SPÁNEK A SNĚNÍ; TAJEMNÉ DĚNÍ PŘI SPÁNKU; ESOTERNÍ PODSTATA SPÁNKU; SPÁNEK - SLUNCE - LUNA; NÁŠ SPÁNEK A KOSMICKÁ TĚLESA; SPÍŠ? SPÍŠ NESPÍM. TAK SPÍŠ SPI!
I. díl - CO SE S NÁMI DĚJE V NOCI?
Noc má zvláštní zákon své kosmicko-zemské působnosti. Proč musíme spát? Za dne se člověk uzavírá do svého egoistického života. Ten mu brání vědomě prožívat pravý božský život, ze kterého jsme kdysi vyšli a ke kterému bychom měli během dlouhodobého vývoje zase dospět. Lidský egoismus, odtrženost od duchovních světů, by člověka brzy vysílily až k fyzické smrti, kdyby nebyla člověku kdysi moudře dána možnost se alespoň nevědomým způsobem vsunout denně na pár hodin zase do božského světa, od kterého jsme se vzdálili.
Spánek je dobou každodenního odumírání osobnímu životu. Proto staří říkali, že spánek je bratrem smrti. V čem spočívá regenerace našich sil za spánku? A co se děje s jednotlivými složkami (těly) naší bytosti konkrétně? Nejprve si je přibližme. Základní složky běžného člověka jsou čtyři: 1. - tělo fyzické, 2. - tělo astrální (cítivé, pocitové), které senzibilové mohou zachytit jako barevnou auru, 3. tělo éterické - též pránické, životní, oživující, či tělo tvořivých sil. To umožňuje naše pochody jako trávení, vyprazdňování, myšlení, paměť, rozmnožování aj. Je též nositelem naší povahy a temperamentu. 4. - Nad tím vším stojí naše Já.
Co se s těly děje v noci?
Naše Já a astrální tělo vystupují za spánku do duchovních úrovní. Původně bylo astrální tělo v hvězdných sférách jaksi "doma" - odtud nese i svůj název. Pak též snáze pochopíme, že nepřítomnost našeho Já a astrálního, tj. cítivého, vnímajícího těla za spánku vlastně způsobuje, že se necítíme ve fyzickém těle, že nad ním ztrácíme vládu.
Na lůžku zůstává jen tělo fyzické a tělo éterické - životní. Nicméně mezi těmito dvěma oddělenými skupinami - tělem fyzickým a éterickým na lůžku, a tělem astrálním a Já vysunutým vzhůru - zůstává spojení, které se nazývá páskou nebo nití života. Kdyby se přerušila, Já již zůstane natrvalo v duchovních úrovních a tělo fyzické s éterickým by se staly mrtvolami. K tomu může dojít třeba i při různých okultních pokusech, které občas skončily smrtí.
Proč o sobě za spánku nevíme?
V době, kdy Já a astrální tělo vystupují vzhůru, musí se ale někdo starat o dole zanechaná těla. Starost o ně přejímá síla Logu - božská obnovující tvůrčí Moc a Síla. Já a astrální tělo nabývají ve vyšších úrovních svého každonočního posílení a občerstvení. Zároveň i zkušeností, které pak budou působit pod prahem lidského vědomí jako regenerační síly. Mohou takto přicházet i různá poučení, osvětlení apod. Odtud se říká - Ráno moudřejší večera. Astrální tělo se působením Měsíce rozvolňuje a spirálovitě vysunuje do hvězdného prostoru (proto je tělo astrální, hvězdné). Je při spánku přímo vytaženo vzhůru a proto spící člověk ztrácí schopnost vnímat tělesné pocity. Nemá čím je vnímat, když jeho pociťující - astrální tělo není v těle fyzickém. Neuvědomuje si sebe, protože ani jeho Já zde není.
A jak vznikají sny?
V přechodné době, kdy astrální tělo se ještě plně neodpoutalo a je zatím ještě lehce spojeno s tělem éterickým, oživujícím, jsou nastřádané pocity astrálního těla částečně oživovány k aktivitě. "Může" za to právě ještě slabé napojení na tělo oživující, éterické. To naši pocitovou obrazotvornost oživuje, aktivizuje. Zároveň ale naše Já jakožto nositel sebekontroly bdělého vědomí je již částečně odpoutané a tedy nemůže plně do dění zasahovat. Proto je ve snech naše aktivita chaotická, nelogická, protože chybí korekce naším Já. Teprve až v hlubokém spánku vystoupí astrální tělo plně, pak sny ustupují a následuje jeho hlubší regenerace při ustání vší nižší aktivity.
