Alenka, recepční z penzionu na úpatí Hostýna. Jezdíval jsem tam v 90. letech, byla velmi příjemná a oblíbená. Tehdy, kolem čtyřicítky, měla zhoubný nález. S léčením začala pozdě, spoléhala podle jakéhosi senzibila na „intuici“, na "srdíčko" a na „zázrak“. Ba i se modlila, ale asi s tím šla na Pána nějak hrr či myslela, že to s ním nějak usmlouvá. I módním pozitivním myšlením podle Louisy Hay chtěla vše přejásat, jenže ani to nefungovalo. - Rakovina se rozlézá. Už neváží ani čtyřicet kilo, chce si povídat a asi očekává návod na zázrak a já už nevím, o čem povídat, když oba víme, kam to s ní spěje. Otevřenému rozhovoru se ale vyhýbá, tak se nevnucuji. Když konečně jasně pochopila, že chce žít a musí pro to i něco racionálního udělat, a vyhledala lékaře, bylo pozdě. Odcházela pomalu v žensky potupné situaci a v bolestech. Né že „to tak mělo být“, jak tvrdil jakýsi duchovnista. Svá rozhodnutí si děláme sami, svobodně, následky jsou zákonité. Vzpomněl jsem si na ten příběh při čtení o neuvěřitelně slovně zločinném veřejném působení Jaroslava Duška. Pokud u toho zneužívá duchovní pojmy, pak tím hůř. Je to ale zkouška pro ty, kdo snadno naletí na demagogii, byť by se hemžila duchovním, ba esoterickým výrazivem. Ocituji zde skvělý příspěvek ze Seznamu.cz.
GLOSA: Duškova slova pobavila národ, sama o sobě jsou ale nebezpečná. Aneb jak blbec může mít na rukou cizí krev.
Podle Jaroslava Duška si lidé rakovinu vybírají sami. Jaroslav Dušek tvrdí, že rakovinou lidé onemocní, když nemají rádi svůj život nebo sami sebe.
Jaroslav Dušek rozdělil tématem rakovina fanoušky na dva tábory. Jaroslav Dušek byl hostem v pořadu moderátora Čestmíra Strakatého. Jaroslav je propagátor chůze naboso. GLOSA Umřela vám maminka na rakovinu? Tak to asi byla její volba. Přišli jste o dítě kvůli nádoru? To proto, že nenávidělo život. Takhle to s maximálním přesvědčením tvrdí herec Jaroslav Dušek. Co na tom, že maminka chtěla žít a dítě ani nepoznalo nenávist. Duškova filozofie je v jeho očích neprůstřelná. Budiž, jeho boj. Měl by si ho ale nechat pro sebe a nešířit ho do veřejného prostoru, v němž sice většinu národa na jedné straně umí pobavit jako herec, ale na té druhé zase dokáže tvrdit značné a dost nebezpečné nesmysly. Což si ale Dušek nikdy nepřipustí. 19. 07. 2023 09:03 | Autor Jiří Charvát "Maminka zemřela na rakovinu, to byla její volba. Všichni příbuzní umřeli na rakovinu. Babička, děda z máminy strany. Já si myslím, že umřeli na to, že nenávidí život. To vím, ten člověk nemá rád život, nemá rád sebe," prohlásil Jaroslav Dušek v rozhovoru s Čestmírem Strakatým. Hercova slova ihned vyvolala velkou vlnu pobouření, a byť se našli tací, kteří pro ně mají alespoň trochu pochopení, drtivá většina se shodla, že je hvězda Pelíšků zkrátka blázen. A já se nebojím rovnou říct, že je Dušek idiot. Byť rozumím myšlence, která se za jeho slovy skrývá – tedy to, že pozitivní myšlení hraje velkou roli při léčbě jakýchkoli neduhů, stejně tak nadmíra stresu může přivodit zdravotní komplikace, ostatně vliv psychosomatiky je vědecky prokázaný – nelze se ubránit pocitu, že hercova slova mohou přinést více škody než užitku. Ze své pozice veřejně známé osobnosti má jistý vliv na veřejnost, která jeho názory sice v drtivé většině zřejmě se smíchem odmítne, mohou se ale najít i jednotlivci, kteří je mohou přijmout za své. A i kdyby to byl byť jediný člověk, mohou si vybrat krutou daň. Jaroslav Dušek promluvil obecně na téma rakovina. Názor Jaroslav Dušek tvrdí, že lidé si za rakovinu mohou sami, protože nenávidí život: Řekněte to rodičům umírajících dětí, zuří lidé Dítě ani rodič za rakovinu nemůže Proč? Představte si, že onemocníte rakovinou. Třeba už máte skeptický postoj k medicíně jako takové a náhle si vzpomenete na jistého Jardu Duška, který je sympaťák a o nemocech toho