4. ROZEZNÁVÁNÍ ZKOUŠEK A KARMICKÉ ROZJASŇOVÁNÍ

Mějme trpělivost sami se sebou. Nezdarů může být zatím víc než úspěchů. Poznejme a přijměme se, jací jsme, a zrajme pomalu, postupně, harmonicky, s ideálem před zraky.
 
 

Nedobrovolná očista bolí vždy více.

Největší pověra: ateismus. I ateisté jsou věřící: propadli víře, že hmota sama od sebe začala myslit, tvořit, vyvíjet život, dávat zákony pohybu  kosmických těles, která se sama od sebe rozpohybovala... Ateismus je nevědoucí a tedy i nevědecký, tmářský, vývojově i morálně retardovaný.

Tvrdé štíty našeho sobectví jen přitahují další nárazy a ty budou přicházet, dokud naše vlastní tvrdost nepovolí. Teprve pak přichází uvolnění od sevření vnějšími zátěžemi. Pomaloučku se nám bude tvořit světelné brnění rytířů ducha.

To duchovní v životě je třeba právě to, že děkujeme za nesnáze a zkoušky. Vše dokonalé se rodí z přijatého a proměněného utrpení. Jen zevním tlakem zla krystalizuje uvědomění dobra.

Přijmeme-li denní život s vědomím vyššího účelu a směřování, stane se nám i každý drobný denní úkon radostnou pobožností a nemusíme mít z ničeho obavy. Naopak budeme vítat budoucí dny jako příležitost k dalšímu zhodnocování svých životů i okolí.

Zlo se nikdy samo nevzdává a nemizí jen po jakési „porážce v diskusi“ nebo po našem získání názoru, že dobro je lepší než zlo. Poté co námi prošlo, musí být poznáno a vědomě rozpuštěno. Tak je to i ve společnosti. Ve světě musíme podle svých možností proti zlu s rozhodností jednat.

Základem na každé cestě je poznávání, že  naše nižší já je rafinovaným advokátem sebe sama. Bez jeho postupné destrukce sebeanalýzami je jakýkoliv kvalitativní lidský pokrok nemožný právě tak jako fyzická očista bez vody a mýdla.

Není v pořádku reptat na své životní nesnáze, nemoci a bolesti, protože víme, že jen stálým proměňováním bolesti v lásku překonáváme karmu a zušlechťujeme svou duši.  Děkujme Bohu za prožitou bolest a útrapy dne a uvědomujme si, že tím jsme Bohu blíže, čím oddaněji v Jeho spravedlnost a lásku prožíváme svou karmu a takto se osvobozujeme od její  tíže. Chápejme nekonečnou boží Milost, která nám dovoluje takto vyrovnat své karmické dluhy, abychom se opět očisťovali a osvobozovali ode všeho zla.

Dostaneme-li se do pasti, doslovné i osudové, pak čím hysteričtěji se zmítáme, tím pracnější bude naše vyprošťování. Odmítáním zkoušek se zaplétáme do dalších sítí a potíže se kupí. Chladná hlava a trpělivé srdce nás vyvede ze všeho.
 
        
Nezapojujeme-li do vnímání dění kolem sebe živý zájem, naplněný morálkou a inteligencí, klidem i připraveností jednat, je pak všechno naše „vyšší“ snažení jen domeček z karet. Je dnes nanejvýš užitečné učit se z běžného dění poctivě odezírat atmosféru naší společnosti i skutečný stav světa - bez ukřivděnosti a povýšenosti.

Odstranění bloku, rozpouštění bolesti musí přijít až poté, co jsme cosi z vlastních sil proměnili. Začínáme-li naopak od konce, odblokováním, pak jsme cosi ve vývoji obešli a připravili se tak o možnost utvářet svůj život výtěžkem zkušeností. Bolavá místa nás mají naučit trpělivosti, pokoře a zodpovědnému jednání.

Když nám něčí jasnovidný poznatek nalinkuje jednání a zbaví nás možnosti volby i snahy a obav, se kterými jsme se měli potýkat a hledat vyšší vůli, je to, jako když nám někdo u křižovatkových testů v autoškole přistrčí tahák. Zkoušky se pro tuto situaci jeví být vyřešeny, ale v praxi se nám to může stát osudným.

 
Jednou nás pravá čistota a nevinnost natolik zvláční, že v nás nebude nic, co by mohl osud zlomit. Procházejme si sami, co nám k tomu ještě brání. K tomuto rozvolnění a ohebnosti vůči nárazům je však zároveň zapotřebí ocelové vůle a pevné duchovní páteře i vykrystalizovaných činů.

Zkvalitnění vyžaduje víc než jen kalkulaci, abychom my byli těmi lepšími nebo aby nám bylo hezky a nemuseli jsme trpět nepříjemnostmi světa. Opravdovost našich rozhodnutí je a bude stále hlouběji prověřována. Zároveň je dnes stále mocněji pomáháno z duchovního světa lidským poutníkům.

Chceme vnímat anděly? Nezapomínejme, že neustále přijímáme jejich inspirace - těch dobrých i těch padlých, podle našeho svobodného celodenního obsahu. Chceme mít intuici? Nezapomínejme, že intuice je výsledkem k maximu dotaženého bdělého logického myšlení. To pak přechází v něco, čemu se říká intuice. Není to zázrak, ale poctivá mentální práce.

Posilují-li v nás svízele a pohromy důvěru v boží řízení, pak plní svůj účel a následky nebudou takové, jak se snad zprvu jeví.
 
 
Každý čin v nás upevňuje světový náhled. Utvrzuje nás buď v agresi nebo v laskavosti, v boření či tvoření, v zraňování či hojení.
 

V gotice platilo, že čím štíhlejší a vyšší bylo sloupoví, nesoucí provzdušněnou klenbu, tím smělejší povznesení nitra bylo navozeno. Současně měl ale lomený gotický oblouk inspirovat k pokornému sepnutí rukou. Nemělo by to platit i dnes?

Vždy na nás Bůh nakládá jen tolik, kolik uneseme. Ale kolik uneseme, to ví On lépe, a je to s Jeho pomocí často víc, než kolik bychom sami připustili. Proto se ničeho nebojme!

 
I krystaly pod zemským povrchem nabývají své jedinečné struktury a čirosti ve výhni okolní černoty.

V boží ruce se jednou každé zlo rozpustí a zkrystalizuje znovu v dobro. Proto i naše zlo je jen stavebním kamenem k vědomé výstavbě dobra, pravdy, krásy, čistoty, ctnosti.
 
 
Kráčejme časem s tiše rozklenutou moudrostí po horizontu svého nitra, procházejme opatrně, soustředěně a pečlivě okolnostmi, které k nám přicházejí ze Světového vedení vstříc, vědomi si jak vlastní omezenosti a nedokonalosti, tak Bohem propůjčované nepřemožitelné síly, a tam, kde máme morální jistotu, jednejme pak s tím větší razancí.