II. díl - NAŠE VÝSTUPY DO PLANETÁRNÍCH ÚROVNÍ; KAŽDOU NOC K PLANETÁM?; ŘÍŠE LUNY NÁS V NOCI PŘIJÍMÁ
Naše astrální tělo vystupuje za spánku kamsi vzhůru, aby čerpalo obnovu a posilu ve vyšších světech, nezkalených naším sobectvím a nedokonalostí. Kam se uchyluje? Co ho tam čeká? V prvním období spánku se ještě nepatrně dotýká těla éterického. Touto kombinací vznikají sny. Později se astrální tělo společně s Já plně vnořuje do astrálního světa, kterým je obklopováno, neseno a napájeno. Nejprve ho v astrálním světě čeká úroveň Luny, později může vystoupit i k dalším planetám, tj. do říše merkurské, venušské či marsické. Rozpíná se jako po smrti do kosmického života, kde se prolíná sférickým vědomím. Většina nás obyčejných lidí však zůstává snovým vědomím jen v říši měsíční. K výstupu do vyšších úrovní nám obvykle chybí vnitřní propracování zasvěcením. K čemu jsme nepoložili základ svou denní sebevýchovou, to v astrálním snovém světě též neprožijeme. Neprožijeme to ani po smrti, pokud jsme se do vyšších sfér alespoň na vteřinku nedokázali pozvednout svou morálně-duchovní sebevýchovou na zemi.
Například Jupiter je sférou budhickou, přístupnou jen těm, kteří prací na sobě vypracovali složku budhi - jiskření čisté neosobní lásky a oběti, zbavené veškerého sobectví. Saturn je sférou atmansko-nirvánickou, rovněž většině z nás nepřístupnou naším astrálním tělem. Na Slunci působí v astrálu čisté síly Kristovy, může je tedy vnímat jen ten, kdo přijal do svého Já za denního vědomí síly Kristovy. Proto vystupujeme do těchto úrovní většinou jen nevědomě.
Z planet zpět k Zemi
Mluvíme-li o výstupu k nějaké planetě, nelze zde chápat její hmotné, astronomické tělo, ale planetární sféru čili astrální svět, který je všude kolem nás. Když se noční vědomí stahuje opět "dolů", sestupujeme zpět k Zemi, až vklouzneme do denního vědomí. Často ono známé trhnutí až "žuchnutí", spojené s pocitem pádu odněkud (z mostu, věže apod.), je způsobeno "dopadem" našeho astrálního těla do těla fyzického. Sestup se děje od Saturnu k Jupiteru, Marsu, ke Slunci, Venuši, Merkuru až do měsíční sféry. V ní nabýváme opět možnosti snů, při kterých se zasouvá tělo astrální do fyzického a éterického. Za noci rozšířené ba rozprostřené astrální tělo se při probuzení opět stahuje a zmenšuje do svého denního aurického útvaru.
V nočním duchovním životě prožíváme rozprostření se do kosmu spíše nevědomě. Nejsme k tomu hlouběji propracováni. Jen u zasvěcených je děj prožíván vědomě. Například Fráňa Drtikol po létech sebeukázňujících a sebeočistných cvičení dokázal spát vědomě celou noc. Pak je spánek vydatnější. Říkal: "Vylezu si nahoru a poručím - Panáku spi!" My ostatní procházíme měsíční sférou snění polovědomě a sférami vyššími, až ke Slunci a Saturnu, nevědomě. Mělký spánek znamená, že se třeba i celou noc potulujeme mrákotně jen sférou měsíční a nevystupujeme výše k hlubší obnově. Pak brzy po probuzení navazujeme na včerejší strachy, vzteky atd. Jsme natolik zapleteni do malicherností našeho omezeného ale sebeuctívajícího jáčka, že ho plně neosvobodíme ani za spánku.
A co "zbytek člověka" na lůžku?
