1. Štěpán Rak: Milý Karle, před pár dny jsem měl doslova nutkání otevřít si pozice planet teď a tady a tento výklad jsem k tomu od nich dostal:
Vážení přátelé, asi všichni pociťujeme podobné pocity z nichž nám není dobře. Nahlédl jsem tedy do dění na nebi a zadal vytvoření horoskopu na onu chvíli, kdy mne napadlo se do tohoto dobrodružství ponořit i po této stránce a pokusit se nalézt jedno z možných vysvětlení. Je to vlastně jen potvrzení mého astrologického rozboru už z před minulého roku, kdy jsem se obával (a mí kolegové astrologové víceméně také), že únor a zvláště březen letošního roku přinese těžké represe a další rozšíření viru. Jde totiž o to, že všem tajemným, nepochopitelným, ale rovněž i nekalým silám vládne Neptun, který do této doby stál spíše v ústraní, byť se dost podílel v listopadu 2019 svou konjunkcí s černou Lunou v Rybách na vzniku a rozšíření viru a následné pandemii. Pak převzal vládu represivní Saturn a hrobník Pluto v Kozorohu, aby silou společnou a nerozdílnou drželi po celý minulý rok vysilující kvadraturu s agresivním Marsem v Beranu, který si tam pobyl nezvyklých bezmála 6 měsíců (!!!), což vyvolalo represivní opatření v celém světě ve spojení s dalším šířením viru. Poté, co Saturn loni v prosinci přešel společně s Jupiterem do anarchistického a svobodomyslného Vodnáře, svět se těšil na uvolnění otěží a svobodný výdech. Všemu také nahrávala i skutečnost, že osa lunárních uzlů (která ukazuje celkové směřování lidstva) vede ze znamení Blíženců do Střelce. Paradoxem je, že právě Blíženci jsou symbolem břeskné a ničím nelimitované komunikace, pohybu a zvláště pak zdravého dýchání z plných plic a hle - ústa i nos nám právě v tomto znamení zacpaly hadry a náhubky… Toto je věc, která je podle mého názoru tím nejkrutějším paradoxem, jaký jsem dosud v astrologii viděl. S tím však přišlo něco ještě mnohem horšího a to celoroční ostrá kvadratura Saturna na Uran v Býku a v tom je kámen úrazu. Saturn coby symbol omezování a represivních opatření právě tím, že na dva a půl roku vstoupil do Vodnáře, nám prostě jak se říká uťal tipec a hotovo. Avšak mnohem horší je to, že nejen uťal tipec ideálům francouzské revoluce, ale celý zbytek roku bude nejspíše tvrdě omezovat i vodnářova vládce - divokého a výbojného Urana, který je na dlouhých sedm let “zazděn” ve znamení Býka, kde zuří, neboť není pro něj nic horšího, než tato mnohdy dvojitá svěrací kazajka. A Saturn si jej náležitě také vychutnává. Novými a novými omezeními se jej snaží a bude snažit paralyzovat. Ale i spoutaný obr Uran je stále obrem a dál vládne bleskům a vichrům jakož i zemětřesením včetně politických. Tak se také nejspíš i stane a Uran vybuchne, roztrhá otěže a udělá takovou paseku, že nám polezou oči z důlků. A to je jen začátek. Do toho se totiž dostává do hry ten hlavní a dosud skrytý manipulátor a mafián největších rozměrů - Neptun alias Poseidon. Ten již drahná léta čeká v Rybách na svou příležitost, která právě teď přichází - Slunce s Venuší přes něho přejdou konjunkcí, čímž může nastat obdobný jev, jako když těžkou botou prudce dupneme do klidné kaluže. Nejen, že se špinavá voda rozcákne daleko po okolí, ale veškerý nahromaděný kal ze dna se zvedne a kaluž zcela zamoří. A právě tento jev teď můžeme očekávat. Veškeré svinstvo včetně toho člověčího začne nejspíš zamořovat zdánlivě klidnou hladinu a vyvalí se na povrch věci, z nichž nám zřejmě bude běhat mráz po zádech. Ať už se to začne dít na poli politickém (viz například nový poradce prezidenta), kde se mohou dít běsy dosud nevídané (ať už jde o nekalá spolčování, úklady, zločinné plány a nevím co ještě co je jen dokladem toho když opravdu zachutná moc), tak i na poli pandemickém, kdy se může rozvířit ta nejhorší špína ve světě virů a zamořit svět opravdu. Nicméně po těchto katastrofických věcech Neptun způsobí i to, že neprostupnou mlhou zahalí břehy, které už jsou opravdu na dosah a lidé se, nevidíce je, snadno propadnou do té nejhorší pandemie, jíž je pandemie strachu, že vše je marnost nad marnost... Tyto děsivé aspekty se zvolna s příchodem jara začátkem dubna začnou rozmělňovat, aby během dubna ustoupily aspektům příznivějším.