hodně ví. Co na tom, že není lékař. Zkrátka se rozhodnete mu uvěřit, že rakovinu vyléčíte jen svou vlastní vůlí. Odmítnete tedy léčbu a budete věřit, že vaše vůle žít je silnější. Jenže nakonec se ukáže, že ani to nestačí, a byť vám mohla medicína zachránit život, vy jste se jí dobrovolně vzdali. Jistě, odpovědnost je plně na vás. Jenže část viny, minimálně z morálního hlediska, pak nese právě i člověk, který vám podobné nesmysly vsugeroval. Nedej bože, že by něco podobného uplatnili rodiče u dětí, které trpí rakovinou. Ano, to teď otlouká Duškovi o hlavu kdekdo, ale je to asi ten nejlepší, nejjednodušší a nejvíc do očí bijící argument proti takovým pseudonázorům. Jak může dítě nenávidět život, když ho sotva poznalo? Jak může vědět, co je to nenávist, když ji samo zatím nikdy nepoznalo? A jak nemluvněti chcete vysvětlit, že má chtít víc? Nijak. To ale Dušek ve své prazvláštní filozofii odmítá reflektovat. A když už, zřejmě se jako rodič dozvíte, že jste to na dítě stejně přenesli vy svým negativním přístupem. Sám mám s onkologickým oddělením vlastní zkušenosti, konkrétně s tím dětským. Možná i proto je to pro mě osobní téma, přiznávám. Ale děti, s nimiž jsem jako malý ležel na pokoji, rozhodně nechtěly zemřít. Ba naopak. Jen co vstoupily do života, něco jim ho začalo upírat. Rád bych tedy viděl Duška, jak jim vysvětluje, že prostě jen nenávidí život. A nebo radši ne. Radši by neměl říkat nic. Dušek jako antivaxer a paralela s covidem. Označení Duška jako idiota zcela legitimní a pro důkazy nemusíme sahat příliš daleko do minulosti. Když v Česku řádil covid, opakovaně jsem jako novinář navštívil jednotku intenzivní péče na infekčním oddělení. Mluvil jsem tam i s lidmi, kteří podlehli bludům antivaxerů, mezi něž se mimochodem Dušek sám řadil, nebo si mysleli, že pozitivní přístup a babské znalosti je vyléčí. O to bolestivější bylo jejich prozření, když se probudili zaintubovaní na jipce. Někteří se neprobudili vůbec. Zesnulý hudebník Jan Žižka je smutným příkladem. Neočkovaný pacient z JIP pro eXtra.cz: Podcenil jsem to. Usínám s tím, že se nemusím probudit Koronavirus Neočkovaný pacient z JIP pro eXtra.cz: Podcenil jsem to. Usínám s tím, že se nemusím probudit I proto stojím za názorem, že byť máme zodpovědnost ve vlastních rukách, podíl na úmrtí velké části populace na koronavirus mají i právě antivaxeři a podobní ezoproroci, kteří svými názory ovlivnili jiné. Ti šťastní ani nezakašlali a jen si utvrdili svůj názor, ti méně šťastní, a že jich nebyla jen hrstka, se o omylu přesvědčili příliš pozdě. A podobně to může být i s onou rakovinou, o níž hvězda Pelíšků tak erudovaně rozprávěla. A byť respektuji, že každý máme svůj názor, v případě Duška si pro výše zmíněné důvody musím vypůjčit legendární hlášku směřovanou na jeho filmovou postavu. Víš co, Sašo? Jdi do prdele.
Kamarádka L. Z. to vystihla: Je to politováníhodný případ, který si nevidí do pusy, zvyklý breptat a breptat a těm svým breptům potom věřit. Povedl se mu breptověhlas, na něm si už léta staví existenci. Ego vyrostlo a zapomnělo na brzdu pokory.
Problém u takových je, že si osvojili něco z vyšších pravd, spíš vybrali to co lze atraktivně podávat a prodávat, a místo služebníky pravdy jim pravda slouží k šoumenskému získání zájmu o svou osobu. Dost lidí na to naletí, a jim to vynáší. Řekl bych, že Dušek, podobně jako Chaun či Filippi, dělají esoterice spíš ostudu. Tomu zprofanovanému slovu se už co nejvíc vyhýbám.
Prý J. Duškovi odešli jeho blízcí a takto se s tou ztrátou vyrovnáná. Jenže - esoterické pravdy, třeba o smyslu utrpení či o pokračování života, pomáhají pokud jsou v hloubi a tichosti nitra vstřebávány, byť s potížemi, anebo svěřovány s tiše naslouchajícími přáteli, nikoliv pokud jsou vykřikovány publiku za poskakování po jevišti, dělání grimas a mávání rukama.