S tělem fyzickým a éterickým, která zůstávají na posteli, se však též cosi děje. Už dávno nevíme, že nám tato těla byla darována vysokými duchovními hierarchiemi, ba že jsou jimi i trvale udržována a spravována. Ony astrologické poukazy, že každý orgán souvisí s nějakým znamením či planetou, nejsou pouhou abstrakcí, ale trvalou skutečností. Vysoké duchovní hierarchie se v noci snaží člověku pomoci, aby mohl napravit poruchy, které svým denním životem vyvolal v těle fyzickém a éterickém. V noci, když pomine astrální a jástevní život odpoutáním těchto složek vzhůru, se fyzicko-éterické tělo může stát polem působnosti svatých duchovních bytostí. Z kosmu jsou sem přiváděny obrodné kosmické ideje. Protože člověk za spánku nemluví, působí v něm božské Slovo svým obrodným a tvůrčím vlivem. Jeho "písní sfér" je regenerována i lidská krev, zatížená materialismem. Tak božské Slovo promlouvá v nás během spánku na místo slova lidského, když umlkly naše myšlenky, city i slova. Je nám včleňována božským Slovem - Logem univerzální božská Láska k naší regeneraci. Jakmile člověk usne a jeho Já a astrální tělo se vysune, ihned začne ve zbývajících tělech znít božská hudba sfér. Naše Já vzpřimuje naše tělo. Chce-li se nám spát, touží se naše Já vysunout a my klesáme k vodorovné poloze. Osa těla je za dne vzpřímena, protože je v nás činné Já. Jakmile je osa vodorovná, počíná čas pasivity a tu mohou duchovní bytosti pracovat na naší obnově lépe než ve dne. Začíná znít Hlas Logu, který je všudypřítomný a působí také ve hmotné podstatě těla, protože fyzické tělo je ve vládě duchovních hierarchií jednotlivých kosmických oblastí. To znamená, že v něm působí a pracují bytosti, tvořící boží zodiakální a planetární Tělo. Tak v noci můžeme poznat, že naše tělo je skutečně buňkou Těla božího a že Logos v něm vládne. Když toto tvůrčí Slovo za spánku zní, počnou v těle působit tvůrčí síly všech planet i všech zodiakálních oblastí, které jsou činné v našich údech a orgánech fyzického těla. Mohutná hymna zodiakálního a planetárního orakula zvučí a zpívá v naši spících tělech. Logos tak v nás vyrovnává všechny disharmonie a opotřebování těla. To je právě Logos, Slovo světa, kterým byl člověk stvořen a kterým může být jedině obnoven. Před dvěma tisíciletími se Logos vtělil do zemské úrovně silněji prostřednictvím obětního činu Kristova, neboť Kristus byl a je nositelem Logu.
K obnově našeho fyzicko-éterického těla Logem je však třeba hlubokého a klidného spánku. Jak Logos "mluví", tak přistupují jednotlivé k tomu určené hierarchie k práci na regeneraci těla fyzického a éterického. Za dne dýcháme obyčejně jen částí plic - povrchově. Dech nevniká až pod klíční kosti do plicních hrotů a do břicha. V noci však působením Logu člověk dýchá poněkud hlouběji a oddychuje správně rytmicky, protože nepodléhá smyslovým vzruchům. Dech je pak uváděn do sférického rytmu. Jak vidíme, naše pyšná materiální věda asi sotva nahradí to nejjednodušší a zároveň nekonečně hluboké, co nám bylo dáno do vínku na naši evoluční cestu, na naše pády a vzestupy, vyvržení a návraty.
III. díl - SNY A PSYCHIKA
Zdá se, že když se nám něco zdá, děje se něco s časem. Jakoby plynul jinak. Mnohý z nás prožil drobnost, která o tom svědčí. Dejme si příklad: Zdá se nám, že nás stíhá zloděj (nebo my jeho) a toto stíhání je po chvíli zakončeno výstřelem z pistole. Ten splynul s ranou, kdy venku kdosi hlasitě přibouchl dvířka auta. Jak mohl sen "předem" vědět, že venku dojde k ráně? Odpověď je právě v jiném toku času, kdy čas plyne jakoby "stranou" a celý sen se nám bleskově odezdál až při ráně venku, ne před ní. O jiném času svědčí i toto náhodné pozorování: při podřimování zaregistroval kdosi dva ze čtyř úderů věžních hodin, odbíjejících celou hodinu. Po druhém úderu usnul a probudil se, když ještě dozníval čtvrtý úder. Mezi tím proběhl jakýsi chaotický sen, který odhadoval na asi minutu délky. Ve skutečnosti mohl trvat nejvýše tři vteřiny po dobu třetího ze čtyř úderů zvonu. Jsou to podobné případy jiného času, jako když mnohým v situaci blízké smrti proběhl před vnitřním zrakem celý život, zatímco kritická situace trvala jen pár okamžiků. Jak vidíme, ani čas není lineární veličinou.
Naše vlastnosti imaginované jako zvířata
Když sebevýchovnou prací na sobě přestáváme pěstovat nějakou nedobrou vlastnost, může se imaginovat jako živé zvíře, známé i nereálné, napadající nás. Ve zvířecích postavách se tak mohou zobrazovat naše částečně vyloučené ale ještě ne plně zpracované negace. Napadají nás z naší aury, kam jsme je již ze svého nitra vyloučili, ale dosud tam žijí a čekají, zda jim neposkytneme možnost návratu uchýlením se zpět ke své negaci. Většinou však z nich máme jen strach, ale k napadení nedojde.
