1. Dávejme zacínajícím najevo, jaké jsou vedle nás nezkušené nuly. Bagatelizujme povýšene jejich problémy, radme stylem To musíš…, Bez toho se neobejdeš...

2. Vysvetlujme druhým jako neco veleduležitého i duchovní veci, které znají prinejmenším tak dobre, jako my. Tvarme se pri tom jako autori tech myšlenek. Ládujme do druhych myšlenky, aniž bychom se zajímali, zda je to zajímá. Dávejme najevo nepozornost vuci tomu, s kým jsme se z vlastní iniciativy setkali.

3. Vytvárejme si autoritu a neomylnost podle poctu let svého studia ci podle známostí s významnými osobnostmi oboru.

4. Sebejiste a subjektivne hodnotme, jak je ten ci onen duchovní clovek "vysoko" ci "daleko". Tomu, koho nemáme v oblibe, podsunme pred druhými nejaký nesmyslný názor a pak ho za to kritizujme.

  5. Když neco nevíme, tak místo prostého slova Nevím, vec zeširoka okecávejme; A když chceme kritizovat – a my víme že by se to nemelo, opentleme to breckou vznešených výrazu.

6. Když nás postihne nejaká nesnáz nebo nemoc, zeširoka vysvetlujme ruzné mozné vnejší príciny, jen aby nekoho nenapadlo si myslet, že to je naše karma. Nejlépe je u nemoci „vysvetlit“, že jsme ji za nekoho prejali (mohou být takové prípady, ale pak se to obycejne nesdeluje).

  7. Delejme ze sebe oprávneného neomylného vykladace duchovní vedy i tam, kde nejsme tázáni ci si nejsme jistí (jiná vec jsou mezi práteli oznámená erudovaná pojednání, promluvy a prednášky, približující vyšší pravdy a pripouštející i diskusi). Vyzvídejme a hodnotme, s kým se druhy styka.

8. Neplnme sliby. Nevracejme knihy. Nepouštejme druhého ke slovu. Neodpovídejme ani na maily, kde je neco vstricného co podnetného (Tána Fischerová, které jsem kolem její padesátky prispel k otevrení sveta anthroposofie, to po zkušenostech s nekterými z nich nazvala duchovním buranstvím). Nemuzeme se pak divit, že druhého prestaneme zajímat.

9. Cílene a nápadne se delejme tajemnými a duležitými, jak zodpovedne pracujeme na luštení záhad ci tajemných duchovních úkolech, kterým oni nemohou rozumet.

 10. Máme-li herecký ci komediální talent, berme si posvátné námety ke svým prednáškovým show nebo videím, kde poslouží posvátno hlavne k naší sebeprezentaci (i kdyby to byla anthroposofie), nikoliv my posvátnu.

  11. Ohýbejme subjektivne ve svuj prospech nastudovaná pravidla a principy, radme co nejcasteji a kategoricky obecná pravidla („To musíš mít v sobe harmonii“, „To musíš tolerovat!“, „To se za to musíš modlit...“). - Považujeme-li nekoho za nezkušeného, nabídneme mu blahosklonne, že mu rozšíríme pohledy, aniž bysme vedeli, zda je nemá širší než my. Obzvlášte ti z duchovních kruhu, kdo byli kdysi z vlastního presvedcení cleny KSC (tedy ne treba kvuli rodine), si nesou jako podkožní cip direktivnost, agitacnost a potrebu vnikat do soukromí druhých. Marxismus jen vymenili za steinerismus se zachováním stejných postoju.

  12. Varujme pred necím, co sami nedodržujeme. Pohrdejme zemskými predpisy a zákony.

  13. Mluvme o pokore, ale vyhrožujme druhým karmou ci Božími mlýny podle svých sympatií a antipatií a podle subjektivního úsudku…

  14. Nezapomenme druhému vmést: Vidíš, já ti to ríkal. Ironizujme posmešne ty, se kterými nesouhlasíme.

15. Zahanbujme s nadrazeným udivem: Ty jsi necetl...?

 16. Vyjde-li najevo náš omyl ci chyba, rozmelneme to dlouhým proslovem ve smyslu, jak jsme to vlastne mysleli a že to bylo jen jakési nedorozumení a informacní šum.