Zvrácenosti Duška podpořil i další prokremelský "ezoterik" Igor Chaun. Nepřekvapil:
Na rozdíl od jednoho mého známého, letitého antroposofa, celého unešeného, že si tyká s „Jardou“, bych do Duškova programu nikdy nevstoupil.
.oOo.
Malá osobní zkušenost: Měli jsme před více lety povídání s paní Helenou Zelenkovou o specifikách stáří, o thanatologii, etice umírání apod. Bylo to v jakémsi hezkém objektu v Praze na Kampě, o kterém jsem nic nevěděl, ale s přáteli jsme se kupodivu shodli, že jsme se tam necítili dobře. Na rozdíl od jiných prostředí se zde těžko docilovalo ztišení, soustředění. Jakási aurická roztříštěnost tu byla velmi rušivá. Kdosi pak řekl, že se nelze divit, protože to je divadlo jakéhosi klauna - Duška. Zpětně jsem pochopil.
.oOo.
Helpnet.cz
„Žiju s rakovinou“ bojuje proti předsudkům
20.07. 2023 - 17:39
Rakovina není jen nemoc, je to i téma spojené s nedostatkem informací, nepochopením a stigmatem, které negativně ovlivňuje nejen nemocné, ale i jejich blízké. „V „Žiju“ nechceme chodit po špičkách, vyhýbat se pohledy jinam a dělat, že problém neexistuje. Chceme téma přiblížit, dát lidem s přímou zkušeností možnost ji popsat a poskytnout tak náhled dalším lidem, kterých se jakkoliv dotýká. Nemusíte mít přímou zkušenost, abyste mohli pomoci. Můžete ale být chápaví a natáhnout pomocnou ruku, když to někdo s onkologickým onemocněním může nejvíc potřebovat,” říká Monika Večeřová, iniciátorka projektu.
„Žiju s rakovinou“ je solidární projekt spolufinancovaný Evropskou unií, který realizují všichni zúčastnění bezplatně a který Amelie, z.s. zastřešuje. Cílem projektu je informovat o rakovině a destigmatizovat ji v českém prostředí.
Na instagramovém účtu a webových stránkách se můžete dozvědět informace o onkologickém onemocnění, o výzkumu, i zkušenostech lidí, kteří žijí s rakovinou. Nyní jsou v přípravě videa s nimi. Cílem je, aby zkušenost byla uchopitelná a přenosná i pro ostatní.
“Žiju s rakovinou“ vyvstalo jako nápad po jedné ze svépomocných skupin, které vedeme v Amelii. Nepochopení lidí se ve společnosti sužované COVIDem-19 ještě více prohloubilo, což negativně ovlivnilo lidi, kteří žijí s onkologickým onemocněním,“ doplňuje Večeřová, psycholožka Centra Amelie v Praze.
Nápad se ujal a postupně se k ní připojila kolegyně psycholožka z Olomouce Michaela Zatloukalová a také psychologové Aleš Hrubý a Sára Škerlová, kteří pomáhají s odborným obsahem.
Do projektu se vložili i další mladí experti se zájmem o pomoc lidem žijícím s onkologickým onemocněním, Claudia Mónica Gutiérrez tak spravuje sociální sítě, Valentina Temelová je grafička a designerka a studentky Lucie Večeřová a Martina Krejčí tvoří obsah.
Martina Krejčí ke své motivaci a cílům říká: “Projekt považuji za velmi přínosný nejen z důvodu edukace a pomoci onkologickým pacientům, ale také pomáhá otevírat témata, o kterých je potřeba mluvit co nejvíce. Mnoho lidí se bojí komunikovat o věcech, které se týkají jejich zdraví a dalších citlivých témat, jako například nemoci nejbližších. Díky tomuto projektu, na kterém se podílí tým skvělých lidí, je možné posunout naše okolí a naši společnost k lepšímu zvládání těžkých situací. Já jsem studentka nutriční terapie. Přispívám do projektu příspěvky o prevenci a edukaci v oblasti zdravého životního stylu, který napomáhá zvládat těžká období jak psychicky tak fyzicky. Jsem moc ráda, že mohu díky tomuto projektu předávat užitečné informace i široké veřejnosti.”
Lidé v projektu „Žiju s rakovinou“ ukazují, že i život s rakovinou se skutečně ŽIJE a i vy se můžete připojit a podpořit změnu pohledu na rakovinu. Připojte se k instagramu projektu, podívejte se na web.
Michaela Čadková Svejkovská
2024 ©