Hry ega
Ego se zlobí na ego.
Ego se předvádí, jak hlídá či odhaluje ego.
Ego si sebevědomě plánuje očistu od ega.
Ego se chválí, jak se přistihlo při nepravosti ega.
Ego hraje před sebou i druhými roli, jak má vypadat duchovní člověk…
Často trvá ta imitace práce na sobě, ono - zloděj jásá: chytil jsem zloděje.
Tedy: "práce" na sobě furt z té samé hladiny vědomí a nedostatečné (sebeobelhávající) míry sebepoznání, hra, role ega, luciferské převleky, hra na schovávanou. Jen poctivá logika k sobě, sebekázeň... Většinou ta "duchovní" práce se soustřeďuje jen na falešně odhodlané až hrdinné sebepřistihování, ba s touhou už se tím před sebou či druhým pochlubit, jak jsem se sebou zatočil. Člověk pak nepřemýšlí, jak je něco opravdu, ale jen jak to na něho působí, třeba v jeho sebestřednosti. Má na zřeteli sám sebe, namísto poznávání pravd. Býváme často nadšeni jen z těch pravd, které utvrzují či potvrzují nějaké naše oblíbené a úžasně vzácné postoje, obyčejně postoje "duchovní" - nic nás takové sebepotvrzování se četbou nestojí a jsme spokojeni, jak nám to "jde". Ale: Nic nám nejde. Je lepší si to přiznat, že se takto jen pipláme a sledujeme si zálibně, jak jsme na sebe děsně přísní. Teprve při skutečném poznávání ztichneme a necháme se prostoupit posvátností myšlenky, skutečného sebepoznání... - pak, při navození jiné nálady, víme, že se skutečně něco děje. A to je počátek cesty k Sebepoznání.
Více článků (textů) na podobné téma naleznete v kategorii Práce na svém vývoji, kterou otevřete vlevo od tohoto textu.
2024 ©