Musíme vydržet a mít pevnou víru, že ač vidíme jen hlubokou neprostupnou mlhu, že břehy jsou už nevratně na blízku a za nedlouho se vynoří i z těch nejtemnějších mlh. Víra je ta pravá síla, která nám s pomocí Boží přinese tu pravou a účinnou pomoc...
Štěpán Rak
2. Jan Kment: Došlo mi, jak se ve Vašem videu mluvilo o utrpení - že všechna ta rádoby-duchovní úskalí a scestí mají vlastně jednoho společného jmenovatele. Slibují v
základě všechny totéž - zmírnění nebo vymazání utrpení a bolesti ze života (tedy - vymazání cesty ke Kristu). A v tom je jejich problém... Jak důrazně nám Rudolf Steiner (a s ním i všichni vedoucí Mistři esoterního křesťanství) připomíná - zamiluj si své utrpení, neboť jedině skrz něj se dostaneš opravdu ve vývoji dál. I čtení anthroposofických knih asi nám všem (aspoň zpočátku) působilo utrpení, jak byly zprvu těžké a náročné na pochopení. A jak málo z nás si včas uvědomilo, jak je právě tohle utrpení blahodárné pro celý náš vývoj. Došlo mi, že kdo si nezamiluje utrpení (do jisté míry samozřejmě, protože správná míra se musí zachovávat všude), nemůže mít rád nikdy ani svoji karmu a tím ani sám sebe... A tak je smutnou tragikou těch, co nalézají dočasnou falešnou útěchu v "duchovnu" zbavujícím utrpení, že opravdové duchovno se od nich vinou takového přístupu vzdaluje. Přejme jim prozření. I my jsme byli na jejich místě - já skoro deset let.
KF – Ano, jediná trvalá a bezpečná blaženost je v Bohu a v blížení se Mu. To ovšem nevede přímočaře, musíme se učit, zocelovat, žít i pro druhé… Pokud utrpení přijímáme bez reptání, bez vzteku atd., s vědomím karmy i Kristovy Milosti, plní dobře své poslání a můžeme cítit rovněž niterné štěstí. Není to pak poživačné štěstí ega, ale štěstí pro vyšší Já.
Moje dvě zkušenosti s utrpením: Sedm let zaměstnání od roku 1983 – 1990 jsem nezvládal odborně ani co do jednání s lidmi. Byl jsem pak v organizaci viníkem různých neúspěchů. Z velké části opravdu, zbytek mi pak coby nestraníkovi soudruzi „přišili“. Byl jsem na pokraji zhroucení. Ale to hlavní – hroutila se moje pýcha, sebepřeceňování, samolibost… Tak to vidím až teď. Rosikruciáni tomu říkají stav bičování. Bylo to nejbolavější, ale tím utrpením i nejcennější období mého života. Kdybych se mohl zpětně znovu rozhodnout, volil bych ho opět.
Druhé podobné období bylo krátké, ale intenzivní, zejména po stránce fyzické bolesti. Měl jsem asi před deseti lety přes dva týdny těžkou žlučníkovou koliku. Před velikou bolestí se nešlo nikam schovat či aspoň na moment odpočinout, prášky nezabíraly, usnout se nedalo. Před i po operaci žlučníku jsem měl důkladnou dietu, tedy opět odříkání. Ego a požitky se musely ztišit. Nebylo pro ně ve vnějším světě jediné příležitosti. Zpětně to vidím jako jedno z nejcennějších období mého života. Vše muselo být drceno – agresivita, pýcha, nadměrná sebejistota, poživačnost… Tehdy jsem se přiblížil i mysteriu Půlnočního Slunce souvisejícího s tzv. mystickou smrtí. Nebýt tohoto utrpení, tyto poklady by nepřišly. Byl to jeden z hlavních životních přelomů, pociťuji to nyní jako osudový dar a úlevu.