  17. Posypme si pri naší chybe ci nevedomosti ostentativne hlavu popelem a zacátecník si rekne: "Ó, jak vysoce sebezpytující náhled ten duchovní clovek zaujal, mohl by snad mít svatozár z pokory". Takto obleceni do šatu "nehodného služebníka" máme rázem povoleno vyslovovat své soudy libovolne príkre a nerozmyslne, jakkoli jsou i zlovolné ci neoprávnené. A nezkušený naslouchá s otevrenou pusou. (tento bod doplnen od L. Z.) 

  18. Mluvme štítive a nadrazene o zkaženém lidstvu, jako nekdo, kdo se z neho plne svou urovni již vyclenil.

  19. Zacínejme hovor se zacínajícími treba:

- Vy mladí se dnes máte jak v bavlnce, to za nás…

- Moje intuice /ci andel/ mi ríká, že…

- Vesmír na mne tlací, abych...

- Tak jsem na dnešek mluvil v duchovnu se Steinerem (Bruntonem, svatou Anežkou, Plejádany…) a vzkazuje, že...

20. Hrajme si na guru: Pridelím vám cvicení…, nebo vyzvídejme a hodnotme intimní život a záležitosti mladších.

21. Budme „príkladne“ tolerantními: „Co ty víš jak to ten Hitler vlastne myslel, tak ho nesud, každy mame své chyby...“; „Nekritizuj toho Putina, má jiste sve dobre stranky...“; "Treba to ten Zeman tak nemyslel."

22. Maskujme své negace:

- Nechci pomlouvat, ale…

- Nechci vyzvídat, ale reknete mi…

- Nic mi do toho není, ale ta sestra XY má ale ránu

- Pokud nepochopíme vtip, pak se po jeho výkladu jen povýšene kysele usmejme, jak blbý to byl vtip.

23. Delejme ze sebe okultní obet:

- Bráním se, cítím, jak na mne XY vysílá...

- Oni mne tam vysáli

- Cítím útok z kosmu

- Tahle doba mne drtí. Copak se dá meditovat?

24. Vzbuzujme obdiv svým „jasnovidem“:

- Máte rozbourenou tretí cakru

- My se známe z minula

- Vidím kolem vás devet andelu

- Vaše energetické vibrace jsou dnes lepší/horší

- Nasávám vibrace z pyramid

- Minule jste byl…

- Vaše aura je…

Copak z toho asi pasuje na mne? Kolik toho porušuju?

Vlastne – ono to muže nejen nekoho odradit, ale jiného, méne bystrého, treba obalamutit a naopak prilákat; i takto si nekterí získávají príznivce. Syndrom osobního mesianismu bývá nekdy efektní. Jenže – pokud se nekdo stane stoupencem anthroposofie ci jiného ucení pod vlivem nekterého z výše uvedených podbízivých zpusobu, muže to mít s anthroposofií ci duchovnem obecne spojeno a nesplní-li nekterý kvalitní anthroposof jeho senzacechtivá ocekávání, pak zájemce odpadne.

Ale hlavne: Pro zájemce to muže být zkouška, zda nezavrhnou ucení kvuli lidským chybám jeho stoupence. Je to síto, selekce tech, kdo touží opravdove, vedome, s vrelostí duše a jasem ducha.

Též to lze obrátit: CHCE SI POKROCILEJŠÍ ZÍSKAT DUVERU MLADŠÍCH? TEDY BY BYLO DOBRÉ TROCHU ZPYTOVAT SVÉ CHOVÁNÍ TREBA I PODLE TECHTO A PODOBNYCH NAMETU.

Toužíme po darech duchovního sveta nebo po sdílení s duchovními lidmi? Pokud nám bylo nekdy neco z toho dáno a meli jsme uctu a vdecnost, pak máme otevreno dál. Neznáme-li vdecnost, marne cekáme a marne se rozhlížíme, co duchovního nám nekdo prinese.

Docasna samota nás ale muze vést i k vetšímu vedomí sounáležitosti s duchovními hierarchiemi.

Chceme najít duchovní prátele? Napred se snažme jimi umet sami být.

A jedna z mnoha krásných zkušeností? Kolik mladých asi v živote již privedla nenásilne k antroposofii taková Jana Koen. (Pri nedávném posezení u kávy a mlsání nevídaných a nejídaných dobrot mi napríklad predvedla, jak srdecne a dlouze se umí zasmát i vtipu, dokonce tomu o antroposofech.)

A MALÉ POLIDŠTENÍ: KAŽDÝ Z NÁS OBCAS UDELÁ NECO NEDOKONALÉHO, TEDY NESLOUŽÍ TYTO BODY, ABYCHOM NEKOHO SOUDILI. JSOU PRO SAMOSTATNOU INSPIRACI.