Například hněv a vztek se může imaginovat jako hrozivá šelma s vyceněnými zuby či strašnými drápy, koulejícíma očima apod. Toto zvíře na nás útočí proto, že se snaží nás znovu ponoukat ke hněvu nebo jinak vyvést z rovnováhy. Je dobré se zde učit zápasit klidně, bez rozrušení, a potřít ho svojí vůlí. Když se pak ani za dne nerozhněváme, nenavztekáme, pak tato astrální šelma, vzniklá z hněvu, která je naším elementálem hněvivosti, časem pozbývá svých sil. To však může trvat i dost dlouho, protože i zdánlivě mrtvá šelma se s námi pohybuje v naší auře. I po čase, podlehneme-li opět hněvu, se tato odumírající kreatura znovu oživí a znovu nás může napadat. Teprve když hněv ze své podstaty úplně vymýtíme, rozpadne se v astrální pralátku a zmizí nejen z naší aury, ale i z jakéhosi "kometového ohonu", který za námi mnohdy tvoří vlečku z odpadlé látky, kterou jsme z aury vyloučili. Tak je to i s ostatními negacemi (liška - lstivost, vlk -agrese, štír či ještěr - nízká sexualita apod.).
Rozklad astrálních příšer
Kdo kupříkladu pěstuje oplzlé, dvojsmyslné a vulgární vtipy a řeči, nosí kolem sebe splozence těchto řečí jako odpudivé astrální stvůry. Objevují se pak v jeho auře jako příšery, čekající chtivě na další smyslný či oplzlý vtip nebo narážku, aby opět nabyly na síle. Všechny nízké smyslné touhy ulpívají i v mnohých zábavních místnostech, horších restauracích, diskotékách, hernách, barech apod., kde se shlukují celé pluky těchto elementálů. Ti často provázejí člověka v jeho auře a napadají ho v noci za spánku nebo ho energeticky a nervově vysávají jako skuteční upíři. Takto, byť snad méně, mohou vysávat i chtivé a smyslné pohledy na nedobrovolný předmět sexuální chtivosti třeba i při náhodném potkání cizích lidí. Protože jsou to však nevědomí elementálové, nemající vlastní já, můžeme je u sebe postupně ničit správným a čistým myšlením, cítěním, řečí, neprovokujícím oděvem apod. Musíme vždy vědomě pěstovat protikladné síly, chceme-li je rozložit. Proti hněvu je třeba vytvořit laskavost a soucituplnost, proti lakomství a závisti štědrost, proti marnotratnosti uvážlivé nakládání s penězi, proti egoismu nesobeckou lásku, proti lenosti píli a pracovitost, proti atakům nižší sexuality dokonalou vnitřní i zevní cudnost atd. Vždy patřičný cit a myšlenková protisíla může zničit astromentálního elementála. Něco nám o tom mohou napovědět právě naše sny.
Denní spánek
Je veliký rozdíl mezi spánkem za dne a za noci. Denní spánek není zdaleka tak hodnotný, protože za dne, přesněji řečeno v době kdy je slunce nad obzorem, nemohou působit příslušné noční mocnosti, které svými silami pomáhají správně vysunovat astrální tělo a Já. Prostor pro tento výsun není za dne k dispozici. Spící sice může obnovit nervovou energii, ale většinou se pohybuje jen v nižších přízemských oblastech, často mezi různými astrálními larvami, zbytky nerozpadlých myšlenek apod. Nejvíce posilující spánek je před půlnocí. I naši předkové moudře říkali, že hodina spánku před půlnocí vydá za dvě hodiny po půlnoci. Ti, kteří vykonávají ráno své meditace či ztišení, mají vyzkoušeno, že brzy ráno, kdy ještě většina lidí spí, je okolní atmosféra o poznání čistší a lze docílit snáze určitého vnoru, než později, když je duchovní "prostor" kolem nás protínán miliony chaotických myšlenek.
Ke spánku je dobré se ukládat s postojem plné oddanosti vyšším mocnostem, které nás obnovují, posilují, osvěžují, ba mnohdy i vnukají správná řešení či objasnění, která v sobě můžeme po probuzení nalézt. Obzvláště když se nám podaří usnout v laskavém či oddaném naladění, nebo když pokorně předneseme před usnutím svou prosbu o radu a s ní usneme, můžeme ráno nalézt řešení v našem nitru již hotové.
2024 ©