťanská kultura se jednou může vyvinout ne na základě tradice, ale z bezprostředního živoucího individuálního vztahu ke Kristu ve vlastní duši i v auře Země. Tradice ani zvyklosti nebudou nutné, bude-li impulz dobra proudit z vlastní duše. I z těchto hledisek můžeme uvažovat o budoucnosti Země.
Naletění na teorie násilného konce lidstva, které se pak nevyplní, by pro jejich stoupence mělo být jak poukazem k prohloubení prachobyčejné soudnosti a logiky myšlení, tak, a to zejména, k prostoupení náhledů na svět vřelým morálním postojem. Vše se děje pouze určitou příčinností, vše má svou logiku a návaznost (byť nemusí být pro lidské myšlení snadné vždy ji hned objevit). I zákon karmy a reinkarnace je Bohem navěky dán. Jistě, že bude Poslední soud, ale přirozeným dlouhodobým postupem štěpení lidstva na dvě skupiny, ba vidíme sami, jak to k němu spěje. Jak to dosud vypadá, velká část lidstva vývojově propadne, ba dokonce se už připozdívá, ale i to bude vedeno přirozeným vývojem a o propadnutí ve vývoji rozhodujeme každý sám. Příležitostí ke svobodné volbě jsme měli během inkarnací dost, a chodí nám i dnes v podobě nejrůznějších zkoušek, křižovatek, poukazů. Nikoho Bůh nespasí proti jeho vůli. Obracíme-li se k Bohu duší a duchem, anebo zády, hledáme-li dary Ducha nebo užíváme-li si více darů Lucifera, bude výsledek-odměna podle toho. Jsme svobodnými pány své budoucnosti. I boží Milost si každý musíme zasloužit. Vězme, že je nám trvale nabízena. Ale touha, víra, naděje a láska musí vzejít od nás.
2024 ©