A ještě se malou poznámkou vrátím k mailu Štěpána Raka, k jeho zmínce o politice, zločinných plánech atd. Naše duchovní kruhy, včetně některých anthroposofů, se ve vztahu k Rusku popletly o několik tisíciletí. Jakmile se totiž někteří dočetli v duchovní vědě, že kultura slovanského duchovního zasvěcení (tedy šestá poatlantská) jednou vyvrcholí v budoucím Rusku, samou nedočkavostí začínají vzhlížet k tatíčkovi Putinovi či našemu vlastizrádnému proruskému pohůnkovi-kolaborantovi Zemanovi jako ke zvěstovatelům pravého slovanství. Jejich lucifersko-ahrimanské působení zaměňují s impulsem Kristovým. Ani to nepřinese našemu národu nic dobrého. Vzhlížejí-li k Rusku komunisti, patří to tradičně k jejich "popisu práce", k jejich ideové pokřivenosti. Nic lepšího od nich čekat nelze. Vzhlížejí-li k nynějšímu prolhanému a Západu všemožně škodícímu Rusku oddaně někteří anthroposofové, je to morální i intelektuální selhání, a projev konfirmačního zkreslení, izolace od našich národních zkušeností, hodnot a směřování.
3. A na závěr něco lehčího, hezkého, blaživého. Jak jste někteří asi četli, slavný francouzský herec Jean Reno zaslal nemocnici Na Homolce překrásný vzkaz podpory. Jen tak, nemusel to udělat.
"Dobrý den, jmenuji se Jean Reno a rád bych krátce pozdravil personál a pacienty Nemocnice Na Homolce," tak začíná zdravice francouzské filmové hvězdy.
Dočetl jsem se právě: Jean Reno zdraví Nemocnici Na Homolce | Video: Twitter/Nemocnice Na Homolce
Video zveřejnila sama Nemocnice Na Homolce. Vysvětlení, proč si herecká hvězda vybrala právě pražskou nemocnici, neuvádí, ale na svých webových stránkách připomíná, že se Jean Reno netají tím, že si jisté věci dělá výhradně po svém.
"Jeho povzbuzující pozdrav patří zdravotníkům a pacientům, kteří v současnosti zažívají těžké chvíle. Posíláme ho i do dalších českých a moravských nemocnic a vůbec všem, kteří se těší, až tato doba bude jednou za námi," dodává pražská nemocnice právě poctěná pozorností celosvětově uznávané herecké hvězdy.
4. A reakce Ludmily Z., pracující v covidovém prostředí:
Vyvolává to jeho vystoupení u mě dojetí. Proč?
a/ řekl to moc hezky, obyčejně, jednoduše a přitom opravdově, od srdce. Takto vyřčené pozdravení je i velmi silným poselstvím - nese v sobě účast, nesobecký zájem, sounáležitost a posiluje duchovním přesahem, který z něho vyznívá a přenáší se dál.
b/ vážím si takového činu i proto, že znám pocity, které u okolí vyvolává naše covidové oddělení - štítivé, odpuzující. Stejně tak by mohla na okolí, např. v rámci Evropy, působit i celá naše zem. Neustáli jsme nákazu, šíří se tu ve velkém. Ostatní státy si mohou říci: jsou nezodpovědní, neumí se ukáznit, nemají na to,... sousedíme se zemí, která je celá nemocná (duchovně i fyzicky), nechceme s ní mít nic společného..., zavřeme vůči ní naše hranice a s nimi i sebe, naši náklonnost a pochopení.
A proto velké díky tomuto, odteď pro mě velmi vzácnému člověku (přestože dřív jsem ho neznala) za dar jeho lidskosti i schopnosti projevit jej.
2024 ©